:-) Opravdu se neboj. Uplne je mu videt na ocich, jak je z toho ditete cely pryc .... ;-) A kdyz se u vas bude synovec vyskytovat nejakou dobu casteji, urcite zatouzi i po svem vlastnim miminku. Nech mu cas, netlac na nej, prijde na to sam, uvidis ;-)
Díky, skoro mě to až rozplakalo co jste napsaly :-) Snad máte pravdu. Včera jsem přišla z práce a manžel mi hlásil mezi dveřma že má malej první zub.....
Tveho manzela teda neznam a vim, ze fotky muzou pusobit ruznym dojmem nez tak, jak to ve skutecnosti je, ale pochybuju, ze ten clovek na nich nechce mit deti ;-)
josefka: Teď máme doma mimčo mojí sestry a on si s ním hraje, fotí se s ním, půjčuje mu svůj mobil na hraní ....
Nebude problem :-p tom že by neměl rád děti, jen -zatím- nechce vlastní. Snad ho to přejde. ;-)
Miso, nam kdyz bylo 26, tak jsme sice nebyli vzati, ale byli jsme spolu 6 let. Ani jeden jsme si neumeli predstavit, ze bychom si poridili dite. Ja jsem zacala chtit deti az asi v 29 ale manzel je porad odmital, vlastne az ted si na tu myslenku zvykl, je mu 32 :-). Takze se neboj, urcite to bude podobne, za dva roky se muze strasne moc zmenit a pak uz manzel bude mit pocit, ze si uzil, a ze ted chce poznat dalsi zivotni rozmer v podobe deti. Taky jeho kamaradi budou postupne mit prcky a on zjisti, ze je s ima zabava a uvidis, ze zmeni nazor. Navic, nechtene otehotnet muzes vzdycky, neverim, ze by te pak opustil, zvlast, kdyz rika, ze by bez tebe zit nechtel.
;-)
Jasně, že manželství neznamená automaticky muset mít děti, to ale asi není Míšin hlavní problém. Problém je v tom, že manželství (stejně jako i partnerství) je fakt o kompromisech a jeden si těžko může rozhodovat zásadní otázky bez ohledu na druhého..to je to, co mi připadá divné..také si ale myslím, že je to o určitém vrtochu nebo možná nevyzrálost, a že to snad přejde..mě osobně by ale fakt ničilo čekat bez ohledu na to, co já si myslím..
zezulicka: nikdo tady netvrdil, že to automaticky tuto povinnost s sebou nese, ale jak psala rubi, Ty i tvůj partner o tom, že nechceš mít děti víte a s tím do manželství chcete jít ;-)
Holky, ja jsem tou citaci zakona o rodine jenom reagovala na to, ze je spise pravdepodobne deti mit nebo se o to snazit, nez ze ne. Takze pokud nekdo jde do manzelstvi a deti nechce, mel by to na rovinu rict uz pred svatbou. To je cely.
Ja sama deti zatim nemam a neplanuju, ackoliv na to mame vek, cekam nevim na co, asi az proste budu chtit. Je to ale nezavisly nazor nas obou, nutit bych se nenechala, ale kdyby manzel dite chtel uz ted, tak bych o tom hodne uvazovala a myslim, ze bychom na tom zacali pracovat. Zatim me nic nehoni, mozna jen ten vek, ale neni to jeste tak hrozny.
Miso, drzim palce, at to vyresite co nejdriv a at nemusis cekat, mozna by to pak opravdu nemuselo jit. Mam kolem sebe dva takove pary a muzu rict, ze prozivaji celkem psycho.
Já se toho právě bojím taky, takže žádné zbytečné otálení, ať pak nelituju. Doufám, že se bráchovi se ženou brzo zadaří, protože pokud vím, řeší se až když nemůžeš otěhotnět rok, to bude mít přes 36 a než by se to začalo řešit, pak to taky trvá, různá léčba, pak nedejbože IVF a pokud vím, dělají to jen do 40 let, takže opravdu je čas asi jen na 1 dítě. Jim by to asi stačilo, mně ne, takže čím dřív se nějaké problémy začnou řešit, pokud by nastaly, tím lépe.
andelka: takhle to taky nějak cítím. Nechci ho nutit, i já mám pocit že je ještě čas, ale bojím se mít první dítě po třicítce, možná přehnaný strach ale co když to pak nepůjde?...
bohužel někdy mám pocit, že si ženy pořizují děti i kvůli nefunkčnímu vztahu...jako záchranu.....
pokud si člověk neujasní otázku dětí před svatbou, potom samozřejmě dochází k nemilým překvapením.....a není to jen otázka dětí, ale všeobecně, manželství je dost zásadní věc a některé záležitosti by se rozhodně před tímto činem vyřešit měly....
No já to vidím z vlastní zkušenosti. Narodila jsem se, když bylo mojí mamce 35 a moje sestřenice, když bylo její 37. Je to fajn v jedné věci, až budeme mít děti, bude nám je mít kdo hlídat, jelikož mamky jsou v důchodu. Mamka si vnoučata moc přeje, ale ještě jsem na to mladá, musí si pár let počkat.Dneska je to trend mít děti později, ale já se ho určitě nechytnu.
Jinak samozřejmě není nutné mít děti, aby bylo manželství funkční, i když jedna z funkcí mu prostě bude chybět. Ale i bez dětí se dá prožít krásný život, jen pak nesmí nikdo nikomu nic vyčítat.
urcite zezulicka potrebujes na dite papir pokud se nerozhodnes byt slobodna matka dobrovolne, a prijde i hodne naivni si myslet ze to tak neni. zakon te chrani kdyz si v manzelstve, deti taky.... spis me prijde ze ten kdo na veci nehledi realisticky se casto spali prave na tom, ze mu vse konzervativni prijde zastarale... ale jak rika andelka ono totiz na tom zakone neco bude........
urcite souhlasim s tim, ze to nani automaticky...otazka deti, je ve spolecnym zivote ta nejdulezitejsi a proto by se mela vyjasnit jeste pred svatbou...
Pokud se na tom (mit/nemit deti) nedomluvi par pred svatbou, pripadny prekvapeni jsou jasny, ale nemam rad mazani medu kolem pusy...a taky spolehani na to, ze do svatby budu neco slibovat a po svatbe muzu s pravdou ven, stejne uz je moje/muj a uz pravdepodobne nikam neutece =-)
Jsem ráda, že zde někde zaznělo něco v tom smyslu, že nic není automatického. Svatba=děti.......
Určitě podporuji lidi, kteří mají děti, až to skutečně chtějí, ne kvůli věku...-:)) Zastávám názor, že je lepší mít starší rodiče, kteří si dítě skutečně užívají, než mít teda mladé, které vlastně začnou pochybovat, jestli to bylo ono a jestli neměli počkat....
Dělat si dítě jen kvůli něčemu a někomu....věty typu - můj muž chce dítě....a tak do toho asi vlítnem....no, nevím.....říct jednou dítěti, že jsem ho měla jen kvůli tomu, že ho chtěl táta.....
Já si naopak myslím, že zákon bude platit a platí, aspoň u většiny párů. V mém okolí je několik dvojic, kterým se narodilo miminko jako nemanželské, ale když čekali druhé, vzali se. Proč to asi dělají? Že by k tomu časem dospěli? Že pro děti je manželství lepší?
Já teda určitě děti chci, ale mám manžela, který nesnáší, když ho někdo do něčeho nutí. Takže budu muset počkat, až na to přijde sám, že UŽ. Psychicky by na to možná už připravený byl, nedávno se mu zdál sen, že jsme spolu měli mimi, a byl prá moc šťastný, noční můra to prý nebyla ;-) Problém je, že k tomu nemáme podmínky, takže počkat musíme. Myslím tak 3 roky, teď mi je 24, manželovi 29, takže nás čas netlačí. Na druhou stranu jsou ženy, které se na mateřství necítí. Moje švagrová teprve teď poznala, že už by mimčo chtěla, ale je jí 35 a jejímu 39. Tak jim moc držím palce, ať jim to brzo vyjde. Já bych si neriskla čekat tak dlouho, zvlášť když chceme aspoň 2 děti.
A přesně jak se tady píše, je důležité si před svatbou promyslet zásadní věci, jestli budeme žít spolu a kde, jestli třeba chceme časem stavět dům, kdo bude dělat hlavní kariéru, jestli budeme utrácet za cestování nebo spořit a podobné věci. Pokud ale někdo říká, že děti chce, a pak otočí, tak si myslím, že je to dočasné. Do chlapů člověk málokdy vidí a sami se o svých pocitech moc nerozpovídají.
Manzelstvi je jedna vec a miminko druha. Nemyslim si, ze tyto dve veci jsou navzajem podminene. Stejne jako muzes mit miminko bez svatby, muzes mit svatbu a manzelstvi bez ditete. Zakon, ktery tady uvedla afazata se hodi spis do stredoveku a ne do 21. stoleti...
Otazka deti by se mela vyresit pred svatbou a pokud nekdo po svatbe otoci, tak je to podraz, ale nelze hazet vsechny do jednoho pytle - po svatbe muzou prijit nejake zmeny, ktere jednomu ci druhemu brani v tom chtit deti.
joo: souhlasim jenom s tim, ze je kazdeho osobni vec co si v manzelstvi dela. Na druhe strane myslim si ze na to, abys s nekym fungovala nepotrebujes papir...... proto i zakon rika to co psala azafata.
Já si to taky myslím... Ty máš prostě asi doma chlapa, který potřebuje se všemi návrhy přijít sám, takže bude stačit ho nechat v tomhle směru chvíli v klidu. nakonec z něj bude určitě pyšnej táta. Uvidíš...
;-)
katchen: manžel nakonec ten kompromis udělá, ale předchází tomu spousta řečí že ustupuje a to je nepříjemné ale už při těch řečech vím že to jseou jen kecy a on už ví že to udělá. Ale je to o nervy. Myslím si že je to dočesné.
Někdo tu napsal s čím se v manželství " automaticky " počítá. Když se nad tím zamyslím, tak je mi jasné, že automatické není vůbec nic. Můžete třeba brát automaticky, že po svatbě budete bydlet spolu a pak se dozvědět, že manžel chce být zvlášť a s vámi se jen scházet a občas přespat... Tohle jsou prostě důležité věci a chce to se na nich domluvit. jasně a konkrétně. Nikdo se nechce hádat, ale domluvit se je prostě potřeba. O dětech to platí dvojnásob. Já tady kopu sice za tým - děti rozhodně ano - ale sama v budoucím manželství děti nechci a můj přítel také ne. Je mi 36 a mám 7miletého syna, už prostě nemám na miminko energii a můj budoucí muž má dcerku z prvního vztahu. Máme 2 děti a chceme jim dát maximum. Dovolené, školy a tak.
Jenže my jsme se na tom dohodli a pokud by Radek děti chtěl, měli bychom ještě jedno. Je to o dohodě a ne o nátlaku.
Pokud mám někoho ráda, chci, aby mu se mnou bylo dobře a ne aby trpěl. manželství je o kompromisech a muž Míši by si to měl uvědomit včas.
azafata: Promiň, ale já jsem tím, že jsem se vdala tak jsem souhlasila jen tím, že s ním budu .... a pokud vím tak je spousta špatných zákonů. Spousta lidí obchází zákony vědomě či nevědomě. A kdyby to co píšeš bylo nutné tak by tě už na matrice informovali, že MUSÍŠ mít děti. Je spousta manželů co nemůžou mít děti. Myslím, že spokojené manželství nezáleží na dětech- ti to můžou někdy pěkně zkomplikovat.
misaungerova: Neboj, on jednou "dospěje" a bude toužit po dítěti. To příjde časem.
My by jsme si mimčo klidně už pořídili, ale nedaří se nám. Zatím tomu chci nechat volný průběh. Ten můj na to také musel přijít sám, jinak by měl pocit, že k tomu byl donucen a teď by jen musel makat na rodinu a děti. A to by znamenalo velkou krizi a to zato nestojí.
azafata: ono se hrozně hezky radí...podle zákona... Já jsem přesvědčená že je to dočasné, ale nechci zůstat bezdětná. Ale myslím že pořád ještě mám čas to řešit.
Nechci být bez svého manžela a teď už opravdu vím že on beze mě taky ne a to je pro mě základ. Doufám že to bude už jen lepší a děti taky přijdou, on jen musí mít jistotu že není nucen. Je už takový. Celý dosavadní život se musel něčemu a někomu podřizovat a teď se rozhodl že už nebude. Musí prostě všechno dělat ze své vůle... :-)
Holky, možná sem nějaké zákonné funkce nepatří, ale dovolte mi prozradit vám část zákona o rodině: Hlava první, § 1 odstavec (2) : Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.
Vím, že zákon pochází z "dávných" dob, ale stále to tam je, takže říkat, že to není podstatná otázka asi není na místě. Většina lidí žijících v manželství si děti pořizuje. Vím, že existují manželství bezdětná, bud chtěně, nebo nechtěne, ale od Míši manžela bych to chápala jako podraz, protože vstoupil s ní do manželství s tím, že děti ano. Znám jednu kolegyni, která si vzala rozvedeného, ten už děti měl. Domluvili se, že děti už mít nebudou, ona ale přesto otěhotněla. Donutil ji jít na potrat. Tak šla. Teď je nešťastná, věk na děti už je dávno pryč, láska vyprchala, částečně asi i kvůli tomua nejde to vrátit.
Takže kompromisy ano, ale pozor, v takové otázce na to jednou můžeš, Míšo, dojet. Ale svůj názor jsem psala už jednou, chce se to poohlédnout někde jinde. A to nejen kvůli dětem, viz diskuze "první rozvod".
Myslela jsem tím, že někteří chlapi dospívají v tomhle ohledu třeba déle, ale potom, když jemu je těch 30 let nebo i 35 let a partnerka je stejně stará, tak jen že mi to přijde pro tu ženu trochu pozdě a rizikové rodit děti v tomhle věku, ale když je partnerka mladší, třeba jak píše kirkea, že jsou o šest let a za tři roky chtějí mít děti, tak jí bude 25 let a jejímu příteli 31 let. U chlapa jsem myslela, že je to jako jedno, horší to je u ženy, když ji tikají biologické hodiny.
Já jsem nic takového nepsala, že je to ve 28 letech normální a ve 30 letech už divné!! Já jsme psala o svých kamarádech a pak srovnávala jen věk partnera a partnerky, nic víc!!