Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Zmatek v hlavě

Ahoj holky, potřebovala bych poradit. S přítelem jsme 3. května oslavili výročí 2 roky. U té příležitosti mě přítel požádal o ruku a já řekla ano. Začali jsme stavět domeček, ve kterém spolu budeme žít, ale teď k jádru věci. Přítel je moje první vážná známost a já jeho v podstatě. Před ním jsem měla jen jednoho "partnera", kterému šlo v podstatě jen o sex (byl můj první). Když mi bylo jasné, že on žádný vztah nechce, tak jsem to utnula. Nějakou dobu jsem byla sama a pak potkala svého současného přítele. Ze začátku jsem si psali, několikrát se sešli, hodně si rozuměli a tak nějak to vyplynulo. Po půl roce jsem spolu začali bydlet (u mých rodičů) a v tu dobu mi přítel oznámil, že by rád bydlel v domečku a že v podstatě podal už žádost o koupi pozemku. Neodporovala jsem, na domeček jsem se těšila, plánovala domek, budoucnost. Ta budoucnost už je tu a já nevím, zda jsem se lekla či co. Zhruba kolem velikonoc jsem se necítila dobře, ty šťastné pocity s partnerem byly ta tam, jako by vyhasla jiskra, bavili jsme se s přítelem o tom, nějakou dobu dobrý, pak zasnoubení, chvíli zase dobrý a pak totální propad. Přítel mě miluje k zbláznění (taky jsem to před časem tak cítila), říká, že beze mě nemůže žít. A já v poslední době přemýšlím o našem vztahu, do snů se mi promítají představy o bývalém, pak o těch snech přemýšlím a je mi děsně - a navíc jako naschvál začnu bývalého potkávat. Nemyslím, si že bych bývalého chtěla zpět, dokonce mi ani nedělalo velký problém to s ním tehdy utnout, jen mě štve, že se mi vkrádá do myšlenek, což není vůči mému příteli vůbec fér. Měla jste to taky některá? Že by jste se tak lekla té budoucnosti, kterou jste si v podstatě vysnila?
Odpovědět
Myslím si, že je to naprosto normální a zase si to sedne, dej tomu trochu času :)
Odpovědět
Jo tak to jsme na tom hodně podobně jak to tak vidím :) jako by si mluvila o mě
Odpovědět
Nevím, kolik ti je, ale nikam bych rozhodně nespěchala. Za to mě tu některé asi ukamenují, protože tady se často razí to, že věk je jen číslo a nezáleží na něm, ale vzhledem k tomu co píšeš, jak to píšeš a asi i k tomu věku bych se rozhodně do ničeho nehrnula. Z toho co čtu, se svatby spíš bojíš? Dejte tomu čas, nikam bych nepospíchala a spíš se snažila přijít na to, proč jsi tak nejistá ;-). Jestli jsou pochybnosti normální nevím, já teda o svém nastávajícím nepochybuji vůbec...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, stalo se mi něco podobného s bývalým, ale po sedmi letech. Byli jsme do sebe zamilovaní až k zblázním, nikdy jsme se ani nehádali. Postavili jsme si spolu dům, choval se ke mě úžasně. Zpětně mu nemám ani co vytknout. Byl dokonalý a přesto to vyhaslo a nebylo to dokonalé. Teď si budu brát úplný opak bývalého, když to shrnu, chlapa, který se mi nepodřizuje, mnohdy si jede podle svého a přesto žijeme v harmonii, ale trvalo to. My ženy jsme složité bytosti, vysníváme si hodné prince a toužíme po rebelech. Když máme prince, je to nuda, když máme rebela, co týden brečíme, co nám provedl. Chceme chlapa z velkým CH, aby se jako chlap choval, ale to prostě hodný milý chlap nebude. Každý má něco, má své chyby a přednosti. Sama si ale musíš říct s kým budeš chtít strávit zbytek života, s kým se bude líp žít a co ke komu cítíš.
Odpovědět
@jiletka Jak jsi na tom v rozhodování o jiných vážných věcech? Jsi spíše váhavá? Jsi melancholik, co se ve většině otázek vrací do minulosti, není si jistý svými rozhodnutími a stále si říká, co by kdyby? Protože pokud ano (já to tak mám, strašně těžko se rozhoduji a neustále zpětně přemýšlím), pak je to jen přirozené tvé povaze, jde o zásadní krok. Pokud jsi jinak v rozhodování rázná a jistá, pak ti tvé povědomí možná dává znamení, že něco není v pořádku a sama ještě nevíš, co. Poradit moc neumím, mně pomáhá zmizet někam do samoty, úplně mimo běžné zvyky a dění a tam si to v klidu promyslet...
Odpovědět
@fanino Za nás "my ženy" říkám, že ne všechny toužíme po rebelech :-D
Odpovědět
Profilova fotka
@zorro4 tak samo, ne každá, berte to s rezervou, to se omlouvám. :-)
Odpovědět
@fanino Beru (smajlík v závěru), není proč se omlouvat, ale podle mě je to trošku klišé. Samozřejmě asi je dost ženských, co potřebují vzrůšo a pnutí, ale u většiny to snad s věkem a pár negativními zážitky opadne...
Odpovědět
Ahoj, moc děkuji za odpovědi. Jsem ráda, že aspoň někdo tu je na tom podobně. Já si občas říkám, že to všechno šlo tak hrozně hladce a rychle - seznámení, po půl roce sestěhování, hned koupě pozemku a plánování domečku, až mi to přijde divné - prostě to vyplynulo, žádné větší kotrmelce, nic. Co se týče mé povahy, tak opravdu jsem taková, která se ohlíží hodně do minulosti. I když už jsem se rozhodla, tak si pak zpětně říkám, co kdybych se rozhodla jinak. Co se týče toho snění po hodných mužích a toužením po rebelech, něco na tom asi bude. Můj přítel je velice hodný milý chlap, hlavně ke mě, má to asi také dané výchovou, vyrůstal převážně s maminkou (taťka byl služebně často pryč) a maminka si ho vychovala k obrazu svému - je pozorný, ohleduplný, pomůže doma, vím, že se bude starat i o děti - občas si říkám, že je víc ženská než já. Nikdy mě neodmítne a splní, co na očích vidí, che být pořád se mnou. V podstatě se nikdy nehádáme, on to v podstatě ani neumí, když je nějaká neshoda, tak spíš mlčí a čeká až mě přejde rozčílení. O takovém jsem opravdu snila, ale občas toužím po tom hajzlíkovi..
Odpovědět
Profilova fotka
@zorro4 omlouvám se, že jsem automaticky hodila všechny do jednoho pytle. Dle mého to úplně klišé není, vídám to kolem sebe a máte pravdu, časem a zkušenostmi změní hodnoty a pak právě litují. Z té mojí zkušenosti vím, že člověk si furt myslí, že najde něco lepšího a tak je to pořád dokola až si nakonec uvědomí, že někde v minulosti udělal chybu, kterou už nevrátí. Já jsem teď šťastná, mám dvě děti, domácnost, zahradu, už nemám čas myslet na blbosti, nebo nad tím, že něco bylo příliš snadné, že se nudím, neřeším přítelovi mokré ručníky na zemi, či žiletky na umyvadle, prostě to vadí mě, jemu ne, tak to uklidím. Všechno mě stálo hodně úsilí a tolerance, s bývalým to šlapalo bez úsilí. Mám teď doma trochu zkroceného rebela (což on si nemysli, nesmí vědět, že jsem ho zkrotila), vážím si jeho dobrých vlastností, protože kontrastuje s těmi špatnými, člověk si toho proště víc všimne, když ten druhý udělá něco spíše výjimečně (vezme např. do ruky vysavač, řekne miluji tě), než když to ten druhý dělá neustále...a to je strašná škoda :-( někdy si to komplikujeme zbytečně sami, začněme si víc všímat maličkostí a neberme to jako samozřejmost a bude fajn ;-) Jak se říká, jsme na tomhle světě jenom na návštěvě,, proč si to komplikovat, když je nám vlastně dobře a jenom dumáme nad tím, jak je možné, že to bylo tak snadné?
Odpovědět
@fanino Fakt se neomlouvej, je to jen diskuze :-) No, holky, myslím, že vás prostě pálí/pálilo dobré bydlo :-) Mám jednu známou, už je 15 let s naším kamarádem, on je tak strašně hodnej a šikovnej. Jenže ona před ním nikoho neměla a vůbec si neváží toho, co na něm my všichni vidíme pozitivní (nijak jim do toho nekecáme, samozřejmě). Já často říkám, že jsem měla kliku, že jsem ty hajzlíky stihla poznat před mým mužem (a to pořádné). P.S. Jestli se rebel pozná podle mokrého ručníku, tak ten můj je rebel největší. I s ponožkama. A papírkama. A talířkama. Jo a ruličkama od toaleťáku! :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Já chci rebela, který půjde na rodičovskou, i kdyby mu to jeho okolí vymlouvalo. Který si založí firmu s ujetým podnikatelským nápadem, i když má teplé místečko jako zaměstnanec. Který se nebude bát poslat kluka na gymnastiku a holku na hokej. Chlap, co se k ženě chová jako k onuci a užívá si její trápení, je haj*l, ne rebel.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@zorro4 já těmi ručníky chtěla jen poukázat na to, že bychom si měli všímat i maličkostí, co ten druhý pro druhého udělá :-D můj přítel má dvě děti z předchozího vztahu, jeho žena ho využívala kvůli penězům, soudil se s ní o děti, děti nevychovával, děti řídili jeho, asi aby k němu rádi jezdili (malování na zdi, stříhání koberečku v koupelně aj.), ze začátku mě před dětmi a nejen před nimi ponižoval a schazoval mou autoritu např., vadilo mu že v půl osmé vyndavám myčku...spousty dalších věcí ...byla to jedna velká hrůza. Ale zbytečně, kdybych si vážila toho co jsem měla. Teď máme strašně pohodový vztah, snaží se to zařídit tak, abych si odpočinula, přinese mi občas květinu. Co jsem teda ještě nezvládla a asi nezvládnu je, aby večer vykoupal děti, přebalí je (většinou s obrácenou plínou-fakt nevím jak to dělá :-D) ale nikdy by nekoupal, prý je to pod chlapskou úroveň (jeho kamarádovi na nějaké oslavě volala žena, ať jede domů, že musí koupat děti, tak se asi bojí) :-D
Odpovědět
Holky musím se smát, jak tady píšete o mokrých ručníkách, žiletkách apod. Tohle já fakt neznám. Jak říkám asi mám doma ženskou, to spíš přítel uklízí po mě, jsem tak trochu bordelář a on má na každou věc určené místo. Někdy mě i na nepořádek upozorňuje. Je hrozně pořádný, pečlivý a hrozný puntičkář. :-D
Odpovědět
Profilova fotka
@jiletka no, to úplně mluvíš o bývalém, všechno na svém místě, vyžehlil mi i párkrát halenky do práce a ještě mi snesl modré z nebe a já si toho nevážila... jenomže je to fakt někdy těžký co, mít doma vlastně ženskou? ale furt lepší ženská než nějakej grázl co si tě neváží. ;-)
Odpovědět
Myslim, ze trocha nervozity je naprosto normalni. Ale muze to cele byt treba i tim, ze je pro tebe na svatbu jeste brzo. Treba bys potrebovala jeste treba rok bez toho oficialniho zavazku. To nijak nesouvisi s tim, ze bys s nim treba nechtela stravit zbytek zivota, naopak, pokud to citis tak, ze s nim chces byt, neni kam spechat. Mozna by pomohlo trochu odsunout termin svatby. A samozrejme si o tech pocitech dukladne promluvit. A taky je mozne, ze uz opadla ta prvotni zamilovanost a ty intenzivni pocity se nebudou projevovat tak casto a prejde to do stabilnejsiho citu - lasky. Kazdopadne nemela by ses vdavat nejista. Klidne nervozni, ale ne nejista.
Odpovědět
Ahoj, já asi prošla dost podobným vývojem jako @zorro4 - tedy , člověk si párkrát nabil pusu a pak trošku změnil optiku pohledu na pánskou část populace, ale - zároveň mám tak nějak pocit, že ten vývoj a zkušenost - alespoň v mém případě - nešly přeskočit dobrou radou někoho jiného. Paradoxně - manžel je charakterově i vizuálně dost podobný mojí první lásce - viz. 14 let zpátky, ale myslím, že kdybych se v těch 19 letech rozhodla, že zůstanu s ním (s tím prvním), byli bychom dnes už rozvedeni...proč? Protože jsem nevěděla , co vím dnes, protože jsem si neprošla tím, čím jsem si prošla později a měla bych pocit, že jsem o něco přišla...že ta tráva za plotem je možná přece jen o něco zelenější. Tady bych souhlasila i s @svatbajanaahonza - dala bych tomu čas. Jednak z důvodu Tvých pochybností, které se mi zdají být nemalé a také z toho důvodu, že mě osobně by prohlášení chlapa "Bez tebe nemůžu žít" nepotěšilo - ale naopak zarazilo a - vyděsilo.
Odpovědět
Naprosto souhlasim se @strelenka, jen jeste trochu neco dodam. Myslim si, ze vas vztah je ted hodne disproporcni ve smyslu, ze on te "miluje" o hodne vic nez ty jeho. A to neni dobre nikdy a rozhodne ne jako zacatek manzelstvi. To "miluje" mam v uvozovkach proto, ze to vypada, ze na tobe nezdrave visi (veta, ze si bez tebe nedokaze predstavit zivot, je dost desiva) a hlavne si te chce nejak a treba i podvedome pojistit, aniz by se te ptal. A to neni vubec fer. Umim si predstavit, ze pro zenu je tezke odolat predstave vlastni domacnosti a vubec nepodlehnout tomu, ze jo nekdo chce na cely zivot... ale musis to odstinit a dobre si rozmxslet, jestli chces hlavne ty jeho. Do te doby bych se do svatby ani do stavby nepoustela a zkusila to nejak diplomaticky pozdrzet (ze treba az nasetrite...). Netahat ho za nos vecnost, ale treba rok pockat, mozna budes moudrejsi. Prvni vztahy jsou obecne hrozne nevdecne, protoze cloveku chybi zkusenosti a zbytecne dlouho zustava i v tech neperspektivnich (moje osobni zkusenost). Z toho mala, co pises, bych tipla, ze zrovna vy skoncite rozchodem, ale nechci malovat certa na zed - treba krizi prejdete, vezmete se a budete stastni :) jen bych ted proste pockala. Muj posledni postreh ti bude asi k nicemu, ale stejne jako hodne ostatnich jsem i ja sveho soucasneho snoubence poznala az po par nepovedenych vztazich a brzy jsem vedela, ze je to ON. Bez otazniku a bez pochyb, s timhle muzem chci mit deti a pokud budeme mit to stesti, tak i zestarnout... on je ma lepsi polovicka :)
Odpovědět
Profilova fotka
já bych se s vatbou proste pockala...normalne rozumně bych si o tom s nim promluvila, ze je to na tebe treba moc rychly, stavite domecek a tak...a uvidis jak se to vyvine...kazdopadne se nevdavej, kdyz si nejsi jista!!! to by nedopadlo dobre... jinak kazdej jsme jinej...nektera potrebuje hodnyho kluka, kterej ji bude bezmezne milovat, doma uklidi, uvari, snese modre z nebe, bude se ji podrizovat....a jina zas potrebuje opak....o tomhle asi nema moc smysl vest diskuzi :-D kazdopadne v plnohodnotnem dlouhodobem vztahu nedela dobrotu kdyz jedna strana dava te lasky o strasne moc vic nez druha
Odpovědět
Profilova fotka
@fanino Sama bych to nenapsala lépe. Jako bys psala o mě ;-)
Odpovědět
Ahoj holky, všem moc děkuji za názory. Domeček sice už stavíme, ale svatbu v nejbližší době neplánujeme, nemáme ani termín, takže není co posouvat. Hodně o tom všem přemýšlím. Já si spíš myslím, jak tady někdo psal, že opadla ta prvotní zamilovanost a začíná se tvořit něco jiného. Možná je to trochu i ponorka (to mi říkají i kamarádky), mimo práci jsme v podstatě pořád jen spolu. Dřív to tak nebývalo, já měla svoje koníčky, chodila jsem cvičit, přítel dodělával školu, každý si dělal svoje a pak jsme se na sebe těšili. Teď je to z práce domů, většinou na stavbu nebo když u ne na stavbu, tak se stavba řeší. Na koníčky nějak schází teď energie a čas, ale rozhodla jsem se to změnit. Snad to bude v pohodě, rozcházet se fakt nechci.
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?