pokud myslíš hmotné "věci", tak jednoznačně pavouci, ptáci (kromě andulek a podobných drobků s malým zobáčkem, třeba ale ze slepic mám fakt strach :-x), velké panenky ( :-x :-N ).
:-N :-N :-N
Tak já fakt nesnáším pavouky, stačí vidět úplně malinkatýho a řvu jak na lesy :-D Já právě jsem před chvílí jednoho fakt hnusnýho s dlouhejma nohama zabila, fakt nic moc. A oni ještě tuhle řikali, jak je pořád teplo, že se už i tady začínaj objevovat ty velcí pavouci. Ať si lezou jinam. Ale jednou jsem se s kamarádkou(mou svědkyní) koukaly na Arachnofobii, když se obě bojíme pavouků, tak si to asi dokážete představit, co jsme u toho filmu dělaly :-D
A můj manžílek se bojí výšek, "zamlada" spadl z výšky z takové houpačky na laně a pěkně si natloukl a od té doby má strach. Takže když někde jdeme a chci se podívat dolů, třeba z mostů a pod, tak má hned šíleně spocené ruce, to jsem u nikoho ještě neviděla :-. Jsem koupila lístky do Národního, na galerii, tak jsem zvědavá, jestli to vydrží :-(
A trochu se bojím chodit v noci sama po Praze, třeba od metra domů apod. Zvlášť když kolem seděj takový různý podivný existence. Ale většinou si pro mě manžílek chodí k emhádečku apod, páč se o mě taky bojí :-N
Neříkám že se nebojím sranda je že když jsem někdy byla moc smutná a už jsem nechtěla být na světě :-D ;-) :-) tak jsem schválně chodila tmavýma uličkama nebo přes velkej lesní park u nás a v duchu jsem si říkala "vem si mě kdo chceš mě už je to jedno " ale jakmile se někde něco pohnola už jsem pelášila aby se mi nic nestalo ted už jsem štastná a tak takové stavy nemám naopak se se svým manželem koukáme na horory a pak chodíme po bytě spolu i čůrat ale naštěstí se mi o tom nezdá z čeho mám opravdu strach to je ze smrti . To třeba takhle ležím a říkám si co bude až tady nebudu odkud se na ten svět budu dívat přece není možný že jednou skončím jako nějaky film prostě někdo zmáčkne tlačítko a já tady prostě nebudu? :-( :-( nesmím o tom ale uvažovat dlouho to bych neusnula a tak radši začnu myslet na něco moc příjemnýho :-)
ja se bojim stari...a taky ze neco v zivote duleziteho zmeskam, nestihnu...
a z hmotnych strachu jsou to kocky (ne vylozen fobie, ale neprijemny pocit) a bodavi hmyz (treba i komar, kdyz vim ze do rana budu plna stipancu a nic proti nim nenadelam ]-( :-D )
hrozně se štítím slimáků...
výšek se nebojím, ale bojím se skočit - třeba i z půlmetrový zídky - radši slezu, než bych skočila (už od malička mám iracionální strach, že si zlomím nohu :-N )
Tak o smrti se nerada bavím, protože myšlenka, co bude až tu nebudem...Se mi už rozklepává srdce :-( Co bude až bude konec světa apod. Já ještě ani nebyla na pohřbu, moje babička s dědou, zaplaťpánbuh, jsou v pořádku, a od taťky rodiče ani neznam, zemřeli, když mi byli dva, tak ty si ani nepamatuju. Ale představa, že tu jednou nebudou....O tomhle se radši snad ani bavit nebudu :-(
Tak ja se bojim hadu a to tak, ze je nemuzu videt ani v televizi ani na obrazku v casopise a uplne nesnasim takovy ty dreveny hracky hadu co se jakoby hejbou.
No a pak mam strach, ze nikdy nebudu mit deti - nevim proc mam ten strach, kdyz zadny zdravotni problemy nemam, ani problemy v partnerskym vztahu, ale proste mam strach, ze bych jednou nemusela mit vlastni deti - asi sem divna.
tak já se nebojím pavouků, na hada si klidně sáhnu, pokud je to nějaká krajta, ale nesnáším hady v přírodě, z nich mám panickou hrůzu. A taky nesnáším všelijaký ty mořský živočichy, jako kraby, medůzy, ježky a podobné.
Já mám paniku z toho, když mě někdo potápí ve vodě (jsem se dozvěděla od mamky, že jsem se jako 2letá topila-mamka mě měla v náruči a a šla se mnou do vody, kde byla ďoura a zahučely jsme obě, tak jednou vystrčila nad hladinu mě, jednou sebe a taťka stál na břehu a prej na nás jen čučel :-S )
pak mám paniku z červů uááá :-o , to mě dycky naběhne husina po celým tělě...ale musela jsem to překonat, páč v minulým bytě se nám přemnožili moli a musela jsem ti jejich červy likvidovat-nám lezli po stopě :-. :-.
pavouci a ostatní havěť mě neva, akotár když stoupnu na žížalu, tak to je taky hnus...
jo a ještě se bojím výšek (a do 18 jsem bydlela ve 12. patře :-D ) a v životě nikdy mě nikdo nedonutí se potápět, jak se nademnou zavře voda, je konec, panika, děs... :-(
Jen jednou mě manža přemluvil do malé prosklené ponorky a potopila se s námi do 35 m v moři, výhled krásný, ale dýchalo se mi v ní fakt hodně těžko, ¨v hlavě mi jen běželo, že to sklo praskne a je po nás, modlila jsem se, ať už jsme zase nahoře... ;-)
ivet, mě to pod vodou neva - v moři jsem šnorchlovala o 106, ale jak mě někdo šáhne na hlavu a začne mě potápět, tak mu většinou v panice ublížím :-N to bylo zraněných kluků na základce, joj...většinou schytali kopačku, vy víte kam :-S
Pavouci...nemoci...no klasika prostě to z čeho má strach každej druhej!
Jo a s těma dětma - toho se taky strašně bojím!že nebudu moct otěhotnět, těším se na to už od malička ;-)
Ale máklá jsem přes jizvy...Nemůžu koukat na jizvy natož na ně šahat!dělá se mi z nich šouflo :-N sama mám tři stehy na prstě a když mě někdo přes tu jizvu přejede rukou tak mám husinu po celým těle a hned je mi blbě...
Přidávám klasiku PAVOUKY - jakékoliv i malilinkaté .... s věkem se to u mě stupňuje ... no a teď mám hrůzu jen na ně pomyslím ..... ale těžko to vyslovovat.
A pak z davu lidí
pavouci, pavouci, pavouci..nic jinýho mi nevadí..Teď jsem si kvůli pavoukovi vyvrkla palec, páč mě přelezl po ruce a já začala hysterčit a už to bylo..
bojim se hlavne lidi:
-byt s nimi v davu.. je mi i velice neprijemne jit nekam na akci, kde jsou ti, ktere neznam..popravde me to ani nebavi,tyhle skupinove akce..
-stretu se zlymi, agresivnimi, ci blbymi nebo jejich kombinaci :-N
-taky toho, ze znicime driv nebo pozdeji planetu :-D
-a hlavne se bojim o polovici, ze se mu neco muze stat =-) tim padem se bojim hlavne o sebe, ze..
strach z vysky a z hluboke otevrene vody se da potlacit dobre, pac nelezu na nic vysokyho a nekoupu se tam, kde se mi to nezda :-D takze to mi nevadi, ten zbytek se ale potlacuje hur =-)
Cauky baby!:-)
Tak já se bojím výšek, nedá se to vysvětlit, ale takové to kouklání z rozhleden, ani boha, zkoušela jsem několikrát a normálně mi začne být při stoupání dos chodů fyzicky špatně, mám pocit, že se musím skrčit na bobek, jinak že uklouznu, spadnu. Takže se vracím dolů. Je to ale fakt hodně nepříjemný. Jnak zvířata asi ne, přemýšlím, pavouci a tak mi vaděj tak normálně, do ruky je teda neberu, ale koštětem nebo tak je klíďo zametu.
Občas se mi do nového domu dostali škvoři, ty teda fakt nemusím, to jsem se taky vždycky úplně oklepala. A vosy, včely, sršně, ale to je spíš racionální, řekla bych, pač jsem alergická na tyhle svině, chybí mi nějaká protilátka...
No ale manža, tak ten je kočky naprosto podivnej;-) Má totiž fóbii z molitanu! Ano, povrch molitanu, taková ta jako pěna... nesnáší se na něj dívat, nikdy se ho nedotkne (pokud náhodou, je mu špatně, má husinu...) a dokonce mu vadí i pohled třeba na mě, když se molitanu já dotýkám:-D Jinak povlečený molitan už mu nevadí, jde jen o ten povrch. Míň, ale přesto mu vadí i houbička na nádobí, bere ji tak prazvláštně za tu tvrdou spodní část...:-D Vždycky se mu směju, že tuhle fóbii asi nikdo na světě nemá. Tak uvidíme, co tady :-p
když vás tak čtu a dumám nad tím tak výšky jo i ne
rozhledna mi nevadí, ale když mám vylézt po žebříku na střechu třeba tak to ani zaboha - stoupla jsem na třetí šprušli a bylo vymalováno, histerka hadr, jsem z toho bulela ještě další půl hodinu ( za jendo mi to bylo děně líto, že tam nemlžu jít a jistit manžela co střechu opravoval a za druhý šok z toho lezení nahoru)
ale třeba z dvojky skokánku do bazénu taky neskočím ani zaboha
pak mne děsně děsej cizí psi, to jsem schopná se taky dostat do šokového stavu
blesky mám ráda, je to velmi zajímavý úkaz, ale od jisté nepříjemné události v chorvatsku další věc, která mne přivádí k šílenství, bouřka s blesky
no a asi zatím poslední co mne napadá - nikdo se mi nesmí dotknout achylovky, panická hrůza z toho že by mi mohla prasknout . si říkám, že asi pozůstatek z minulého života
tohle jediné nemá v současném mém životě žádný spouštěcí moment, všechny předchozí věcí jej mají