V CR je udajne nejvice ateistu v cele Evrope, presto me velmi prekvapuje mnozstvi cirkevnich obradu, ktere se zde objevuji.. je to pokrytectvi (klasicka svatba je prece asi v kostele) nebo je tu tolik skutecne vericich paru a statistika neni pravda??
@acacia Přesně, to si myslím taky. Každý pokřtěný má na církevní obřad nárok bez ohledu na to jestli lítá do kostela jak splašený nebo sedí doma a promlouvá si s Bohem jen tak sám pro sebe. Nás rodiče taky nechali pokřtít, ale nikdy nás do víry nenutili. Dali nám zkrátka základ a my měli na výběr. Ta víra je v každém z nás a není to o tom jak často se chodí do kostela. Já tam třeba chodím tak 2x do roka, ale rozhodně mi to není proti srsti. Mého taťku třeba do víry nutili rodiče a on to nesnášel. Moje mamka je taky z křesťanské rodiny a víru bere jako přirozenou věc, nijak ji nepřehání ani neodsuzuje. Já jsem v tom asi jako ona. Věříme, ale střízlivě. Chci takhle vychovávat i děti, tak aby víra v nich byla zakořeněná a chovali podle toho, ale to jestli ji budou praktikovat nebo ne nechávám na nich. Příjde mi dost ošklivé, že člověk chce spojit svůj osud a život před církví, protože to pro něj má nějaký význam, ale není zrovna tak moc věřící jak by si farář přál a proto ho bude kamenovat. To člověku spíš zprotiví.
My to máme tak, že já teda věřím "s dokořán otevřenýma očima" a přítel je totální ateista. Svatba bude v kostele v Rožnově pod Radhoštěm, ale protože oba dva bydlíme v Ostravě, tak na přípravu chodíme tady. Včera jsme tam byli poprvé a teda musím říct, že to pro mě ani pro přítele nijak zvlášť zajímavé nebylo. My jsme spolu přes 7 let a hodně si povídáme o různých věcech a to o čem se mluvilo včera (potřeby, pozornosti, krize, sexualita a komunikace) nás nijak nezaujalo. Máme to 2x s nějakým manželským párem a 5x s farářem, ale z jiné farnosti, než jsou ti manželé. :-) Taky mám torochu strach z toho, že mi farář řekne že nám tu přípravu dělat nebude protože já věřím tak jako přiměřeně což pro něj bude asi znamenat, že málo a přítel vlastně vůbec. ještě že je v Ostravě tolik farností. :-D
@kocicka8 Tady nemohu souhlasit. To, že nechají rodiče dítě pokřtít, tím na sebe berou závazek, že ho k víře povedou. Pokud má o tom kněz pochybnosti, pak je oprávněn křest dítěte odložit, protože to je na jeho triko/svědomí. Věta "víra je v každém z nás" je velmi obecná... "Víra" možná, ale křtem se člověk stává součástí církve, což už je konkrétní.
Že nezáleží na tom, jak často chodím do kostela? Záleží na tom, proč tam chodím. Věřící člověk Boha miluje a když někoho miluji, chci s ním trávit čas. 2x ročně vidět třeba rodiče, to by se mi stýskalo...
Nutit někoho je nesmysl, vést někoho k něčemu je nutnost a povinnost rodičů.
Nikdo nikoho nekamenuje, ale "neuvážené udělení svátosti" je pak na svědomí kněze a chápu, že mají obavu, aby ji s ní... jak to říci jinak... neplýtvali.
@acacia Vždyť, ano, já s tím souhlasím, ale prostě je nebudu nutit, protože máho taťku nutili a on teď církev nemá rád. To mi nepřipadá správné. Já pracuju v nemocnici a když tady vidím všechny ty pacienty a jejich utrpení, tak mám pocit, že jsem s Bohem každý den. Tohle ale nikdo pochopit nemůže.
@kocicka8 Možná bys to měla říct tomu knězi... Bývají někdy poněkud odtrženi od reality. Kristus se s trpícími setkával a sám říkal, že co učiníme pro ně, učiníme pro Něj.
@kocicka8 : Vést děti k víře se dá i jiným způsobem ,než tvrdými příkazy. Když děti vidí,že rodiče chodí do kostela rádi,že jim to dělá radost,že se tam těší,tak si z nich vezmou sami příklad bez nucení. Praktikování víry může přinášet hluboké uspokojení a radost.. Když se pak ty děti, které k víře takto vedeny nebyly ,musí k ní v dospělost pracně dopracovat ,tak je to pro ně dost těžké a i cizí. Já bych to svým dětem nemohla udělat. :-|
@acacia To mu teda řeknu, protože mě narozdíl od některý jiných silně věřících lidí (které znám ve svém okolí) není osud druhých lhostejný. Znám takové co chodí do kostela pravidelně, ale to, že mají zvířata, o které se nestarají, jejich kočky mají oči zalité hnisem a pes se sotva vleče, je jim putna. To mi teda jako starostlivost o dobro druhých nepřipadá. A pak se mi divte, že neposuzuju míru víry a chování se podle ní podle toho jak moc se chodí do kostela, ale podle činů. Každý má nějaký názor a kněz ať to klidně zkoumá, mě to nevadí, jsem otevřená jaké koliv diskusi.
@kocicka8 Napadl mě citát z Bible: Jak to, že vidíš třísku v oku bratra a trám ve svém nepozoruješ. Jinými slovy - jak to mají "ostatní věřící" bych nechala na nich.
Nestarat se o zvířata a podobně je pochopitelně špatné, ale "posuzovat víru" někoho... Podle čeho prosím Tě?! Jak můžeš vědět, jak moc/málo dotyčný věří? Copak mu vidíš do hlavy/srdce/duše? Křesťanství konkrétně není JEN o dobrých skutcích... Ony ty dobré skutky mohou pramenit z lásky k lidem a nebo taky z lásky k sobě (dělám dobro, všichni to vidí, oceňují mě za to, cítím se dobře) a pak to ale není skutek ve své podstatě láskyplný, ale sobecký. Soudit lidi JEN podle jejich skutků je omezené, i když na druhé straně platí, že "strom se pozná po ovoci"... Spíš bych to tak negeneralizovala.
Kněz je ale osoba a má za něco odpovědnost. Když by mi nějaký chemik řekl: Slečno, tohle si na hlavu nedávejte, spálíte si vlasy... Taky bych mu věřila, ví co dělá.
@acacia Aha. Takže jsem podle tebe sobec, že mě naplňuje práce a činy, které pomáhají druhým? Tak v tomto případě si my dvě asi opravdu nemáme co říct.
@kocicka8 Já Tě vůbec nehodnotím, vždyť Tě neznám... Psala jsem to obecně. Naplňování je jedna věc (když má člověk radost z toho, co dělá) a druhá věc je, že to dělá jen proto, aby ho ostatní např. obdivovali (třeba: dám peníze na dobročinnou věc, ale všem to budu říkat).
Ne, špatně jsi mě pochopila, nebo jsem se špatně vyjádřila. Psala jsem to obecně a snažila jsem se do věci vnést trochu pohledu z druhé strany. Nevztahuj to na sebe vůbec. Nejsem padlá na hlavu, abych někoho hodnotila po pár větách přece ;-) a omlouvám se, pokud se Tě to dotklo.
@acacia No trochu mě to naštvalo, víš. Vyznělo to tak jako že se na církevní svatbu nehodím, moji rodiče mě špatně vychovali, protože jsme nechodila na pravidelné bohoslužby a že když tam nebudu vodit vlastní děti (jak to můžete vědět, že třeba s nima jednou chodit nebudu). Já je chci vést k víře, achi aby byly pokřtěné, aji bych byla ráda, kdyby chodili do náboženství, ale i když tohle všechno udělám, tak kdo mi zaručí to, že se k tomu všemu neotočí zády a za to já nemůžu, bude to jejich rozhodnutí.
Tak to mě fakt mrzelo. Ale opravdu hodně.
@kocicka8 :To se moc omlouvám . Já jsem spíše reagovala na tvoji babičku jak taťkovi znechutila víru, tak jsem chtěla dát příklad ,jak by se to mohlo dělat i jinak ,aby se to dětem neznechutilo.Samozřejmě to pak jednou bude i jejich vlastní rozhodnutí a s tím opravdu už nic nenaděláš. :-(
@kocicka8 Bůh se k člověk zády neotočí nikdy... když už nic jiného, tak tím se utěšuji já. Důležité je vytrvat v dobrém... každý člověk má taky svůj čas a nikde není napsáno, že se vše ještě nezmění.
@radkaja A víš co mě teď napadlo? Já jsem totiž s touto babičkou chodila do kostela taky a tak možná se to našim nelíbilo (taťka asi nechtěl abych dopadla joko on), protože ono muselo být vždy po jejím a proto už si pak nepřáli abych tam s ní chodila. Ona byla strašně přísná a pořád se muselo dělat to co řekla a mě to už pak taky nebavilo, protože já jsem vzpurná povaha.
Jo a moje druhá babička zase byla totálně proti víře,protože ji prý katolička ukradla povlečení ze sušáku na zahradě. Jojo ,to jsem měla ale babičky :-p
@acacia Jasně, že se Bůh k člověku zády nikdy neotočí, vždyť přece nemá záda! :-) Ale jinak je to dost diskutabilní věc, protože mnoho lidí ztratilo víru právě pro takovýhle názor. Viz např. holocaust; narozené mrtvé děti; "nespravedlivá" smrt "spravedlivého" člověka, atd. Nakonec svatba je pro nás dobrá příležitost se nad otázkou boží přítomnosti hlouběji zamyslet, že. Aspoň pro mě určitě.
Já už ani nevím co psát, protože po mé dnešní dvanáctihodinové sobecké :-) činnosti v práci mám jaksi zatemněný mozek. Holky, věřte tomu, že to co dělám by fakt nikdo nedělal, proto aby se mohl chlubit tím jako pomáhá druhým, dokonce to nedělám ani za peníze (to bych jedině musela být šílená), ale baví mě to, naplňuje a i přibližuje k Bohu. Hlavně když jsem pracovala v hospicu, tak to jsem to duchovno cítila asi nejvíce. A hlavně člověk dělá co umí, že?
@martyy No dyť právě, moje teta třeba ztratila víru, když jí zemřel 18-tiletý syn. Nedokázala to pochopit, za co jí Bůh takto potrestal. Je to těžké, no.
Bůh především NETRESTÁ. To, že zlo dopouští má nějaký smysl, navíc je to důsledkem hříchu, který prostě ve stvoření nějak přítomen ne.
@kocicka8 Myslím, že tu "sobeckost" jsem za sebe vysvětlila.
@radkaja Já se v ní chci spíše ujistit, protože v práci jsou všichni ateisti, ještě takoví, že církev a vše s n spojené nesnášejí a odsuzují a přítel je taky nevěřící, ale ten to bere tak jak to je. V podstatě o tom nemám s kým mluvit. Už se snima v práci ani o tom nebavím, protože je mi jasné že to nechápou. Oni si tam všichni myslí, že svatba je jen o šatech, kytkách a žrádlu (pardon). Jsem se zase musela rozčílit, jak jsem si na to vzpoměla.