Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Náladová nejlepší kamarádka. Co mám dělat?

Neměla jsem moc štěstí na kamarádky, proto mi to přišlo jak zázrak, když jsem našla na střední spřízněnou dušičku. Během tříměsiční praxe, která byla jeden velký teror, se bohužel ona dušička negativně vybarvila. Na cizí je v pohodě, ale na mě a další kamarádku v partě je jak ras. Chová "jako doma". Je náladová, vztahovačná, utrhovačná, přecitlivělá, nemá pochopení, nebere ohled, je drzá a všechno musí být podle ní. A nedej Bože, aby se člověk vzpouzel, to hned je on ten špatnej. Dá se s ní o tom mluvit, jen když má pár dní svou světlejší chvilku, to jsou pak samé omluvy a sliby... Kolik já jsem se toho kvůli ní nabrečela.... Je moje nejlepší kamarádka, ale jen kvůli tomu dobrýmu, to špatné jí odpouštím, protože to dobré mi dává naději, že se to třeba zlepší. Ona je jediná, která, když má své dobré dny, mě poslouchá, zajímá se o mě, můžu se jí svěřit a prostě ta jediná, je fakt zlatá. Ale teď jsou její zlé dny čím dám častější, dělá si ze mě fakt hadr a ty její řeči. Už toho mám fakt plný zuby, začíná mě očkovat, odnáší to pak můj přítel:-( Chci jí vyhovět, ale už se tomu začínám přispůsobovat, tohle je absolutní autokratickej vztah. No...spíš pokryteckej vztah, nejraději bych z něj vycouvala, ale bohužel žádnou jinou nejlepší kamarádku nemám...Co mám dělat??? Jak ona říká "Jsem prostě taková, nejde s tím nic dělat"....takhle to vážně nechci...už jsem se s ní zkoušela (na základně pádných argumentů) dva měsíce nebavit. Nejvíc jsem byla fakt v pohodě, cítila jsem se volně jak ptáček, ale potom mi došlo, že jsem pro každýho jinýho jenom vzduch a že nikdo jinej se semnou nebaví. Co mám dělat, ušila jsem si na sebe masochistickej bič???
Odpovědět
Profilova fotka
@sarriku To mě mrzí, že máš takovou kamarádku, ale popravdě... možná lepší ji nemít než mít vedle sebe někoho kdo tě svým způsobem vysává a pak to odnáší přítel :-( Já od té doby co jsme se s přítelem odstěhovali úplně pryč nemám vlastně kamarádku žádnou, a možná to bude znít hrozně, ale mezi moje dobré kamarádky patří teď právě pár holek odsud. S přítelem máme vlastně jen dva opravdové přátele o kterých víme, že jim na nás záleží... Ostatní jsou právě takoví ti co se neozvou jak je rok dlouhý a pak ti ještě vynadají, když se ozveš ty, že ti to tak trvalo... Zažila jsem před pár lety podobné přátelství jaké popisuješ, ta "kamarádka" byla takový střed světa, všechno se muselo přizpůsobovat jí, když jsem jí to řekla, bylo to dva dny v pořádku a pak zase jakoby se nechumelilo...a upřímně, bez ní je mi líp. Nikdo na mě nevalí své problémy jako by to byl středobod světa a cítím se víc sama sebou. Takže tak... přeju ti ale hodně štěstí, buď ať jí něco trkne a změní svoje chování nebo ať brzy najdeš stokrát lepší kámošku pro život ;-)
Odpovědět
@limda Ahojky Raduško, děkuji za odpověď...(ani jsem neuvažovala, že by odpověděl někdo známej:-D) Jsem, i když je mi to líto, ráda, že seš na tom podobně, aspoň vím, že v tom nejsem sama. Kamarádek je dost, přítelkyň málo. Myslela jsem si, že ona je ta pravá, jenže to, jak se poslední dva roky chová, po tom by ani pes neštěknul. Nejhorší na tom je, když toho máš fakt plný zuby a chceš tomu udělat přítrž, přijdeš a ona je zase jak vyměněná a tebe to neutvrdí v tom jí něco říct a kazit jí náladu. Měla jsem ještě jednu kamarádku, ale ta mě využívala, čas a vzdálenost mi pomohly k tomu, že mě to za pár měsíců už nebolelo, ale tady s tímhle konfliktem se setkávám každej den, protože jsme spolužačky. Já vím, že by mi bez ní bylo líp, ale zase bych později měla depky, protože by ji už nikdo nenahradil. Kamarádka a přítel se nedají srovnávat. Už se vážně nechci na nikoho vázat, ale jsem jenom člověk. Tímhle si asi projde každej, že narazí na takový lidi a kdo ne, je lucker. Jenže mám strach, že bych byla pak nepoužitelná, plačtivá a akorát bych se litovala. Lidí, se kterýma se bavím je málo a těžký přijít i o ně, i když máš super rodinu a drahého, ta kamarádka tomu bude chybět vždy. Cejtím se, jak kdybych řešila rozvod, chci se od ní odprostit, už teď se jí vyhejbám...co jsem to za nejlepší kamarádku??? Achjo...:-(
Odpovědět
Profilova fotka
holky, to tak někdy je. řeším taky kamarádku, ale nebudu vás radši zatěžovat :D když byla nějaká, na které mi až tolik nezáleželo, udělala jsem ráznej konec.. a pokud o naše kamarádství stála, přišla sama (ale mockrát se to nestalo, že by se holka vrátila). No, popojedem. říkat, že se nezmění je alibistická kravina, všichni se pomalu měníme a vyvíjíme, protože tak je to dobře. Tvoje kamarádka má asi problém, který neumí sama řešit, nejspíš ti potajnu závidí a tak tě trápí. Normálně si s ní promluv, že tot akhle nejde dál, že byste se navzájem sežraly, a to že nechceš, no a prostě popřemýšlej, co jí řekneš. Já bych to tak udělala, protože jsem hodně přímá a říkám i to, co není příjemné, a to samé očekávám od okolí. Každopádně i kamarádství má své meze a je na tobě/na vás obou, kam je postavíte. Hodně štěstí a nebul, nikdo za to nestojí ;-)
Odpovědět
I já přidám své zkušenosti. Jsem člověk, který buď investuje do vztahu vše a vše očekává nebo nic a nic nečeká. Vždy, když jsem si našla kamarádku, chtěla jsem, aby to bylo na život a na smrt- tak dodnes mám jen jednu. Bohužel mě všechny zklamali- chtěli se vídat, jen když jim se to hodilo, pomlouvali mě a takové ženské vlastnosti. Navíc jsem se odstěhovala dost daleko, kde stále nikoho neznám. Občas bych ráda jen tak někam zašla vypláchnout si hlavu do kavárny, ale není s kým. Naučila jsem se s tím žít, i když nemám kamarádky a nemá se komu svěřit. Hledám kamarádky spíše v práci alespoň na pokec. Je to složité být takový samotář, ale než se pořád trápila kamarádkami, které dokážou vycucat a odkopnout,tak jsem raději sama. Upnula jsem se více na rodinu a práci. Mohu ti jen poradit hledat třeba nezávazně přez internet, pokud se nemáš kde seznámit, tělocvičny nebo právě v práci.
Odpovědět
@sarriku no rekla bych na "co jsem to za nejlepší kamarádku??? " jaka ti je ona kamaradkou? je energeticky upir, co te vysava a nestoji za to ji za nejlepsi kamaradku povazovat. ja delam velky rozdil mezi znamy-kamarad. kamarad je nekdo blizky, komu mohu duverovat a s kym to je opacne. @handulilinka ja to mam podobne, taky nemam prilis mnoho kamaradu, na stredni skole skoro nikoho, na srazy chodim, ale ze bych bez nich nemohla byt, to urcite ne. a z fakulty je nejlepsi kamaradka velmi daleko, takze v podstate nejlepsim kamaradem mi je manzel.
Odpovědět
@bolekat je to hrozné zjištění, že ve světě plným lidí, nemá spousta lidí přítele kromě drahé polovičky.
Odpovědět
@handulilinka ale to je dany dobou, lidi na sebe maji dost malo casu a ceni se jiny veci, nez pratelstvi, hodne lidi je materialne zalozenych.. me sla za svedkyny holcina, co jsem ji poznala v soucasne praci, byly jsme si dost blizke a ted mi prijde, ze se odcizujeme, ackoliv se stale schazime i mimo, ale hodne mluvi o sobe a resi svoje problemy s chlapy a me nekdy az prijde, ze mi zavidi muj spokojeny partnersky zivot, ktery ona nema.. je to tezky. ale taky na druhou stranu to, ze mi je manzel nejlepsim pritelem je i nebezpecne, protoze co kdyby nebyl? a doufam, ze na nem nelpim az prilis, myslim jako patologicky.. vzdycky se o vsem ale radim s nim a resim s nim.. jak ty?
Odpovědět
Pokud jde o věci ohledně partnerství a ženských řečí, tak volím kamarádku z práce. Sice máme možnost pokecat velice málo jen v práci, ale i tak jsem ráda, že ji mám. Už kolkrát mi bylo hodně zle, ale ona mě vždy podržela a myslím, že je to oboustranné. Bohužel ale vím, že kdybych z práce odešla, tak se zřejmě už vídat nebudeme- má malé děti a spoustu zájmů. Také se hodně svěřuji příteli, i když někdy toho lituji, protože mě nechápe- mají to holt založený na praktických věcech a city moc netahají. Jsem taková, že když mě zrovna něco naštve, tak to v práci klidně povím i uklizečce- hned se mi uleví, ale soukromí moc ven netahám. Ne nadarmo říkají, že každému vymluvím díru do hlavy
Odpovědět
@handulilinka Ahojky, děkuji za povzbuzení, na jednu stranu, jsem ráda, že v tom nejsem sama a na druhou stranu je mi tě taky moc líto. Ale je super, že ses s tím naučila žít. Já jsem měla dvě kamarádky na základce, potom jednu na další základce. Na střední jsme se moc nevídaly a proto jsem s odstupem času zjistila, že se s nima už o ničem nedá bavit, že mluví jen o sobě. Ta jedna mě sprostě využívala a ta další byla notorická lhářka. Naštěstí to tolik nebolí, když se vídáme málo. Na střední jsem se naprosto přepínala, abych byla oblíbená a měla kamarádku na každým prstu. Po té tříměsíční praxi, kdy jsem měla fakt všeho dost, se to všechno převrátilo. Všechno mi připadalo černý a to bylo moje období temna. Nikdo se nebavil semnou, ani já s nikým. Těžko jsem se vracela i do stavu obvyklého rozhovoru. Myslela jsem, že nemusím ani investovat obyčejný úsměv, do nikoho, kdo mi za to nestojí. Jedna kamarádka(ta nejlepší o které byl celý úvodní článek), mě zklamala. Další nej. do té doby si hrabala na vlastním písečku, o mě i o celou partu se vůbec nezajímala(když někdo brečel, nestarala se a neutěšovala)...a ta další se zastávala autorit a na nás prděla. Zbyly mi jen oči pro pláč. Už je to rok a půl a konečně jsem se naučila od těch lidí nic nečekat a najednou hle???Obrat o 180 stupňů a baví se semnou všichni, na kterých mi dřív záleželo a je to dá se říct "volný" vztah. Já nečekám nic od nich a oni ode mě také ne. Naše témata patří škole, učitelům, učení, pěstování kytek, cvičení, kluci, ale nic osobního a žádný "co víkend?" Tím se naprosto uvolnila atmosféra a já se zase umím smát:-):-) @bolekat Pokud jde o to, že lpíš na manžela, náhodou, já si myslím, že je jenom dobře, na manželovi by se mělo lpět nejen psychicky ;-)
Odpovědět
@sarriku víš možná čím víc si se snažila najít kamarádku, tak ti to tím víc nešlo. Pokud se o něco moc snažíš, změníš chování a lidi reagují jinak. Nevím, kolik ti je, ale tipuji, že kolem 20? Věř mi, že spoustu dobrých lidí v životě poznáš a nemusíš se s nimi vídat každý den. Stačí, když se jim můžeš svěřit. A určitě nějakou dobrou kamarádku najdeš až budeš mít děti, to se prý nejlíp seznamuje. Taky se na to období moc těším.
Odpovědět
@handulilinka máš pravdu, bude mi dvacet. Jenže potíž je v tom, že jakmile se jim začneš svěřovat, musí ti oni naslouchat. Jenže umět potkat člověka, který umí opravdu naslouchat, poradit a být tvůj nejlepší přítel, je vážně těžké. Naposled jsem sem psala v unoru a dá se říct, že ve třídě je to teď nejvíc v pohodě, fakt nejlepší recept je...od těch lidí nic nečekat a neptat se na osobní věci, mě to strašně moc pomohlo, ale taky mi to trvalo 4 roky, než jsem se to naučila...:-) děkuji za povzbuzení holky, všem... @bolekat @zoriazz @limda x-)
Odpovědět
@sarriku víš dneska už na věci také pohlížím jinak a tedy nevím, jestli se svět změnil nebo já. Je pravda, že dnes se s někým bavíš a slyšíš jen já,já,já. A pak si uvědomíš, že se vlastně nezeptal a co ty? Dnešní svět je hodně sobecký a pak se těžko hledá někdo, komu mužeš všechno říct,ale už se snažím hledat někoho, s kým se můžu smát a trávit volný čas. Nemusím se mu se vším svěřovat- ono není od věci, když si necháš svoje tajemství. Nadruhou stranu občas potřebuji i já říct někomu, že mě všechno ser... a to mám naštěstí kamarádky do nepohody v práci- držíme se navzájem ale spíše po pracovní stránce, o soukromí mluvíme, ale jen velice málo. Podle mě není důležité mít někoho, komu můžeš říct i ty nejtajnější věci, ale spíše někoho na popovídání a podporu. To vše vidím až teď- je mi 27. Třeba se to u tebe taky časem změní. Nehledej ve škole, ale někde jinde. Myslím, že pro tebe by bylo fajn hledat spíše starší kamarádku.
Odpovědět
Článek se načítá
To je smutný a zamrzí to. Také jsem měla podobnou zkušenost. Nejhorší je, když člověk vůbec neví, proč se k němu ten druhý tak chová :-( . Zkusila bych se na ní tolik neupínat, bavit se s ní dál, ale nebrat ji jako nejlepší kamarádku. Pokud to ještě navíc, jak píšeš, zasahuje do tvého vztahu s přítelem, tak to bych neváhala kamarádství s ní "omezit." Jsi mladá, tak určitě v životě potkáš ještě spoustu lidí a mezi nima se najde někdo, kdo si kamarádství s tebou zaslouží. Máš přítele, to je určitě hodně blízký člověk, tak snad tam úplně sama nejsi :-) .
Odpovědět
@lamiaaa @handulilinka Dneska se mi stala zase jedna ožehavá věc. Další nejlepší kamarádka v trapu. Prej je pro ni přednější studium a chození do města na čokoládu a po pár obchodech ji akorát otravuje(vždycky říká, že jí jede vlak domů o půl, tak už ve čtvrt odchází a přitom jí jede až ve 3/4)..a na konec ještě řekne o naší společný nej. kamarádce, že jí nikdy s ničím nepomohla atd... Holky, děkuji za rady. A Handulilinka, určitě se ještě něco změní. Třeba s příchodem na vejšku, furt přemýšlím, jak se k těm lidem mám chovat? Ale rozhodně ne tak, jak když jsem se snažila zoufale najít kamarádku, jako vlezdoprdelka... Prostě úplně v klídečku, stejně už budu mít svůj život a ostatní taky, jenom pokecáme o škole, jak je to těžký, co úlohy, seminář, přednášky, počasí, co nás bolí, co se nám nechce, někdy zajdem na oběd, do města... Ptala se se spolužačky, kam si podala přihlášky, a ona řekla, že nikam, tak mě to upřímně zajímalo, ptala jsem se, i když jsem věděla, že ona se nezeptá. Příjde mi to obtížné vysvětlovat, asi si sepíšu vlastní terminologii:-)
Odpovědět
@sarriku jsi z toho zbytečně zoufalá. Střední už neřeš. Na vejšce začneš nový život, určitě budeš chodit na brigádu a tak různě, kde potkáš spoustu lidí. Myslím, že to nech na náhodě. Třeba potkáš nějakou fajn holku. Možná se bojíš projevit a jsi zakřiknutá, což podle mě také není dobře. Zkrátka, když se s někým bavíš, tak nečekej, až se každý na něco zeptá, zapoj se do rozhovoru(alespoň já taková jsem).Možná to pak půjde lépe. Neznám tě, tak se těžko radí. Zkus se popsat ať vím
Odpovědět
Profilova fotka
@sarriku jen si nenech ubližovat,měj se ráda a pokud je na tebe zlá řekni jí,že se k tobě takhle chovat nebude.Bohužel ti možná i závidí.Taky jsem se s tím setkala.Moje kamarádka pořád jak půjde za drůžičku,byla semnou vybírat šaty ...a ted už se s ní o svatbě ani nebavím.Řekla mi,že už je toho moc,že ona je sama a má deprese a že to nechce semnou řešit pořád dokola.....a to si myslím,že jsem docela OK. Bohužel takhle se chovají jenom ženský.Málokterá je opravdu držák a je s tebou v dobrým i zlým. Rozhodně z toho nesmutni,tady jich máš dost :-)
Odpovědět
@eiram2010 Ahojínek:-) momentálně mám od zlobivců pokoj. Všechny se zařekly, že se přece nebudeme hádat poslední měsíc školy, tak jsem moc ráda. Mezitím trénuju, jak říct, že mi něco vadí. Jsi moc hodná a přístupu tvé kamarádky si cením, pokud se na to necítí, lepší že ti to řekla než kdyby byla protivní a ty z toho nešťastná. Já o citech ráda mluvím, ale ne o vlastních. Když mi něco vadí, tak to nechám bublat, až pak puknu jak papiňák a chovám se jak arogantní tyranka, která je ráda, že si konečně prosadila svou, tak je na to pyšná.... achjo:-D ale učím se...
Odpovědět
@sarriku učíme se všichni s věkem.Já jsem také dnes jiná. Hodně mi pomohla moje práce. Jsem tam 2 roky na pozici vedoucí. Dříve jsem se bála říci něco rozkazem podřízeným, ale dnes to beru automaticky. Jde to všechno s životem a můžu tě uklidnit, i já v tvém věku byla pěkné telátko
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Mám to stejně jako handulilinka, taky jsem se vždy snažila najít nějakou "nejlepší" kamarádku a jeden čas jsem si vždy myslela, že ji mám, ale pak to postupem času upadlo a nějak mě zklamala. Většinou tím, že si nenacházela na mě čas, měla mě jen jako "kafíčko", když zrovna přítel někam odjel atd. Když byla s přítelem nebo měla nějaké akce s jeho rodinou, já jsem byla najednou vzduch (mluvím zrovna o té poslední, které jsem moc dávala najevo city, jak ji mám ráda a je pro mě důležitá, a ona s radostí přijímala, ale nedávala nic na oplátku:/). Já to přátelství brala dost vážně a zjistila jsem, že je minimum lidí, co to berou stejně. Tak už jsem to přehodnotila. Mám "obyčejné" kamarádky, se kterými občas zajdu na nějakou akci, ale nečekám od nich, že mi budou volat, psát, nebo že navrhnou, že spolu někam pojedeme - nečekám vlastně vůbec nic. A když se naše cesty rozejdou, ráda si vzpomenu, a ráda s nimi zajdu jednou za uherák na kafe, ale nebudu už na nich závislá jako na poslední "nejlepší", od které jsem čekala hrozně moc a nedostala - nic. A je mi tak lépe. Naštěstí mám jednoho nejlepšího kamaráda už ze SŠ a pak VŠ, který to přátelství bere stejně jako já a jsme při sobě hafo let. S holkami jsem se taky snažila to najít, ale asi na to prostě nemám štěstí. Raději se budu povrchně bavit s víc lidmi, ale nikoho už si k tělu nepustím. Je opravdu těžké najít někoho, pro koho budete skutečně důležití stejně jako on pro vás, kdo si na vás udělá čas, i když se mu to třeba nehodí (protože vy to potřebujete) atd. Myslím, že je to tou doboou, každý se stará spíš o sebe a svou rodinu a city ve společnosti dosti ochladly. Ovšem tobě je 20, tak myslím, že tu skvělou kámošku ještě najdeš. Já ji našla až ve 24, myslela jsem si, že je to nafurt...no asi není. Ale jsem vděčná za to, co mám (super manžela, toho nejlepšího kamaráda, a úžasné rodiče - hlavně mamku), a ty ostatní nechám svým životem jen tak proplouvat. ]-( :-p
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?