Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Věříte na tajemno? Stalo se mi něco zvláštního

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
devcata,sedim si tak v obyvaku a v klidku si procitam stranky a najednou znicehonic slysim cinknuti skla ze stolu,a behem nekolika sekund znovu.Tak to vsechno zkouknu,co se deje,jelikoz jsme se stolem nehybali,a objevila jsem na jedne ze sklenicek,na me,prasklinu dlouhou asi 3 cm,ale co je na tom jeste tajemnejsi,tak ta prasklina se objevila znicehonic a je vodorovne tak cm od kraje.pripada mi to jako nejake spatne znameni,jako varovani pred necim,nevim.Na takovehle veci neverim,ale vzhledem k tomu ze to bylo tak divny a ze se to objevilo zrovna ve chvili kdyz jsem psala o vztahu s pritelovymi rodici,tak mam docela strach.Navic jsem jeste mela dnes desne divny sen o sve vlastni operaci kterou mi provadeli bez uspani a ve spinave mistnosti. mate nekdo zkusenosti s necim takovym?
Odpovědět
1
2
Pocity dejavu mám taky, hodně se mi to stává ve spojitosti se sny, většinou když někam jedu, tak mi to připomene nějaký sen, občas se mi zdá i něco co se stane, ale spíš jen v náznacích, takže řídit se tím rozhodně nedá. Spolehlivě funguje, když se mi zdá o někom, koho jsem dlouho neviděla, pak ho do 3 dnů potkám, a taky před důležitým životním rozhodnutím nebo nějakou zkouškou mi sen naznačil jak to dopadne... :-| Ne vždy je však určitá divná věc znamením... jednou jsme s manželem neuhlídali "hrátky" a já pak čekala jestli nebude mimísek... tak jsme se o tom tak bavili, dělali si srandu, že manželův děda byl z dvojčat, která se zatím v rodině dál neprojevila, tak snad u nás... no a pak z ničeho nic, dvakrát bimbly hodiny, které na bimbání nejsou natažené... pak jsem rozklepla 3 vejce, ve kterých byly vždy 2 žloutky,... pak už jsem opravdu očekávala cokoliv... naštěstí se to nepotvrdilo a dvojčata (zatím! :-D ) nečekám... jo a jednou jsem spala u tety a ta mi na dobrou noc přála, ať se mi zdá něco pěkného, že tam, kde spíte poprvé se sny splní... a mě se zdálo, že se přišla rozloučit babička, celá v bílém, natahovala na mě ruku... hrůzou jsem se vzbudila celá zpocená, i na záchod jsem se bála... no a babi pořád žije, a je tomu už pár let... takže závěr je, že ne vždy se takové věci splní, tak se nebojte zbytečně.... :-D krásný nový rok všem!!!
Odpovědět
Profilova fotka
no teda s tema dvojkama to je teda vec,to u me kdyzbych tolik dvojek videla pohromade,tak by se mi i to mimi co by vevnitr bylo jedno rozdvojilo :-D to ja dvojcata potkavam vzdysky kdyz jdeme s pritelem nekam ven,a ja si toho vzdycky vsimnu od te doby co jsem se o jedna starala,a pritel si ze mne dela srandu,ze kdyz je tak vsude potkavam,tak je urcite budu mit.no ja doufam ze ne,bych se zblaznila asi
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 4 měsících
•
Profilova fotka
Ahojky, nevim jestli to do tohoto tematu patri, ale nic podobnejsiho jsem nenasla. Dnes rano se nam s pritelem stala zvlastni vec. Obvykle se o tom, co se nam zda nebavime, ale dneska jsme zjistili, ze se nam obema zdal velmi podobny sen "o vypadnutem zubu". Na tom by jeste nebylo nic az tak divneho, kdybych se nepodivala do snare a nezjistila, ze to muze znamenat smrt - nevim ci, nevim kdy, uplne me zamrazilo. Mate nekdo nejakou podobnou zkusenost? Ne ze bych na sny verila, ale je mi z toho tak divne....
Odpovědět
Profilova fotka
Deja vu - mozek vnima pomaleji nezli smysly a tak vlastne podvedome situaci zaznamename nez si ji vubec uvedomime. Proto se nam zda, ze uz jsme ji jednou zazili. Coz ale nejak nevysvetluje ten muj: vedela jsem, ze se s jednou kamoskou pohadam. Vubec jsem to nechtela, branila jsem se tomu, vedela jsem, co reknu a chtela to zmenit, ale neslo to a tak jsme se pohadaly. Uplne jako kdybych cetla scenar dopredu! :-o Jinac ja taky verim na tajemno, ale s tim snarem fakt nevim. Kdysi jsem se o to zajimala vic a nektere snare meli uplne jine vyklady ke stejnym vecem. Pak take zalezi na okolnostech, jak se to odvijelo a tak. No a taky pokud je snar podle hlavni veci o ktere se zda, tak je obcas dost tezke oddelit, co vlastne tou hlavni veci bylo. Treba to nebyl vypadlej zub ale bolest s tim spojena nebo neco takovyho :-N
Odpovědět
Profilova fotka
Jo a nebo jste se treba pred tim divali na televizi a oba vas neco poznamenalo, co melo u vas stejnou reakci (zub). Nebo jste se o necem mohli bavit pred spanim, co vam pripomelo vase detstvi a vyrazeny zuby ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
kulicka: mozna mas pravdu take jsem se nad timhle zamyslela, jenze ani zadny film, nebo spolecny bezprostredni zazitek, ktery by mohl sen poznamenat me nenapada, a muj pritel obvykle sny nemiva (teda aspon si je nepamatuje). Budu to brat jako nahodu, a uz nad tim nebudu badat... diky :-)
Odpovědět
Profilova fotka
nazdárek, tak se taky přidávám,podivné sny mám odmala, nebudu to tu rozepisovat, nevím jestli vám to všechno vyprávět, ale věřím na podvědomí.Sny jsou podle mě nehlídanou činností mozku, ten pracuje a zpracovává poznatky, ale věřím že jsou i odrazem duše.A tajemno?Určitě, jen ten člověk musí být sensibilní aby je dokázal vnímat. Kvůli snům jsem byla už i u psychologa, nedokázala jsem si s tím poradit. V 7 letech to začalo, zdálo se mi že se moje sestra dusí...jako prcek jsem ubrečená vzbudila mámu v ložnici, nedalo jí to, šla se na ní podívat a mě uložit, sestra měla zapadlý jazyk a udusila by se... :-o Tímto snem to začalo..nezapomenu na sen,kdy se mi zdálo že jsem v korunách stromů, bylo vidět jen nebe, na zem nebylo možno dohlédnout. byl tam mezi korunami něco jako srub, vevnitř seděli do kruhu lidé a koukali do velkého zrcadla jeho plocha se hýbala jak voda...neviděla jsem jim do tváře, neviděla jsem jim nohy a přišel tam pán, šedé vlasy, piha na tváři...řekl mi co tam dělám, ať mažu zpátky a pohladil mě s tím,že mě rád poznal..Vzbudila jsem se, volala jsem mámu..když jsem jí to vyprávěla uplně zbělela a šla někam štrachat..pak přišla s fotkou toho pána. Byl to její pravý otec, kterého já nikdy nepoznala - můj děda, umřel když jí bylo 5. Fotku podotýkám jsem nikdy neviděla ani jako dítě jsem na ní nemohla nikdy narazit, byla schováná v krabici nahoře ve skříni..za dva dny mě málem přejelo auto, ležela jsem týden v nemocnici ale dostala jsem se z toho...od té doby to bylo čím dál častěji...zdálo se mi že i bývalého přítele matka umírá a opravdu se tak stalo a další věci. Skončila jsem u psychologa. Prý jsem silně sensibilní a citlivější na okolní vnímání...i karty mi vycházeili...Všeho jsem nechala, sny vypouštím z hlavy, a mám relativní klid.. :-|
Odpovědět
Profilova fotka
holky odlehcim :-) .koukali jsme na ordinaci,jak tam hruska zahyba(ja to normalne nesleduju,ale tohle me zaujalo),pak jsme sli na pivko s budoucim svagrem.no a v noci se mi zdalo,ze jsem mojeho podvedla prave s tim jeho brachou :-D .podotykam,ze k nemu opravdu zadnou jinou nez rodinnou naklonnost necitim :-D
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Ahoj, tak jsem se rozhodla ze taky necim prispeju ;-) . Kdyz jsem byla mala holka (asi sest let nebo tak nejak), tak jsme s rodinou prestavovali dum. Pred nim byl takovaj placek, na ktery nekdo navozil spoustu takovych tech "ctvercu" jak se z nich delaji chodniky, a ty byly naskladany na sebe, celkem do vysky, takze byl vzdycky sloupek - mezera - sloupek - mezera. No a ja, jeste s brachou a kamaradkou jsme samozrejme blbli a honili jsme se na tom...no a me nejak nevysly kroky a slitla jsem prave do ty mezery, a pritom jsem se brichem narazila o hranu toho "sloupku". Netusim co se delo "venku", ale ja jsem najednou jakoby usnula a zdalo se mi, jak jsem v nejaky bily mistnosti se spoustou zavoju a krbem, nikoho jsem nevidela, ale mluvil na me nejaky hlas (uvedomovala jsem si, ze tam je nekdo se mnou, ale nevidela jsem telo a tak). Vim jen, ze jsem mela hroznej strach a ten hlas mi laskavym tonem rikal, ze at nemam strach, ze tady muzu pockat na maminku, ktera sem taky brzo prijde.... :-. no a hned potom se do toho vmisil druhej "hlas", ze co tady delam, ze to je spatne a nemam tu bejt..hned potom jsem se cela spocena probudila rozplacla v mezere mezi tema ctvercema a nade mnou rvala kamaradka, ze meli strach, ze sem mrtva... A dalsi: Predminuly leto jsme byli s mamou, babickou a kamaradkou na chate. Druha babicka byla doma s dedou, kterej uz byl delsi dobu nemocnej. Rodina se o nej starala, jen jeho vlastni dcera moc zajmu neprojevovala...babicka o nej fakt pecovala ve dne v noci, ale porad moh deda jakz takz chodit. Uz ale castokrat nevedel kdo jsme nebo zapominal slova a moc nekomunikoval...i kdyz na nem bylo hrozne videt, ze s nama chce mluvit a urcite ma co rict, jen uz nevi jak...pamatuju si, jak jsem v to leto mela narozeniny a deda mi chtel poprat, ale uz mi jen chytil ruku, se kterou mi potras a uz nevedel jak dal...jen se na me tak hezky a zaroven bezradne dival :-( ...no ale k veci, odjeli jsme na chatu, a jednou v noci se mi zdalo o dedovi....stal u otevrenyho okna, za kterym blikalo veliky mesto ...a rek jen "Nechci obtezovat", no a ja jsem mu samozrejme zacala oponovat, ze ne, ze nas prece neotravuje, ze ho mame moc radi a nevadi nam se o nej starat. Na to se deda jen vedoucne usmal a zmizel...s nim zhaslo i to mesto...Rano schazim po schodech z loznice a sok...babicka mi rekla, ze mama musela narychlo odjet domu, protoze s dedou se to najednou zhorsilo a ze uz asi umira...a taky ze jo...za par dni zemrel...
Odpovědět
Ahojky, taky něco přidám.. Věštecké sny jsem měla jen jako dítě, dodnes si pamatuji, že jsem ve snech vídala zrekonstruovanou chatu a nechápala, proč tam není ten výklenek - naši ji přestavěli přesně tak jak jsem to vídala ve snu asi za 15 let:) A tak dále. Ale co se mi stává i dnes je zvláštní. Začalo to, když mi umírala babička - byli jsme s rodiči na chatě (bylo mi cca 17 let) a protože je to v horách tak tam je špatný tel. signál. Taťka byl domluvený s lékaři (on sám je lékař), že kdyby něco tak zavolají. Bylo 5:32 když jsem se probudila z děsivého snu, že mi volají z nemocnice, ať vyřídím tatínkovi, že babička umřela..koukala jsem na hodiny a nemohla pak usnout. Ráno, když jsme snídali naskočil signál, taťka měl nepřijaté hovory. Babička o půl šesté ráno zemřela. Nedávno mi umírala teta - v noci se mi zdál krásný sen, jak sedí naproti mně, loučí se se mnou, ale z vesela, přeje mi hodně štěstí do života..Ráno mi volala sestra, ani mi nemusela nic říkat, věděla jsem, že teta umřela, byla se za mnou rozloučit. Naposledy - má nejlepší kamarádka čekala miminko. Ten den jsem se ráno v pět vzbudila a už jsem nemohla usnout, seděla jsem na balkoně a kouřila, přišel za mnou Jiřík (můj skoromanžel) a ptal se proč nespím - řekla jsem mu, že cítím, že Verča (má kamarádka) má hrozný strach a že to na mě přenáší. Čekala jsem do půl osmé (bylo mi hloupé jim volat, protože jsem se bála, že si to vymýšlím a vzbudím je) a pak napsala Michalovi (manžel kamarádky) co se děje, že jsem jak na trní. Kamarádku odvezl do nemocnice, praskla jí plodová voda v pět hodit a tekla jí krev - moc se bála, že se jí odlučuje placenta...Má překrásnou dceru. Oba se strašně divili jak vím, že rodí:) Taky jsem v dětství cítila...mno...přítomnost duchů (možná to byla dětská fantazie,ale..) Bydleli jsme ve starém domě. Často jsem cítila, že někdo stojí ve dveřích, když jsem se otočila nikdo tam nebyl. Vyvrcholilo to tím, že jsem ležela se zavřenýma očima v neděli ráno v posteli, přemýšlela jak naplánuji den, když jsem slyšela vrzání parket v mém pokoji, myslela jsem, že mne jde mamka probudit, nechtělo se mi ještě vstávat, tak jsem schválně nechala zavřené oči, pak jsem ucítila zkoupnutí postele, jako když si na ni někdo vedle mne sedne a najednou polibek na ústech..Řekla jsem si:"Co ta máma blbne" a rychle otevřela oči...nikdo tam nebyl. Byla jsem v šoku. Pak jsem to už mamce řekla, ta si z kostela přinesla svědcenou vodu a vysvětila mi pokoj. Od té doby byl absolutní klid.
Odpovědět
Profilova fotka
Když jsem byla hodně malá holka (ještě jsem chodila do školky), každé ráno se mi stávalo, že hned poté, co jsem se probudila, sedla jsem si na postel a viděla jsem obraz sebe samé, jak polosedím/pololežím na posteli. Ten obraz se vzduchem přibližoval stále blíže ke mně. Já měla tak zvláštní pocit, že jsem se vždy otřepala a ta "vidina" do mně nikdy nevplula. Nebyl to nepříjemný pocit. Zkrátka zvláštní. Jako malé mi to nepřišlo nic zvláštního. Až s odstupem času. Ta "ranní vidina" však ze dne na den přestala. Asi to byla jen dětská fantazie... Jedné mamčině známé se zdál sen, ža krade v samoobsluze. Když se podívala do snáře, dočetla se, že se jí ten den má stát něco strašného. Proto zrušila všechny schůzky a zůstala doma. Z dlouhé chvíle přebírala časopisy a vystříhávala z nich stránky o módě, kosmetice, zdraví, recepty a řadila je podle jednotlivých sekcí. V jednom článku se dočetla, jak je zelený čaj zdravý :-) Hned si ho běžela uvařit. A protože se zelený čaj nemá zalívat vařící vodou, pouze horkou, chvíli počkala, až uvařená voda vychladne. Po chvíli vzala konvici do ruky, že čaj konečně zalije. Ta ji s tou pouze už horkou vodou v ruce praskla |-| I když voda nebyla vařící, nohu ji opařila natolik, že si elasťáky sundávala i s kůží. Asi je opravdu něco mezi nebem a zemí... A poslední záhada. Chodím darovat krev. Když jsem tam byla poprvé, sestra mě poučovala, jak se mám zachovat v případě kolapsu. Já na tohle nejsem žádný cíťa, krev mi absolutně nevadí, ale i přesto jsem pozorně naslouchala. Přece jenom, když tělu vezmete půl litru krve, na vše reaguje citlivěji. Byl přelom července a srpna, opravdu horký den. Z nemocnice jsem šla hned za přítelem do práce. Museli jsme se stavit za jeho taťkou do kanclu. Bylo tam jak ve skleníku. Fakt se mi udělalo zle. Já borka jsem ale nikomu nic neřekla. Když jsme pak s přítelem z dusného kanclu vyšli na o něco chladnější chodbu, ulevilo se mi. Pak však následovala chůze do schodů, a to byla pro můj oslabený organismus poslední kapka. Po čtyřech hodinách po odběru jsem příteli omdlela v náručí :-D Na to, co jsem však viděla v tu chvíli, kdy jsem byla mimo sebe, nezapomenu. Byly to samé záblesky, jako rychlé střihy několi scén ve filmu. Jako kdybych rychlostí blesku letěla tunelem a vždy se na určitém místě na chvíli zastavila. Žádná z těch scén ale nešla rozeznat až na tu poslední: Viděla jsem skupinu doktorů v bílých pláštích, kteří se nade mnou sklánějí (pozorovala jsem to však shora). Ruce měli semknuty za zády a vrtěli hlavama. Jeden z nich říkal: "Tak takhle by to nešlo." V tu ránu jsem se probudila. Připadalo mi, že jsem byla v bezvědomí strašně dlouho, přitom to bylo asi jen 15 sec. Od té doby chodím darovat krev jen v chladném počasí :-)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?