Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

SVATBA - zrušit, nebo "jet dál černým lesem"? :-(

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
prosím o názory... omlouvám se, asi to bude delší ... nemám o tom s kým mluvit... :-( Je mi 25, do svatby 3 měsíce, relativně vše je zařízené. Minulý týden se stala hrozná věc ... můj táta odešel od mé maminky. K jiné ženě, se kterou má údajně již 15 let dítě - dceru, je jí 15. Před 15 lety prý taťka ulít, v tu dobu (v mých 10 letech ) od nás na rok odešel. Po roce se vrátil, mamka ho vzala zpět aby nerozbila rodinu. Teď se paní i s dcerou vrátila, otec se opět zamiloval a má potřebu se o ně starat. Ze dne na den si vše sbalil a odešel. V kontaktu s námi je, tedy spíš semnou - mamka se sesypala :-( . Říká že ho to mrzí, ale že musí a chce být s nimi. Chce se dát rozvést s mamkou. Toť ve zkratce.... Mamka je mimo, zhroutila se, přišla o "všechno", má "jen" mě. Je na tom vážně špatně. děsně mě to bolí, když vidím jakou fyzickou bolest jí to způsobuje. Holky, já trošku sobecky myslím na svatbu :-( .... jak to tam jako bude?? mamka taťku vidět nemůže, zhroutí se, nebo se bude přemáhat kvůli mě, ale to snad bude ještě horší. taťka tam měl zařizovat spoustu věcí, teď tam nejspíš přijde jen mě odvést k oltáři a asi pojede pryč. Že tam nemůže být když ho každý bude nenávidět. Holky já si nechci svůj svatební den pamatovat jako poslední den kdy sem viděla rodiče spolu, ještě spíš ne v takovém stavu. Vůbec nechci aby celý můj svatební den byl jako přetvářka :-(! Jsme jedináček - tedy aspoň sem do minulého týdne byla... Mamce na mě hrozně záleží, nechce aby se to nějak předělávalo "kvůli tomu že mají s tátou problém"... ale já na rodičích hrozně visím, taťka byl celý život můj vzor a mamka je pro mě vším... Co teď dělat??? 3 měsíce před nahlášenou svatbou :-( muž mi řekl, že ať se rozhodnu jakkoliv bude stát za mnou ! ví jak moc mě to trápí.... prosím o radu... a děkuji všem co to přečetli...
Odpovědět
1
2
3
ufff... :-( svatbu bych určitě neodkládala...tohle je tak bolestivá a složitá situace, která prostě bude ve vás všech kdykoli. Život není jednoduchej a stanou se věci, který člověka prostě ovlivní napořád. A tohle ta situace je. Jděte dál ... i s novými životními podmínkami... ale jděte dál. Kam byste to odsouvali? Kdy to ve vás přestane být? Přesunutím nevyřešíš nic... Akorát si budeš pamatovat "den, kdy si zrušila svatbu", tim se to ještě prohloubí. A jestli se stejně budeš v budoucnu chtít vdávat, budeš to vnímat jako "ten náhradní den", ale myslet na rodiče budeš úplně stejně.. A ještě by byly oba smutní, že ti to zkazili. Spíš naopak. Aspoň něco bude hezký a veselý a trochu se zase vyjasní. Začne nová rodina...a vaši se budou radovat a těšit s vámi. Ukážete hlavně sami sobě, že zase bude fajn (tim myslim vás všechny 4). Otázka je, jak to zorganizovat... Prvně bych řekla, že není na co spěchat. Táta bude chápat v podstatě jakékoli rozhodnutí a kdykoli. Takže bych ještě počkala, co přinesou příští týdny/měsíce... Ale...osobně bych je tam prostě chtěla. Udělala bych stejnou svatbu, na jakou jste se všichni těšili, včetně vedení k oltáři taťkou. Speciálně, když to tak chce i mamka i ty. Akorát bych tátu někam přesadila při obědě. Můžete sedět v čele třeba se svědkama. On se stejně sám rozhodne, kdy odjede a nebude případně vířit situaci... Bude to dobrý! ;-) Držim palce, at všechno dobře dopadne!!
Odpovědět
A ještě,pořádně si vše rozmysli.Jsou to ještě 3měsíce a nevíš,co se ještě může stát!Nic se nejí tak horké,jak se uvaří...Tím v žádném případě Tvoji situaci nezlehčuji!!!Ale třeba táta přijde s tím,že tam být nechce...nebo něco podobného!
Odpovědět
Profilova fotka
@leousek děkuji :-( já to musím ještě všechno pořádně promyslet :-( Nechci aby to tam mamka a ani tatka museli protrpět :-( ku..a takhle se to všechno posralo :-( je mi z toho fakt nanic!
Odpovědět
Profilova fotka
@wettu děkuji... máš pravdu, čas ještě je.... třeba se... nevím, něco samo vyřeší. Uvidíme...děkuju za povzbuzující slova. všem děkuji za příspěvky...
Odpovědět
Já furt nějak nechápu ty příspěvky, aby tam tátu nebrala. Jednak je to její táta, nerozchází se s ní, ale s její mámou. Ano, je to smutné, ale děje se to dnes a denně, neumřel, prostě si našel někoho jiného. A že to neřekl až po svatbě, přesně jak už zde bylo zmíněno, to se má přetvářet, a říct to až pak, aby svatba byla celá ve lži? Navíc nevěsta již po několikáté napsala, že otce na svatbě chce. Což dává rozum. Nikdo v té rodině nežijeme, nevíme jak, kde, kdy a co bylo, ale příspěvky některých z Vás jsou dost drsný a myslím hodně vyhrocených. Nic není černobílý.
Odpovědět
@barulina90 To Ti věřím.A právě proto si myslím,že maminka si zaslouží,aby si tu svatbu užila a ne,aby na tátu musela celý den koukat a pak vidět,jak odchází za tou jinou....Táta ať Tě odvede,vyfotí a pak ať zmizí.Myslím si,že by ho to měla napadnout samotnýho...Můžeš si s ním pak třeba udělat nějaký slavnostní oběd.Drž se!!
Odpovědět
Oni přece nebudou trpět...budou tam kvůli tobě! Tebe si budou všímat a budou tam pro tebe. Maj tě rádi, chtěj tě doprovodit. A budou mít s tebou radost. Jsi jejich dcera, to se nezmění a na svatbě budou řešit svou dceru a fungovat jako rodiče. Naopak by je to mohlo třeba trochu usmířit...jako rodiče oba přece chtějí a budou fungovat dál. Bude to lepší než si myslíš.
Odpovědět
Já bych se hlavně řídila svými pocity. Je znát, že máš oba rodiče moc ráda, že jsou pro tebe oba důležití, tak asi sama nejlépe poznáš, zda tam potřebuješ mít oba. Ale myslím si, že by ti mamka asi nenabízela něco, co by nezvládla. Hlavně nikde není psáno, že za rok by situace byla lepší.
Odpovědět
@mpbg Myslím, že je to o názorech, které se člověk od člověka liší. Slečna tu chtěla slyšet názory, to tu nachází. Držím jí palce a věřím, že svého tátu miluje a že nebyl špatný táta...jen si nějak vybral a kvůli němu, ať chce nebo nechce, si ona sama musí teď taky vybírat, co jak pořešit... Já bych si neuměla třeba představit mít na své svatbě dohromady svého tátu s mámou, kteří se rozvedli před 20 lety.. I když je to tisíckrát lepší situace, než tu popsala slečna. Každý radí podle svých vlastních zkušeností, priorit v životě, povahy atd...
Odpovědět
Pročetla jsem tvůj dotaz i většinu příspěvků a mám z toho následující pocity: a) mamka tě nechce trápit tím, že by ti řekla, aby tě otec nevedl, protože ví, že ho máš ráda, jinými slovy, chce se pro lásku k tobě obětovat a přetrpět jeho přítomnost na svatbě b) otec tě citově vydírá, když ti pláče před očima a říká ti, jak strašně chápe, když ho na svatbu nepozveš c) jak píšeš, nejen mamka, ale zjevně i ty sama podléháš tlaku všech, tj. chceš všechny na svatbě - babička, děda atd. atd. - to je ok, ale pak musíš mít ohled i na ně - jak už tu někdo psal, jedna blbá poznámka a sepere se ti to tam a to určitě nikdo nechce (což se samozřejmě může stát i při nepřítomnosti otce - to je jasné) No, jinak, otec nebral ohledy ani na jednu z vás, proč brát ohled na něj. Ano, v tomto jsem zajedno s většinou přispivatelek, že otce bych na svatbu vůbec nepozvala (on taky zahodil 25 let krásného života a bylo mu vše fuk, co tím způsobí, tak proč teď se snažit být lepší a obětovat se?). Pokud bych ho pozvala, nevydýchala bych, aby mě vedl k oltáři... Uvědom si, že maminka tě podporuje, protože ti nechce způsobit více bolesti a to, že nejde proti tobě (neradí ti, abys otce nezvala), jen ukazuje její velkorysost a lásku k tobě, kdy tě proti otci nepopouzí. A tak to matky prostě mají, a je to správné. Ale ty se rozhodni. Nenech za sebe rozhodovat ostatní, konvence, city. Rozhodni se sama. Tj. nedej ani na můj názor, :-D jednej dle sebe. Nenech se nikým citově vydírat. Jen tehdy budeš se svým rozhodnutím spokojená. ;-) Uděláš-li to jinak, budeš litovat toho, žes jednala dle ostatních, přetvářela ses atd.... Držím palce, ať se rozhodneš tak, abys toho nelitovala a stále se k tomu pak nevracela. ;-)
Odpovědět
:-( tohle je opravdu silena situace, je mi to nesmirne lito...precetla jsem tvuj prispevek pred nekolika hodinami a porad to v hlave premilala ze vsech stran. Souhlasim nejvic s nazorem @wettu, ale je fakt, ze to je jen na tobe jak se rozhodnes a nikdo nema pravo ti nic vycitat. Preji tobe i mamince hodne sil, at to spolecne zvladnete!
Odpovědět
Bez urážek, dámy, nevím, kolik vám je let, nicméně z některých příspěvků vyplývá, že buď víte o životě kulový, nebo znáte pojem tolerance jenom z obalů kosmetických výrobků. Nikdo do té situace nevidíme, ale proč rovnou tazatelku, nešťastnou ze situace a milující oba rodiče, nezačít očkovat tím, jaký je její otec sobec, citový vyděrač atp., jak nic neřešil.. Co vy o tom víte, co řešil, čím procházel? A co vy víte, čím budete procházet vy za dvacet let manželství? Navíc tazatelka chtěla radu, nikoliv lynčování svého otce.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@wettu kéž by to tak bylo.... @ariellaida když já chápu že táta mámě moc ublížil a i mě hodně ranil a bolest kterou prožívám když vidím plačící mamku nelze ani popsat, ale co mám dělat když i přesto svého otce miluju, žil semnou 25 let, tolik štěstí a zážitků... měli jsme báječný vztah, hodně holek má lepší vztahy s mamkou nebo s kámoškou než s tatou, tak se to špatně vysvětluje :-( ( nemyslím přímo Tebe nebo někoho konkrétně tak to prosím někdo nevztahujte na sebe a neberte jako urážku ) , ale my s tatkou dělali hodně věcí jen spolu, záliby, koníčky. pubertu semnou prožil... no prostě si neumím představit, že bych ho v tak velký den vedle sebe neměla a zároveň si nedokážu představit, že by tam někdo (hlavně mamka) trpěl... :-( je to šílený, já vím.. asi si možná i občas protiřečím. Omlouvám se. Já mám hrozný strach :-( :-( chci tam oba, oba miluji, neumím si vybrat ty půjdeš a ty ne a zároveň nechci nikomu ublížit!! :-( @kikwita ... děkuji... snad to nějak dopadne....
Odpovědět
Profilova fotka
@vineta děkuji... já to neberu jako lynčování táty, holky tu říkají svůj názor.... ale já ho proste ze dne na den nepřestanu milovat, ikdyž ublížil, 25 let mého života byl tím absolutně nejlepším otcem na celém světě a tohle měl být "vrchol" našeho vztahu.... :-( :-( nedokážu vědomě ublížit ani mamce(tím, že pozvu taťku nebo svatbu zruším, udělám jinak) ani taťkovi (tím že ho nepozvu - i když by to určitě pochopil, ale líto by mu to bylo nesmírně, to vím na 100%, nebo zrušením, či změnou)
Odpovědět
@barulina90 Ok, jen mi přišly některé reakce dost nepodložené a ukvapené. Chápu, že to bolí, ale není to podle mě tak, že by ti přestal být otcem. Naši něco podobného řešili před pár lety, tedy ne s druhým dítětem, ani otec matku nakonec neopustil, ani vlastně pořádně nevím, co se tehdy dělo, přestože mi bylo přes dvacet, ale každopádně otec procházel nějakým přelomovým obdobím, a bylo to pro všechny poměrně bolestivé, ale brala jsem to jako vztah jejích, do kterého nemůžu a nechci nějak zasahovat. Nakonec se to uklidnilo, ale stejně by to můj vztah k němu nezměnilo, celej život mi byl a je tím nejlepším tátou, ale samo zřejmě to neznamená, že je dokonalý člověk. Chápu, že to je bolestivé, ale opravdu bych nechala na mamce, jestli se na to cítí. Svatba ji může pomoct, jako jakýsi přechodový rituál, nehledě na to, že přípravy jí trochu rozptýlí. Nelam to přes koleno, ale ani to hned nezatracuj.
Odpovědět
Profilova fotka
@vineta děkuju.... nakonec to tak třeba vážně dopadne a třeba nám to ještě prospěje.... zrušit to můžu skoro vždycky :-( ... je to čerstvé, uvidíme za pár týdnů. Je pěkné že rodiče zůstali spolu a sem ráda, že máš stejný názor, že ikdyž udělal něco špatného a bolestivého, nezmění to nic na vztahu, že je to můj nejmilejší táta ... děkuji, opravdu
Odpovědět
Baru, je to moc smutné a je mi to moc líto ...ale bohužel se i takové věci v životě stávají... Svatbu bych kvůli tomu ale nerušila. Znám mnohem strašnější důvody, kvůli kterým lidé museli rušit svatby (bohužel i případ z mého okolí, kdy se nevěstě týden před svatbou zabil snoubenec....). Život jde dál a stejně tak, jako vás táta postavil před hotovou věc, tak vy se s maminkou postavíte k věci vaší svatby... Maminka bude kvůli tobě silná a tátu na svatbě chvíli vydrží, ví, jak moc ten den pro tebe znamená, ale jak píše leousek: Táta ať tě dovede k oltáři, pak se s vámi vyfotí a odjede....(Stýkat se s ním tak jako tak budeš dál). ....Svatbu nerušit! Může se i stát, že za ty tři měsíce bude tvůj táta stát u vašich dveří a prosit mámu, aby ho vzala zpátky.... Držím palce! Hodně štěstí!
Odpovědět
@barulina90 Držím pěsti, ať to všichni zvládnete!
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, moc mě to mrzí a mám z Tvé situace slzičku na krajíčku. Ale za mě bych svatbu nerušila, za ty tři měsíce může být všechno úplně jinak, táta se bude chtít vrátit, mamka může najednou potkat někoho jiného nebo na tom mamka může být pořád stejně jako dneska :-(. Chápu, že tam chceš mít oba rodiče, jsou pro Tebe vším, ale budou to muset "zvládnout" a při nejhorším holt taťka po obřadu, po hostině bude muset odejít :-(. Je to Tvůj a přítelův den a myslím, že v ten den se Ti to v hlavě posune trochu do pozadí, nebudeš mít čas na to myslet :-*. Moc na Vás myslím a držím palečky, ať to dopadne pro všechny dobře a zvládnete to.
Odpovědět
@barulina90 Ahoj....je mi moc líto, co se u vás v rodině stalo. Stejně jako ty, chápu svatbu jako nejen věc těch dvou snoubenců, ale celé rodiny. ideálně by všichni žijící členové rodiny měly na svatbě být , protože se jich to velmi zásadně týká. Uplně ti taky rozumím, jak moc ses těšila asi i těšíš. pamatuji si, jak pro mne bylo důležité období celé to předsvatební. A i v naší rodině se vyskytly zásadní rodinné komplikace i když jinéhu druhu, než u tebe. Byly to dlouhodobé problémy, ale závažností bych řekla na úrovni jako u vás. Moje zkušenost po několika letech je taková, že svatbu bych rozhodně nerušila. Ty už nejsi holka, co takhle moc podléhá rodičům. Od toho svatba je. ty už dospěješ. Ne že bys nebyla dospělá, ale v manželství amateřství dospěješ ještě duchovně, získáš další rozměr dospělosti. Ty se staneš nejsilnější generací rodiny. Buď tím pevným bodem i pro rodiče. Ne ze dne na den, ale v průběhu dalších let oni budou slábnout a ty sílit, přestože vzájemná láska se nezmění. A to období už začíná, když máš před svatbu. je to tvá svatba a z maminky tu bolest nesejmeš, musí projít peklem a možná i na chvíli spadnout do Boží náruče. Je to její cesta. Tvůj táta to zařídil takhle, možná měl své hluboké důvody, možná jen krizi středního věku. Já bych ho nezatracovala, to tě bude jen bolet. Ale vždycky je něco za něco a všechno má své následky. Já bych udělala buď svatbu jen se svědky, třeba u moře na pláži a oni at to sledují z domova přes net. A pokud tohle nechceš, nebo by tě to mrzelo kvůli mámě, pozvala bych jen mámu. Otci bych řekla, že ho velmi miluju a kdyby bylo na mě, že bych ho pozvala, ale s ohledem na mámu ho žádám, aby zůstal doma a ty ho pak pozveš na večeři v jiný den.Bojím se že jinak bude na tvé svatbě velmi nepříjemná energie a to bych být tebou nedovolila. Taky mi přijde, nezlob se na mne, že tvoje máma chce, aby tě vedl otec k oltáři, aby pochopil, že to hlavní, co spolu dokázaly(Ty) je má spojit. Aby ho síla situace vyléčila. Jako máma říkám, že dítě je obrovské pouto a rodiče tu byly i před dítětem a dítě je jich hlavní dílo. Bojím se, že otce síla svatebního momentu neobměkčí, maminku tu zklame ještě víc a kde je tvá svatba tvůj život? je to ještě vůbec důležité v takové atmosféře? Už to nikdy nevrátíš, ten den skončí a bude po všem. Já bych tam tatínka nezala, ale ne uraženě, ale s ohledem na situaci a na mámu, která potřebuje čas.
Odpovědět
@barulina90 Já bych k oltáři šla s mámou.
Odpovědět
Já bych svatbu nerušila. Za tři měsíce se to třeba ještě uleží a když ne, tak to bude jedno jestli to bude za tře měsíce nebo za půl roku. Vaši jsou dospělí, nikdo z nich nemá evidentně potřebu dělat nějaký naschvály...tak bych do toho šla :) ale situaci ti vůbec nezávidím...třeba se mamka dokáže smířit....zkus jí najít nějakou zálibu, něco, na co se může upnout nebo tak....a hlavně pokud si netrhaj vlasy na potkání, tak to určitě v pohodě zvládnete ;)
Odpovědět
Já bych tam tátu asi taky nechtěla. Ublížil všem kolem sebe a na ostatní nebral ohledy, již minimálně po druhé! A svatbu bych nerušila, myslím, že by to mamkce přišlo dodatečně líto a takhle se aspoň na něco může soustředit a k něčemu upínat, chystat, plánovat. Možná bych jí přenechala i pár úkolů týkající se svatby, ať ji zaměstnáš a ona aspoň na chvilku zapomene. Bude to pro ni těžké, ale stejně těžké to pro ni bude, i když svatba nebude....
Odpovědět
Předně bych tady chtěla reagovat na celou diskuzi, tedy hlavně na názor, že vy (spousta ze zde diskutujících) by na zakladatelky místě na svatbě otce nechtěla. Musím říct, že mě upřímně šokovalo, kolik žen má na situaci takový názor. Chápala bych ho u zakladatelky, která je pod velkým emocnim tlakem, chapu to u malých dětí, které navedou jejich matky, ale od dospělých žen, které jsou samy ve vztahu? Přiznávám, že nerozumím. Nerozumím tomu, jak by někdo dokázal zahodit 25 let krásného vztahu mezi otcem a dcerou, jak by nekdo dokázal popřít lásku, která mezi nimi je. Zejména je potřeba rozlišit to, že se rozchází otec s matkou, ne otec s dcerou. Chápu, že se to toho vztahu také dotkne, ale otec navždy otcem zůstane a dostane-li od dcery šanci, může zůstat i milujicim otcem. Šokuje mě, že spousta z vás by to jen tak zahodilo. Je potřeba si uvědomit, že dcera není a neměla by být v roli soudce, který rozhoduje, kdo se zachoval dobré, kdo špatně, kdo je v právu a kdo není. Jedna věc je totiž celkem jistá a to ta, že za rozchod můžou vždycky dva. Ano, jeden se provinil, udělal něco, co mu možná mnozí nikdy neodpusti, ale to neznamená, že ten druhý je bez viny. A proto podle mě není dobře se přiklonit k jedné straně a tu druhou potrestat. Myslím, že se k celé věci mužů vyjádřit, sama jsem byla v podobné situaci. Můj otec od matky odešel za jinou ženu. Ano, ublizilo mi to, byla jsem naštvaná, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych měla tátu vyškrtnout že svého života, upřít mu významné akce v mém životě. To, že odešel byl následek toho, jaky měli s matkou vztah, dělali v něm chyby oba, on nebyl jediným viníkem toho, co se stalo. To, že odešel, neznamenalo, že mě opustil. Sama bych nechtěla, abych jediným drzakem mezi mými rodiči byla já sama. Co se týká svatby, můžu ti poradit jen jednu věc. Nech všemu volný průběh, zbývají tři měsíce, může se toho spoustastat nebo uklidnit. Svatbu nerus, je to tvůj vstup do nového života, neměl by tě brzdit ten starý. Nechala bych pozvání tak, jak jsou, nechala bych se od otce odvést k oltari, nechala bych ho, aby měl projev na hostině a cokoli dalsiho, co jste měli v plánu. Tím se nijak nestavis proti své mamce, ale právě tím zustavas nestranna, davas matce i otci prostor, aby byli a zůstali oba tvymi rodiči. Protože oni skutečně jsou tvymi rodici a oba tě milují, ať už spolu jsou nebo nejsou. Nebude to úplně lehké, ale jistě by tě mrzelo, kdyby se jeden z tvých rodičů nemohl svatby zúčastnit. Jediné, co bych změnila, by byl zasedací pořádek, ale nic víc. Přeji hodně štěstí, není to lehká situace, ale věř mi, že si svatbu uzijete i tak a budete s láskou vzpomínat.
Odpovědět
Profilova fotka
@barulina90 Cetla jsem diskuzi, take jsem pro to, abys svatbu nerusila. Kazdopadne bych si byt tebou nechala cas a nikomu v tuto chvili nic neslibovala, jestli otec pujde nepujde, bude odvadet, nebude. Rozhodni se az v klidu klidne mesic pred svatbou. V techto smutnych pripadech se casto emoce meni na obou stranach celkem casto. Tvoji mamce to opravdu nezavidim! Ja jsem hodne tolerantni, neveru bych zkousla, ale nikdy bych nezkousla, ze je v tom dalsi dite, jeste tak velike. A tento "vztah" vlastne existuje 18 let. Vzdyt ty mas nevlastni sestru. Tys mela super detstvi a co mela ona? Je to neprijemna situace na vsechny strany. I kdybys svatbu zrusila, tuto situaci nevymazes. Emoce zustanou dal. Sice chces brat ohledy na mamku a tatku, ale co ostatni pribuzni? Kazdy pochopi, ze tam otce chces, ale vsichni se na neho asi budou divat skrz prsty. To, co udelal, neni na pochvalu. Preji pevne nervy !!
Odpovědět
Nečetla jsem vše úplně do podrobna, tak možná zde již zaznělo....Mrzí mě Tvá situace a nedokáži si představit čím procházíš a určitě nechci posuzovat vztah Tvých rodičů či odsuzovat otce. Jak už tu někdo zmínil, nevíme tu nikdo čím a jak si vaši prošli a možná neznáš vše ani Ty.Je to vše hrozně čerstvé a bolestivé, ale zkusila bych se na to dívat trochu sobecky z pohledu Tebe. Jde o rozchod Tvých rodičů a ne Tvůj s otcem a stejně tak jde o svatbu Tvou a Tvého přítele, takže pokud se obáváš, že na ní dojde k ne zrovna příjemným okamžikům, což reálně hrozí, když se oba rodiče po tak krátké době uvidí..a tím bude ohrožen průběh svatby a vůbec nálady všech....zkusila bych variantu, nerušit termín,ale udělat svatbu jen sami pro sebe, se svědky nebo jen s přáteli. Vynechat zkrátka rodiče a rodiny na obou stranách ....Udělat si společně krásný den, zapomenout na bolesti svých rodičů, být jen pro sebe a odprostit se od toho, že na svatbě musí být Ti nejbližší.....myslím, že v tak těžké situaci, jako jsi Ty by to mohli pochopit i rodiče ženicha....Přeji hodně síly a šťastný konec tohoto smutného příběhu....
Odpovědět
@kacenkakaca souhlasim a podepisuju v plném rozsahu8-)
Odpovědět
@barulina90 wettu a kacenkakaca mají pravdu. I z Tvých příspěvků je znát, že bys tam rodiče chtěla oba. Že váháš s otcem jen kvůli matce a jejím pocitům. Já bych mohla být odhadem právě tak ve věku Tvé matky a za sebe ti mohu říct, že by mě na jejím místěani ve snu nenapadlo upírat manželovi účast na tvé svatbě včetně vedení nevěsty ( a proto věřím, že maminka myslí vážně, že to zvládne ) . Ať jako manžel selhal jakkoli, je to dál tvůj otec a na jeho úloze při svatbě by se nemělo nic měnit. Ujišťuju Tě, že jeho nepřítomnost by maminku rozhodně nezbavila pomyšlení na to, že má trampoty. Naopak, myslela by na to, kolik let spolu prožili, že kdyby neodešel, vedl by Tě, byli by tam spolu, vzpomínali by na to, jak byla jejich holčička malá a jak to bylo hezké... Vůbec ničemu to nepomůže. Kdysi se za zemřelé v rodině držel roční smutek a naplánované svatby se musely odložit. To se myslím dnes vůbec nedodržuje, tím spíše to není potřeba kvůli rozchodu, rozvodu. Od otce je ovšem to načasování vzhledem k dceřině naplánované svatbě velice nešťastné, neuvážené a sobecké. Mohl počkat. Ale je to asi člověk, který moc neví co chce, viz odchod od rodiny kdysi a návrat. Nepoučil se z chyby, asi si teď staronovou partnerku idealizuje. Když s ní nevydržel tehdy, možná to nebude mít dlouhého trvání ani teď. Ovšem kdyby se chtěl k manželce vracet znova, už by mu neměla tak slepě věřit. A vy všechny, holky, které jste tak nesmiřitelné a otce byste exkomunikovaly, jste asi ještě mladé a idealistické. Ale uvědomte si, že pode statistik bude za čtvrtstoletí 50% z vás rozvedených a až se budou brát vaše děti , nebudete chtít, aby se trápily, že se na svatbě nesnesete s jejich otcem.
Odpovědět
Profilova fotka
@pebbles @misacek33 @pincola @zaludova @michaelamen @kacenkakaca @mofa81 @artepka07 @markarola ještě jednou opravdu všem děkuji za příspěvky.... nejvíc se opravdu ztotožňuji s názorem @kacenkakaca a @wettu ... táta je prostě táta... nemůžu ho vymazat a hlavně nechci. Zatím tomu asi vážně nechám ještě volný průběh, vše půjde dál jak má jít. Kdybych viděla, že to maminka opravdu nezvládá ani cca měsíc před svatbou, požádám taťku, vzhledem k situaci, aby tam nechodil a oslavím to s ním a manželem zvlášť - ale je to opravdu pro mě krajní řešení. Uvidíme všechno časem.. :-( Všem kdo mi sem napsaly opravdu moc děkuji a vážím se každého Vašeho názoru, opravdu děkuji.... Také děkuji za udělená srdíčka... Budu doufat a modlit se, aby to nějak dobře dopadlo... jste holky moc hodné.... :-(
Odpovědět
Profilova fotka
Neumím si představit řešit takovou situaci, ale pokusím se objektivně říct svůj názor. Poradit je velice těžké, ale snad ti to ukáže i další pohled a pomůže to v tvém rozhodování "co s tím". Hodně holek tu píše, že by tam tátu nechtěli, a že teď už by pro ně nebyl vzorem apod. Neříkám, že nemají pravdu, určitě by to pro mě bylo zklamání (a ano mohl to ještě vydržet po svatbě), ale už se to stalo. Taky bych se zlobila, ale vždy se snažím přemýšlet o situaci i z druhé strany... Odejít od rodiny není správné, podvést není správné. Jednou se dva berou a mělo by to být na celý život, ale co když se prostě ve vztahu něco stane... i když to spolu ti dva řeší, nepovede se to a oba jsou v tom vztahu nešťastní, co potom? Mají spolu přetrpět zbytek života? Je to takhle lepší? Jen, aby bylo jasno, že nekvákám jen tak do vzduchu - mým rodičům to teď taky neklape, takže aspoň trochu vím, o čem mluvím. A ačkoliv bych byla nešťastná z toho, že by se mohli rozejít, snažím se brát to tak, že pokud udělají maximum proto, aby se pokusili problémy vyřešit a nepůjde to, tak je to asi nejlepší možnost. Jediné co mě na tom děsí je, že by se máma složila.. ve finále je to to jediné, co mi na tom vadí. Jinak se to snažím brát rozumně a dospěle. Vím, že to od táty bylo sobecké a takhle ze dne na den odejít - rána z čistého nebe. Určitě je to hrůza, ale byla bys radši, aby vaši přetrvávali v nešťastném vztahu? Protože ono by se to dříve či později projevilo - to že by táta šťastný nebyl. Nechci ho omlouvat, snažím se na to jen podívat z vnějšku, jako nezaujatá osoba. Tak jak píšeš, nemám pocit, že bys tátu zatracovala, ale naopak, že pořád je to tvůj táta, i když se zlobíš, máš ho ráda a je pro tebe důležité, aby na svatbě byl. Zkus to teď neřešit, nech tomu trochu času.. až se trochu emoce uklidní, budeš na to koukat jinak. Ale souhlasím s názorem, že pokud by to pro mámu bylo tak nepřekonatelné, tak bych hold "potrestala" tátu a na svatbu ho pozvala, ale jen na obřad a pak bycho ho (předem) požádala, aby odjel domů. Jak tu někdo psal, on se rozhodl a co se svatby týče, tak ty následky musí nést hlavně on. A pokud mohu ještě něco doporučit.. možná by mámě pomohl nějaký psycholog. Není na tom nic špatného a oni ví, jak pomoct a máma by se s tím třeba lépe vyrovnala... vždykcy říkám, že když mě bolí zub, jdu k zubaři, protože tomu rozumí, když nevím, které šaty si koupit, zeptám se kamarádky, protože mi poradí. Takže pokud bych měla nějaký takovýto problém, zašla bych k psychologovi, protože věřím, že oni také pomohou...
Odpovědět
1
2
3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?