Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Svatba v kostele a víra

Rozdílné věrovyznání. Co se svatbou?

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Ahoj nevěsty i vdané paní, jsme spolu s přítelem přes 5 let, skoro celou dobu spolu bydlíme, myslím, že se známe dost dobře na to, abychom věděli, co od sebe můžeme čekat. Loni v létě jsme se rozhodli, že se vezmeme. Naplánovali jsme to na srpen 2008, rozhlásili jsme to už celému příbuzenstvu i kamarádům, začali s přípravami... Zhruba před měsícem jsme ale začali pochybovat. A to hlavně kvůli víře. Když jsme spolu začínali chodit, byli jsme v této otázce oba dost nevyhranění - já velmi laxní "věřící" (nic to pro mě ale neznamenalo) a přítel hledající filosof. Během těch pěti let jsme ale bohužel v tomto směru dost rozešli. Zatímco já jsem se asi před 3 lety "obrátila" a postupně si našla cestu ke katolické církvi, přítel postupně dospěl k ateismu. Neviděli jsme to jako překážku našeho společného života, dokud jsme se více nezačali bavit o výchově dětí. No, trochu nás mrzí i to, že se my dva co se týče víry neshodneme a tím pádem některé věci nemůžeme sdílet, ale to by se ještě dalo - můžeme sdílet hodně jiných věcí. Ale s tou výchovou dětí to opravdu vidíme jako problém - oba dva budeme chtít předávat svým dětem to, o čem jsme přesvědčení. A nejsme si jistí, jestli to jde nějak skloubit. Asi se budete divit (stejně jako spousta našich blízkých), jaktože jsme na to přišli až teď. No - já to taky úplně nechápu. Já jsem asi pořád tajně snila o tom, že on taky časem uvěří. A on si asi dlouho neuvědomoval, co moje víra obnáší. Přitom o tom mluvíme pořád. Zajímal by mě Váš názor. Hlavně těch z Vás, kdo řeší něco podobného (jeden z Vás je praktikující katolík a druhý nevěřící. Případně, jestli někdo znáte ze svého okolí podbné páry. Díky za reakce.
Odpovědět
1 2 3
4
5
…
10
Ahojky, zajímavá diskuse... Já osobně nevěřím, ale díky kamarádce jsem měla možnost blíž nakouknout do skupinky věřících lidí a musím říct, že až na jistý detail, že nevěřím v Boha, mě víra (náboženství nebo spíš lidé kteří věří) nadchla. Prostě je dokonalé, jak drží pohromadě lidé z absolitně různého prostředí (sociálního, různě vzdělaní, různě vydělávající, různě staří), jak si absolutně důvěřují a jsou jako jedna rodina, ikdyž se třeba znají jen chvíli. Rozhodně mě to udělalo představu, že věřící jsou super lidi, kteří se umí inteligentně bavitaje s nimi pohoda. To fakt nemůžu říct, že když bych přišla mezi 30 lidí (nevěřících), že by mě všichni hned otevřeně přijali jako kamaráda a to bez jakéhokoli ostychu nebo předsudků... A určitě záleží na každém jak víru chápe, pro někoho je to dodržovat různé zvyky (kamarádka by například nechtěla nevěřícího muže) a jiní to berou volněji, prostě jak kdo chce... No, můj přízpěvek je docela zmatený..prostě jsem jen cgtěla vyjádřit, že pro mě jsou věřící lidé fakt záruka perfektních lidí a fandím jim. Přeci jen je hezké mít v dnešním světě nějakou jistotu.
Odpovědět
Profilova fotka
No abys jednou nenarazila. I věřící jsou jen lidi. V žádné církvi nejsou je 100% příjemní lidi. Ale je fakt, že jsem zažila něco podobného, co ty popisuješ a mezi věřícími kamarády je vždycky lepší atmosféra než jinde (přesto mám své nevěřící kamarády stejně ráda jako ty věřící).
Odpovědět
knoflicek: Napadla mne k Tvemu prispevku jedna myslenka: Nemyslím, že je třeba vždy brát pochvalné komentáře od věřících ohledně jejich víry jako popuzení proti ateistům - myslím, že drtivá většina těchto lidí prostě chce jen nějakým způsobem předat to, že "našli" něco, co je naplňuje a co je pro ně radostí. A chtějí se o to podělit. I když to třeba to někdy vyzní jako nátlak, tak to třeba tak ani myslet nemusí.
Odpovědět
knoflicek: ja mam opacnu skusenost- pred par rokmi som bola na 'stretnuti mladeze' mladi veriaci ludia, vsetci zlati a fajn a kamaratski, a hoops, zrazu, ked sa opytali na moj vztah k Bohu, som povedala ze pokrstena nie som a cirkev ako taka ma nelaka (nie je to to iste ako viera), ale ze som zvedava a chcela som sa prist pozriet, ako to prebieha, a ake je to oslavovat Boha, tak trochu inak, nie v kostole na omsi, (bola som tam so svojou kamaratkou, ktora tu skupinku navstevovala pravidelne) a uz sa mi taki kamaratski nezdali, sice boli aj nadalej mili, ale citila som pretvarku alebo skor mur medzi nami......neviem, ci som ich urazila, ale co som povedala, bolo uprimne, to ale boli cudzi ludia, kamarati, ktorych poznam uz dlho, a su veriaci, su skveli ludia :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Nemusí a většinou to tak ani není. Víra je něco tak krásného a život v ní a z ní žitý tak svým způsobem úžasný, že prostě mají věřící touhu to sdělit dalším, podělit se o to. Třeba když nastávající maminka zjistí, že čeká mimčo a je z toho nadšená, taky by to nejradši vykřičela do světa a každému těhotenství doporučuje. My nejsme jehovisti, nechodíme po domech a nelezeme jim do životů a netvrdíme jim, že bez víry v Jehovu nemá život smysl. K víře musí člověk nakonec cestu najít vždycky sám.
Odpovědět
Profilova fotka
Oolala: já bych řekla, že se spíš před tebou cítili nejistí a báli se aby se ti jejich život v církvi nezdál divný (když tebe samotnou to neláká), směšný, abys nakonec nedošla k přesvědčení, že jsou divní i oni. Já bych se taky cítila divně, kdybys přišla k nám na společenství mladých a řekla to co jim. Byla bych asi ostýchavější od té doby.
Odpovědět
Profilova fotka
Možná se cítili jako by ses na ně přišla podívat a studovat je, když jsi byla zvědavá. Nevím, ale docela je chápu. Jako menšina lišící se od ostatních se musí "chránit" před jen zvědavými, kteří nejsou úplně tam kde oni.
Odpovědět
Profilova fotka
erinka: Děkuju za povzbuzení. :-) Je pro mě právě docela hrozná představa, že bychom se měli rozejít. Máme se opravdu rádi, hodně jsme toho spolu zažili a známe se navzájem tak, jak nás nikdo jiný nezná. Ale zase víra je pro mne opravdu důležitá, nebojím se říct, že nejdůležitější ze všeho, chci ji žít, jak nejlépe budu umět. andelka: taky jsem pochopila, jak jsi to myslela ;-) Jo, právě že některé věci jsou nesdělitelné a nesdíletelné! Vím, že když do toho půjdeme, nebude to úplně jednoduché. Ale zase si uvědomuju, že to, že bych si našla věřícího muže, ještě samo o sobě neznamená, že bychom spolu byli šťastní. ninouche: Mrzí mě, že Ti můj pohled připadá netolerantní. Můžeš mi napsat, co třeba? Neříkám, že křesťanství je jediná cesta, (myslím, že i člověk, který Boha nepoznal, k němu může nakonec dojít), ale rozhodně věřím, že je to ta nejlepší, nejpřímější cesta. Kdybych tomu nevěřila, nebyla bych křesťanka, ale něco jiného ;-) A přijde mi naprosto přirozené, že když jsem přesvědčená o něčem, že je to to nejlepší, tak že to chci i pro člověka, kterého miluju a kterému přeju to nejlepší, to největší štěstí. Divím se tedy, že Tě Tvůj přítel netouží dovést k tomu největšímu štěstí, pokud je skutečně přesvědčen o tom, co tím největším štěstím je. Myslím, že pokud alespoň trochu chápe, co je to spása, co nám Bůh nabízí, tak to musí přát i Tobě. To že Tě do ničeho netlačí (což je určitě dobře) a nepřesvědčuje Tě, ještě neznamená, že netouží, abys i Ty poznala Boha. Milovat člověka znamená 1)nacházet v něm zalíbení 2)chtít pro něj dobro. Vím, že pohan je něco jiného než ateista. Nevím, co si představuješ pod duchem přírody. Jestli v něj věříš, tak by mě to zajímalo, jak to chápeš. Jinak co vím, tak většina přírodních národů byla polyteistická - měli mnoho různých bůžků, ale taky většina věřila (věří), že je nějaký nejvyšší Bůh nebo nejvyšší princip a tím se právě přibližuje monoteistickým náboženstvím. Ale nějak podrobně se v těchto náboženstvích také nevyznám.
Odpovědět
andelka: vtedy ma prave tak trochu lakal, alebo, chcela som zistit o com to vlastne je, a ako inak to zistim. toto mi navrhla prave ta moja kamaratka,aby som s nou sla, ona je velmi veriaca uz od malicka a myslim, ze ju tesil moj zaujem, ale zaroven chape, ze som si vybrala inu cestu. No a bola som tam teda s clovekom, ktoreho oni velmi dobre poznali, tak sa bat nemuseli :) j Ako inak ma neveriaci spoznat, o com viera je, a cele spolocenstvo, ak sa oni uzatvaraju, myslim ,ze ked niekto pride, urcite nie preto, aby ich zosmiesnoval, ale skusam sa vzit do opacnej role...ja by som asi bola o to zvedavejsia a toho noveho cloveka sa vselico vypytovala- o viere, ale nielen o viere ;-) Ako si nasla vieru ty, andelka? A ostatne baby? Zaujima ma hlavne pribeh tych, ktore nemali vieru vstepovanu odmalicka...
Odpovědět
nie som si ista, ale mam pocit, ze na Slovensku je to inak ako v CR, veriacich je vacsina, neveriacich ovela menej, takze ti veriaci by sa nemali citit ako mensina 'inych'. A pride mi zvlastne, ze by sa potrebovali ochranovat- to je ako uzatvarat sa- ahoj, ty si nova, neveris v Boha tak silno ako my, alebo pochybujes a nevies ci veris alebo nie, tak my si ta k sebe nepripustime toto je zas moj pohlad/ ale je fajn vidiet to vsetko aj z tej druhej strany, ktoru podavas ty ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
oolala: tvuj postoj k cirkvim chapu, mela jsem ten samy problem. paxem si ale precetla par knizek, mluvila s par lidma a nyni se pomalu chystam, ze se necham pokrtit u katoliku:-) andelka: obavam se, ze nazor ateistu, kor tech zarytych, netolerantnich, vetsinou opravdu pochazi ze zkusenosti s detstvi - aspon tak to ma moje mamka. (jeji babicka ji a tetu nazyvala kurvou, nikdy je dobrovolne nepohlidala, nemela je asi ani rada, pze to byly dcery me babicky, ktera konvertovala jen kvuli dedovi, ale vecer, kdyz uz je nahodou hlidala, je nutila klecet a modlit. vubec to pro ne nebyla dobra babicka, ale byla to ta jedina, ktera byla katolicka - silna. + zkusenosti z dospelosti. ironii osudu je, ze ja prave kvuli teto me prababicce verit pomalu zacala, a to kdyz ona umrela, kdyz mi bylo asi nejakych 11 let) nehlede na to, ze nazory obou stran prameni z neznalosti! jak vime vsechny moc dobre, spatne zpravy se siri mnohem lepe, nez ty dobre. takze pokud lide nemaji zadne povedomi o tom, co to znamena zit v cirkvi, co to obnasi mit viru, pak to budou hanet, pze znaji jen to spatne - z doslechu. liduska: k tomu, ze by sis prala, aby Petr poznal boha - ja myslim, ze je to naprosto jasne, ze VIRA JE DAR a myslim, ze k tomu si dospel zde kazdy, zvlaste ten, ktery uveril az v pozdejsim veku. takze to, ze si prejes, aby uveril, je vlastne to, ze bys mu prala ten dar, neni to tak? (tak tenhle prispevek vlastne neni ani tak pro tebe, jako pro tyu, ktera psala, ze nechape, jak muzou bejt krestani tak netolerantni a prat si stejne optaji, aby ten jejich uveril - uz si ale nepamatuju, kdo to byl:-) prani nema nic spolecneho s presvedcovanim a nucenim, je to jen vnitrni touha. a nakonec si myslim, ze je pro deti nejdulezitejsi, aby se jejich rodice meli radi, vzajemne se tolerovali a predali jim dobre hodnoty do zivota. predevsim pak ziti podle desatera (ktere podle me by mel dodrzovat kazdy dobry clovek, at uz verici, nebo neverici (az na par vyjimek tam)) oolala: a myslim, ze lide v cirkvi se trosku uzaviraji mozna take kvuli zkusenostem, kterymi si prosli osobne i kterymi si prosli jejich predci. mam vsak pocit, ze v dnesni dobe se to obraci k lepsimu a lide jsou tomu otevrenejsi. treba jsi jen narazila na spatnou skupinku.
Odpovědět
Profilova fotka
oolala: No popravdě řečeno, já ani nevím, jak jsem k víře došla. Bylo to v době puberty, kdy mladý člověk všeobecně hledá odpovědi na otázky, které má. Já se v té době potkala s věřícími lidmi, kteří mě posunuli dál a já ty odpovědi našla. Taky jsem se začala zajímat o historii a tradice předků (taky jsem to pak šla studovat) a poznala jsem, co lidem víra přinesla, ať už dobrého nebo špatného. A pochopila jsem, že to špatné nemá moc společného s vírou nebo církví, ale s lidma a jejich slabostma. Je dobré začít od počátku, čtením Bible a knih o křesťanství a životě v něm, nespoléhat se na znalosti z doslechu. Ty jsou velmi zjednodušené a překroucené, vytržené z kontextu. Další roli u mě hrálo i to, že jsem se od dětství bála smrti, což bylo křesťanstvím přemoženo. To, že se cítím dobře v katolické církvi je možná taky proto, že jsem introvertní přemýšlivý člověk, který potřebuje určité vedení, něco jako recept na život, jistotu a bezpečí, potřebuju vědět, že nejsem nikdy sama (modlitba je totiž v podstatě dialog), že je někdo nade mnou, komu můžu věřit, že mě miluje do krajnosti, je milosrdný a odpouštějící. Ani mi nevadí to, že církevní autority jsou muži, protože sama jsem otce nepoznala. Jediný člověk, jemuž říkám otče, je kněz, který je přesně takový, jaký by otec měl být. Víra mi přinesla trochu těžkostí, ale mnoho radosti. Je pochopitelné, že věřící člověk totéž přeje milovanému člověku. Na tom nic nerolerantního není. Ale víra se nedá sdělit, je to tak osobní intimní věc,kterou prožívá člověk ve svém nitru, že by to ani nešlo. V ČR se věřící musí cítit jako menšina, protože jí jsou, chování mladých na setkání bych označila spíš jako opatrnost. Jen si vezměte, jak se v poslední době mluví v médiích o církvi, většinou jen v souvislosti s problémy kolem katedrály. Naštěstí ČT přináší i jiné zprávy ze života církví v Křesťanském magazínu a podobných pořadech, taky dělá přenosy mší během svátků a uvádí pořady o víře a třeba i Biblické příběhy a tak.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
zabitulka: pokud se necháš pokřtít, přeji krásný zážitek, u mě to byl zážitek na celý život. A ještě bych se chtěla zeptat, jak jsi to myslela s tím desaterem (až na pár výjimek tam)?
Odpovědět
Profilova fotka
asi tak, ze moralni hodnoty nasi spolecnosti stejne z desatera vychazi, jen neverici asi nedodrzuji 1. a 2. prikazani... takze je svym zpusobem jedno, jestli se tomu rika moralka nebo dobra vychova nebo dodrzovani desatera, kdyz si myslim a doufam, ze vsichni se tak chovame (a v ramci tolerance k vericim by aspon neverici to druhe prikazani dodrzovat mohli:-) a ano, dospela jsem k zaveru, ze krest chci. ted uz se nemuzu dockat, az budu v CR a zacnem to probirat s nasim panem fararem! andelko, jeste, rikal mi pritel, ze se krtem dospelosti se rovnou udili i svatost birmovani, je to tak? jakou mas zkusenost ty? (pritel je krteny jako dite)
Odpovědět
Profilova fotka
Myslíš jako Nebudš mít jiného Boha mimo mne a Nevezmeš Božího jména nadarmo? No oni by mohli dodržovat i to první vezmeme li to tak, že se tím myslí nestavět nic nad Boha (nejvyšší duchovní princip). Kolik lidí má ale nejvýše prestož, peníze, úspěch a podobně? To jen moje filozofování. Ano, u dospělého lze provést biřmování společně s křtem, ale nemusí to tak být. Manžel byl nejprve pokřtěn a až později biřmován. Křtít totiž může každý kněz, ale biřmovat ne, to by měl dělat biskup. Já biřmovaná nejsem, mám tedy jen dvě jména (občanské a po kmotře), manžel má tři (občanské, po křestním kmotrovi a biřmovacím kmotrovi). Taky uvažuju, že se nachám biřmovat, abych mohla být někdy kmotrou. Ale samozřejmě nejen to. Křest je krásný povznášející zážitek, dodnes mám doma schovanou křestní svíci a roušku. Tam kam chodíme do kostela my, křtí většinou na bílou sobotu a novokřětnci dostávají celé bílé roucho jako symbol čistoty. Je to krásné.
Odpovědět
Profilova fotka
Zatím se loučím, přeji všem pokojnou noc. Ať vás nestraší noční můry jako včera mého muže.
Odpovědět
Profilova fotka
andelka, to prvni neverici dodrzovat nemohou :-D, protoze neveri, ze Buh je, ale s tim druhym souhlasim s zabitulkou. Neni potreba jmeno Bozi zesmesnovat nebo si ho brat do ust, proste uz jenom z tolerance k vericim ... ale neverici to proste citi jinak, neni pro ne jmeno Bozi "svate", jestli vite, co myslim. liduska, obdivuji te, ze nad timto premyslite. Znam par paru ruzneho vyznani, kteri se vzali, poridili si detatko a pak zacali resit problem, jak ho vychovat. Drzim ti palce, at dospejete k rozumnemu kompromisu. Ja se priznam, ja bych si asi nedokazala vzit muze, ktery by byl silne verici a chtel nase deti vychovavat ve vire. My jsme oba ateiste, ale pravdepodobne take budeme resit problem viry, az budeme mit deti. Ne v rodine, v tom mame jasno, ale zijeme v krestanskem state, kde je krestanstvi povinnou skolni dochazkou. Nevadilo by mi, kdyby bylo memu diteti vysvetleno, co je krestanstvi a jak funguje, ani kdyby muselo cist bibli, ale bude mi moc vadit, kdyz bude vedene k tomu, aby se modlilo a verilo v Boha. Bude to slozite, protoze bude ovlivnene svymi kamarady a ucitely.... z jedne starny uslysi, ze Buh existuje a z druhe opak, jak ho to asi ovlivni ??? nebo i jenom to, az jeho spoluzaci pujdou k prijimani ... to je tady velika udalost, holcicky dostanou nove satecky, vypadaji jako princezny a take je s nima ten den tak zachazeno. Babicky a pribuzni jim davaji penize atd ...- me to prijde postavene na hlavu, o tom, preci prijimani neni, ale zase je to prave neco, na co se ty deti tesi a chteji to ... no a kdyz z toho to nase dite vytrhnu tak se bude citit odstrcene ... vlastne ani nebude pokrtene, takze tyhle veci ani podstupovat nebude moct .... takze, take budeme resit otazku viry. Ja bych, popravde nechtela, aby se me dite obratilo na viru a budu ho v tom tak vychovavat. Chtela bych, aby verilo v samo sebe a v svoje schopnosti. Nebudu mu ale v tomto smeru nikdy nic zakazovat. Samozrejme ho nezavrhnu, pokud se tak stane, ani si ho nebudu mene vazit. Pro me bude dulezite, jestli to bude dobry clovek. Ja jen budu mit pocit, ze neprozije svuj zivot naplno, kdyz se uvaze k vire, protoze bude vazane ruznymi "zakazy", ale podle toho, co jsem tady cetla, tak ono to asi tak nebude a spis si bude to same myslet o me :-D. Tohle je vlastne obraceny pohled nez ma liduska.
Odpovědět
Profilova fotka
josefko, tak ja z vlastni zkusenosti muzu rict, ze to, ze verim v boha, neznamena, ze neverim i v sama sebe a ve svoje schopnosti:-) naopak si myslim, ze nic nikdo nema zadarmo a kazdemu tolik, co si zaslouzi:-) to je prave ten "problem" pohledu druhe strany. a naopak, kdyz se mi povede neco dobreho, kde vim, ze jsem se ani tak nezaslouzila sama, vim, ze pri me nekdo stoji. a taky mi vira dala silu prekonavat nektere bolesti, s kterymi si nekteri v mem okoli neumeli poradit. takze to neni o tom, ze kdyz veri v neco vic nez jen sebe samo, ze automaticky v sebe verit prestane. naopak. tvuj postoj ale naprosto chapu a popravde vasi situaci se skolou vam nezavidim. muzu se jen zeptat, kde to bydlite?
Odpovědět
Profilova fotka
liduska: no, netolerantni bylo mozna prilis silne slovo, to se omlouvam - ale vis, porad me zarazi toto: "Neříkám, že křesťanství je jediná cesta, (myslím, že i člověk, který Boha nepoznal, k němu může nakonec dojít)" Proste se nemuzu ztotoznit s tim, ze byste (v dobre vire, to ano, a v touze prat svym nejblizsim jen dobre) chteli sve protejsky "predelat". Muj pritel, zda se, chape, ze co je nejvetsi stesti pro jednoho, nemusi byt nejvetsi stesti pro jineho - proto me snad nechce (a verim, ze ani vnitrne to nechce) predelavat. Vi, ze mi vadi jakekoliv svazovani, nemam rada, kdyz se tyto duchovni veci uchopuji, nazyvaji, kategorizuji. Pro me je muj duchovni zivot 1) absolutne intimni, a tedy je pro me neprijemne mit nejakou "kolektivni" viru, chodit do kostela - pro me je nejvetsi duchovni zazitek napriklad to, uvedomit si v horach, jak je svet krasny, priroda nespoutana, ja stastna. Nepotrebuju to davat najevo ostatnim, a za 2) neuchopitelny. Proto nedokazu ani presne definovat, co je duch prirody. To byl jeden priklad za vsechny. Stejne tak verim, ze dusi maji i zvirata (to mi napr. konkretne na krestanstvi chybi)... A hlavne - ja DOUFAM, ze muj nahled je dobry - ale jen natolik, abych zila ciste a pokud mozno dobre... ale nikdy bych si netroufla tvrdit, ze zrovna ja jsem nasla tu pravou cestu. Mozna mi tedy u katoliku (ale i u jakychkoliv jinych nabozenstvi) chybi tento druh pokory - nikdo nevime, jestli mame pravdu...
Odpovědět
Profilova fotka
ninouchka: jj, tak takhle jsem to mela taky.. a vlastne mam porad: moje vira je naprosto intimni zalezitost a i se svym pritelem se o tom bavim dost ztezi. a k te pravde: mysim, ze vetsina z nas nekdy pochybuje! nekdo vice, nekdo mene. proto se tomu rika VIRA! proste nezbyva nez verit (a je jedno, cemu kdo veri), ze to tak je. zbytek se dozvime, az tu nebudeme:-) a je super, ze tvuj pritel ma takovej pristup! muj pritel me taky rozhodne do niceho netlacil, nenutil a sam byl s virou na stiru, kdyz jsme se poznali. dospeli jsme k vire vlastne tak nejak spolecne... myslim, ze pritel v tobe vidi duchovniho cloveka (bez potreby byt k tomu "organizovana" a pojmenovavat tve duchovno), a proto te ani do niceho netlaci, a proto vam to muze fungovat. myslim, ze par je odkazany k zahube tehdy, kdyz jeden zije jakymkoli zpusobem duchovne a ten druhe zna jen hodnoty materialni. to uz pak je problem a tehdy se nemuze sloucit nazor toho, co se tady celou dobu omila: ateista X verici.
Odpovědět
Profilova fotka
zabitulka: dekuju ;-) a souhlasim... jsem rada, zes presne pochopil jak to myslim...
Odpovědět
Profilova fotka
pochopilA, pardon :-)
Odpovědět
Profilova fotka
liduska - tak ja jsem ateista a muj manzel je verici..Navic zijeme v zemi, kde je snad 90% obyvatelstva krestani ale oba jsme dost tolerantni. Jeho rodina si moc prala, aby jsme meli svatbu v kostele, ale nakonec jsme meli jen pozehnani prstenu v kaplicce.. Deti planujeme tak za 2-3 roky, vychova ve zdejsich skolkach a skolach k vire vede, takze bych asi svoje dite pokrtit i nechala, ale pak by byla jeho volba, jak se k tomu postavi. Je teda pravda, ze manza do kostela skoro nechodi, snad jen, kdyz jsme pozvani na nejake krtiny, svatbu apod. :-N Myslim, ze pokud se dva lide dovedou respektovat, tak by vira jednoho z nich emela byt problem...
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj liduska, myslím, že vůbec není problém když je věřící s nevěřícím. já jsem taky věřící, ale asi tak jak jsi to nazvala laxně - do kostela každou neděli nechodím (nesnáším to že o spoustě lidí co tam jsou každou neděli vím, že to jsou pokrytci a v týdnu podvádí a tak a pak si to jdou v neděli vyžehlit :-(). ale víru mám v sobě, jsem pokřtěná a absolvovala jsem i svaté přijímání a chodila do náboženství. přítel je na druhou stranu nevěřící, ale to nevadí. svatbu budeme mít v kostele, přítel souhlasí se křtem děti a případně i dalšími věcmi, navíc říká, že být vychováván v katolické víře je vlastně být vychováván dle slušného chování :-) a to že bysme dětem každý nějakou věc vysvětlili jinak nevadí, alespoň budou mít větší rozhled. myslím, že se ničeho bát nemusíš, jste s přítelem dlouho a pokud budete oba tolerantní tak spolu můžete být další 20 let ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
lidusko, zijeme v Irsku. je pravda, ze nemuzu nikdy videt do toho, jak verici premysleji ... tim myslim, ze pro me je vira nebo spis zarazeni se k nejake cirkvi plne zakazu a delani veci, ktere musim .... ale priznavam, je to jen nevedomost a v dnesni asi nikdo nikoho nenuti, aby chodil do kostela a vsichni verici jsou verici dobrovolne, jestli se to tak da rict .... muj postoj k vire jako takove je asi podobny jako ma ninouche ....
Odpovědět
Profilova fotka
josefka: nevím, jestli je co obdivovat, možná nad vším přemýšlíme až moc a příliš řešíme budoucnost, o níž stejně nevíme jak se vyvine. :-) Přítelova máma nám na naše dilema řekla něco v tom smyslu, že až budeme konečně pořádně pracovat, tak nebudeme mít tolik času přemýšlet. Což mi přišlo jako naprosté nepochopení, nehledě k tomu, že přítel normálně pracuje a přitom ještě studuje (já tedy v současnosti jen studuju) Vaše situace tedy také není úplně jednoduchá, ale myslím, že je dobré, že vy dva s manželem jste zajedno, to je pro dítě důležité. Rodiče své dítě nejvíce ovlivní v předškolním věku, částečně ještě do nástupu puberty, pak už právě hrají velkou roli vrstevníci, pak už se musí rozhodnout samo. A z pohledu věřícího člověka mi přijde dobré, že díky škole a pod. pozná i opačný pohled a bude mít tedy možnost výběru. Víra rozhodně není o zákazech!! Pokud člověk uvěří, že jedině v Bohu může nalézt trvalé štěstí a touží se k Němu přiblížit, tak sám hledá jak na to. A Bůh těm, kdo za ním chtějí jít dává určité mantinely (např. desatero), které lze chápat spíše jako dobré rady do života - jako když rodič vychovává své milované dítě, než jako omezení. Je to spíše jako: "Nešahej na ty kamna, spálil by ses!" co se týká věřit sama v sebe x věřit v Boha Spása není o zásluhách, nelze si ji zasloužit, to není ve schopnostech člověka. To ale samozřejmě neznamená, že by bylo jedno, jak se chováme a že bychom za to nenesli zodpovědnost. Je třeba věřit v sama sebe, ve svou svobodnou vůli a svůj rozum, ale zároveň se nepřeceňovat. Občas člověk prostě na něco sám nestačí a pak mu může Bůh pomoci - jen pokud to ten člověk CHCE. zabitulka: Jo jo, je těžké se bavit o víře s nevěřícím člověkem, tedy i s přítelem, zvláště je těžké sdělovat některé niterné prožitky, to jsem právě dlouho taky nedělal, protože jsem měla pocit, že by to nepochopil. Jinak jsme ale o Bohu mluvili skoro pořád, spíše na filosofické úrovni, např. o prvotní příčině a pod. ninouche: Omluva nebyla nutná, ale dík.;-) Já právě nevěřím: "ze co je nejvetsi stesti pro jednoho, nemusi byt nejvetsi stesti pro jineho" . VĚŘÍM, že největší štěstí lze nalézt jedině v Bohu a to každý člověk, protože VĚŘÍM, že Bůh stvořil všechny lidi a všechny lidi miluje a chce pro ně to nejlepší, ne jen ty věřící. Mě taky dloho církev hrozně vadila, přímo mě odpuzovala a taky mě štvali "pokrytci" v kostele. Takže Tě naprosto chápu. A ještě teď je pro mne těžké některé věci související s církví přijmout, i něco z toho co učí. A nepřestávám se ptát, číst knihy a hledat odpovědi. Ale nějak už jsem byla nucena (svým rozumem), přijmout fakt, že církev má svůj velký význam a že to bez ní úplně nejde.Kdyžtak o tom ještě něco napíšu, teď musím jít studovat, nebo nedostuduju - mám letos končit. Jinak jsem moc ráda za tuto diskuzi a za všechny Vaše příspěvky. Díky! :-)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 3 letech
•
Dobrý večer...chtěla bych se zeptat jaké jsou požadavky na obřad v kostele. Můj přítel je Slovák a já Češka,říkal mi že u nich jsou 3 požadavky: svaté příjmání,křest a biřmování.Musí to mít všchno oba co do sňatku vstupují? U nás je to taktéž? Děkuji za odpověď. Pište na email nkalna@seznam.cz
Odpovědět
Profilova fotka
Nechce se mi zahlcovat ti mail, snad si to přečteš tady. Pokud chcete svatbu v kostele, stačí když je věřící jeden z vás, na sňatek s nevěřícím si musí ten věřící vyžádat dispenz, což udělá kněz, který vás bude oddávat. Podmínkou je, že ani jeden z vás nebyl už v manželství. Nevěřící strana musí při obřadu slíbit, že nebude bránit výchově dětí k víře, toť vše :-)
Odpovědět
A jak je to tehdy, kdyz jeden z nas je verici - evangelik a jeden neverici, navic rozvedeny. Jde se vubec vzit v kostele?
Odpovědět
Profilova fotka
no v katolickém asi ne, to by bylo dost zvláštní, když by se evangelík chtěl ženit/vdávat v katolickém kostele před katolickým knězem :-) v evangelickém samozřejmě ano. Pokud jde o to, že katolické kostely bývají zdobnější, tak existují evangelické kostely, které dříve patřili katolické církvi, nevím odkud jsi a já znám hlavně Prahu, takže: kostel svatého Klimenta na Novém městě (pozor na Starém městě je taky Kliment, ale ten je katolický) nebo svatý Martin ve zdi, ale nečekej, samozřejmě katolické baroko :-)
Odpovědět
1 2 3
4
5
…
10
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Máte zkušenosti se svatbou v Kostele ve…
18. 02. 2019 4
Rozdílný pohled na víru - následná vých…
14. 04. 2014 20
Máte zkušenost se svatbou v kostele bez…
09. 02. 2014 8
Svatba v kostele - co vše máme oběhnout?
03. 06. 2013 5
Máte zkušenost se svatbou v kostele? Ne…
05. 11. 2008 51
Svatba v kostele. Co je k tomu potřeba?
24. 09. 2007 1407
Svatba v kostele. Zdá se vám o svatbě?
24. 11. 2006 174
Jaké máte zkušenosti se svatbou v koste…
24. 08. 2005 145