Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Společné bydlení s rodiči manžela, jak to zvládáte?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj, chci se vás zeptat, jestli s bydlíte ve společné domácnosti s jeho rodiči a jak to celkově zvládáte, konkrétně myslím život s druhou generací, tchyní. Mě to čeká, horní patro budeme obývat my, všechno vlastní (pokoje, kuchyň, WC, koupelna), vchod společný, dole bude bydlet jeho máti s jeho babičkou.
Odpovědět
1 2
3
4
Profilova fotka
Ja si teda nemuzu stezovat. S tchyni v jednom baraku, u nas na patre ma jeste pokoj svagrova, ale tak nejak jsme porad v pohode. Tchyne nam do niceho neleze, nekeca, kdyz potrebuju pomuze (treba s hlidanim), o zahradu a opravy se starame spolecne :-) Takze zatim pohodicka....doufam ze te jeste dlooooouho vydrzi ;-)
Odpovědět
Je to vztah od vztahu. Musíš sama vědět, jestli si natolik s tchány rozumíte, aby to klapalo nebo ne. Pro výstrahu - včera jsem viděla film "Tchyně a uzený" a musím říct, že je mi z něj špatně doteď a jsem strašně ráda za vlastní bydlení, byť v jedné vesnici, ale 3 km od sebe. Díky tomu jsou naše vztahy takové jaké jsou. Osobně bych to neriskovala ani za cenu levného bydlení. Ale znám lidi, co bydlí už asi 20 let s tchány (rodiče nevěsty, jedni mají horní, druzí spodní patro domku) a dokonce spolu jezdí v létě i na dovolenou, a klape jim to. Proto říkám, je to individuální a držím pěsti :-) .
Odpovědět
Profilova fotka
@kaaacaaatkooo Já jsem ten film ani nebyla schopná dokoukat... :-S
Odpovědět
zatím taky částečně bydlíme u rodičů, zatím přítele... s jeho rodiči nemám problém, dokud nedojde na řešení něčeho c ose táký nás dvou... a hned tchýně začne prosazovat její názory, protože ona ví všechno nejlíp a když není po jejím je to problém... takže už se nemůžu dočkat až doděláme projekt na domeček a přijede bagr :) a věřím tomu, že i když budeme asi půl km od nich bude to fungovat mnohem lépe...
Odpovědět
@makovaapanenka Já už ho nechci nikdy vidět :-) A do toho za mnou v autobuse, kde ho promítali, seděla právě moje budoucí tchyně, tak jsem si říkala, že je to pro ni skvělá inspirace :-D Ale bylo mi z něj fakt hrozně. Uvědomila jsem si, že i když mám super chlapa, který se po holkách nekouká a jsem si jím jistá, je i přesto každý chlap (nejen chlap :-)) sveditelný.
Odpovědět
Profilova fotka
U nás si to tedy nemohu vynachválit. Měli jsme na výběr buď bydlet v baráku s mou mamkou (každý v jiném patře), nebo s přítelovo rodiči (opět každý v jiném patře). Nakonec jsme se nastěhovali ke mně a vycházíme spolu skvěle. Je to o dohodě, mamka k nám bez pozvání nechodí, my k ní také ne, před návštěvou si zavoláme.... Jeho rodiče jsou také super, jezdíme tam na návštěvu cca 3x týdně na kafe a ráda jsem i s nimi sama doma, protože si perfektně rozumíme a kdyby nebyleli na vesnici (jsem šťastná městská holka), tak bych nebyla vůbec proti, abychom se stěhovali k němu. Je to všechno o tom, jak si ty vztahy nastavíte a jak moc je přítel ochoten se postavit za tebe.
Odpovědět
My s manželem bydlíme u jeho rodičů už 7let a kdybych to mohla vrátit zpátky tak bych snimi nikdy něšla bydlet. :-S Jsem člověk,který výjde s hodně lidma,ale tady se to nedá.Tchán má zahradu na kterou nás ani nepustí,ale my to respek.protože jsem s města a nevadí mi to,ale opravdu není to legrace vadí mi tady už uplně všechno a hodně mi to mrzí jsem tu nerada.Daly jsme sem také náké peníze o vše se dělíme.Ráda bych tchánovi pomohla i s topením,ale on vše dělá nejlíp a my to děláme špatně atd.Manžel s hádat nechce já samozřejmě také ne!Ale pravidla by měla být,kdyby manžel nebyl v inval.důchodu tak bysme měly bydlení své.Mrzí mi i to,že se snažíme třeba hezkýma dárkama atd.A stejnak je tchán jako kámen.Nikdy nepřišel,že by šel na čaj nebo jen tak,když přijdeme nahoru za nima tak tchán vstane a jde pryč.Myslím,že není rád,že u nich bydlíme,ale s takovýma lidma těžko se člověk domluví.Jsem tady neštastná a na nervy.Ale to vůbec nepíšu ,abych nekteré lidi odradila to vůbec nechci já jen píšu,že my máme zrovna takové prarodiče.Že už si někdy říkám,že vezmu malého a odejdu,ale vím,že by se manžel trápil a malému bych vzala babičku a dědu.Takže nevím jak na tchána,aby nebyl tak zlý jaký je,ale když přijede manžela bratr,který žije jinde tak to je tchán uplně někdo jiný.Ale kdyby měl někdo podobný problém tak at mi napíše.S tchýní si rozumím to je dobrý jen ten tchán jak začne na mě něco nadávat třeba,že větrám,když on topí no je to utrpení snima bydlet.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Kdybych mohla vrátit čas, tak to udělám a nikdy bych nešla s rodiči manžela na jeden barák. Bydlíme v jednom domě, sice každý na svém patře, 10 let a ještě do teďka mi tchýně pije krev. Je to sebestředná osoba, která vidí jen své starosvětské názory a své problémy. Neustále se snaží tzv. pomoci, i když to po ní nechci, a ona se pak samozřejmě na oplátku ohání tím, jak nám strašně pomáhá, i když ona sama je mrzák, a že jí za to nejsme dostatečně vděční. Když se jí něco nelíbí, tak tě setře a jsou jí jedno city druhých lidí. Říká: "je mi jedno, jestli se to někomu nebude líbit, já každému řeknu do očí, co si myslím" - ohání se svou upřímností, ale že někoho zprdne kvůli kravině, to je jí ovšem taky jedno. Hlavně, že má "vždycky pravdu". Sama, když jí chce člověk něco upřímně říct, tak to absolutně neakceptuje. Když jde do tuhého, tak se mě ani manžel nezastane. Vždycky jenom spustí, že se nemáme hádat a tím to hasne. Chápu, že to tchýně neměla v životě lehké, ale to přece neznamená, že má právo kazit život i nám. Sama si kolikrát stěžovala, že jí její tchýně dělala peklo a teď to samé dělá ona. Opravdu, podruhé bych takovou obrovskou chybu neudělala, raději bych zůstala na bytě a bez zahrady bych se taky obešla za cenu vlastního klidu. Nejhorší na tom je, že nikdy člověk neví, do čeho jde. Když jsme se jen navštěvovali před tím, než jsme se sestěhovali, tak jsem si myslela, že je nejlepší člověk na světě. Ale pěkně se vybarvila a to si člověk myslel, že když bude mít takové zkušenosti, že si z toho vezme příklad a nebude dělat to, co bylo činěno jí. Opravdu, kolikrát bych ji nejradši otrávila a s chutí zakopala na zahradě. Nestěhujte se nikdy k rodičům, ať už ke svým nebo mužovým, není nadto bydlet sami a dělat si svoje.
Odpovědět
Profilova fotka
Já mam asi opačnou zkušenost. Čtyři roky bydlíme u přítelových rodičů a nemůžu říct že bych se mi tu nelíbilo. Bydlíme na statku, takže práce je pořád dost a každý se tu stará sám o sebe a když je třeba všichni si pomůžeme. Já jsem holka z města a tady na vesnici se mi líbí :) Právě jsem dodělala školu a jsem moc ráda, že jsem měla každý den hlídánínašeho půlročního syna (bez nich bych tu školu asi nedodělala). Jasně že mi tu vadí spusta věcí,(hlavně vesnickej bordel), ale já jsem člověk ráznej, kterému jdou raději z cesty než aby se se mnou hádali :D Postupně si tu zde předělávám a organizuju věci podle sebe. Jeho rodičům je to jedno a spíš mi pomáhají. Jasně kdybych si měla vybrat, tak bych raději bydlela sama s přítelem a malym. Jedou výhodu bych viděla v tom, že bych nemusela některé věci řešit se všema lidma v baráku :D
Odpovědět
@sedmiteckas Mě to tak čeká taky ;-) Se snoubencem budeme obývat druhé patro, dole bydlí jeho rodiče - máme vlastní WC, koupelnu, kuchyni, jídelnu, obývák, ložnici, společný vchod do domu, schodiště, prádelnu) Nastávající "rodiče" mám MOC ráda - vycházíme spolu až moc dobře, ze společného bydlení strach nemám! Podle Vašeho příspěvku se nemusíte bát - uvidíte, že to bude dobrý! ;-)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Taky bydlíme v domečku u přítelových rodičů (každý má všechno své) a zatím musím zaťukat, že je to v pohodě. S mojí mamkou bych bydlet nechtěla - ta by se nám pořád do něčeho montovala - tady se nám nikdo nijak moc do ničeho neplete a většinou jsem to spíš já, kdo se jde zeptat na radu co se skorotchýni víc líbí - je to fajn ženská a od přítele se nikdy nic moc nedozvím - vždycky mě jen odpoví, že si stejně udělám všechno podle sebe. A skorotchán má sice občas nějaký průpovídky, zakončené větou že on je jen kluk z vesnice, ale to pouštím jedním uchem tam a druhým ven - skoro jako všichni :-D :-D :-D Takže za mě je to zatím bez problému.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 7 měsících
•
@sedmiteckas já osobně bych do bydlení s žádnými rodiči (ani svými ani přítelovými) nešla, svůj klid je svůj klid a ten ničím nenahradíš. a když se něco na začátku může zdát OK, potom to být nemusí, je to velký risk a jestli už teď cítíš, že tvůj nastávající spíš udělá, co bude chtít maminka, tak lepší to asi pravděpodobně časem nebude, za mě ne, ale možná jsou nějaké výjimky, kde to fungovat může. potom jsou tu asi i výhody jako hlídání děti, ale zároven se i pletení do jejich výchovy, vždy je to něčím vykoupeno a svoje domácnost je svoje domácnost. navíc, když říkáš, že jste se tam moc nezdržovali, tak nemůžeš pořádně vědět, jaké jsou.
Odpovědět
Článek se načítá
S mou i přítelovo mamkou mám řekla bych skvělé vztahy. A proto bych je společným bydlením nikdy nechtěla ohrozit.
Odpovědět
@makovaapanenka Já ho viděla dokonce dvakrát a pokaždé stejná depka :-D Poprvé jsem ho dokonce viděla spolu s tchyní, to jsem se i dost bála, aby si z toho něco neodnesla :-D
Odpovědět
Mám ve svém okolí pár případů dvougeneračního bydlení a upřímně řečeno nikde to není ideální a to ani v případech, kdy má dům dva samostatné byty a před sestěhováním byly vztahy bezproblémové. My jsme sice s našima taky asi rok bydleli, dokonce to byla ta nejmíň příjemná varianta - měli jsme jen svůj pokoj v podkroví a kuchyň i koupelnu společnou, ale manžel byl tehdy víc v práci než doma, takže ani nebyl moc velký prostor pro třenice. Šla bych do toho jen na nějakou přechodnou dobu, třeba než se vyřeší vlastní bydlení, tak to může hodně pomoct, např. ušetřit náklady na bydlení v době stavby nebo rekonstrukce vlastního domu, ale jinak jak už bylo psáno výše - raději dobré vztahy neohrožovat společným bydlením :-)
Odpovědět
ahoj holky chci se zeptat je dobry napad vubec bydlet s rodiči protože ja s přítelem žijeme u mých rodiču v horním patru a tam s nama ještě žije tatky babička a my s přítelem mame jeden pokoj a to mame k tomu 3 měsíční holčičku zahradu mame velkou s příteelem tu žijeme už 3,5 roku a mí rodiče nechtějí abyc jsme se odstěhovali ale přitel by chtěl jak na to mam reagovat odstěhovat nebo mame zustat poradte díky
Odpovědět
Tak my se chystáme bydlet s mými rodiči - vlastni patro.....A beru to tak, že je to kompromis mezi bytem (kam můj nechtěl, já měla svůj byt) a vlastním domkem, protože u nás nelze sehnat místo na stavění (a bydlet ve vesnici mojeho se mi nechce anebo v okolí a dojíždět) a popravdě v dnešní době si vzít mega hypotéku a splácet celý život a omezovat se? To raději budu bydlet s našima (kde je vše zařízené - bydlela tam dřív brácha), kde je bazén, zahrada, posezení, gril, garáž a jezdit si na dovolené, nebát se být těhotná že by můj to neutáhl.......Ano, je to tak trochu blbé, že nemám své bydlení podle svého (koupelka, ložnice, kuchyň už je tam 8 let na míru), ale takhle se nemusím zavázat a bát se otěhotnět anebo třeba nedej bože ztratit práci....a zapomněla jsem na hlavní výhodu - hlídání dětí mými rodičmi - stačí dát o patro níž :-D a na rovinu i přiznávám, že nejsem žádná zahradnice aktivní, takže jsem i ráda, že se nebudu muset starat o okolí, že tohle dělá má mamka (doufám, že mě někdo neukamenuje za to, co jsem řekla :-D)
Odpovědět
Profilova fotka
No já se skoro před rokem nastěhovala k přítelovi. Sdílíme přízemí s jeho babčou a k soukromí vlastníme jen jeden pokoj, který je ale bohužel průchozí do ložnice babičky, takže vlastně skoro žádné soukromí neexistuje. Hořejší patro má jeho máma s přítelem, takže těm se tam žije krásně. No ale já jaksi začínám ztrácet nervy, když pořádně nemůžu ani uvařit, pač mi babča hned radí a kouká mi pod ruce. Pak pod otevřeným oknem slyším, že mladý se flákají a starý dělají, i když nechápu jak tohle může říct, když rozhodně na zadku nesedím (aspoň ne celý den, jako přítel přítelovi mamky). Přítel do bytu ale každopádně nechce, takže já jen doufám, že dostane hypotéku a koupíme si vlastní dům. Ony jsou strašně vzteklý, že jím odejde jejich jedinej klouček a dělají skoro čím dál víc schválností. Jak já bych si přála, abych měla svůj klid, práci si udělala když budu chtít a ne "na povel". Není to odpověď na tvou otázku, ale každopádně když budete mít celé patro svoje, myslím, že se budete mít líp, než jako my teď. :)
Odpovědět
@kazimira Tak na tvém místě bych tohle nepřekousla. Odstěhovala bych se, ať s přítelem nebo bez něj. Pokud on tohle schvaluje, ať si tam zůstane.
Odpovědět
@kazimira tohle bych dlouho nevydržela a zdrhla. Nechápu, jak to může vyhovovat příteli, nemít svoje soukromí a klid :-| A jestli ti dělají i schválnosti a pomlouvají tě, že jsi nějaký povaleč? Našla bych si nějaký malý byteček, 1+1, který by byl oázou klidu x-) Pokud by zůstal u rodičů, sestěhovala bych se s ním až do vlastního rodinného domku. Možná je to rázné a snadno se mi to radí, ale při představě, že bych měla žít v takovém prostředí se mi zvedá tlak :-S
Odpovědět
Profilova fotka
ještě se mi nestalo, bych od někoho slyšela, že žije s rodinou v partnera šťastně a spokojeně. Zatím jen slýchám, že dobré vztahy to vždy naruší, protože skloubit dvě rodiny dohromady není právě snadný a dobrovolně by mě do toho nikdo nikdy neuvrtal. Je to ale i vlastní zkušenostní, že jsme žili v domě s babičkou (matkou otce) a bylo to velmi náročné. Moje budoucí švagrová se chystá bydlet v bytě dokonce s babičkou přítele, což mi přijde už přímo zběsilé, protože budou obývat společné prostory, chystají se na miminko a chudák oni i babička. Držím kazimira palce ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Jo to už jsem mu taky řekla, že si najdu byt ať už s ním nebo bez něj a on mi na to akorát dovedl říct, že bydlení odděleně by nefungovala. Že do bytu ho zkrátka nedostanu. Tak teď doufám v tu hypotéku. Plánovali jsme i mimčo, všichni mi radí ať do toho v téhle situaci nejdeme a já už se k tomu začínám přiklánět, protože být v těhotenství nervózní určitě nebude dělat dobrotu pro dítě... a Pak to věčné radění...
Odpovědět
@kazimira Proboha, umíš si představit přivést dítě do takových podmínek? Všichni do tebe rýpou už teď, nikdo při tobě nestojí, za partnera máš sobce... jaký by to asi bylo ještě s dítětem?
Odpovědět
Profilova fotka
Jojo, občas i lituju, že jsem do toho vůbec šla, myslím takové bydlení, ale doufám, že jsem se poučila a jednou nebudu taková matka jako ony...
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem se s budoucím manželem nastěhovala k jeho rodičům už skoro před rokem. Když jsem byla ještě na škole, nedokázala jsem si vůbec ani ve snu představit, že bych bydlela s vlastníma rodičema natož s rodičema přítele. Skoro dva roky jsme bydleli sami, abychom si vůbec vyzkoušeli jak nám to bude klapat. Nakonec jsme přemýšleli jestli si koupit vlastní byt (protože proč platit někomu cizímu hypotéku) a po delších debatách jsme se rozhodli jít do společného bydlení s rodiči, kvůli financím. Rodiče jsou dole a my máme své patro nahoře. Ze začátku byly trochu problémy s tím, že jsem si tam chtěla udělat svou vlastní kuchyň a ještě z půdy dva pokoje (jednou pro děti), tchýně říkala, že je to zbytečný, že si nějak vyjdeme vstříc té její kuchyni, ale já se nedala a prosadila si svou. Jako každý rodič mají i oni samozřejmě své výtky a takový ty "rady" - já ti do toho nechci povídat, ale já bych to udělala tak a tak. Ale s tím si nelámu hlavu, prostě jí na to řeknu, že já jsem zvyklá dělat to jinak a hotovo. Ale taky si na druhou stranu klidně nechám poradit, když vidím, že má pravdu. Takže suma sumárum opravdu záleží na tom, jestli jste schopní dělat kompromisy a když je nějaký problém, tak ho nějak vyřešit. Doufám jen že se do budoucna situace nějak nezmění, až budu "jejich". To se uvidí, až přijdou děti, jak moc budou mluvit do výchovy apod. Navíc teď chodím do práce, takže se ani moc nepotkáváme a pak budu skoro pořád doma až budu na mateřský, takže to se projeví až pak, jestli bude nějaká ponorka. No každopádně si držme palce my, co jsme se takhle rozhodly :)
Odpovědět
@kazimira být tebou tak dám ultimátum, buď do 3 měsíců (nebo roka nebo půl roku..... záleží na vašich možnostech) budete bydlet jinde (dům nebo byt, kde budete sami) nebo odejdeš stejně (s ním nebo bez něho). Čím déle tam budete, tím více budeš naštvaná a tím více problému se vyskytne :-S
Odpovědět
Profilova fotka
to už jsem mu taky dala, tak se chlapec musí snažit.. :)
Odpovědět
Profilova fotka
Taky se přidávám k ne. Tedy u nás by to bylo tak, že bychom bydleli v domku přítelovi maminky, který má tři pokoje, přítelova maminka obývá 2 a my bychom měli jeden( na záchod, nebo ven musíme přes její ložnici), kuchyň je jejím hájenstvím, koupelna je zbědovaná a hrozně malá, domek se nedá v zimě vytopit, takže cestou na wc se člověk docela probere, a ona chce abychom bydleli přes týden u ní a na víkendy jezdili do svého. Tak jsem řekla ne. Právě rekonstruujeme domek, co jsem dostala od rodičů. Má několik pokojů, vlastní ložnici a dvě koupelny a záchod a já se budu stěhovat? Jen mám strach, že bude přítele citově vydírat, protože to z její strany cítím. Nedokáže přijmout, že syn je už dospělý a chce mít vlastní život.jako ráda za ní přijedu třeba 3x týdně na návštěvu, ale rozhodně bych u ní nechtěla bydlet.
Odpovědět
Profilova fotka
Taky se přidávám k ne. Před svatbou jsem tchýni nemohla ani vystát, nedokázala pochopit, že její syn už je dospělý a dokáže se sám postavit na vlastní nohy...Nakonec to dopadlo tak, že jsem měsíc po svatbě musela bydlet ještě s manželem u nich v bytě. Bála jsem se tam cokoli udělat, aby to nebylo špatně, přijde mi na spoustu věcí hodně náročná, málokdy jsem slyšela u nich v rodině celkově někoho za něco pochválit (manžel byl výjimka :-) ) Ten měsíc byl očistec jak pro nás dva, tak i pro jejich rodinu. Bydleli jsme u nich, zatímco jsme si rekonstruovali garsonku, kterou nám před svatbou slíbili, ale pořád se nedokázali vyhodit nájemníka z bytu. (Rozhodnutí padlo až v den svatby!) Ke konci měsíce už se sami ptali, kdy už konečně vypadneme :-D A když jsme se jednoho dne rozhodli už v garsonce zůstat, další měsíce to byly telefonáty kvůli každé maličkosti. Po víc jak půl roce můžu říct, že je situace klidná, vídáme se zřídka a vztahy máme urovnané :)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 3 měsících
•
my jsme se rozhodli, že budeme raději bydlet v podnájmu nebo si koupíme vlastní bydlení, s rodiči jak s přítelovými, tak i s mými bychom bydlet něchtěli. přestože nejsou vztahy v rodině nějak hrozné, víme, že by to nedělalo dobrotu :)
Odpovědět
1 2
3
4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?