Nezasnoubena

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj,holky,jsem nezasnoubena,ale chtela bych :-) Problem je v tom,ze uz mi z toho zacina hrabat,chapu ze se na chlapy nema tlacit,ale vadi mi to cekani.. Jsme spolu cca 5 let a krasne nam to funguje,bohuzel posledni rok furt cekam na zasnoubeni a ono furt nic.. :-( Tak uz je takove,ze jsem si rikal,az zacnem pracovat tak me urcite pozada.. Nic.. Tak az dodela tu skolu,tak uz to fakt prijde.. Nic.. Tak az se vse srovna a vyklidni tak uz to fakt bude a nic.. Nejvic mi vadi to,ze az to prijde tak uz sni nebudu prekvapena ani si to neuziju a jediny na co budu myslet bude: konecne.. Nechapu to a zlobim se, vzdy jsem si predstavovala ze to prijde ve vhodnou chvili,ze se lidi berou z lasky a ze jakmile citi ze je mu s tim druhym dobre a klape tak se vezmou..Ted mampocit,ze u me tu vhodnou chvili prosvihl.. A uz me nebavi cekat a ja opravdu nechci byt ve vztahu desetileti,aby konecne muj mily si rekl,ze uz muze.. Na manzelstvi mame stejny nazor, manzelstvi oba chceme,o svatbe jsme se bavili nejvic pred rokem, to si i vypocital koho vsechno tam chce pozvat..ja se radovala ze uz to bude a nic.. Prijde mi ze uz jen ten spravny okamzik pryc a on jeste nehnul ani prstem. A opravdu si nemyslim ze neco tajne pripravuje,poznala bych to..Je mi z toho smutno.. A s kamaradkama se o tom nebavim,bud jsou mladsi a svatbu jeste vubec nechteji nebo jsou vdany a prijde mi blby to s nima resit,protoze to nepochopeji protoze ten jejich se rozhoupal a pozadal.. Je tu nekdo kdo to citi stejne?
Odpovědět
@mimca77 best half - to je mily..jo jo prijde mi ze snatky uz fakt nikdo moc v evrope neresi..
Odpovědět
Profilova fotka
@allilla better half - lepsia polovicka :-) ako oni sa tu normalne beru, to zas ne ze ne, ale nejak si na to nepotrpia, resp. beru nas ako zivotnych partnerov bez ohladu na svadbu, je to fakt prijemna zmena, nikto nehuci nonstop, ze kedy uz konecne...ale to nic nemeni na tom, ze sa vydat chcem :-D
Odpovědět
Profilova fotka
My teda už po půl roce:-D ,ale chceme se vzít příští rok a to už spolu budeme 3,5roku ;-) máme 18mesicu dcerku.....výdrž třeba přinese Ježíšek;-)
Odpovědět
@mimca77 Tak neda mi to - ja ziju v UK uz spousty let, ale ze by to nikdo neresil, to mi neprijde. Asi zalezi na tom, s jakymi lidmi se clovek styka. Ja tedy neznam zadne Cechy a Slovaky, vesmes jen Anglicany, pripadne cizince odjinud, ale I kdyz se me nikdo na plnou pusu nepta, kdy bude svatba (to je neslusne), jednaji se mnou jinak, protoze nejsem vdana za svou, jak vy rikate, better half. Proste porad jsem jako 'partnerka' min nez 'manzelka' :-p Ale jak rikam; asi to zalezi na tom, jakymi lidmi se clovek obklopuje, ja mam kolem sebe vetsinou tradicne zalozene Anglicany.
Odpovědět
Tedy, abych upresnila muj predchozi prispevek (aby me zas nekdo nechytal za slovo 8-( ), samozrejme, ze chapu, ze vyraz 'better half' se aplikuje predevsim na zeny...
Odpovědět
Profilova fotka
@zanett no my byvame na anglickom vidieku nedaleko Londyna, a ta nasa banda su vylucne Anglicania, vekovo od 30 do 65, zvlastna skupinka, ale funguje, a odkedy sme sem prisli, tak si nas volajako osvojili :-D mozno sme len mali stastie na takych ludi, niektori z nich su viac krat rozvedeni, maju deti z minulych vztahov, jeden parik je napriklad taky, ze Bill oslavoval nedavno 65 a jeho Sue ma 62 a su manzelia nejakych 5 rokov, asi preto to beru viac s nadhladom :-) Slovakov a Cechov tu nepoznam ziadnych, v nasom mestecku totiz ziadni nie su, my sme unikat a rarita :-D ale stretla som sa s jednou velmi milou babou na kavu, s ktorou sme sa zoznamili cez mojasvadba.sk, tot zatial moj jediny kontakt s domovinou :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@zanett a kde v UK byvas ak sa smiem opytat? My v Hertfordshire
Odpovědět
@mimca77 Ja ve Warwickshire. Ale v Hertfordshire jsem taky kdysi bydlela, v Harpendenu u St. Albans, ovsem nemam na to misto zrovna nejlepsi vzpominky, co si pamatuju, tak to byla dost snobarna ten Harpenden :-p
Odpovědět
Profilova fotka
presne v Harpendene byvame :-D nam to snobarna nepride, teda nasa cast Southdown urcite nie, zvysok moc nepoznam zatial. Ale akonvravim, asi sme natrafili na spravnych ludi, vdaka ktorym sa tu citime ako doma :-)
Odpovědět
@mimca77 Tak to je haluz :-D No tak se to misto zmenilo, ja tam bydlela pred 13 lety, to uz je docela davno. Tak hlavne, ze se vam tam libi :-) Co si pamatuju, tak tam tenkrat bylo par Cesek ci holek ze Slovenska, ale evidentne se to zmenilo, uz je to fakt tech 13 let, co jsem tam bydlela..
Odpovědět
Profilova fotka
Naprosto Tě chápu, ja tohle "muka" prožívala jen 10 dní, ale nebylo to nic moc. Plánovali jsme dost drahou (pro mě od dětství velmi vysněnou) dovolenou. Jelikož to bylo po téměř 5letem skvělém vztahu a svatbu jsme již dříve probírali, tak jsem zásnuby očekávala. No jenže ty na celé dovolené neprichazeli. Byla jsem z toho hrozně sklamana, až jsem se i jeden den rozbrecela. Když se mě přítel ptal proč brecim brecim, styděla jsem se mu to přiznat. No co kdyby mě požádal na popud mého breku??? To bych na sebe byla pěkně naštvaná. Že jsem si zásnuby vybrecela. Tak jsem si vymyslela nějakou blbost, utrela slzy a prestala to resit. O ruku me pozadal po pulnoci posledniho dne dovolene (kufry už jsme měli zabalené)... Co z toho vyplývá? Jestli tě tvůj přítel zná, tak musí alespoň tušit, po čem toužíš. Můj čekal na poslední den proto, že mě prej chtěl nechat pořádně vycukat :-D a taky věděl, že tuším, že to příde a chtěl ať jsem i tak překvapená. Ne náhodou se říká: kdo si počká, ten se dočká :-) Netlac na pilu. Jednou by ti mohlo být líto že jsi si svatbu "vydupala". Přeji pevné nervy. Snad to čekání rychle uteče a dockas se romantických zasnub.
Odpovědět
@nevestaivousek To je moc hezký příběh a moc blahopřeju a gratuluju...ale , ALE! Prohlášení "Jestli tě tvůj přítel zná..." bohužel nelze aplikovat na všechny chlapy. Ne všem to dojde, ne všichni jsou na romantická vyznání a žádosti ala Hollywood...můj muž je bezvadný chlap, spolehlivý, podpoří mě, pomůže má skvělý humor - ale už jsem tu v jedné diskuzi psala, že pokud bych měla čekat čistě na jeho iniciativu, neodjeli bychom pravděpodobně ani na dovolenou (je to takový flegmaticko-pragmatický typ). Někteří zkrátka potřebují postrčit, případně sdělit na rovinu. Nicméně - uznávám , že ubrečené scény jsou kontraproduktivní, to ano. Přestat to řešit na jeden den možné opravdu je, ale představ si, že by tě Tvůj přítel tenkrát nepožádal a takhle dál to pěkně plynulo další dva roky...myslíš, že bys taky zvládla netlačit na pilu?
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
já to tez cekala od tech 5 let...a dockala jsem se AŽ!!! o 3 roky pozdeji... takze po 8 letech vztahu, pred 14 dny jsme se vzali :) Takze celkm po necelých 9 letech... ale dočkala jsem se a to je to hlavni :)
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka to je svatá pravda. Otázka by pak byla, proč jsem s chlapem, který si mě netouží vzít... Ale jak říkáš, každý chlap je jiný. Slečna musí nejlépe vědět, jestli má smysl čekat, lehce naznačovat, nebo své přání rovnou vyslovit. Jen jsem tím vším chtěla říci, že se nesmí na nic moc tlačit.
Odpovědět
Profilova fotka
My jsme se teda o svatbě bavili celý průběh našeho vztahu. Bylo jasný, že se chceme vzít a tak. Jen jsme čekali na správnou dobu. Přecejen jsme spolu začali ještě na střední a chtěli jsme oba ještě vystudovat, začít samostatně bydlet a tak. Jenže pak přišlo to samostatné bydlení, státnice, promoce, práce,... a nic. Jednu dobu jsem z toho byla hodně špatná, dost se kolem nás zasnubovali kamarádi, svatby se pořádaly, rodiny se zakládaly... A já jsem stále čekala. Pak jsem trochu upustila páru, protože mě samotné přišlo, že s tím začínám být otravná :-D no a letos v lednu jsem se dočkala. A i přesto, že mi bylo jasné, že ta doba se docela blíží, stejně mě to překvapilo a bylo to krásný :-) takže se v září po necelých 8 letech bereme. Moje rada zní: "Komunikujte spolu". Protože komunikace je opravdu základem každýho vztahu :-) nestavěla bych ho před žádný ultimáta, ale sednout si a pobavit se o tom, v jakém horizontu byste se chtěli vzít... Protože je fakt, že čekat bys taky mohla věčně a na to je život krátkej :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Taky jsme s bývalým přechodila vztah... láska vyprchala, protože jsem čekala 8let jak trubka... A on se rozhoupal, až jsme si po rozchodu našla jiného a strašně se divil, že jsem se fakt zamiloval, stěhuji se k němu a po 2,5letech máme svatbu :-) Vztah se opravdu přechodí a ta láska to nezvládne někdy... ale je to případ od případu zase... Mě nebavilo čekat a ultimáta na něj neplatila, ještě rok litoval potom..
Odpovědět
Profilova fotka
@allilla neprocitala jsem predchozi příspěvky,ale zkusila bych si sním promluvit. Jen se.ho zeptat.. Na rovinu. Že už jsi myslela,že jste ve fázi,kdy te pozada-na základě čeho jsi tak usoudila. Že na něj netlacis,spíš jsi smutná,že se nic neděje a jestli třeba z jeho strany se něco nezměnilo. Prostě mu říct,jak se citis, a že bys rada znala jeho postoj. Ve vztahu je podle mě vždy nejdůležitější upřímnost a svých pocitech se bavit. Takže směle do toho...
Odpovědět
Profilova fotka
Já čekala 7,5 roku ...respektive nečekala a v tom je asi rozdíl. Prostě se milujeme, respektujeme, víme co v životě chceme a nechceme, spokojeně si žijeme. Jasně, přála jsem si to, to ano. Ale zase to pak stálo za to... :-) Dokonce na mě ušil boudu, když jsem chytla svatební kytici kamarádky, jakože je naštvanej...přitom už vybíral prstýnky. Na druhou stranu vím, že někteří chlapi potřebují pošťouchnout. Občas jsem prohodila něco ve smyslu, že doufám, že nebudu svraštělá nevěsta a že se tomu už začínám dost přibližovat a tak... tak mě vždycky fórem ujistil, ať se teda po nějakým ženichovi porozhlédnu :-)
Odpovědět
Mám stejný problém, je mi sice 24 let a s přítelem jsme spolu 2,5roku. Vím, že má dokonce koupený prsten půl roku (našla jsem účtenku). Teď jsme byli na dovolené v Řecku a čekala jsem ,,doufala,, že se vyjadří a stále nic. Myslím, že se bojí závazku. Čeká nás rekonstrukce celého patra baráčku a jelikož jsem chtěla rodinu do 25ti což nestihnu, začínám si říkat že až mě požádá bude to KONEČNĚ. Stále spolu nebydlíme, jelikož z jeho tří místností je obyvatelná jen jedna... Někdy si říkám, že když s tím bytem za ten čas našeho chozeni neudělal nic, že to bude s jeho přístupem na dlouho.😣
Odpovědět
Profilova fotka
Tak já také přispěju svou troškou do mlýna. Na konci září to bude 8,5 roku co jsme spolu a v listopadu 7 let co spolu žijeme. Posledních pár měsíců už se nás každej ptal co svatba atp. a vždy jsme řikali, že dokud neni dítě je to zbytečné a "papír" na to, že se máme rádi nepotřebujeme. Evidentně na to měl přítel jinej názor, i když se mnou před ostatníma držel basu :D Každopádně jsem si taky myslela, že když začne něco chystat tak to poznám, no nepoznala jsem. 3týdny zpátky jsme jeli na dovču na Hlubokou a když jsme se šli první večer podívat na rozsvěcení, tak si přede mnou najednou klek a zeptal se "vezmeš si mě"? První jsem mu řekla, že jsem to čekala, pak jsem mu řekla ano a pak mi blesklo hlavou, že dovolená v Norsku příští rok je v p*deli :D A to jsem mu chudákovi ještě dva týdny před odjezdem řekla "hlavně mě nežádej o ruku na Hluboký" :D Každopádně si myslim, že pokud se máte opravdu rádi a jste spolu šťastní, tak neni "papír" potřeba. Jednou to určitě přijde ;) a kdyby ne, tak hlavně, že máte jeden druhýho ;) :)
Odpovědět
Nečetla jsem podrobně všechny příspěvky (něco ano) a nejsem úplně schopná se vcítit do toho trápení, protože svatba pro mě nikdy nebyla zásadní (dokonce do doby, než potkala současného muže, jsem byla přesvědčena, že se nikdy vdávat nebudu, a to i při vážných známostech). Několikrát jsem tu ale postřehla rady typu promluvit si o tom atd. Nemám nic proti jednomu vážnému rozhovoru o společné budoucnosti, ale velmi doporučuji se vyvarovat nenápadným opakovaným poznámkám. V posledí době jsem se bavila se třemi svými kamarády. Všichni v dlouhodobých vztazích, jejich partnerky blízko nebo těsně nad třicet, všechny dělají narážky, zmiňují vdávající se kamarádky atd. Ani jeden není žádný necitlivý pitomec, ty holky mají rádi, nidke stranou se nekoukají po lepší, žijí spolu a oni si jich velice váží. Ale všechny to nesmírně štve a naopak od žádosti odrazuje. Jednoho natolik, že se bojí, že bouchne a rozejdou se. Ví, že ji miluje, ale teď se ženit nechce. Tečka. Další ji miluje, chce si ji vzít a chce ji i požádat, ale čeká na okamžik, který on bude považovat za správný... Poslední prostě ještě neví. @allilla Píšeš, že tu správnou chvíli, resp. několik prošvihl. Jenže manželství je o dvou lidech, nejen o tobě. A pro něj zjevně ta správný chvíle ještě nenastala...
Odpovědět
@zorro4 To je hrozně těžký tyhle rozdílný životní rytmy...Já sice rozumím druhé straně, že jí není příjemný ten tlak, ale i když je doba dnes, jaká je, a spousta lidí chce mít děti později, nebo vůbec (moje 43 letá teta je čerstvě těhotná, i když já ji už beru jako pro sebe "jinou generaci"), za mě osobně je ve 30 nejvyšší čas založit rodinu a z pohledu sebe je zas blbý, aby se chlap v tomhle věku po nějaké rozumné délce vztahu ještě rozmýšlel, jestli si mě chce vzít...
Odpovědět
@izzybickerstaff Líp bych to nenapsala...ano, opět se dostáváme k tomu, že nás narozdíl od chlapů, přece jen tlačí čas...Celkově mám pocit, že ti dnešní mužští (naštěstí ne všichni) mají strach nejen z manželství, ale často právě z otcovství - respektive z jakýchkoliv závazků. Pokud si muž není ani po několika letech jist a neví, pak to asi nebude ten pravý a měl by to své drahé polovičce sdělit.
Odpovědět
@izzybickerstaff No jo, život není spravedlivej. Pro mě osobně je zase úplně nepředstavitelné, že bych šla do svatby, mateřství a podobných věcí dříve, než bych to cítila jako správné... Tudíž kdybych to jako správné necítila, nikdo by mě nepřesvědčil a velmi pravděpodobně by jakýkoliv tlak vedl k rozepřím a možná i konci... Z mého pohledu jsou jen 2 řešení - smířit se s tím, risknout to a počkat, anebo odejít; ustoupit tomu, kdo chce víc, pro mě řešení není.
Odpovědět
@zorro4 Máš pravdu. Já jsem se ze svého okolí vdala skoro poslední (kromě takových těch single typů, co asi ještě budou single dlouho :-) ), tak si to neumím moc představit. Respektive umím si představit, že třeba nechodím s tím správným člověkem, a proto se nechci vázat. Ale neumím si představit, že člověk neví, nebo se na manželství v tomhle věku "necítí" (pokud má vážný vztah, kterému jinak nic není).
Odpovědět
@zorro4 Tak to je určitě správně - byla by hloupost dělat něco takového proti svému přesvědčení. Otevřený rozhovor nemá druhého přesvědčit, aby si mě vzal , ale pročistit vzduch a ujasnit si , zda máme stejná očekávání do budoucna. Oni jsou totiž i tací, kteří manželství s partnerem nezamýšlejí, ale nesdělí to na rovinu a nechávají si takříkajíc otevřená zadní vrátka. To je asi to, čeho se bojí Tvé kamarádky. Myslím, že je jen málo těch, kteří se nechají do manželství uhučet, přestože se na to necítí. Otevřený rozhovor může vést podle mě ke třem věcem: 1. Ujasníme a upřesníme si naše představy do budoucna - dokdy bychom se chtěli vzít, zda a kdy bychom chtěli dítě. Problém je, pokud se i do stanoveného data nic neděje...pak je asi těžké se znovu nezmiňovat... 2. Zjistím, že naše představy se natolik rozcházejí, že je na zvážení, zda spolu zůstat či nikoliv. 3. Zjistím, že partner si mě vzít nechce, případně, že společnou budoucnost zřejmě neplánuje. Každá z nich mi připadá lepší než nejistota a s tím související dusno ve vztahu.
Odpovědět
@izzybickerstaff Já to chápu, pro mě osobně sňatek nebyl nikdy důležitý. Prostě si dovedu představit vztah i ten nejvážnější, bez vnitřní potřeby se brát... @strelenka jen drobnost - nešlo o mé kamarádky, ale mé kamarády a jejich pocity (tedy ten mužský pohled). Jak říkám, nemám nic proti rozhovoru, ale obávám se, že ten, kdo moc chce, se neubrání narážkám, poznámkám... A před tím jsem chtěla varovat...
Odpovědět
Taky si myslím, že pokud si berete dospělé muže a ne nesvéprávné děti, tak je to jejich rozhodnutí kdy a zda přistoupí ke svatbě. Pokud se rozhodne, byť po otevřeném rozhovoru, tak to přece není svatba z nátlaku.
Odpovědět
@bayt to doufám, já se dočkala dva a půl měsíce po otevřeném rozhovoru, kdy mi ale řekl, že by to udělal klidně teď při rozhovoru, ale že nemá prsten... jinak - neustupovala bych...měli byste se při rozhovoru či po něm na něčem shodnout...pokud se neshodnete na tom, jak se bude dál váš život ubírat, zvážila bych setrvání ve vztahu.
Odpovědět
@zorro4 Tak to určitě, s tím souhlasím. Píšeš , že pro Tebe sňatek nebyl nikdy důležitý - zkus si tam místo toho dosadit něco, co pro tebe důležité je - společné bydlení, děti...cokoliv.
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?