Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Zmatek v hlave, diskuze

Zobraz úvodní příspěvek
Na jaře si po 3,5 letech beru svého přítele, na svatbu jsem se vždycky těšila, jen teď nevím, jestli je to dobrý nápad, jestli nebudu litovat. Můj přítel/snoubenec je fajn chlap, ale posledních pár měsíců už nemám ty růžové brýle, co na začátku vztahu. Přítel je sice o pár let starší než já, ale mám pocit, že je to právě naopak, jeho maminka ho rozmalila, berou ho jako malého kluka. Chtěla bych mít vedle sebe dospělého člověka, který se jednou o nás s dětmi postará, ale bojím se ,že se nezmění. To je jedna věc, ale druhá je pro mě podstatně horší, v rodině mi nadbíhá jeden mužský, který je, ale ženatý,není to sukničkář, ale já mu těžko odolávám, je s ním legrace, je inteligentní... a zrovna tento týden mě poprosil, jestli bych s ním šla vybrat vánoční dárky, to mi problém nedělá, ale bojím se, že to neskončí u toho. V létě jsme se na jedné oslavě přiopili a poté se spolu vyspali, skoro nic si z té noci nepamatuju, já vím, že se nemůžu vymlouvat na opilost, ale pro mě je to trochu polehčující okolnost. Stojím před rozhodnutím vzít si člověka, se kterým vlastním byt,kterého mám ráda, ale někdy mě ta jeho povaha vážně vytáčí? Plus co mám dělat s tím chlapem, pokaždé když si na něj vzpomenu, tak si říkám co očí nevidí to srdce nebolí. Čekám tady odsuzující komentáře, ale tohle se může stát každému.
Odpovědět
1
2
3
@nicolseda Jak to víte? Vy ji znáte? Vy znáte jeho? Jeho opravdu můžeme soudit jen z toho, co píše nerozhodka, která ale zjevně nyní utvrzuje sama sebe v tom, že on není ten pravý (takže to asi nebude úplně objektivní obrázek). Zatímco ji můžeme soudit (ne nutně odsoudit, ale udělat si názor) z toho, co napsala. Tedy jeho obraz je zprostředkovaný, její vychází z toho, co zde vyjádřila. "on taky zase takovej chudacek urcite nebude" - jak to víte? Za všechno můžou chlapi, nebo alespoň oba? Opravdu jste nikdy nepotkala nikoho, kdo si toho druhého fakt nezasloužil? "ze si neudela poradek ve vztahu" - takže nakonec je on blbej paroháč? Nebo jak jako? Co když své partnerce jen věří a vůbec o tom netuší? Co když nemá ani šajnu, že ona má nějaký problém? Z toho, co zde nerozhodka vyjádřila, to opravdu nevypadá na vztah plný komunikace, ale je to zjevně ona, kdo má nějaký problém. "slecna ma asi taky ke vsem pocinum nejaky duvod a vycuranosts to zrovna nebude" - jak víte tohle? Vy se tu tak krásně nerozhodky zastáváte, vytýkáte ostatním povrchnost a rychlé odsouzení, ale sama děláte to samé naopak. ---------------------------- Nicméně, ať v tom je vyčůranost nebo zcela přirozený pud ženské chtít mít doma samečka, co ji a potomky zajistí (tomu teda u nás v rovnoprávném světě říkáme vyčůranost taky :D), podle mě z toho nebude šťastný vztah. Je jedno, kdo za to může, ale podstata je v tom, že nerozhodka si ho už teď neváží a čeká, že se změní. To oboje není dobrá startovní čára. (Na druhou stranu nesdílím zde častý názor na nevěru jako zásadní problém a ukazatel potíží. Znám kolem sebe spoustu celkem spokojených párů, co si zahýbají, až se hory zelenaj. Prostě ne každý to dnes řeší...)
Odpovědět
Nevdávej se... dokud si nebudeš stoprocentně jistá, tak se nevdávej. Nedělej blbce z muže, o kterém tvrdíš, že ho máš ráda, nežeňte se hned do dětí, zkus s ním být dál a uvidíš... Ohledně nevěry - nemohlo se stát, že ti ten amant něco nakecal a nakonec nebylo nic? Že tě chtěl prostě nějak nahnat do kouta? Jednorázovou nevěru bych jako zásadní problém neviděla - někdy je prostě člověk v blbou chvíli na blbém místě... Ale jako problém vidím to, že ze psaní cítím, že si toho svého muže nevážíš... není každý den růžový, v životě člověk potká leccos, ale důležité je, abych si toho druhého vážila, věděla, že když budu v úzkých, tak bude stát při mě...
Odpovědět
Profilova fotka
@zorro4 mam na to pouze svuj vlastni nazor jako vsichni ostatni... a slecnu neznam ani pana a jestli vam slecna prijde jako nevdecna,vycurala a ja nevim co jeste tak prosim nikdo vam to nebere...ja si myslim zase neco jineho :-D :-D :-D takze se tu klidne muzete do me dal strefovat ale proste za me to nebude pouze z jedne strany vzdy je neco na obou a jestli je mamanek jak slecna pise tak to mi uplne staci... zit s mamankem dekuji nechci stacilo :-D :-D :-D
Odpovědět
@nicolseda Já se do Vás přeci nijak nestrefuji. :-) Já jsem se jen ohradila proti tomu, že se zastáváte nerozhodky, že jsou k ní ostatní nefér, s naprostou jistotou, že ona není vyčůraná, že on si má udělat pořádek... ale nic ve zlém. A to ani k nerozhodce. Jsem přesvědčená, že nebude spokojená a bude ubližovat. Otázka je, zda někdy nějaká ženská bude spokojená, že jo :-D
Odpovědět
Profilova fotka
@zorro4 no spokojena urcite slecna nebude a vztah nevydrzi to je 100% jiste ale to uz si musi oni sami doresit :-) a vdavat by se nemela aspon ne ted nez si to vsecko ujasni co a jak..
Odpovědět
Nějakou dobu už se tu pohybuju a teď mě přepadly pochyby, se kterýma jsem se chtěla poradit a proto jsem si založila jiný nick, abych se anonymně poradila. Před založením diskuze jsem našla tuhle a je v podstatě celá o tom, co mě trápí, i když zase spousta věcí je trochu jinak. Mám přítele, v březnu s ním budu 5 let, jako kamarádi se známe už skoro 14 let. Začínali jsme dost dramaticky, byl dobrý kamarád mého tehdejšího přítele. Je to super chlap, co se domácnosti (a to jak v kuchyni, tak v dílně) týče, je k nezaplacení. Ochotnej, milej, hodnej, skvěle si rozumí s dětma v rodině, báječně se stará o rodiče, babičky, ségru, naše pejsky. Moje potíž je, že po cca třech letech mívám krizi a většinou ji řeším obměnou partnera. Tentokrát jsem ji řešila nevěrou (s dalším společným kamarádem), bylo to naprosto vědomé - do toho kamaráda jsem se "zbláznila", hrozně jsem ho "chtěla". Domluvili jsme se, že to bude jednou, nakonec to bylo dvakrát, řešila jsem, že bych se s přítelem měla rozejít, uvažovala jsem o tom kamarádovi, ale pak jsem si řekla, že bych si vůbec nepolepšila, bylo by to dost nastejno. Abych neopakovala to, že půjdu ze vztahu do vztahu, přemýšlela jsem i o tom, že zůstanu sama. No a nakonec jsem si po úvaze řekla, že to, co mám doma, je lepší, že mám přítele ráda a že už mu nechci takhle ubližovat, i když o tom neví, ale že si to prostě nezaslouží. Dva roky nám bylo dobře, prostě s vědomím, že jsem se pro něj rozhodla, že ho beru takového, jaký je, to bylo všechno nějaké lepší, snazší. Jenže už jsou tu ty pochyby zas. Před časem jsme byli s kamarády v hospodě, seznámila jsem se tam s jedním klukem, hrozně pěkně se s ním povídalo. Ten odjel "včas", ale byl tam i ten kamarád, co už jsem si ho zakázala. Příšerně jsem se opila, od půlky večera mám okno, což se mi ještě nikdy nestalo. Ráno jsem podle smsek v mobilu zjistila, že se asi něco dělo, plus sem tam vytanuly nějaký vzpomínky, takže menší úlet se zase stal. Zaprvé je problém, že jeden kamarád a jedna kamarádka něco tuší, za druhý jsem na sebe naštvaná, že se mi to zase stalo a ulítla jsem a za třetí, po rozhovoru s tím "novým", mám pocit, že jsem si uvědomila, že mi asi chybí jakási intelektuální spřízněnost nebo jak to říct. Ne, že by přítel byl hloupej, má takový ten selský rozum, který je podle mě do života to nejlepší, co může být. Vzdělání mám vyšší než on, ale to podle mě není tolik důležitý, jen máme naprosto odlišný uvažování, hrozně často mu musím něco vysvětlovat, co jsem jak myslela, a taky si říkám, že kdyby mi nic nechybělo, asi bych mu nebyla nevěrná. Připadám si taková "myšlenkově" opuštěná. Bojím se, že tu nevěru budu opakovat, ubližovat příteli, znevažovat ho, přemýšlím, jestli by nebylo nejlepší se rozejít. Jenže poté době už máme tolik provázané životy, dobré vztahy s rodinami i rodiče navzájem se znají. A taky si říkám, že jsem možná naivní, že neexistuje chlap, který by mi dal to, co si myslím, že mi chybí, že to taky může být tím, že mám málo kamarádek. A že se vlastně mám dobře, žila bych spokojeně, to ne že ne. Nevím co chci, nevím jak to zjistit, nevím, co dělat. Potíž ještě je, že už se mi blíží třicítka a mám pocit, že už by se mělo stát to, co se stává - zařídit si s někým svůj definitivní domov, vzít si ho, milovat ho, mít s ním děti - o těchhle věcech už doma řeč byla, ale přítel se k tomu nějak nemá...biologické hodiny tikají, čas tlačí...připadám si jak úplně pitomá puberťačka a nevím, co sama se sebou. Zažila jste to některá? Zdá se mi, že rozejít se by asi bylo dobře, ale je to tak těžký...
Odpovědět
Profilova fotka
@problematika no nemas to jednoduchy ale tady te nekteri spise vetsina slecen ukamenuje :-D ale stat se muze kazdymu a nikdo nemuze rict ze ne :-) ale v tvym pripade bych asi rekla ze je lepsi tvuj vztah ukoncit a byt chvili sama nez se ti vsecko ulezi a samo te to navede na spravny smer...ze v ztahu do vztahu ten smer nenajdes ... ja ho taky nasla az sem byla sama ;-)
Odpovědět
@nicolseda taky si to myslím, ale je hrozně těžký to rozseknout, nevěděla bych kam jít, všem to vysvětlovat....jsem pitomá :). Ale dík za reakci :).
Odpovědět
@problematika No, vis, co bych udelala n atvem miste? Prestala bych si neco nalhavat a nalhavat neco priteli, s nim bych se rozesla, poprala mu ,,lepsi,, spriznenejsi dusi a uzivala si do doby, cp bych se opravu nezamilovala, protoze, jak jsi sama napsala, ze kdyby ti nic nechybelo, nebyla bys neverna, mas v tomhle pravdu, ale to se proste tezko rika a skatulkuje. Nekomu treba ic nechybi, jen se treba v tu chvili nudi, tech scenaru je hafo. Nevim, kolik ti je, ale proste zijeme jen jednou a clovek by nemel byt s nekym, s kym nevidi budoucnost nebo ma prip otazky ohledne jejich vztahu :-) drzim palce
Odpovědět
Profilova fotka
@problematika jojo je to tezky me to trvalo 3 roky nez sem to ukoncila ale vim ze sem udelala dobre pac ted mam toho pana uzasneho 8-) a tobe drzim palce :)
Odpovědět
@roozenka na konci toho "románu" píšu, že se blíží třicítka, je to další z faktorů - mám pocit, že už nebudu mít šanci někoho najít, zmenšovala bych si šanci na děti...kdybych tímhle váháním kazila život jen sobě, bylo by to super, ale právě si uvědomuju, že ho kazím i příteli...
Odpovědět
@problematika Vlastně máš dvě možnosti - buď se vzpamatuješ, nebudeš podvádět svého přítele a řekneš si, že budeš s ním, protože ho máš ráda. A nebo si řekneš, že už ho vlastně ráda nemáš, že si nedovedeš představit být s ním do konce života a budeš riskovat, že si zase někoho najdeš a po třech letech tě přestane bavit...A vlastně třetí možnost - zůstaneš chvilku sama, dáš tomu volný průběh a pak najdeš někoho, s kým budeš opravdu šťastná a spokojená. Ví přítel o tom, že třeba nějakou krizi prožíváš? Podle mě je prostě základem každého vztahu komunikace. A pokud ta selhává, jde do háje celý vztah. Když přítel neví, že něco takového prožíváš a nedáš mu tak vlastně ani možnost, aby to nějak řešil, nevyřeší se to. Samo se totiž nikdy nic nevyřeší. Ale primárně si teď musíš ty říct, co k němu vlastně cítíš a proč s ním jsi. Jen si odpověz na tyhle otázky, to ti dá odpověď na to, jestli s ním být nebo ne - ale netahej ho za nos, to si nezaslouží ;-) Přeju, ať se rozhodneš správně :-)
Odpovědět
Článek se načítá
Jen několik poznámek, co mě k tomu napadá a které by ti mohli pomoci: Nic není jen černé, nebo bílé, je to vždy šedé. Lidé jsou složití, stejně tak musí být složité i jejich vztahy. Jsem zastáncem toho, že láska není o vzájemných sympatiích a vášních, a o tom, jak si lidé navzájem vyhovují svými vlastnostmi, ale o tom, jak dokáží přijímat toho druhého takového, jaký je, a milovat ho i přes jeho nedostatky. Nikdo totiž není dokonalý, jednu pozitivní vlastnost vyvažuje jedna negativní, člověk může mít nějakou pozitivní vlastnost proto, že jinou nemá. Také jsem zastáncem toho, že zralá láska nemá se zamilovaností nic společného, vychází z toho, že se člověk – poté co mu opadnou ony růžové brýle, jak sama píšeš – prozře, pozná toho druhého takového, jaký je a rozhodne se toho druhého milovat nebo nemilovat. Na tvém místě je v prvé řadě důležité uvědomit si, co chceš od svého života a od člověka, s kterým chceš tento život strávit, a jaké vlastnosti by tento člověk měl mít. Nevím, do jaké míry jsou negativa, které na svém příteli vidíš, nepřekonatelné. Není to jen dočasný stav (negativa vyvstat jen tím, že si nejsi jista svou láskou a hledáním důvodů, proč bys s ním neměla být)? Nepřeceňuješ jejich význam (například tím, že je srovnáváš s vlastnostmi toho ženatého)? A jsou tato negativa (náladovost, ne-zábavnost, dětinskost) převáženy jeho pozitivy, bez kterých by ses třeba v životě neobešla (cit pro rodinu, starostlivost), a které třeba tomu druhému schází (například věrnost, zodpovědnost vůči rodině)? A byl by vztah s tím druhým /někým jiným/ lepší? Nenastala by stejná situace, až se ztratí růžové brýle zamilovanosti? Člověk nebude ideální a žádný nebude mít všechno, co bys chtěla, takže je třeba si určit, co je opravdu to důležité, co v životě potřebuješ. A také je si třeba uvědomit, že ty sama toho druhého nezměníš. Člověk se může změnit, pokud bude chtít, anebo ho může změnit nějaká událost. Třeba nakonec budeš překvapena, jak dospěle se chovat bude, až budete mít děti – a propo říká se, že muž dospěje až ve chvíli, kdy má vlastní děti – možná, že po něm v tuto chvíli chceš jen příliš. A pokud se člověk nezmění, je třeba naučit se žít a přijímat i jeho negativa. K tvé nevěře bych jen napsala toto: Nevěru člověk nesmí brát lehkovážně, ale ani příliš vážně. Nemyslím si, že by nevěra musela být vždy nutně výsledkem toho, že člověk nedostatečně miluje. Do této situace může člověka vehnat kdejaká okolnost, někdy jsou to jen splašené hormony, podpořena nejistotou ve vztahu, přitažlivost toho druhého – situace, kterou člověk prostě nezvládne a zkrátka selže. Chybovat je lidské; ne každý dokáže situaci správně posoudit, zhodnotit a správně se rozhodnout. A každý člověk se občas potřebuje ospravedlnit a utěšit se, získat důvěru, třeba tím, že vinu svalí na alkohol a obhájí se tím, že se to prostě stává. Ještě bych uvažovala o tom, zdali si to ten dotyčný nevymyslel, pokud si to nepamatuješ. A jinak bych ti radila, aby ses s ním nějak vypořádala a omezila s ním kontakt na minimum; jinak se z toho nedostaneš – sejde z očí, sejde z mysli. Jinak ještě píšeš, že vám to v posteli teď nějak neklape – to je lehce vysvětlitelné tím, že jsi prostě v nejistotě, zda s tímto člověkem zůstat, či ne. Také mám pocit, že se ta sexuální stránka věci nějak zveličuje, někdy to prostě v posteli klape, někdy ne, partneři na sebe někdy mají větší chuť, někdy menší. Milostná touha závisí na aktuálním stavu vztahu mezi vámi; ale vztah mezi vámi nezávisí na kvalitě vašeho sexuálního života. Až si v sobě problémy vyřešíš, a začneš vidět partnera jako někoho, koho miluješ, tak se vrátí i chuť do sexu. Vím, že jsem toho napsala hodně, doufám, že srozumitelně, snad jsem pochopila správně tvůj problém. Držím Ti palce, aby ses správně rozhodla. Jsem otevřena k jakýmkoliv dalším diskuzím (klidně i v soukromé zprávě.).
Odpovědět
@problematika Ja bych to nevidela tak cerne ;-) Kort, kdyz se 30 blizi, fakt, ja si taky pockala a hlavne proste verim na to, ze co se ma stat, to se stane.Ale fakt bych asi nebyla s nekym, s kym jsem jen kvuli veku, litosti atd.
Odpovědět
@ttm No jo, o těch třech možnostech vím, jenže kterou si vybrat :)? (Vtípek, vím, že s tímhle mi pomoct nemůžete :)). O tom, co mu můžu říct, o tom ví, snažím se být upřímná a otevřená. Podobnou krizi jsem měla už po té první nevěře, věděl o krizi, věděl i že se mi ten konkrétní kamarád líbí, ale nechal mě, abych se z toho vyplácala sama (což nevím, jestli je dobře nebo ne :)), jen se hodně snažil dávat mi najevo lásku (u něj to není o vyznáních, kytkách atd., ale o péči o mě). Teď ví o tom, že jakoby trpím co se týče toho "intelektuálna" a že se snažím nějak vyrovnat s tím, že se mi zas líběj jiný kluci. On to vždycky vyslechne, ale nerad se o takových věcech baví, obecně co se citů týče, ale to podle mě všichni chlapi, ne?
Odpovědět
@roozenka On má spoustu dobrých vlastností, přemýšlím právě o tom, jestli někde existuje někdo, kdo bude v mnoha ohledech tolik dobrej jako on. A pak má jednu velkou negativní a to je to, že jakmile je v hospodě, nedokáže přestat, dokud neodpadne, ale nedělá to moc často. Ale na druhou stranu si říkám, že už fakt, že vůbec přemýšlím, je možná to špatný. Uaaaaa :).... Teď mi připadá, že řeším hrozný ptákoviny, ale fakt mě to trápí :).
Odpovědět
@problematika Připomínáš mi jednu moji kamarádku, která vlastně má taky vše (milujícího snoubence, stabilní práci...), ale pořád si na něco stěžuje. Neříkám, že jsi stejná, ale připomněla jsi mi to tím, když jsi psala, že ti hodně vadí, když se tvůj přítel jednou začas hodně opije. Z mého pohledu je to určitě blbá vlastnost, ale prostě každý z nás má něco. :-) Nicméně tvůj problém podle všeho není o tom, že bys byla nevěrná příteli kvůli tomu, že se občas opije. Neznám tě, tak nechci dělat závěry, jen bych tě chtěla upozornit, že sice chápu tvé biologivké hodiny, ale tím bych se příliš neřídila. Představ si, že s ním kvůli tomu zůstaneš, budete mít děti...a ty budeš podvádět dál. :-S Děti tvůj problém totiž nevyřeší, ale naopak prohloubí, protože ony se v tom pak budou vézt taky, ať chceš nebo ne. A já bych osobně nechtěla být dítětem, kterého měla moje matka s mým otcem jen proto, že jí tikaly biologické hodiny a kde už bylo v podstatě předem téměř jisté, že jim to nebude klapat. :-(
Odpovědět
Profilova fotka
@problematika Ahoj :) Já tu reagovala na původní dotaz, možná poněkud ostře.... ale i když máš v podstatě stejný problém, ve finále je to něco úplně jiného... ty na mě působíš jako rozumná ženská, která je jen trochu zmatená....... Na tyhle problémy se nedá moc radit.... nikdo z nás s vámi nežije a soužití svou lidí se rozhodně nedá popsat do pár vět... :) Každopádně, měla bys s přítel mluvit.... prostě naprosto vážně mu tohle všechno říct... že přemýšlíš o rozchodu, protože ti přijde, že jste někde zamrzli a ty se nudíš... musíte společně najít cestu ven... a já osobně bych volila manželskou poradnu.... ale opravdu s tím oba musíte chtít něco udělat, jinak to nemá smysl vůbec řešit :) Nevěra... Tvoje nevěra je pro mě ta nejhorší, kterou bych neodpustila..... Vždycky říkám, že jsou (pro mě) dva typy..... nevěra "nevědomá", opilosti, úlet.... které člověk fakt lituje a neopakuje se .... a potom ta vědomá, kdy člověk vědomě ubližuje partnerovi, tajně se schází s někým jiným za partnerovými zády, dopisuje se a je "zamilovanej" .... ta by mě položila... nicméně nevěra jako taková se hrozně přeceńuje... mnohem důležitější je pro mě důvěra, komunikace a spolehlivost.... takže prostě mluvit, mluvit, mluvit.... nic jiného poradit nemůžu.... Vím, že jsem assi nepomohla, ale držím palce, ať to zvládneš :)
Odpovědět
Profilova fotka
@problematika Jo a na děti bacha.... pokud ti už teď chybí "intelektuální" rozhovory.... tak děti to jen zhorší.... Já jsem taky vzdělanější než přítel, ale ne proto, že bych byla chytřejší... jen jsem měla lepší rodinné zázemí a měla jsem možnost studovat... přítele k tomu nikdo nevedl, tak se na to vyprdnul a skončil s učňákem... nicméně, řekla bych, že intelektuál je u nás on :D No a jsem za tyhle naše intelektuální rozhovory po večerech hrozně ráda... protože od pokaděných plín a celodenního šišlání je to super odreagování :) A i tak mě občasa přepadne depka, že jsem vlastně k ničemu, nemám možnsot se seberealizovat, věnovat se kariéře, společensky žít..... a to nejsem zavřená doma, máme hlídání, možnost vypadnout, ale prostě občas to přjde.... takže na to opravdu pozor... v jiné diskuzi jsem sice starší matky odsuzovala, ale pokud nemáš toho pravého partnera, tak se nedá nic dělat a je lepší počkat na pana úžasňáka :)
Odpovědět
@problematika Nu, musíš si prostě uvědomit, jestli s jeho chybami dokážeš žít dalších padesát let a nebo ne. Pokud o tom pochybuješ, pokud si myslíš, že to není člověk, se kterým budeš šťastná a pokud ti něco vadí tolik, že se s tím nedokážeš smířit, je jen otázkou času, než to skončí. Být s někým do konce života znamená smířit se s tím, že mě na něm něco občas rozčiluje. Lidé se mění, to ano, ale výrazné vlastnosti zůstanou stejné. My jsme spolu pět let, za rok se bereme. Také jsme prošli vážnější krizí, kdy mi vadilo všechno, co jen vyslovil. Nic mi nebylo dobré, přišlo mi, že mi vůbec nerozumí, že mi dělá naschvály, že mě schválně provokuje...Přitom se choval pořád stejně ;-) Řekli jsme si, co nám vadí, já se zaměřila na to, co mám na něm ráda, trochu slevila ze svých nároků, on si dává pozor, co kdy říká, krize zažehnána a teď prožíváme snad nejhezčí období našeho vztahu (umocněné přípravami na svatbu, to jistě, ale i bez toho jsme si teď opravdu navzájem jistí láskou toho druhého a při pohledu na něj zažívám takový ten těžko identifikovatelný pocit toho, že mám někoho, za koho bych dala i život a s kým chci nést opravdu všechno, i to, že se navzájem občas rozčilujeme :-) ). Chce to čas, krize neodezní ze dne na den. Spíš se zaměř na jeho dobré stránky, dej mu najevo, co na něm máš ráda. Chlapi jsou ješitové, milují když je někdo chválí - takže to, co se ti líbí, bude rozvíjet. Nepočítej s tím, že bude dokonalý, žádný chlap nikdy nebude...Neuspěchej případný rozchod, zkuste oba zabojovat a uvidíte. Buď se s tím, co ti teď vadí, naučíš žít a nebo ne. Zkus se zaměřit na to, aby ses znovu zamilovala do svého přítele. Jde to, fakt :-)
Odpovědět
Argument, že už bys měla mít děti a proto s ním zůstaneš i přes všechny pochybnosti, bych úplně vyřadila. Děti potřebují pěkné rodinné zázemí, kde se rodiče milují. Bylo by velice sobecké přivest děti do takového nejistého vztahu. Děti velice dobře vycíti jestli se rodiče upřímně milují a nebo ne. Nic před nimi nezamaskuješ. Můžeš jim i zkazit život, protože rozvod nebo neharmonický vztah rodičů je může psychicky poznamenat na celý život. Určitě si to promysli i z této stránky, pokud tvrdíš, že chceš děti, tak snad chceš i jejich štěstí.
Odpovědět
Profilova fotka
@katkafcs proc odsuzujes starsi matky?
Odpovědět
Profilova fotka
@problematika neveru bych vůbec neresila ta je vedlejsi....spis by me byt tebou nejvic desilo ze nevis jestli je to ten pravej...my mame dost zvláštní vztah bych rekla...spousta lidi si tuka na celo a nechapou ze tak nam to vyhovuje. ..spousta veci me na nem stve strasne....ale zcela uprimne ti reknu ze nikdy me hlavou ani neprobehla myslenka na to jestli si ho vzit nebo ne....kdyby ano tak bych do toho nesla...muj nazor pouze...ale rid se sama sebou...ani jedna te nezname a nejsme schopny ti nejak poradit..:)
Odpovědět
@problematika jako bych to psala já sama, jsem na tom hodně podobně. U mě je rozdíl v tom, že nemám tak naslouchajícího a tolerantního přítele, kterému bych mohla svěřit, co mě trápí. Krizová komunikace u nás prostě nefunguje. Mimochodem, taky jsem na prahu třicítky a mám přesně stejný strach. Nejsi v tom sama, taky se snažím vymyslet, co dělat, ale zatím prohrávám na celé čáře...drž se a držím ti palce! ;-)
Odpovědět
@nestastnice :) Já mu to řeknu, on jen zabručí a nijak moc na to nereaguje, takže v podstatě jako bych nic neřekla. Spíš se tím jen pak vevnitř užírá, ale stejně nepřijde a neřekne, jestli na něco přišel nebo nepřišel. Tak nevím nevím, jestli je to lepší.
Odpovědět
@laka_lacenda Když se oprostím o toho, že jsem nevěrná svině, zbyde mi tu to, že se právě trochu bojím toho, co vidím v budoucnosti. Na druhou stranu to třeba vidím špatně. Všechno má dvě strany a já prostě nevím, jak poznat tu správnou.
Odpovědět
@nestastnice jo a samozřejmě taky přeju hodně sil a ten správný konec, ať je to jakýkoli...
Odpovědět
Uz jsem tu dlouho nebyla, tak si ctu vsechny komentare a jsem zklamana, vsichni tady pisou jal ja jsem spatna, ale myslum si, ze kdyby mi ve vztahu nic nechybelo tak zadna nevera by se nestala. Tomu druhemu jsem vysvetila, ze mezi nami nic nebude a pochybnosti o mem priteli jsou stale. Snazim se mu naznacit, ze by jsme meli se svatbou pockat, jen kdyz polazde neco takoveho reknu tak on se urazi. Nevim co bude dal, nikfo nereagujete na to, ze jsme na majitele spolecneho bytu, coz kdyby doslo k rozchodu tak neni vubec jednoduche,ale tuto pripominku preskakujete, jako kdyby bylo jednoduche se rozejit ze dne na den. Jak mu rict, at se nechova jako decko, ale dospely chlap? Jakakoliv diskuze na toto tema hned konci jeho urazenosti a potom kdyz jsme u jeho rodicu a vidim jak se jeho mamka k nemu chova, tak ve me viri zlost. Pokud je nemocny, necha se ji premlouvat at jde k doktorovi, on reaguje neeee nepujdu, schvalne aby ho mamka prenlouvala, vsechno se toci kolem nej. Snazila jsem se mu vysvetlit ze je to pro me antisexualni, ale on mlci, ma rad kdyz se kolem nej skace. Snazim se tyhle myslenky zmenit tim, ze si rikam ze problem je ve me, ale mam zlost.
Odpovědět
Profilova fotka
@nerozhodka Brat pri reseni problemech ve vztahu ohled i na majetkove vztahy mi prijde celkem divne, jasne je to neco co bude pak potreba vyresit (bud jeden druhého vyplati nebo se byt proda a penize si rozdelite), ale neni to nic podle ceho by ses mela rozhodovat o sve budoucnosti, proto to vsichni preskakuji.. navíc resit "jen" majetkove vyporadani je porad jednodussi nez se rozvadet.. evidentne ve vztahu spokojena nejsi, partner te nijak nepritahuje (nemyslim jen fyzicky, ale celkove), predstava spolecne budoucnosti pro tebe neni asi ani moc lakava, jedine ze by se partner zmenil v hodne svych zvyciích a povahovych vlastnostech.. pokud on se urazi a nechce nic resit, tak je proste na tobe nenechat se tim v podstate vydírat a je potřeba ho rovnou postavit pred hotovou vec a svatbu zrusit, pripadne i na nejakou dobu odejit, at si oba sami srovnate co vlastne chcete.. nam jedna takova pulrocni pauza a bydleni zvlast pomohlo, zacali jsme si pak vic vazit sebe navzajem i naseho vztahu.. samozrejme je tu ale i to riziko, ze oba zjistite, ze je vam lepe od sebe, ale aspoň se nebudes/nebudete dal trapit v nefunkcnim vztahu
Odpovědět
Dnes rano jsem priteli oznamila, ze mi vadi jeho detinske chovani, ze mam jeho matku rada, ale vadi mo ue v jeho letech z nej dela dite. Myslim si ze dost dela i to, ze ho meli celkem pozde.
Odpovědět
1
2
3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?