Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Přestala jsem manžela milovat

Ahoj ženy, s manželem jsme 7 let, z toho 1 rok jako manželé. S manželem jsme stejně staří, je to hodný člověk, krásný chlap, ale přestala jsem ho milovat. Zamilovala jsem se do o 13 let staršího muže. Není tak krásný jako manžel, ale má hezčí duši. Myslela jsem, že to bude jen chvilkové pobláznění, ale už to trvá půl roku. Nechci manželství jen tak rozbít. Snažím se najít si k manželovi cestu, ale nejde mi to. Mám ho ráda, záleží mi na něm, ale větší cit už k němu necítím :-| Byla jste některá v podobné situaci? Jak dlouho to trvalo a jak to nakonec dopadlo? Děkuji za zkušenosti.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, zažila som niečo veľmi podobné. S mojím ex sme boli spolu 5 rokov, potom sme sa vzali. Po dvoch rokoch manželstva som mala rovnaké pocity, že už k nemu nič necítim. Stále som ho mala rada, ale ako kamaráta, človeka, s ktorým som veľa prežila, no nie ako niekoho, s kým sa chcem každé ráno zobúdzať. Nakoniec sme sa rozviedli, ale až po troch rokoch vzájomného sa trápenia. A počas toho som sa tiež zamilovala do iného. Nakoniec som neskončila však v náručí toho iného, no napriek tomu som sa rozviedla, pretože som už nevládala stále mu ubližovať - cítil, že už ho neľúbim. Nebolo to ľahké rozhodnutie, no teraz som šťastná s mojím priateľom, ktorého som spoznala úplnou náhodou mesiac po rozvode. Nebude to ľahké, držím ti veľmi palce!
Odpovědět
@barababic Není to lehké. Jsem mezi dvěma mlýnskými kameny a musím se rozhodnout. Ale ať se rozhodnu jak se rozhodnu, tak tím vždycky někomu ublížím. Děkuji za tvou zkušenost.
Odpovědět
Profilova fotka
@szuzi Áno, určite niekomu ublížiš, čo je však dôležité, aby si ty bola šťastná.
Odpovědět
Pokud v tom nejsou deti,je to vlastne strasne jednoduche.Pracujici zena se muze kdykoliv sebrat a odejit,ale kdyz je nekolik let na materske a chtela by odejit....to je teprv neco. Vetsi cit uz necitim....neni prave tohle ta "laska"??Kdy uz zamilovanost vyprchala a zustavaji duvody,proc si cloveka cenime...Zeny miluji muze pro jejich neresti,ale pro jejich cnosti s nimi zustavaji.
Odpovědět
myslím si, že život se má žít a ne přežívat a pokud nemáte děti, není prakticky o čem přemýšlet. manžela raníte, s tím je potřeba se smířit, ale pokud to neukončíte, jednou toho budete litovat a celý život budete žít "jen tak na půl". třeba to ani s tímhle chlapem nemusí vyjít, ale už jen to, že víte, že manžela nemilujete... jaký smysl má zůstávat? úcta, respekt, to ano, ale stačí vám to a dokážete se s mířit s tím, že s někým budete žít, aby jste mu neublížila i když ho nemilujete?
Odpovědět
Tahle témata se tu začínají nebezpečně množit. A vždycky v tom, že žena zjistí, že svého manžela nemiluje, hraje roli jiný muž. @szuzi Otázkou je jestli jsi ten pocit měla už předtím, než se nový partner objevil. Když pracují hormony a prožíváš něco nového a jiného, pak se snadno upozadí všechno pozitivní, co v tom manželství je. Je naprosto normální nebýt po osmi letech zamilovaná do manžela, protože každý vztah se vyvíjí a láska a zamilovanost nejsou totéž. A co, to teď cítíš k novému partnerovi, je právě ta zamilovanost a splašené hormony. Píšeš, že nový partner je o 13 let starší, takže je to něco jiného, než několikaletý přechozený vztah s vrstevníkem, je to pro tebe nové, zajímavé a vzrušující. Že to trvá půl roku, není ještě žádným znakem toho, že by mělo jít o plnohodnotný vztah, který vydrží, a bude ti vyhovovat třeba i za deset let. Myslíš, že třeba po osmi letech se v tom vztahu budeš cítit stejně úžasně jako teď? Že to nesklouzne ke stejnému stavu, v jakém seš teď se svým manželem? Pokud stojíš o zachránění manželství, přeruš veškeré kontakty s milencem, úplně ho vymaž, a s manželem se začněte věnovat sobě navzájem, odjeďte na dovolenou, najděte si společného koníčka, zkoušejte nové aktivity, sporty, choďte za kulturou a sbírejte společné zážitky. Je to na tobě, nikdo z nás do toho nevidí, ale já osobně bych nedala přednost nějakému půlročnímu pomatení mysli s o třináct let starším mužem, před manželstvím s člověkem, kterého mám ráda a na kterém mi záleží.
Odpovědět
@chantal22 Láska asi ano, ale tu samou lásku cítím ke svým přátelům, které mám ráda a na kterých mi záleží.
Odpovědět
@mija_91 Člověk by řekl, že není o čem přemýšlet, ale já přemýšlím pořád. Není to pro mě vůbec jednoduché.
Odpovědět
@stastnevdana Vím, že zamilovanost netrvá věčně. Nebo aspoň jsem člověk, který si to myslí. Nežiji v pohádce. Od manžela jsem chtěla už několikrát odejít, ale nikdy jsem to neudělala protože jsem se bála, že zůstanu sama. Že takového muže jako je on už nenajdu. Jenže přišlo půlroční odloučení a já takového muže našla. Už jednou jsem to s ním ukončila, ale nevydržela jsem to dlouho. Nezvládla jsem to. A nedokážu to ani teď. Nedokážu se ho vzdát. A nejhorší na tom je, že je to kolega z práce, takže ho navždy vymazat ani nelze.
Odpovědět
Pár týdnů zpět jsi tady zakládala stejnou diskuzi, obávám se, že se nic nového nedozvíš, stejně to za tebe nikdo nerozsekne.... :-| najdeš jistě příběhy s oběma konci, ale není to přenesitelná zkušenost. Čím déle to bude trvat, tím déle se budete všichni tři trápit. Jaké pocity v tobě vyvolává, když by to bylo naopak? Když by si někoho našel tvůj manžel? (To ti taky hodně napoví jak postupovat)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, jak píše shigella existuje spousta podobných situací s oběma konci. Já jsem jedna z těch, která nechala poblouznění poblouzněním a zapracovala na manželství. Je to velká dřina, ale je to moje cesta. Nikdo nemůže ovlivnit do koho se zamiluje, ale může ovlivnit, jak s tou situací naloží. U oltáře jsem manželovi slíbila v dobrém i ve zlém, tak držím slib. Jsem možná blbá, ale zamyslela jsem se, co mě na tom druhém pánovi přitahovalo a pak jsem "infiltrovala" některé moje "objevy" do manželství. Třeba jsem manželovi koupila voňavku, podobnou té, která mi na onom pánovi velice voněla. A začali jsme jednou týdně chodit na opravdové rande. Ale myslím, že ty už ses stejně rozhodla. Každý má svoji cestu, tak hodně štěstí. Ještě mě napadl takový vtip, nebo moudro. Starý dědeček s babičkou žijí v domečku mnoho let jako manželé. Mají v domečku staré hodiny. Vždycky, když se hodiny rozbijí, babička podá dědečkovi nářadí a on je zpraví a ony zase jdou. Jednou se jich kolemjdoucí ptá :"A prosím Vás, proč se s tím pořád zpravujete, proč si nekoupíte nové? A dědeček odpoví: "Protože mě doma učili, že když se něco rozbije, má se to zpravit, ne vyhodit."
Odpovědět
@shigella Já vím, že ne. Že se musím rozhodnout sama. Ale člověku aspoň trochu pomůže, když ví že v tom není sám. Že se takové věci stávají. Možná by to pro mě bylo jednodušší. Rozhodl by se za mě. Nechala bych ho jít. Obrečela bych to. Bolelo by to, ale nestála bych mu ve štěstí.
Odpovědět
Článek se načítá
@k2katka To jste napsala moc krásně. Člověka to donutí zamyslet se. Děkuju.
Odpovědět
Profilova fotka
@szuzi Nemáte vůbec zač. Hodně šěstí. K.
Odpovědět
Byla bys nejraději, kdyby to za tebe někdo rozsekl, že? Není to příjemné stát na místě a nemoct udělat krok dopředu ani dozadu, když obě cesty mají svoje pro a proti a budou mít nějaký důsledek nejen pro tebe. Doporučuju přestat lhát hlavně sobě, už dávno musís vědět, jestli s manželem zůstaneš a chceš bojovat nebo ne. Teď je to jen o hledání vnitřních výmluv a ospravedlnění, omílání všech faktů a citů dokola a dokola,dokud se z toho nezblázníš :) Nadechni se, udělej to rohnodnutí a jdi si za ním, jinak se v tom utopíš. Vlastní zkušenost.
Odpovědět
Profilova fotka
Po sedmi letech jsem odešla od manžela a bylo v tom už i dítě.Nebylo to kvůli jinému chlapovi, bylo to z důvodu odcizení a totálního nechapani se.Ano i to se může časem stát, člověk se vyvíjí a nějak duchovně roste a nebo taky ne :-D když se jeden rozvíjí a druhý zůstane na místě, ejhle neporozumění je na světě.Ono taky něco jiného je být v manželství jen dva a jiné, když přijde dítě.Kazdy má na výchovu jiné nároky a mě bytostně štvalo, že manžel přišel z práce a jediné co bylo, že začal kritizovat, co děláme špatně.Na kluka např že nemá mít dudlík, když jezdí na motorce (plastové) že když sedí u stolu nemá mít na klíně plyšáka.Na mě, že mu pomáhám s jídlem (byly mu necelé dva,) že u něj jsem, když usíná...no úplně zbytečně vyvolával dusno, vždy když přišel domů.Ja byla nervní, tím pádem i kluk zlobil, vztekal se...jedno pravidlo, zde platí: spokojená matka, spokojené dítě, takže názory typu zůstat někde kvůli dítěti, prosím ne nikdy to nedělejte kvůli dítěti!!!! S manželem jsme zůstali přátelé, kluk k němu jezdí pravidelně a všichni jsme spokojeni, nyní je klukovi 11 let a já se po sedmi letech od rozvodu budu vdávat za svou životní lásku :-)
Odpovědět
@marnev To máš velkou pravdu, ale vím, že rozhodnutí musím udělat jen já sama. Ale je to opravdu těžké. A zatím se v tom opravdu plácám.
Odpovědět
@kim Děkuji za tou zkušenost a přeji hodně štěstí v novém manželství :-)
Odpovědět
@kim Částečně souhlasím a chápu - na druhou stranu myslím, že to nelze úplně zevšeobecňovat a je to hodně individuální - skutečně případ od případu. Osobně to tvrzení "spokojená matka, spokojené dítě" v oblibě nemám, i když se v něm samozřejmě skrývá velký kus pravdy...zároveň mám ale pocit, že se za ním často chovává alibismus typu "můžu si dělat co chci, protože moje spokojenost je na prvním místě". (např. "Můžu opustit manžela a otce svých, protože jsem se zamilovala jinde a moje štěstí je i štěstí dětí..."). Myslet si, že v takovém případě bude dítko spokojené, že máma opouští otce (pokud funguje jako otec a není tam extrémní situace typu alkohol či násilí), protože pak bude spokojená, je dle mě velmi naivní představa. Takže neříkám zůstávat za každou cenu, ale pokud jsou ve hře děti, určitě bych vyzkoušela všechny dostupné možnosti včetně např. poradny, než se rozhodnu pro odchod. Z mého pohledu není manželství a (hlavně) rodičovství jen o tom, být neustále spokojená a šťastná, ale dokázat snést i nepohodu, dokázat (alespoň na nějakou dobu) potlačit vlastní přání a ano - občas se i obětovat. U tazatelky je to samozřejmě jednodušší v tom, že tam děti nejsou.
Odpovědět
Já jsem se do svého manžela musela zamilovat už několikrát. Jsme svoji něco přes tři roky, celkem jsme spolu devět let. Za tu dobu přišla několikrát situace, kdy jsem měla pocit, že se snad ani neznáme, že nerozumíme jeden druhému, že takhle spolu přece nemůžeme být. Slíbila jsem mu, že ho budu milovat v dobrém i ve zlém, on mně taky, tak se toho držíme. Hledej na něm to dobré a znovu se do něj zamiluj, oba hledejte - začněte znovu randit, najděte si nový společný zájem. O manželství se musí pečovat, bez toho to nejde...Vyměnit manžela pokaždé, když není vše růžové, to je něco, co já nikdy nepochopím...
Odpovědět
Profilova fotka
Je to složitější, než to sepsat v pár řádcích!!!V poradně jsme samozřejmě byli... Dnes nelituji ničeho, syn je veliký, o všem si od malička povídáme a již mi několikrát řekl, že se nedivi, že jsem odešla.Vidi ho, jak se chová ke své nové ženě a nelíbí se mu to.Nikdy mi nevycetl, že jsme byli bez táty, naopak je rád, že vyrůstal a vyrůstá v klidu a není deptan zbytečnými nároky a představami tatinka :-) Přeji všem hodně štěstí, lásky a porozumění ve vztahu!!!
Odpovědět
@kim Jasně, to nebylo ani tak myšleno konkrétně na Tvůj případ - to bych si netroufla posuzovat, ale spíš poznámka k té všeobecné závěrečné radě "spokojená matka - spokojené dítě...". Připadá mi (i z jiných diskuzí), že ten model, kdy se žena zamiluje mimo a vydedukuje si z toho, že láska s manželem skončila a ona musí jít za svým srdcem je celkem častý a - svým způsobem velmi smutný (dělají to samozřejmě i muži). Prostě - jak píše @ttm, láska po 10 letech vypadá trošku jinak než na začátku a i ta období přechodných krizí či odcizení k tomu mohou patřit, je to vlastně občas docela dost pracné udržet to v chodu :-). U Vás ale nehrál klíčovou roli třetí člověk.
Odpovědět
@strelenka souhlasím. Mě osobně takový to "spokojená matka-spokojené dítě" dokáže vždycky hrozně vytočit, protože to paradoxně neslyším od žen, ke kterým se manžel chová nějak špatně nebo k jejich dítěti, ale od žen,které mají pro své dítě skvělého otce a jsou pouze znuděné pohodovým vztahem. Tak se prostě zamilují jinde, protože doma je přece ten nudný manžel, se kterým to není jako na začátku a tak vezmou dítěti otce a rozbijou kolikrát zbytečně pohodový vztah. Příklad moje teta, ta opustila manžela, protože ho měla "jen" ráda, ale prý žádná jiskra ani nic a našla si nového chlapa, s tím po dalších 10 letech bylo to stejné jak s prvním, tak si našla dalšího, který se k ní nechoval moc hezky a teď je sama. A její děti taky nebyly úplně šťastné. Neříkám, že by ženská měla za každou cenu zůstávat ve vztahu, ale měla by se alespoň snažit.
Odpovědět
Já jsem náš vztah hned nezahodila. Snažila jsem se. Vlastně se ještě podvědomě stále snažím to nějak zachránit. Byli jsme u psychologa i kaplana. Svěřili jsme rozhodnutí do rukou vyšších mocí. Tak se uvidí jaké to bude mít pokračování.
Odpovědět
Profilova fotka
Tohle je opravdu složité téma.Na jednu stranu bychom neměli ubližovat svým bližním...vlastně nikomu, ale na druhou stranu, je nutné, aby člověk myslel na sebe.Zivot uteče jako voda a já osobně si nedovedu představit žít tak, abych se trápila.Vety typu: ženská se musí obětovat...to mi naskakuje husí kůže.Jakepak obětování, to, že jsme manželky a matky přeci neznamená, že jsme nějaké mučednice.Mame svá práva na to být šťastné a spokojené!!!!Takže závěr, myslet na sebe a přitom nebýt moc sobec...lze to? =-)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 5 měsících
•
Profilova fotka
@szuzi Ahoj, jak to u tebe nakonec skončilo?
Odpovědět
@reho Ahoj, jsem rozvedená a nyní žiju se svým novým přítelem. Bývalý manžel se hodně změnil. Nyní jsem opravdu šťastná.
Odpovědět
Profilova fotka
@szuzi Tak to vlastně dopadlo dobře :) a to je dobře
Odpovědět
@reho Ano. A i přes počáteční šok bližníh nakonec všichni usoudili, že jsem udělala dobře :-)
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?