Může fungovat manželství bez dětí?

Zobraz úvodní příspěvek
Věděly jste odjakživa, že chcete mít jednou děti nebo jste někdy uvažovaly o tom, že je do budoucna nechcete? Přiznám se, že já jsem je nikdy nechtěla, a nezměnilo se to ani po tom, co jsem si našla přítele. Nejsem typ, který nakukuje do kočárků a rozplývá se nad malýma capartama, popravdě mám docela husinu při představě že se několik let starám o řvoucí škrvně, které až vyroste do puberty, nebudu zvládat. Měla některá z vás někdy stejné myšlenky? Co je zlomilo? A jak se díváte na ženy, které se rozhodnou nemít děti, myslíte si o nich, že jsou sobecké? Myslíte, že může manželství dobře fungovat i bez dětí? (pokud samozřejmě oba partneři je nechtějí)
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
@lamiaaa mít děti NENÍ POVINNOST!!!! howgh, domluvil jsem 8-)
Odpovědět
s tou dědičnou chorobou je to podle mě trošku komplikovanější. ona totiž nějaká ta nemoc je v každě rodině. například rakovinou trpí dneska každý 5 člověk, takže ta šance prostě je. a často se o tom ani neví. kamarádka má třeba jednu závažnou chorobu, která se sice teď neprojevuje, ale ve stáří jí bude dělat problémy. zjistili jí to úplně náhodně a měla už miminko. hned ho nechala vyšetřit a je v úplném pořádku. vím, že je to jenom jeden příklad a nemůžu to zevšeobecňovat jen jsem tím chtěla poukázat na to, že nic není černobílý... takhle by za chvíli lidstvo vymřelo. jinak mně je taky 25 a děti ještě nechci, ale na druhou stranu si svoji budoucnost bez nich nedokážu představit, takže myslím, že jednou se ve mně ten mateřský pud probudí, ale kdyby ne, tak ne... v život jsou i jiný věci, který člověka naplňují :)
Odpovědět
Profilova fotka
Mě je 26 a jsem štastná že jsem mladá máma, prcka jsme plánovali a rok a půl nám to vůbec nešlo, ale měla jsem to vždycky tak že jsem věděla že dítě chci, takže když kamarádky vedly na střední či vejšce řeči typu do 30ti času nebo že nechtějí vůbec, byla jsem radši zticha , protože jsem si připadal divná. Ale je to prostě každého věc, a hlavní je abychom byly štastné v tom co nás naplňuje. Každý svého štěstí strůjce - pro mě je štěstí že mám fajn chlapa, s ním prcka, užíváme si života ještě víc než předtím, cestujeme s malym ale i bez něj. Moc ho milujeme ale nemáme problém svěřit ho na víkend babičce abychom mohli být i sami dva , takže dítě nás určitě nepohltilo, dál se věnujeme svým zálibám , je to jen o tom si ted čas dobře plánovat a vyjít si vzájemně vstříc. Jak říkám je to opravdu každého věc a hlavní je že chtějí partneři opravdu to samé. Ale já jsem šťastná a neměnila bych :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Před svatbou jsme se dohodli, že děti nechceme a s tím jsme "do toho" šli, máme prostě jiné plány, cíle a hodnoty, a protože je mi 35, tak nečekám, že se to už změní. Nesoudím nikoho, kdo chce mít kupu dětí a očekávám to samé :) Štastné bezdětné manželství mám vedle sebe od dětství, matčina sestra se svým manželem děti nemají, nedají jeden bez druhého ani ránu, dodnes se milují a letos oslaví diamantovou svatbu (tj. jsou spolu 60 let, strejdovi je 85 a tetě 78).
Odpovědět
Profilova fotka
@petruska_rs tak to máme my taky,v dohledné době v plánu nejsou :-) to já jsem se vždycky vdávat chtěla :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@stastnanevesta Já s tím hodně bojovala, stále nevím jestli si nemám nechat i své příjmení, nějak se s ním nemohu odloučit, přítelovi je to jedno tak mám dilema jen já :) Zase když si ho nechám a budu mít dvě tak je to dlouhé a případné děti ho budou mít stejně po příteli bez mého tak nevím no. Ještě mám ale chvíli čas :)
Odpovědět
Profilova fotka
@petruska_rs já si vezmu jen přítelovo,zvykla jsem si a líbí se mi o dost víc a už se na tu změnu těším :-)
Odpovědět
Určitě funguje. Manželství není rozhodně otázka dětí. Znám ze svého okolí několik bezdětných manželství a jsou naprosto šťastní a jedni naši sousedé dokonce oslaví 60té výročí svatby. Naopak taky bohužel znám manželství, kde děti chtěli a teď když je mají jsou z toho úplně nešťastní a naříkají, jak už by do toho nikdy nešli, jak jim dítě změnilo život k horšímu a vůbec, že to byla chyba. Je to naprosto individuální, ale dítě není záruka štěstí ani spokojené rodiny.
Odpovědět
Diskuse pokračuje po 5 měsících
je mi třicet a dosud jsem to taky tak vnímala. Husina - jak říkáš. jsme s manželem 12 let, z toho rok svoji. Už mě každej otravuje s tím, že jsem stará na děti a kdy to bude, no skoro každý týden jedna otázka. To nepřidává. Už nad nima pomalu začínám uvažovat, ale není to jen tím, že do mě každej pořád hustí?
Odpovědět
Manželství samozřejmě může být šťastné a spokojené i bez dětí. Naprosto zásadní ale je, aby to stejně cítili oba dva, to je myslím každému jasné a já toto téma považuji za celkem závažné, a proto jsem se vždycky na začátku nějakého svého vztahu na férovku zeptala, jak to má daný chlap s event. dětmi...kdyby mi naprosto vážně sdělil, že děti v žádném případě nechce, šla bych ihned od něj a rozhodně bych nečekala, že se to třeba časem změní. Konkrétně pro mě je totiž představa bezdětného manželství hrozná, nedala bych to a byla bych nešťastná (ale strašně záleží na partnerovi, ono také ne s každým si to člověk umí představit, já na otce svých budoucích dětí čekala do 30 let...) a na druhou stranu mám kamarádku (32), která šla dobrovolně do vztahu s chlapem, který děti nechce...ona prý také ne.....
Odpovědět
Myslím, že fungovat může pokud to oba partneři tak chtějí, ale stoprocentně chtějí, ne že letos to je tak a za dva roky to bude jinak. Pokud ty děti nechceš a chtít nebudeš a manžel ano, pak se určitě rozpadne, ale to je už na vás. Sama si život bez dětí představit neumím vůbec, však už taky jednu dcerku mám (narodila se mi těsně po 23. narozeninách, naprosto neplánované těhotenství). Život bez dětí mi přijde nenaplněný, nevím, co bych celý život dělala a s kým - přeci jen manžel se se mnou může rozvést, později nedejbože i umřít a já? Zůstala bych tu úplně sama (nemám ani sourozence) a já samotu nesnáším. Věřím, že vychováme naši dceru (a posléze i další dítě nebo děti), jak nejlíp budeme umět a ony se k nám zády neotočí ani v dospělosti, až my budeme staří tak, jak to máme i my s přítelem a vztahem k našim rodičům. Oba pocházíme s harmonických rodin, kde se lidi mají moc rádi a jsou tady jeden pro druhého a tak to cítíme i vzájemně k sobě navzájem a pocit harmonie z rodiny a vůbec z manželství se určitě budeme snažit předat i našim dětem. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@yaba manzelstvi bez deti fungovat urcite muze. Ale presne jak pisi holky - musite to tak oba chtit a byt o tom presvedceni. osobne treba dite chci a neumim si predstavit zit bez deti, muj pritel take, ale kazdy proste nema materske "vlohy" ci jak to nazvat. Mam kamaradku, ktere je 35 a ani jednou v zivote nezatouzila po diteti. jeji muz take ne a jsou stastni a spokojeni a nic jim nechybi... teda chybi - aby jim vsichni prestali cpat otazky typu "kdy uz budete mit dite?":-) takze si to zaridte jen a jen podle sebe a pokud po tom netouzite, tak to nereste. jen se pripravte na blbe narazky lidi v okoli:-)
Odpovědět
Článek se načítá
Zivot bude takovej jaky si ho udelate ci s detma anebo bez :) kazdy sveho stesti strujcem ;-)
Odpovědět
Určitě múže, ale jen v případě shodného názoru...Těžko to může fungovat pokud jeden chce a druhý ne / nemám na mysli zdravotní důvody/ to už je zas o něčem jiném
Odpovědět
Podle mě, pokud to tak oba cití, tak proč by nefungovalo?? může....já jen sama za sebe bych měla obavy, zda nezměním názor až budu ve věku, kdy už dítě mít nebudu moct....navíc chlap to má dost snažší - najde si jinou ženu a děti může mít kdykoliv....ale to ej jen moje obava.... na druhou stranu každého věc a pokud to tak žena cítí, že děti nechce,neměla by se do toho nutit....pak by byla neštatsná nejen ona ale i další člověk - mimi.....
Odpovědět
@tarra27 krásně jsi to napsala :-) některé ženy prostě asi nejsou určeny k tomu mít děti, necítí tu potřebu a k dětem nemají žádný vztah, tak proč je nutit.. Mám děti ráda, ale jak které a sama zažívám, jak jsou některé matky nepříjemné, když mi zrovna to jejich dítě nepřijde naprosto úžasné. Jednoduše to nechápou nejdůležitější je tohle ale probrat ještě před nějákým plánováním společného života!
Odpovědět
@krizecek přesně... já teda také děti nechtěla a teď čekám druhé - budou od sebe o 14-15měs, nicméně je to dáno hodně i tím, že mám skvělého partnera který opravdu se vším pomáhá, uspavá, vaří, krmí malou, hraje si s ní atd...kdybych na to byla sama, asi by mě švihlo....nedokážu si vůbec představit mít dítě/děti s někým jiným....fakt bych se hodně rozmýšlela.... jinak děti mám ráda jen svoje - ostatní mi přijdou strašný, nevychovaný a přesně jak píšeš.....málokteré mi přijde hodné a fajn, to už musí být.....dokonce i segry tříletý chlapeček - chová se jak...ani nebudu psát co....má to v životě staršně těžké, ještě když jsem měla pulroční holčičku a nebyla těhotná, vzali jsme ho k nám na víkend - totálně mě vysál....bylo mi ho někdy líto, ale ve směs mi lezl na nervy - on je podvyživený, strašně špatně spí, segra na něj byla sama a bylo to pro ni i pro ně strašně psychicky náriočný, ale na procházce řval, když ho partner vozil na bobech a šli se podívat na led, začal v půlce řvát a chtel za mnou - přitom nás videl vždycky společně....museli se vrátit....tím že měl těžký život mi ho je občas líto, ale z toho víkendu jsme byla totálně vycucnutá, ani po porodu jsme nebyla tak unavená a v neděli jsme měla migrenu jak nevím co....myslela jsem, že omdlím.....fakt masakr.....od té doby u nás nebyl....na víkend atd, fakt jsem se srovnávala strašně dlouho.....a pak otěhotnela hned další měsíc....a těšíme se na svoje .) takže se vůbec nedivím :)
Odpovědět
Profilova fotka
Taky přispěju svou trochou do mlýna. Mám 7 sourozenců a ikdyž si nemůžu stěžovat na výchovu ani prostědí, v němž jsem vyrůstala, bylo to vážně náročný. Bylo to doslova jak žít ve smečce :-D Mám svoje sourozence hrozně ráda, mamka s otčímem i táta s macechou k nám měli velmi dobrý vztah, ale když vidím svou mámu, dochází mi, že bez dětí není schopná žít. Mladší sourozenci už jsou v pubertě a ona si musela pořídit domů psy. Ikdyž má práce nad hlavu, hrozně žadoní, ať jí přivezu dcerku na hlídání atd. Zkrátka bez těch dětí nemůže vůbec být. Je to fajn, jako babička je vážně skvělá a já si nemohu stěžovat :-) Ale rozhodně nechci být taková. Já jsem doknce měla dlouhou dobu názor, že nechci mít děti (měla jsem plné zuby sourozenců, o které jsem se musela denně starat). Když mi bylo 18, otěhotněla jsem po velmi krátkém vztahu, rozhodli jsme se s přítelem, že si dítě necháme a ikdyž děláme školy, pracujem a doděláváme barák, zvládáme to v pohodě. Dcera mě hodně změnila, kdyby to mělo být plánované a měla bych se rozmýšlet, jestli dítě chci nebo ne, asi bych se jen tak nerozhoupala a byl by to pro mě jen velký nátlak okolím. Ale takhle to bylo úplně nejlepší. Takže sama za sebe říkám - nejlepší je nechat to na osudu. Buď to přijde nebo ne. Kupříkladu moje sestra za žádnou cenu nechce děti (je jí 25), podle ní je to otročení lidskému druhu :-D A i když máma pořád doufá, že změní názor, já naopak doufám, že si dítě nikdy nepořídí. Podle mě by to neunesla. Je moc cílevědomá a kariéra je pro ní nejdůležitější. Doma by byla určitě nešťastná. Takže rozhodnout se nemít děti mi vůbec nepřijde jako nezodpovědné :-) Ale osobně bych s konkrétním rozhodnutím nespěchala, ono se to nějak vyvrbí :-)
Odpovědět
pokud děti nechce ani jeden, tak fungovat samozřejmě může. místo výchovy dítěte můžete dělat téměř cokoli, protože na to budete mít čas i peníze. můžete cestovat po světě, věnovat se svým koníčkům..vše má své pro a proti. mě je 29 a až teď tak nějak pomalu začínám chtít, ale ještě to není intenzivní. mimojiné jak se vůbec pozná tikot biolog. hodin? dokážu si představit život takový i takový. kupodivu nás nikdo s otázkami typu "kdy už budete mít dítě" neobtěžuje. tedy- babička se zeptala :-)
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?