Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Tak trochu depka. Chci, aby měl vztah nějaký spád

Zobraz úvodní příspěvek
Chtěla bych vás poprosit o radu... Na začátku říkám, že mi je 26 let a příteli 32 let. Známe se už dlouho a byli jsme hodně dobří kamarádi s tím, že přibližně před rokem se náš kamarádský vztah změnil na partnerský. Bydleli jsme spolu od samého začátku (i předtím u mně jako kamarád často přespával nebo jsme spolu trávili víkendy). Přítele strašně moc miluji a nechci ho v žádném případě ztratit. Je to ten nejlepší chlap, kterého jsem si pro sebe mohla představit. On je na tom stejně. Zjistila jsem, že jsem asi strašně moc zavistivá nebo nevím, jak popsat tu svou vlastnost...:-( Zrovna včera jsme se kvůli tomu pohádali...Připadá mi, že žiji v nějakém stereotypu, který se vůbec nemění... Přitom já bych taky moc ráda plánovala svatbu nebo třeba miminko. Uvnitř sebe cítím, že bych si to moc přála, ale přítel řekne, že máme čas a nemám ho do toho tlačit. Teď jsme měli naplánovanou koupi bytu, měli jsme jeden byt sehnaný, vložila jsem do toho určité úsilí, než jsem vyřídila hypotéku, všechny záležitosti s paní z realitky atd. a nakonec to nevyšlo. Bydlíme proto v miniaturním bytečku, kde nic není mého. Přítel tady bydlel už předtím, než jsem se sem k němu nastěhovala a já taky bydlela sama. Z mého starého bytu se mi sem ale nic nevešlo kromě pár obrázků na stěnách. Proto jsem se strašně moc těšila na zařizování nového bytu, který bych si konečně zařídila i podle svých představ a nebydlela bych v bytě, který zařizoval přítel za pomoci své bývalé. ]-( Navíc se v poslední době všechny mé kamarádky zasnubují, vdávají, zařizují si bydlení a chlubí se pozitivními těhotenskými testíky. Já mám pocit, že stojím někde v povzdálí a dívám se na to jejich štěstí, jako bych já sama na něho neměla nárok. Můžete mi něco prosím poradit? Mám pocit, že se z toho jinak zblázním...:-( Dopředu ještě píšu, že vím, že jsme spolu možná pro někoho krátce, ale myslím si, že když spolu dva lidé začnou chodit ve 25 letech a ve 31 letech, nemusí spolu chodit deset let jako by spolu začali chodit v 15 letech. Neříkám, že bych chtěla miminko, svatbu i zařizování bydlení hned, ale aby to mělo nějaký spád a já nemusela pořád čekat...:-(
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
@mysicka_lb to já jsem v tomhle asi trochu praštěná - jsem nejstarší z těch 5 sourozenců a od malička jsem byla chůvička :-D kdybych odmazala většinu vztahu, určitě by mě to svým způsobem mrzelo, protože jsme toho zažili spoustu krásného, to je fakt.. zase na druhou stranu vím, že i s prckem toho jde zažít mnoho krásného, jen je to jiné ;-) Už s tím končím - rozhodně máš pravdu, že vztah má své fáze a není dobré je uspěchat.. Jen u každého ty fáze trvají různě dlouho ;-)
Odpovědět
Holky, netlačit, ale jak už někdo napsal, občas se chlapum musí trochu pomoci. Já jsem třeba nechtěla překlenout 5. rok vztahu. A je mi už 29. Přítel chce mimčo, já taky docela asi už, to je divný, já, co vždy cestovala, nezávislá, te´d dítě..a já nechci dítě svobodná. Takže jsem o tom začala mluvit. dříve se třeba optal- vezmeš si mě? Ale vždy tak nějak třeba v posteli večer, nebo někde na procházce, ale jen tak to vždy prohodil, žádný prstýnek, žádná kytka, tak jsem to nebrala vážně a vždy jen řekla, jasněěě...no ale on se žádný prstýnek ani kytka nekonal, no a te´d po tom mém popichování najednou řekl, a co třeba září...a furt žádná kytka ani prstýnek a já si říkám, že jsem blbá, co na tom, že se mě ptal jen tak mimochodem, já furt čekala slavnostné famfáry...furt jsem říkala, jak musí mít prstýnek a te´d víceméně máme dohodnuté datum, a on se mě má zeptat a je to divné celé ne? ;-) Ale taky se nemám ráda za to jak furt brouzdám po svatebních stránkách, já jsem taková nikdy nebyla...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojky,já to vše měla trošku jinak...Od mala mám moc ráda malé děti.Takže když se v mých 14-ti letech tetě narodila dvojčata,nadšeně jsem o ně pečovala.Neustále je hlídala.Doposud si je beru každé jarní prázdniny a pak v létě.Tudíž v tomto věku mě šíleně přitahovalo mateřství,chtěla jsem se vdávat a měla představy,kterak se vdám v 18-ti letech a pak v nejbližší době porodím minimálně 2 děti...Jak léta plynuly a já konečně našla chlapa,u kterého jsem věděla,že je to ON,tak mě popustily veškeré touhy po svatbě...Vlastně jsem přišla na to,že ten "papír" vůbec nepotřebuji... :-D I když jsem byla ve vztahu 4 roky a bylo mi 26,po svatbě jsem netoužila a vlastně ji vůbec nechtěla.Přišlo mi to jako zbytečné vyhazování peněz a doteď vlastně tvrdím,že svatba je nejdražší mejdan v životě ;-) . Pak jednou přišel romantický pobyt v ještě romantičtějším hotelu....a žádost o ruku,při které se nedalo říct ne a bylo vymalováno...Ale proč to tak sáhodlouze popisuji-zkrátka jsem byla ten typ,který o tom vůbec nemluvil,užíval si každé společné chvíle...a žádost o ruku u nás přišla dříve,než u manželoval kamaráda,kde partnerka mluví o svatbě od doby,co jsem je poznala a to už tehdy spolu byli nějakých 4 či 6 let...Doposud spolu pouze žijí,nejsou svoji.A myslím si,že je to hodně dáno i tím,že zde je svatba prioritou partnerky...Pořád věřím,že vše má svůj čas a držím palce,ať všem vyjde to,po čem touží... ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Holky ja nevim, necetla vsechny prispevky, ale vetsina rika - netlacit. Co se tyce svatby tak se k tomu take priklanim, ale jen castecne. Ona to neni vzdy pravda, ze kazdy chlap pak najednou, z niceho nic prijde. Prijde, ale prijde, kdyz bude vedet ze opravdu chcete (ale zaroven si bude myslet, ze uz v to ani nedoufate takze vas prekvapi :D) zaroven ale bude dalsi pulka chlapu proste pohodlna, kterym se do svatby nechce. A nekdy je potreba naopak proste popostrcit. Je hezke rict si, ze on jednou ke vsemu dojde sam, ale kdyz je slecna nespokojena, bydli v pidi byte kde nema prakticky nic sveho, naopak z toho kouka ex, tak to neni prijemne - ale pouze pro ni. On je proste tam kde je zvykly, ve svem a v pohode a me se nezda uplne ok "tise trpet" a jen si pockat az se mu zmeni pocity, zvlast kdyz v ceste k tehle zmene nestoji prekazky jako penize. Ja bych se bala, ze kdyz bych byla na miste mariennusky, byla bych nespokojena. Kdyz bych byla nespokojena, byla bych neprijemna, hadali bychom se a nakone buhvi co by se stalo. Souhlasim s netlacit svatba, mimco (zatim :) ) ale co se bydleni tyce, tak bych asi nevydrzela jen cekat, az mu prestane byt jeho byt pohodlny. Co kdyz to nenastane nikdy? Tam bych se proste ozyvala, honila ho po realitach a asi doufala, ze ho udolam :D
Odpovědět
@teeerez Přeswně jak píšeš, někdy si chlap není jistý. Můj přítel mi řekl, že se mě optá až si bude jistý, že si ho vezmu. Vyřešil to tím, že se napřed optal na datum kdy se vezmeme. pak z toho totiž asi nevycouvám. někteří to tak mají. A kdybych to nechala na něm, asi budu čekat furt. Je ale pravda, že se trošku divil, že chci napřed svatbu a pak dítě, asi ymslel že opačně - to se tak mění trendy či co? ohledně dotazu mariennusky - bydlení bych řešila stoprocentně už te´d, tak si to dej jako privilegium, ostatní se pak bude lépe popostrkovat.
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?