Koukali jste? Pro mně teda fakt síla..i když to téma je strašně přirozené - smrt a vyrovnávání se sní. Během filmu jsme s manželem horečnatě diskutovali - jaký je rozdíl, když zemře jedinné dítě než když zemře jeden z více dětí, jak se vyrovnávají muži a ženy, jestli se dá se smrtí ,, počítat", ap.
Já jsem o tom filmu hodně četla, ale protože nemáme televizi, neviděla jsem ho, což mě mrzí. Dovedu si představit, že bychom s manželem diskutovali úplně obdobně. Mezi smrtí jsou rozdíly, ale ve skutečnosti ten nápor je úplně stejný. To, že někdo zemře po dlouhé době na rakovinu, může jeho blízkým v první chvíli připadat jako úleva, protože to trápení skončilo, ale ten člověk "zmizel" ze života stejně. Spíš bych řekla, že je rozdíl mezi tím, že někdo ty emoce v sobě zadržuje, snaží se chovat racionálně, ale za nějakou dobu to na něj stejně padne. Myslím, že v tuto chvíli platí pravidlo, že čím větší náraz tím později to člověk "pochopí" a začne cítit.
Werumka: děj byl trochu předvídatelný, nicméně mně fascinovalo to truchlení, způsob, jak se každý vyrovnával. Na začátku mi připadalao, že otec si zachovává ,, chladnou hlavu", ale jeho postava se krásně vyvíjela. Přál si zamknout ten pokoj zemřelého syna, snad to chtěl celé zakonzervovat, udržovat v podivném vakuu. Až ke konci se vyjevilo, jak ho ,, žrala" myšlenka na to, jakým způsobem syn zemřel.
To, že řídil syn té kanadské rodiny, mi teda nenapadlo předvídat, zato manželovi ano.
Každopádně důstojný návrat Dagmar Havlové. Fascinovala mně reakce matky na smrt jejího syna, kdy sice plakala, ale naprosto tiše a směrem k pánovi z agentury vydala pro mně naprosto nepochopilelný a nepřiléhavý milý úsměv!!Každopádně také její postava nezůstala v jedné rovině, nevím, k čemu to přirovnat, snad k mateřským pudům, že ona dokázala toho syna jiné rodiny přijmout lépe než její manžel.
Otevřený konec byl nasnadě, protože, kdyby se to uzavřelo přijetím z obou stran, shodilo by to film na americký kýč.
Zaměřila jsem se při koukání na takové ty fragmenty, ke kterým se člověk upíná, když truchlí - oblíbená věc, místo,..a jaký je to proces, který trvá opravdu dlouho.
Já to taky viděla.
Jen takovou poznámku - manželovi zemřela před pár lety mladší sestra asi ve třiceti na leukémii. Teď po svatbě bydlíme v domě jeho matky a když spolu jdeme na pivo do zakouřené hospody, tak si beru bundu po jeho sestře. Sám mi ji dal, abych neměla načichlé své oblečení. Ale když v té bundě potkám tchýni, tak si vždycky připadám blbě, nevím jaký z toho má ona pocit. No po shlédnutí toho filmu si myslím, že asi nic moc, ale nikdy nic neřekla. :-|
Loony : pokud jde o to oblečení. Mám kamarádku, které se zabila dvacetiletá sestra v autě. Pár metrů od domova nezvládla banální zatáčku...
Tehdy ta moje kamarádka byla ještě na základce. Hráli jsme nějaké divadlo a ona mi půjčila věci pro moji postavu. Nějak jsem se v tom necítila, tak jsem se zeptala, čí ty věci jsou. Bylo to po té mrtvé sestře, jak jinak. Zvláštní bylo, že mi je půjčila pár měsíců po tragédii. Pravda je, že jsem byla té mrtvé hodně podobná.
Scéna, kdy Havlová se snažila dostat do té garáže...tam byla fakt skvělá, je dobře, že jsme ji opět mohli vidět hrát.
Co se týče přijetí smrti a děje filmu...nepřehnané - takto to skutečně lidé cítí, prostě dobrý scénář.
Petruszkaa: ano, ta scéna byla výborná. Už jsem v životě zažila pár chvlilek, kdy se letí zachraňovat život. A takhle člověk opravdu utíká, v hlavě to šrotuje,automaticky tuhle situaci řeší, utíká rychle, až packá o vlastní nohy,...
Havlová zahrála i výborně hysterii, kdy křičela na manžela, že je to jeho vina. Připadalo mi to naprosto autentické.
bonavoxa: Díky:-) Já mám ze svého okolí zkušenost jak se smrtí rodiče, rodičů, sourozence... ale to opravdu všechno na dlouhou cestu... Připadá mi, že obecně muž (otec) se snaží k celé věci postavit racionálně, rozumově, nedat na sobě znát emoce. O to víc ho to asi hlodá uvnitř a může to pak vypuknout až za delší dobu naprosto neočekávaně. Velmi zajímavý byl dokument České televize Přežili jsme naše děti.
Téda holky,mám z tohoto tématu úplně husí kůži,já mám ten film nahraný,ale ještě jsem to neviděla,takovéhle náměty nejsou špatné,i když si říkám,že je toho i v životě dost.Ale když to bylo podle skutečnosti,tak je na tom něco pravdy a o to z toho má člověk víc husí kůži...
Princeznicka : pokud jde o takové příběhy podle skutečnosti..člověk si představuje, jak se to opravdu někomu stalo a jak by asi reagoval sám. Drsné jsou třeba spoty nemyslíš - zaplatíš. I když tam cítím lehkou konstruktivnost - vždy je tragédie na podkladě něčeho hezkého - mladá matka, nevěsta, mladý pár, ...
bonavoxa: no to mi povídej,já jsem viděla nějaký spot ohledně toho,aby lidi jezdili připoutaný a bylo to o tom,jak mladá rodina přišla o děti a byla tam věta "vaše děti tu mohly být s Vámi", fakt člověka úplně zamrazí...
v životě jsem dostala pár podobných facek od života,v momentě,kdy jsem nečekala nic zlého a všechno se zdálo v pohodě,tak umřel člověk,který mi byl hodně blízký,hodně mě to tenkrát sebralo.Od tý doby říkám,že nikdy nevíš,co se může stát a kdy to přijde...
Princeznicka: jj, máš pravdu. I když to vlastně člověk ví, že se může stýát cokoli kdykoli, tak se na to nejde nějak připravit.
Nemyslíš - zaplatíš...za blbost se opravdu platí..a někdy takhle fatálně. Horší je , když někdo zaplatí za blbost jiného.
U nemyslíš-zaplatíš mi vadí, že v TV jsou ty spoty cenzurované. Jezdím autem denně a to, co mě tam každý den ohrožuje za kretény-hazardéry, škoda mluvit. Ale to tady je mimo téma. =-)
bonavoxa: Ten doument je normálně on-line ke shlédnutí na webu ČT. Manželský etudy - to byla taky pěkná "soda" ze života. Ta autenticita - zvlášť teda v případě Marcely - mě dost sebrala.
Nemyslíš-zaplatíš si myslím, že právě pro tyhle "kretény" určený je. Jenže to by se nesměl někdo postavit za to, že je to příliš hrubý a proto se to bude vysílat cenzurovaný. Přes den chápu, ale večer...
Werumka, děkuji, určitě se na ten dokument kouknu. Smrt dítěte je hrozná v každém věku. Když třeba mojí devadesátileté babičce zemřel syn - můj strýc, zasáhlo ji to stejně...
Příběh Marcely mě taky dost vzal : od začátku mi jako pár připadali nezralí a tak trochu ,, mimo mísu", do toho tchýně a dítě..pak rozvod. Jako by se ta smůla s člověkem prostě za jednu chybu musela vozit celý život. Jejich dcera, to mi připadalo, že ještě trpěla ve vztazích, jak osobních, tak pracovních. Konec byl naprosto autentický, prostě brutální, jak jenom život občas je.
bonavoxa:opět naprosto souhlasím. Postupně jsem nějak došla k názoru,že na ty smutný věci v životě se připravit prostě nedá,i když to třeba už zažiješ párkrát předtím,tak máš pocit,že víš,co s tím,ale ono Tě to vždycky sebere z jiný strany.
mě se to líbilo strašně moc. ale zajímavý bylo, že ten táta to nesl mnohem hůř a vyváděl, když ona mu půjčila něco od toho syna. bylo vidět, že se dokázala vžít do situace i toho kluka a přišlo mi, že ho jakoby adoptovala - jemu nahradila rodiče a on jí nahradil syna. a havlová?? nádherná!! zamlada nebyla ani náhodou taková kočka, s kolegyní jsme byly nadšený...