Ahoj, nevím, zda už na toto téma diskuze někde není. Jsme spolu s přítelem 1 rok a 3 měsíce, z toho spolu 5 měsíců bydlíme ve společné domácnosti a všechno klape. Pomalu se začínáme bavit o svatbě. Co myslíte, je ta doba dostačující? Nebo si myslíte že je to málo? Nebo jste naopak názoru, že na tom vůbec nezáleží? Prosím napište... :-)
jeee, tak to je mi líto, to můj nastávající není bordelář, není ani puntíčkář, ale skoro vždy si po sobě uklidí. Je to moje šikulka. A já když zuřím tak se někam zavřu a nejlépe uklízím i to co už uklizeny mám. Tak se uklidním a je mi fajn.
Tak to já občas ano.A nestydím se za to.Jsem to já, ale když slyším sousedku-ta řve na děti, manžela tak 5*denně, tak se mi chce plakat.Je to..........
zuza - jj tak ne že bych nikdy neřvala (to jo) ale zase to nepřeháním. Nemá to stejně cenu a nepomůžu si tím. To se raději s nikym nebavim a udělám si to v klidu sama. Nač se rozčilovat. Nemá to smysl
To zuzanek: on mi právě vůbec nepomáhá, proto tak moc někdy zuřím ]-( . Ale teď už jsem dlouho nezuřila, tak třeba pomalu ale jistě a nevědomky přecházím na ajasčinu metodu - s klidem si to udělat sama |-| :-D .
Pavli,mi spolu po dvou mesicich zacali bydlet,jsme spolu v listopadu dva roky a zasnoubeni uz rok.Porad to klape,myslim,ze nezalzi na dobe,Kdyz si rozumite a milujete se,tak proc ne?Znam ty,co se brali po dlouholetych vztazich a rok po svatbe byl rozvod
blka - jj někdy je potřeba se vyřvat, ale ne pořád. Oni si z toho stejně nic nedělají a vy si akorát ubližujete a někdy jsem jim akorít tak pro smích. Tak proč jim dělat tu radost že?
My jsme se brali přesně na naše tříleté výročí seznámení. Ale bydlet jsme spolu začali už po půl roce chození, myslím, že na tom zas až tak nezáleží, měla jsem vztah, kdy jsme spolu chodili pět let a myslela jsem si, že už mě nic nepřekvapí a překvapilo - v negativním slova smyslu. S mým manželem jsme šli do společného soužití ani ne po půl roce chození a dnes jsme šťastní manželé :-)
ajas: Děkuji a přeji krásné společné bydlení - opravdu se tam hodně pozná a člověk si musí zvyknout i na ty kompromisy, zvyky a režim toho druhého a i kdyby bylo na začátku kvůli tomu nějaké nedorozumění - chce to vydržet a navyknout si prostě na takový režim, který vyhovuje oběma. Určitě to bude fajn ;-)
Tak my jsme s přítelem spolu skoro 6 let a z toho 5 let spolu bydlíme. Máme ročního syna. Zasnoubili jsme se v době kdy jsem otěhotněla a brát se budeme v srpnu 2008, kdy malému budou necelé 2 roky.
zuzanek: my jsme uz dlouho vedeli, ze jednou se budeme brat, jenom tak nejak driv nebyla vhodna prilezitost. Nejdriv jsme byli oba ve skole, a pak hned jsme odjeli do Anglie, no a ted se vracime natrvalo domu (chceme si postavit dum), a tak teda prvni bude svatba....a pak to ostatni....
dlouho jsem tu nebyla, tak ta odpoved je ted tak trochu mimo - ale bylo to na tvou otazku, proc jsme se po tak dlouhe dobe rozhodli pro svatbu ;-)
jinak si taky myslim ze to zalezi na lidech, jak jim to pak bude klapat, jen je to jak rika manesa o kompromisech....takze si to spolecne bydleni uzijte, jen pokud ze zacatku bude tezke si na neco zvyknout tak neztracej hlavu - ono se to casem vsechno vyresi....(myslim treba za par mesicu)
ahoj Pájo my jsme spolu rok a něco v lednu 2008 to budou 2roky a červen 2008 se bereme takže si myslím že u někoho stačí i rok ,důležité je zda si rozumíte,klape vám to a máte se rádi a důvěřujete si navzájem a pokud víš že jiného chlapa nikdy chtít nebudeš tak proč se nevzít? :-)