zezulicka: v manželství nejvíc trpí ti, co vždycky naprosto přesně ví co chtějí a co zase ne. Já patřím k těm šťastným lidem, které to zas tolik nebolí, dítě mít, nebo ne, jet k moři nebo ne. Nevadí mi kompromisy a na každé variantě si umím najít to lepší.
Stejně trvám na tom, že primární úloha manželství je vychovat dítě - manžel může koukat jak trpím, že nemám briliantový prsten a může se mi i trošku posmívat :-) ale nechat ženu trpět, že nemůže splnit svoje nejdůležitější poslání, to mi hodně zavání sobectvím.
A jestli se ptáš přím, jestli by měl mít dítě jen proto že ho chci já, tak ti odpovím ANO - mít děti je totiž mnohem běžnější, než je nemít.
zezulicka: Je to smutné, ale hodně žen mají děti jen kvůli tomu, že to chce partner a ony to ještě necítí, nebo si ho chtějí udržet...takových diskuzí je třeba na konikovi dosti...:-))
To je potom skutečná otázka, co je morálně horší...nemít je, že je člověk nechce...nebo jako prostředek k udržení vtahu.....
katchen - "V tu chvíli by mi totiž nejvíc vadilo, že se ten můj na to kouká a vůbec mu nevadí, že trpím". To bys chtela, aby s tebou mel dite jen kvuli tobe, aniz by on po nem touzil? Predstav si, ze ty bys byla ta, ktera by po diteti moc netouzila (jako jsou ted nektere na vedlejsi diskuzi), ale partner by deti chtel. To bys chtela mit dite jen kvuli nemu?
katchen: říkám si, co udělám až mi začnou tikat "hodiny" My jsme s přítelm trochu sobci, zatím si neumíme představit, že se náš dosavadní život dítětem změní. Myslím, že přítel časem na jedno dítě přistoupí. I když říká, že když už budeme mít jedno, to už můžeme mít i tři. Snad ho takové nápady přejdou.
čekat můžeš třeba do 35, nebyla bys první ani poslední. Ale v případě, že by ses se slzičkama v očích měla koukat do cizích kočárků, tak je lepší odejít. V tu chvíli by mi totiž nejvíc vadilo, že se ten můj na to kouká a vůbec mu nevadí, že trpím. V manželství se mají lidé tolerovat a být si oporou, se sobcem se nežije lehko a láska není samospasitelná.
Už jsem to tady někde psala a napíšu to znovu : Je normální být šťastná.
Ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky, ale můj přítel taky nechce děti (je mu 33). Zatím mě to netrápí, protože máme ještě čas a děti teď taky nechci. Ale říkám si, co když potom už bude pozdě ? Ahoj Jitka
Tak posledni nazor doklada, ze u nekterych chlapu opravdu clovek nevi cemu ma verit. Myslite, ze jsou to jenom jejich pozy "svobodnych" a "nezavislych" mladencu? Asi bych se na to mela zeptat nejake nezavisleho normalniho chlapa.
Mozna to jsou jenom jejich pozy, na druhou stranu my dva uz mame ty tri roky za sebou a nikdy takove veci netvrdil (mozna se jim zamerne vyhybal) a dalsi tri roky cekat na zazrak... nevim, jestli by to bylo vubec moudre.
Zkusim se Vas zeptat jinak - jak dlouho mam jeste cekat?
Můj přítel mi tvrdill, že se nikdy nebude ženit a nechce děti,a ani domácí zvíře,.. Po 3 letech je to tak: máme psa, rybičky,teď v dubnu se budem brát a dítko máme v plánu na příští rok, až dodělám školu (nechtěla jsem zatěžovat mimi mýmy stresy ze zkoušek). Chce to všechno čas a logické argumenty.
ahoj holky,
musim vas podporit. chlapi potrebuji cas, hlavne netlacit a byt (alespon zdanlive) vpohode. duvod, proc nechteji deti, muze byt bud sobectvi (ale sobce jsme si nebraly, ze jo:)) a nebo obycejnej strach ze zodpovednosti. muj manzel si me taky dlouho nechtel vzit, pac se bal:). a nakonec sebral odvahu:). tak hlavu vzhuru!
No, holky, přeju hodně štěstí. Já bych na to neměla. Rajská to totiž není. Mám kamarádku, co prožívala to samé. Odešla, trápila se, ale je ráda. A já s ní. On, ať si žije sám, když mu to vyhovuje.
Mam ho rada a myslim, ze s nim asi jeste chvili zustanu. Ale je to dost zasadni otazka, abychom to mohli oba hodit za hlavu. Prekonali jsme jine uskali, a zatim jsme stale spolu. Nejsem si ale jista, jestli tahle skala neni moc vysoka ... na nej i na me.
Ale zadne ultimata ani "nestastne" nahody urcite neplanuju. To je pak to dite chudak. A ja bych chtela, aby byli spokojeni vsichni, ne jenom ja...
:-) urcite to nevypada jako bys chtela aby jedl deti, kdybys to nenapsala ani by me to nenapadlo ;-) Ale je to usmevne :-)
Mit dite neni dukaz lasky a chtit, aby se mnou mel nekdo dite protoze me ma rad je nesmysl. Tohle musi chtit oba, jinak to dopadne hrozne. Nektere zenske do toho chlapa natlaci, bud ultimatem dite nebo rozchod, nebo se jim stane "nehoda", a pak se divi, ze je chlap opusti tehotne nebo s malym miminkem...
Ja bych ti poradila zustat. Ale je to jen z meho pohledu, protoze kdyby mi pritel rekl ze deti nechce, nic by to nezmenilo (a on je opravdu nechce). Zalezi na tom, jestli jsi ochotna opustit nekoho koho tak milujes kvuli detem ;-) Verim, ze to neni snadne rozhodovani, ale cim driv si to ujasnis ty sama v sobe, tim driv budes mit klid ;-)
Ten zaver jsem trochu zblbla. Skoro to vypada, jako bych chtela aby jedl deti...Ted kdyz to po sobe ctu, tak to vidim. No aspon jsem to tema trochu odlehcila ;-)
:-| Tak nevim, holky, co s nim... Ale diky za Vase nazory. Misa vi asi o cem mluvim, takze z jejiho pohledu rada vytrvat je asi na miste, jenom mam strach, ze vlastne oddaluju jen to, co stejne prijde. Kdyby me necim nastval (tohle me stve, ale vazim si toho, ze mi to rika, ze to takhle citi),ale my vzdycky skoncime debatu o detech jeden druhemu v naruci, ja brecim jako zelva a jedine co mi pomaha je to, ze me drzi a hladi a ma me rad... a jak v takove chvili chcete odejit...? On me chape,ale nedokaze to v hlave proste zmenit. Mozna mi budete rikat, ze kdyby me mel opravdu rad, tak by nazor zmenil, ale takhle to prece nefunguje. On je dospely clovek, ma me rad a chape to, ale rajskou kvuli me jist nebude... a deti? ... ;-(
Kamikadze: :-( To mě moc mrzí........... nechtěla bych být v takové situaci. Zvaž si dobře, jestli jít do společné koupi bytu................ Pozdě nebude nikdy. Já se seznámila na inzerát s takovým princem, o kterém se mi dřív leda tak snilo. A do roka byla svatba. Nechci tady radit tobě ani Míše, abyste své drahé opustili, jen říkám, že v tak zásadních věcech musí být absolutní soulad, jinak se to stejně po čase po.............
Ahoj kamikadze: vím jak je to těžky, ale nejste manželé a všechno je svým způsobem snažší. I když rozejít se s někým at je to manžel nebo přítel jen proto že říká že nechce děti, když všechno ostatní funguje a miluješ ho je to strašně těžké rozhodování.
Ale věř jako já že se to určitě spraví. Nejvíc se bojím že když se s ním rozvedu a než najdu někoho komu budu věřit mít ho ráda a chtít s ním děti - stejně bude pozdě na to nějaký mít. Takže radši počkám až ten komu věřím, mám ho ráda a chci s ním děti je bude taky chtít se mnou. :-| ;-)
to chapu, ale cim driv to vyresite, tim driv budete mit jasno a nebudete setrvavat v tehle neprijemne situaci ;-) nemeli byste se tomuto tematu vyhybat, ale prave naopak o tom mluvit ;-) Jedna s tebou na rovinu, tak bys mela i ty s nim. reknes mu, ze deti jsou pro tebe nesmirne dulezite atd atd a uvidis, jak se k tomu postavi ;-) nehazela bych flintu do zita, spousta muzu si to rozmysli a pak jsou z nich ti nejlepsi tatove ;-)
Diky za podporu.
Svatba neni na obzoru ale chceme kupovat spolecne byt a oba jsme se shodli natom,ze nez do neceho takoveho pujdeme,tak to musime nejak doresit. Ja si na druhou stranu vlastne vazim toho, ze se mnou jedna na rovinu, kdyby se tvaril jako ze nic a ja bych s nim sla do hypoteky na 30 let a tohle na me vybalil, tak bych byla asi ve vetsi "riti" nez jsem ted.
Ale visi to nad nama jako nejaky velky balvan a cekame jestli to rupne nebo ne... neni to moc prijemny pocit.To mi ver |-|
Tak to si o tom musite nekdy v klidu promluvit poradne a vyjasnit si to. Kazdy rekne co by chtel, kdy a proc a navzajem si reknete svoje duvody a moznosti. Jeho rozhodnuti se muze zmenit, ale taky nemusi. Taky zalezi na okolnostech za jakych se rozhoduje (napr. kdyby byl nezamestnany, tak je jasne ze se do deti ted nepohrne....)
Tohle za vas nikdo nevyresi, ty znas sveho pritele nejlip ;-) Opravdu pomuze si o tom promluvit a hlavne vyjasnit si to pred svatbou, protoze pak by to bylo jeste horsi ;-) Navic kdyz nebudes vedet na cem jsi, budes se treba zbytecne trapit a uzirat, takze cim driv tim lip ;-) Drzim palce.
Ahoj Zezulicko,ja v tom mam myslim jasno, deti chci. To vim. Moc vazne jsme to pred tim nikdy neresili, takhle natvrdo mi to rekl az ted. Ja nevim, jestli je to vec ktera ho "prejde", jak tu pisete nektere o kus vyse.Do hlavy mu nevidim.
Ahoj Kamikadze, to je mi lito :-(
mela by ses co nejdrive rozhodnout, co je pro tebe dulezitejsi. Zda zustat se soucasnym pritelem a nemit deti, nebo najit nekoho, kdo chce deti stejne jako ty.
Bavili jste se o tom nekdy driv nebo ted poprve?
Ahoj miso a vsechny. Uz asi hodinu tu procitam ty vase vzkazky, chvilemi mi tekly slzy, chvilemi jsem se smala, kazdopadne diky za pomoc, je mi o neco lip, kdyz vim,ze v tom nejsem sama.
Pritel mi asi pred dvema tydny oznamil, ze mit deti nechce, ja bych chtela v radu dvou let (je mi 28),coz mi prijde rozumne a prirozene. Jemu je o tri roky vic, jsme spolu taky uz asi tri roky. Pristihuju se u dvojich myslenek - jednak si predstavuju, co to bude za zivot bez deti (coz je peklo vzhledem k velke kumulaci tehotnych a maminek mezi mymi kamaradkami a kolegynemi), a pak si predstavuju, jak bude probihat nas rozchod.
Vcera jsme byli na oslave u jeho rodiny, maji maleho chlapecka a bylo mi fakt hrozne.On se k nemu nechova nijak spatne, spis nevi, jak se ma chovat, protoze cela rodina ocekava, ze se bude chovat bajecne. A kdyz se od nej neco ocekava, tak mu to jde o to hure. A ja od nej ocekavam, ze s nim budu mit deti. Nikdy jsem to nepovazovala za chybu, ale ted nevim kudy kam. Netlacit, a vyckavat, ale pak se otocim a zjistim, ze jsem neco prosvihla.
Nevim, co budu delat, nevyresi to nikdo jiny nez ja, ale jsem rada, ze jsem na tenhle web narazila, i kdyz se nebereme... ;-)
To se bojí každý kdo si domů "pořituje něco živého", já každou kytku vždycky lituju, že v mé péči moc dlouhý život mít nebude. :-| Výchova je složitá věc a patent na ni nemá nikdo. Stačí se držet základních pravidel, které se dají najít v moudrých knihách a zbytek už asi neovlivníte. Něco je prostě v genech. Takže asi nezbývá než to risknout a pak se snažit. ;-)
Ahoj, no já se spíš bojím že má pocit že nemá strach z toho že mu dítě udělá ze života peklo, ale že on udělá peklo tomu dítěti. Prostě se bojí že něco zvorá....
No hlavně že kočárky neobchází obloukem a před dětmi se neschovává nebo o nich neříká něco ošklivého. Já taky podle toho, jak se můj muž chová ke svým neteřím (a že mu to sluší můžete taky posoudit v mém albu příprav, taky tam mám fotku) vím, že děti má rád i když zlobí a nechovají se zrovna podle našich představ. Jelikož s nimi do jejich 1 a půl roku bydlel tak ví, že starat se o ně není žádná sranda. Tak pozoruj svého déle jak se k malému chová a povídejte si o tom. Určitě brzo řekne, že děti jsou fajn a že je také chce brzo aby si jich užil.
zezulicka + misaungerova:
otazkou je, zda mu to nebude takhle stacit.... to se na te fotce tvari spokojene je sice hezke, ale to je vse co mu staci. Jsou takovy lidi...