Ahoj holky!Nevím, jak u vás, ale v našem okolí se neustále vyskytují lidé, kteří se strašně diví, že se bereme(jsme spolu skoro 5 let), nebo že je to brzo )já 2, přítel 29 let) atd.Dobří kamarádi a blízká rodina nám fandí, ale ostatní se hlavně hrozně diví atd.Co vy říkáte takovým chytrákům??Mě už pomalu dochází odpovědi a už mě přestává bavit na takové otázky reagovat...Jak to řešíte vy??
P.S.:koukala jsem, jestli tu není stejná diskuze, ale nic jsem nenašla..tak pokud tu něco takového je, tak se omlouvám... 8-)
uz to holka rozjizdi jinde, myslim, ze tady bude klid.
A at nejsme od tematu. Bereme se proto, ze jsme si konecne uvedomili, ze uz nikoho dalsiho hledat nechceme a chceme byt proste spolu. :-)
Juj, to je bitva :-)
Mě přítel požádal o ruku měsíc po tom, co jsme se poznali. Samozřejmě dotazy jestli musíme a co pospícháme, když není kam, a proč trochu nepočkáme, abychom se líp nepoznali, a proč vůbec do toho jdeme, že dneska to není nutný a nezávislý život je lepší.. Chvíli jsem se hájila, že to není záležitost plezíru, že to tak prostě oba cítíme, že jsem už nějaký ten pátek dospělá a kupodivu i umím samostatně myslet. Pak jsem to vzdala a od té doby říkám jen, že jsem se s nimi o tom rozhodnutí nepřišla poradit, jen jim to oznámit a pozvat je, a že chápu jejich starost, ale všechny ty otázky, které se mi chystají položit, jsem si už sama pro sebe zodpověděla a vím, že tohle prostě udělat chci. Občas se debate teda nevyhnu, ale celkem to zabírá.
marci: přesně ;-)
kamikadze: třeba jako Ty, taky nepříjmáš jinej názor :-D
werumka - já to vim moc dobře, já jenom říkám že nic jako přechozenej vztah neexistuje, bud´to funguje a aby to fungovalo je třeba na tom pracovat nebo to nefunguje a pak je děsně jednoduchý říct, že byl vztah přechozenej, než si přiznat že sme udělali málo nebo vůbec nic pro to, aby to fungovalo ;-)
je to jen další názor na věc a naprosto nechápu, proč se kvůi tomu hned všechny čertíte tak, že nás musí ikarkulka upozornovat :-)
jinak tady trávim stejně času jako většina holek tady :-D a většinou jen když je miláček v práci, takže o vztah se starám, neboj se ;-)
ikarkulka: už budeme hodný ;-)
dakhe - z druhý strany, kdy jindy než před svatbou vám to můžou rozmlouvat. Po svatbě už je pozdě:-D:-D A když to ustojíte, tak můžete mít dobrej pocit, že jste prošli dobrou zkouškou:-D
brum - já tím myslela spíš to, že "pracovat na vztahu" znamená i "pracovat na sobě". A je moje pochybení, pokud nedržím s partnerem krok a nejsem mu dobrým partnerem jen proto, že se celý dny věnuju blbostem:-D
werumka - samozřejmě že to znamená jak pracovat na vztahu, tak i na sobě. Jinak nemyslim si že se věnujeme blbostem :-D ono je někdy třeba se takhle odreagovat právě proto, aby si ten krok s partnerem pak dokázala udržet ;-) a navíc je tu i sranda, né :-D
werumka: pravda :-)
Upřímně, kdyby mi tohle někdo řekl, tak asi taky vykulím oči a poznamenám, že to je teda rychlost.
Ale třeba naši se vzali po třech měsících vztahu a klape jim to už 27 let, což mě podporuje v tom, že i tahle možná trochu ukvapená rozhodnutí můžou fungovat dobře.
vracím se k původnímu tématu: my se vzali (po 5ti letech vztahu) proto, že se máme rádi, chceme být spolu a ukázat to i celému světu. Od začátku jsme věděli, že jsme pro sebe ti praví! Nedokážeme si představit život bez toho druhého, pomáháme si a chceme, aby jednou naše děti přišly do rodiny, kterou jsme spolu založili. Jsme hodně orientovaní na jistotu - ale nikomu nezazlíváme život "na psí knížku" ;-)
tak moje kamarádka, půl roku po maturitě se bláznivě zamilovala do kluka, se kterým po třech měsících chození začali mluvit o svatbě. Byli jsme z toho v šoku, taky jsme se jí ptali jestli musej nebo chtěj, ale všem tvrdila že se berou z lásky. V té době ale už těhotná byla, jen o tom nevěděla, tak si pak stěžovala že vypadá jak lhářka, že tvrdí že chce přitom musela :-D Ale do dneška jim to zaplať pán bůh klape skvěle ;-) Na to já bych neměla odvahu. S přítelem spolu budeme letos 6 let, a po 4letém společném bydlení je svatba zase krok dopředu. A bereme se proto, že se stále milujeme, víme co od druhého čekat a chceme se zase posunout dál. A zkrátka já vím že je to ten pravý :-) A teď mě taky rozčilujou otázky typu proč a jestli musíme :-N , už se na to nikdy svojí kamarádky ptát nebudu :-D