Mám nebo nemám..

martaveg @mpbg Manzel z toho mozna ted neni nadseny, ale podle toho co pises, tak on nechce byt duvodem proc bys nejela, tak hlavne to rozhodnuti nedelej kvuli nemu, ale zaloz ho jen na sobe samotne co ty chces, pak budes vnitrne v souladu s rozhodnutim at uz bude jakekoliv.. obcas je nutne i ve vztahu delat sobecka rozhodnuti bez ohledu na toho druheho, protoze je to v dlouhodobem horizontu lepsi nez tomu druhemu pak nekdy vycitat, co vsechno jsme mu obetovali

michelle_01 Uvažovala jsem nad tím a asi bych nedokázala odjet.. Je to dost dlouhá doba, navíc skoro bez možnosti návštěvy a hodně daleko. Jsme spolu skoro 10 let v podstatě každý den, 4 roky bydlíme. Na nějaké psaní a volání ho taky neužije. A kdyby měl takhle vycestovat on, asi by mi tady z toho hráblo, kdyby nakonec odjel. Kamarád takhle odjel na čtvrt roku do USA od těhotné přítelkyně, takže ani nebyl u porodu, ale zvládli to. Já osobně bych na to neměla.

Nerozhoduj se podle nás, ale rozhodujte se spolu podle sebe. Každý jsme jiný a na každého to odloučení může mít jiný dopad

izzybickerstaff @mpbg Tak v tom případě bych do země, kde se nebudete moct přijet navštívit, nejela. My zezačátku po dobu, kdy byl přítel pryč, skoro nekomunikovali, protože nic zásadního se nedělo a takové ty maličkosti mu na sdělování do telefonu nepřišly důležité, a přitom pro vztah má i sdílení i každodenních blbostí velký význam...Teď už je to ok, ale naučili jsme se to až postupně dlouhou praxí , myslím, že skok z nulového tréninku do Austrálie by byl obtížný...

zorro4 @saffy a proč není kompromis se pár měsíců nevidět? Nijak se nehádám, ale vše, co popisuješ, padne právě i na opačnou situaci - slevování ze snů - pár měsíců se nevidět...

zorro4 @mpbg Jak psali ostatní, zcela klíčové jsou Vaše povahy. Můj manžel pracuje různě po světě, aktuálně už rok a půl 1400 km daleko. Jelikož i já mám aktuálně práci snů, nejdu za ním, i když by nás rozhodně uživil, velmi pravděpodobně bychom si na tom naopak ekonomicky ještě polepšili. Naše méně blízké okolí to vnímá jako uvolněný vztah, což ale rozhodně není, hluboce se milujeme, žádnou volnost (například ve smyslu dalších sexuálních partnerů) nepraktikujeme, ale v tuto chvíli jsme schopni náš láskyplný vztah vést i na dálku. Není v tom ani sobeckost a touha po kariéře nás obou, ve chvíli, kdy to přestane být únosné pro kohokoliv z nás, jsme schopni během několika měsíců tento stav změnit a jít za sebou (já za ním nebo on za mnou). Je nám po sobě velmi smutno, ale prostě to zvládáme, o to víc si užíváme společného času. Nicméně můj muž je flegmatik a já nejsem koalí typ, prostě si vystačím sama se sebou neomezeně dlouho dobu. Mám kolem sebe spoustu lidí, co nezvládnou ani týdenní odloučení.

Co mi přijde jako zásadní (z pozice té, co je "doma", byť u nás je to trochu oboustranné) je, abys ho zcela jednoznačně ujistila, že neodjíždíš od něj (protože mám kamarádku, co takhle po svatbě jela "ještě něco zkusit", ale já tušila, že prostě zdrhá, a taky se pak rozvedli), ale za tou prací a že je pro tebe stále ten nejdůležitější on a že s ním počítáš. taky to podle mne může fungovat jen, pokud nemáte nějaké nevyřešené křivdy (například žárlivost, nedůvěra po nějaké nevěře), protože všechno to negativní se na dálku prostě násobí.

saffy @zorro4 Já bych jako kompromis brala kratší dobu nebo bližší místo. Ale půl roku na druhý straně světa bez manžela mi přijde spíš jako splnění toho snu než kompromis. Ale asi je to subjektivní. Já ze svého pohledu bych prostě radši obětovala Austrálii s tím, že to určitě není poslední věc, které se pro šťastné manželství a lásku vzdám, než později litovat, že mě australské dobrodružství stálo parťáka na celý život. Což jsou samozřejmě černý scénáře, ke kterým vůbec nemusí dojít, ale asi je dobrý si je při rozhodování připustit.

simone5 Ahoj, dost záleží, co je to za práci a studium a zda to za to stojí. Já jsem teď ve stejné situaci jako ty, akorát, že já se tentokrát už nerozhoduju, ale jedu, nicméně cesta za tím rozhodnutím byla dlouhá. Popíšu ti ji: se svým mužem jsme se dali dohromady v 19 a na vejšce jsem měla milion příležitostí odjet na Erasmus apod., ale nikdy jsem nejela, protože jsem nechtěla opustit manžela (tehdy přítele). Postupem času se ale začalo ukazovat, že v mém oboru to bez cestování nejde - bohužel dělám vědu v oblasti, kde musím cestovat, a to ne někam po Evropě, ale právě do Států, Kanady apod. Hrozně dlouho jsem tomu čelila, právě z toho důvodu, že jsem se bála opustit manžela, jenže jsem se dostala do situace, kdy bez odletu na půl roku do Kanady prostě s mojí zářnou kariérou skončím. A tak jsme si sedli k dlouhému rozhovoru a domluvili se, že prostě teď nebo nikdy. Manžel vždycky věděl, co obnáší moje práce a prostě jsme se domluvili, že když už tam musím jet, tak radši teď, než pak s dětmi (ačkoli i s dětmi budu pak pravděpodobně muset občas na pár měsíců odletět pryč,a le už to nikdy nebude tak jednoduché).

A jak to bereme? Jasně, že se nám bude šíleně stýskat, vždycky se nám stýskalo, i když jsem byla na cestách měsíc nebo dva. Nicméně vždy jsme to zvládli, má kariéra nám za to stojí (miluju svou profesi a on tu svou) a oba jsme se dobrovolně dohodli, že je to pro naše vzájemné dobro. Zkráceně: už jsem viděla mnoho párů, kteří se po Erasmech apod. rozešli, o nás se ale nebojím. Už jsme dospělí, vybouření, já tam nejdu jen tak pařit, ale pracovat a než se naděju, budeme zase spolu. A hlavně: dospěli jsme k tomu rozhodnutí spolu.

zorro4 @saffy To ale kompromis vůbec být nemusí, přeci. Když dostanu jedinečnou nabídku na půl roku do Austrálie, tak obvykle nedostanu jinou nabídku blíž nebo na kratší dobu... Tyhle nabídky bývají ber nebo neber, kdyby to šlo jinak, asi by tu zakladatelka neřešila dilem. Takže je to buď a nebo. Tvou optikou je kompromis nejet. Ale pro mne teda nejet je úplně stejně krajní řešení jako jet. Prostě pokud tahle situace má mít kompromisní řešení, pak to z mého pohledu není ani jedna z variant... (ale neříkám, že je to špatně)

simone5 @dancahruska My jsme taky klíšťata, ale moje práce nás naučila hodně. Tím ti jen chci říct, že nejsi exot, naprosto ti rozumím a přesně takhle jsme taky několik let uvažovali. Jenže on je dost rozdíl jet někam za svým snem a jet dělat kariéru. Na dovču bych taky nešla bez manžela, ale na pracovní cesty už jsem si zvykla jet sama. Jasně, že je tam i hodně stesku, ale kupodivu se to dá přežít. A musím říct, že už udivuju sama sebe tím, že to říkám.

saffy @zorro4 Však jsem taky říkala, že já bych nejela. Prostě když mám na výběr dvě možnosti, z nichž jedna může vztahu ublížit, tak volím tu druhou, lepší pro pár. I když jako nezadaná bych se rozhodovala jinak. Ale to je fakt individuální a tazatelka se musí rozhodnout podle nich, jak to mají spolu nastavené. Každý tu hodnotíme podle sebe, Ty píšeš, že máte volný vztah, ja jsem zas spíš rodinný (klidně i koalí ) typ a když bych měla jet tak daleko na tak dlouho bez manžela, stejně by se mi tam nechtělo.

zorro4 @saffy No, já spíš říkám, že okolí to vnímá jako volný, zatímco my ne, jen nejsme fyzicky spolu. Jinak v pohodě, každý ať volí, co mu je bližší. Mně to prostě jen nepřijde jako kompromis nejet. (A připomnělo mi to, jak jedna má kamarádka s manželem jezdili na kompromisní dovolené - ona chtěla hodně aktivní, on pasivní, tak jeli na kompromisní a naštvaní byli vždycky oba, ona se stejně nudila a on si neodpočinul. Po pár letech přišli na to, že lepší kompromis je jet jeden rok na aktivní a druhý na pasivní a naprdnutí jsou jen každý rok jeden )

88renca88 @mpbg Odloučení může vztah posílit,ale když se jedná o pár dní. Půl roku může ten vztah taky jednoduše rozbít. Moje kamarádka na tohle doplatila. Musíš si uvědomit že teď už nerozhoduješ jen o sobě-a když víš že tvůj muž z toho nadšený není,nejezdila bych... Teď to máš takový rozhodování,jestli je důležitější kariéra,nebo manžel. Každopádně přeju ať se dobře rozhodneš.

pirek Hoď si korunou. A ta možnost, kterou si budeš přát v okamžiku, než koruna dopadne, je ta pravá. Ohrané, ale funguje to.

Pokud to bude Austrálie, neváhej a jeď. Protože pak bys toho litovala. Manželství neznamená, že končí veškerá legrace a začíná neustálý život permanentně v jednom bytě. U tomhle manželství, a vůbec plnohodnotné partnerství není. Navíc tě manžel podpořil, co lepšího si přát?

strelenka Myslím, že pokud by vztah nepřežil půlroční odloučení, tak za moc nestál.
Pokud by to byl můj velký sen - jela bych a partnera (pokud bychom neměli děti) bych nechala jet také...

88renca88 Tady skoro všechny říkáte jet,ale víte,že ve vzduchu poletuje víceméně jistá nevěra? Obzvlášť když jeden z partnerů je náruživější.

strelenka @88renca88 Přečetla jsem diskuzi a mám pocit, že většina radí nejet.
Nicméně můj názor na partnerství je viz. @pirek - sama jsem se přesvědčila, že dopřát si vzájemně svobodu (čímž nemyslím volný vztah) je pro partnerství (a potenciální nevěru) daleko méně rizikové než příliš těsný vztah bez možnosti "pohybu". Nevidím důvod, proč by půlroční odloučení mělo znamenat nevěru, pokud je mezi partnery důvěra a láska. Ano, dojít k tomu může, ale jen v případě, že vztah nestojí na pevných základech.
Co se týče nevěry - zrovna tak Ti může partner zahnout během odpolende v práci...

weweruska22 já sice nejsem vdaná ale přítel byl rok v zahraničí a vydželi jsme to..byla to taková zkouška a já su za ni hrozně vděčná..jsme spolu 9 let a v záři se berem..

88renca88 @strelenka To jo,když někdo zahýbat chce,tak to dělá všude. Ale ukaž mi chlapa,který to vydrží bez sexu tak dlouho. Já bych to nedala ani měsíc

zorro4 @88renca88 "víceméně jistá nevěra"? Tak to teda ani náhodou. Pokud budu mluvit za sebe, tak moje fyzická potřeba je násobně větší, než intervaly, v jakých se aktuálně s manželem vídáme, a naprosto vylučuji, že bych byla nevěrná. V mládí jsem se dostatečně vybouřila a prošla si nevěrou ve všech pozicích (jako podvádějící, jako podváděná, jako ta, s níž bylo podváděno), abych si srovnala, že svého současného vztahu si natolik vážím, že bych ho takovému riziku nevystavila. Za druhého samozřejmě nemohou mluvit se 100% jistotou, ale domnívám se, že to cítí velice podobně. Nejsem otrokem pudů.

Náš vztah na dálku je postaven na důvěře, to je to, o čem jsem mluvila. Pokud ve vtahu taková důvěra není a ty bys třeba v té situaci v podstatě počítala s nevěrou, pak je odloučení skutečně problematické. Mnohem spíš ale proto, že ten nevěřící bude otravnej, než kvůli riziku.

ttm @88renca88 Takže bys po měsíci manželovi prostě zahnula? Ale no tak. Takový vztah, kde bych nemohla odjet jen proto, že bych si myslela, že to znamená nevěru, bych doopravdy nechtěla. Ty už jsi v jiné diskuzi psala, že manželství je pro vás absolutní ztráta svobody. To bychom se od sebe opravdu nemohli hnout...Ale uvažovat takhle není úplně v pořádku...

strelenka @88renca88 Aha, takže je to spíš "podle sebe soudím Tebe" .

Jinak myslím, že @zorro4 to shrnula pěkně, takže netřeba to dál rozvádět.

kristelinka Ahoj, musím Ti napsat, že určitě to není lehké rozhodnutí. Od tvého muže je pěkné, že Ti nechce bránit ve splnění snu, záleží ale hodně na Tobě, co vlastně chceš, jestli prostě odcestovat a žít svůj sen, nebo být se svým manželem....
Nepíšeš o dětech, tak jsem pochopila, že zatím nemáte žádné závazky? Půl roku je na něco celkem krátká doba a na něco zase strašně dlouhý čas. Když bych se měla vžít do tvé situace, tak bych asi určitě nezvládla odcestovat na půl roku. Nejde o nejistotu - o nevěru, ale spíše o to, že za těch půl roku se může hodně mezi Vámi citově změnit....ale určitě se musíš rozhodnout podle svého srdce a nedávat na rady tady na beremku. Hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoliv .

laka_lacenda @88renca88 to je fakt kravina.....s tou neverou....muze podvadet i ten kdo ma jinak sex s partnerkou treba 3x tejdne....a taky existují ruzne pomucky jak se uvolnit ze a myslim ze pul roku bez sexu vydrží každej (a to mam sex fakt rada)

A jeste me k tematu napadlo: vzpomente si na dobu jeste pred 100-150lety...to chlapi chodili do valky treba na roky a roky...a bez mobilu,skypu,webkamer....a taky fungovala manželství a partnerství bez never....mi prijde ze jsme v dnešní dobe rozmazleni tim,ze můžeme byt s kymkoliv na planete v neustalym kontaktu i vizuelnim (mluvim i o sobe )..kdysi to bylo jine

simone5 @laka_lacenda Renca88 vidí nevěru všude, víš, to vůbec neřeš. ;)

digydigy Záleží taky na tom, co jsi schopná a ochotná obětovat vztahu. Aby se ti pak nestalo, že se ti pokaždé, když se nepohodnete, vloudí otázka: "Kvůli němu jsem se vzdala svého snu?" Pokud to pak začneš používat jako argument, tak je to hodně špatně. Ohledně odcizení - jak píše @laka_lacenda - nežijeme v 19. století, komunikace je možná dnes a denně a žebřiňákem už se taky necestuje. Nevěře se beztak moc předcházet nedá, a už vůbec ne tím, že budeš radši sedět doma. Myslím, že by se partneři měli ve svých snech podporovat a těšit se z toho, když se druhému daří.

mpbg Ještě jednou děkuju všem za Vaše názory, dalo by se říct, že z části souhlasím se všemi.

Jen nevěry se nebojím, věřím sobě i partnerovi. Ano, samozřejmě riziko odloučením stoupá, ale více se bojím odcizení, které by mohlo nastat.

Nejde o budování kariéry, pouze jazyková škola a práce při škole.

Dneska jsem celý den uvažovala a zvažovala a četla Vaše příspěvky. A rozhodla se, že nikam nepojedu, snad bude šance tam dojet alespoň na dovolenou

Díky všem za Váš čas, hezký večer přeju

jennyexx @mpbg Tady na tohle ti nikdo nedokáže nikdo tady odpovědět, ať napíše kdokoliv cokoliv. Ty sama nejlépe víš, jak je Váš vztah pevný a jestli to ustojíte. Moje kamarádka byla rok v Holandsku a manžel na Slovensku a vše bez problému.

lucineni Pritel kdyz me poznal, mel v planu nekolik mesicu potom odjet...neodjel, pockal na me a odjeli jsme spolu. Ale ja vzdy chtela odcestovat z CR, takze nastesti pro nas jsme chteli oba stejnou vec. Nevim co bych delala, kdybysme kazdej chtel neco jinyho. Asi bych tu nebyla, protoze bych se nevdavala

88renca88 @simone5 Ale nevěra je,byla a bude,a lidi co si naivně myslí že jim se to stát nemůže,pak nestačí koukat,když se něco provalí.

kacenkakaca @88renca88 Ty ale nemáš normální vnímání vztahů. Sama jsi přiznala, žes byla v minulosti neverna, proto teď všechny soudis na základě svoji zkušeností. Zijes v absolutně nefunkcnim vztahů bez špetky volnosti (a nemyslím sexuální, myslím jen možnost se nadechnout bez kontroly toho druhého). Ano, může se to stát komukoli, ale pokud je vztah založený na důvěře, lasce, pokud jeden druhému nechce ublížit a chce ho dělat šťastným, je ta šance daleko menší než v případě, když si ve vašem vztahu o sobě vzájemné myslíte to nejhorší a absolutně si neduverujete, jediná věc, na kterou sazite, je nulová příležitost toho druhého.

Takhle plnohodnotný vztah opravdu nefunguje.