Ahoj, jsem tu nová, dnes jsem narazila na toto fórum, slečna se v něm ptala asi na velmi diskutované téma dneška, jak najít partnera ve 30 letech. Já k tomu však ještě přidám ten fakt, že jsem dlouhodobě nemocná. Tahle nemoc bohužel vůbec netuším, jak dlouho bude trvat, má fatální důsledky, nemohu pracovat (nezaměstnaná), ani sedět, posledního půl roku jsem jen v posteli a bohužel ani obrazovku (internet, telefon) nedávám každý den. Bojuji s cyklující nepředstavitelnou únavou, občas i nemožností chodit, vyhlídky do budoucna jsou jen a jen léčba, nemohu téměř ani chodit, světlo mi dělá zle, živí mě teď prakticky rodiče. Zkrátka vše, co si dovedete představit, že by se zdálo pro nějaký protějšek lákavým, zde můžete škrtnout. Život se nemocí změnil o 180 stupňů. Z energií překypující sportovní nadšenkyně, která měla mnoho známých, koníčků i příležitostí k seznámení, se prakticky v několika dnech stala stále unavená, ležící... Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat a zda se z toho dá vyléčit, což je nejhorší. Nemáte s tím někdo zkušenost? Je pravda, že ani jako zdravá jsem neměla nikdy žádný dlouhodobý vztah, každý do roka skončil, ale měla jsem koníčky, kamarády, tak mi to tolik nepřipadalo. Nyní v nemoci, která sice není smrtelná, ale dokáže člověka dostat až na invalidní vozík, se šance snížila téměř na nulu. Čím dál tím víc vidím vrstevnic vidím hlavně díky sociální síti nebo z doslechu, jak se vdávají, mají děti. A já jen z postele čekám a tiše závidím (samozřejmě jim to přeju, ale chápete, jak to myslím). Mně v tomto věku každý lituje nebo si myslí, že simuluji, pokud se se mnou náhodou nějak spojí. Co v tomto případě dělat? Zažila jste některá?
Děkuju moc ! :-)
Ta borelioza a další umí tak zničit život :/ sice léčím a léčím, ale zatím jsem stále doma...zda přijdu o rok či více života jen ležením není jisté :-( Nikomu tohle nepřeju. Snad budu mít štěstí :)