Nezasnoubena

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj,holky,jsem nezasnoubena,ale chtela bych :-) Problem je v tom,ze uz mi z toho zacina hrabat,chapu ze se na chlapy nema tlacit,ale vadi mi to cekani.. Jsme spolu cca 5 let a krasne nam to funguje,bohuzel posledni rok furt cekam na zasnoubeni a ono furt nic.. :-( Tak uz je takove,ze jsem si rikal,az zacnem pracovat tak me urcite pozada.. Nic.. Tak az dodela tu skolu,tak uz to fakt prijde.. Nic.. Tak az se vse srovna a vyklidni tak uz to fakt bude a nic.. Nejvic mi vadi to,ze az to prijde tak uz sni nebudu prekvapena ani si to neuziju a jediny na co budu myslet bude: konecne.. Nechapu to a zlobim se, vzdy jsem si predstavovala ze to prijde ve vhodnou chvili,ze se lidi berou z lasky a ze jakmile citi ze je mu s tim druhym dobre a klape tak se vezmou..Ted mampocit,ze u me tu vhodnou chvili prosvihl.. A uz me nebavi cekat a ja opravdu nechci byt ve vztahu desetileti,aby konecne muj mily si rekl,ze uz muze.. Na manzelstvi mame stejny nazor, manzelstvi oba chceme,o svatbe jsme se bavili nejvic pred rokem, to si i vypocital koho vsechno tam chce pozvat..ja se radovala ze uz to bude a nic.. Prijde mi ze uz jen ten spravny okamzik pryc a on jeste nehnul ani prstem. A opravdu si nemyslim ze neco tajne pripravuje,poznala bych to..Je mi z toho smutno.. A s kamaradkama se o tom nebavim,bud jsou mladsi a svatbu jeste vubec nechteji nebo jsou vdany a prijde mi blby to s nima resit,protoze to nepochopeji protoze ten jejich se rozhoupal a pozadal.. Je tu nekdo kdo to citi stejne?
Odpovědět
1
4
5
@simone5 souhlasim..mluvis mi z duse :-)
Odpovědět
@allilla Tak si zkuste pobavit o svých prioritách. Pokud to máš stejně (do 30 bys chtěla dítě a být vdaná), tak by možná neuškodilo se ho zeptat, jak to má on. Ne na něj tlačit a něco naznačovat, ale prostě si říct, jak to kdo vnímá. Třeba zjistíš, že to má stejně a pak se taky můžeš hodit do klidu. ;-)
Odpovědět
@simone5 Já myslím, že se úplně nerozcházíme. Pokud bych byla v situaci, že bych se vdávat chtěla, pak bych taky chtěla slyšet jednoznačnou odpověď. Akorát pro mě je jednoznačná odpověď i "ano, považuji tě za ženu, kterou si chci vzít, ale nikoliv v příštích 2 letech", i na základě toho bych se dokázala rozhodovat, co dál. Jinak popis tvé situace je fajn a idylka, jen mě pobavilo "já byla v klidu, protože jsem věděla, že do 30 se vdám". No, za těch 11 let se mohlo udát tolik věcí, vč. rozchodu, že spoléhat se na to, že se vdáš... A když se necítil dozrálý v 25, mohl se klidně cítit nedozrálý i ve 30, přeci.
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka jasně, rozumím ti. bylo to myšleno tak, že alespoň u nás to bylo tak, že to nakonec prostě vyšlo z jeho hlavy, nenechal by se uhnat :-D
Odpovědět
@krabikova Tak, tazatelce tu, pokud vím, nikdo neradil, aby ho uháněla, naopak. Spíš aby s ním promluvila a ujasnila si, zda se jejich představy o budoucnosti shodují.
Odpovědět
@zorro4 Jen k té své situaci: my jsme se brali po 7,5 letech vztahu, nikoli po 11, to jen tak na okraj. :-) A moc to neumím vysvětlit, ale mně nešlo o svatbu jako o projekt, nešlo mi o ten status. Jinými slovy, nešlo mi o to, abych se do 30 vdala stůj co stůj, jedno s kým, hlavně abych byla vdaná. Já si chtěla vzít svého manžela a byla jsem ráda, že jsme se ba shodli, že oba chceme svatbu i dítě do 30. Svatba nebyla mým životním cílem a jediným mým štěstím, myslela jsem to spíš tak, že jsem byla v klidu, protože jsem věděla, že si mě chce vzít, že jsme se shodli, že oba se chcem vzít do 30 a že jde jen o to, aby on cítil, že TEĎ je ten správný okamžik na zásnuby a svatbu. Já jsem teda vůbec nepochybovala o tom, že by do 30 nedozrál, když jsme měli na svatbu oba stejný názor. Tam šlo jen o to, aby si on řekl "jo, teď je ta chvíle, teď se chci ženit a teď to chci i všem oznámit". Každý vnímá ten okamžik jindy: mně nevadilo se vdát ještě při škole (páč jsme u toho pracovali), manžel chtěl svatbu, až budeme mít po škole a stálou práci. To byl pro něj ten hlavní okamžik a tak to i bylo. A jasně, že jsme se mohli do té doby rozejít, ale to i teď po svatbě hrozí, že se můžeme "kdykoli" rozvést. :-) Můj klid neplynul z toho, že bych na 100 % měla záruku, že se vdám (to je samozřejmě nesmysl, taky jsem mohla do té doby umřít, že jo), ale že jsem měla 100% jistotu, že i on se chce oženit do 30. Já nevím, to jsem tak nesrozumitelná? :-N
Odpovědět
@simone5 Jasné. A já už se tu nebudu cyklit. :-)
Odpovědět
Ahoj, nabidnu trosku jiny pohled na vec. Nejdriv fakta - je mi 27, priteli 33, jsme spolu temer 8 let a zasnoubeni jsme oficialne uz 4 roky (neoficialne 5 - chtel si to pry natrenovat). Bydlime spolu asi 6 let, pres 5 let mame dohromady 2 psy, ale na svatbu tak nejak nebyl cas. Porad jsme se nekam stehovali, menili praci a bydliste.. Rekli jsme si, ze spolu chceme byt, ze se chceme vzit a v budoucnu mit deti (ikdyz pritel by jich chtel vic a driv nez ja). Poprve koupil bizu prstynek na trajektu z Irska a pozadal me na palube pred nasimi kamarady a pak mi rekl,ze si to chtel natrenovat. Po druhe jsem to uz cekala kazdym dnem, ikdyz jsem cekala,ze me jen vezme nekam do restaurace, nakonec me i pres svuj strach z vysek pozadal o ruku v balonu. Rekl mii, ze proste chce,aby vsichni vedeli, ze k sobe patrime.Ja mu rekla,ze to chci taky a ze s nim chci prozit zivot, ale nevidim duvod k tomu se vdat, dokud jsme se nikde neusadili,zatim nep-lanujeme deti a trajdame po svete nekdy oddelene. Na co budu rikat, ze jsem vdana pani a manzela mam nekde v tramtarii. Predloni se zenil jeho nejlepsi kamos po dvouletem vztahu, letos jeho bracha po 3 letem..Ptala jsem se protele na rovinu, zda ho nemrzi, ze ho ostatni uz predbehli.Rekl ze ne a ze az my se konecne vezmeme, udelame si to po svem a ne proto,ze nas do toho ostatni tlaci, protoze uz je cas. Minuly vikend jsme se bavili o budoucnosti a ze se asi vratime do UK a pritel rekl,ze pokud se tam vratime, tak uz jako manzele. Tak jsem tady na tom webu,procitam rady a zkusenosti a desne se cele svatby desim. Asi jsem v tomhle vic chlap... Takze ja bych proste nekdy sedla a zkusila se pobavit o budoucnosti a jake jsou vase plany. Chcete deti, kolik, chcete bydlet v dome,panelaku, jste spokojeni tam kde jste, jak si predstavujete vasi budoucnost.. Uplne v klidu, at se navzajem pochopite. Ja pochopila pritele, pro nej je svatba dulezita a miluje deti. A ja se mu holt budu snazit udelat radost :)
Odpovědět
Profilova fotka
zasnoubení není vůbec důležité. my sme se rozhodli, že se vezmem po 9 letech a šlo to aj bez zanoubení..důležitější je, že se máte opravdu rádi a že to oba chcete..navíc ten druhý prsten, co si vyměníte má větší hodnotu..
Odpovědět
Profilova fotka
Tyyjo, my jsme se zasnoubili po víc jak 10 letech! Je pravda že po 5 letech jsme měli trochu krizi, pak jsme ji překonali, takže nějak ten další rok jsem taky začínala přemýšlet, jestli něco nebude. Ale to bylo furt něco - on končil magistra, já končila bakaláře, všechny peníze jsme dali radši na cestování než abysme je schovávali a něco plánovali, pak já končila magistra, pak jsme začínali plánovat stěhování do zahraničí... pořád se to nehodilo, tak jsem to hodila za hlavu. Sice se najednou začaly vdávat všechny moje kamarádky a já jen kroutila hlavou :-N . Takže když s tím teď v červenci najednou přišel, docela mě to zaskočilo! Pořád je to trochu nevhod - skoro víc než to bylo kdy dřív - ale bereme to trochu i jako výzvu ;-) . Ono ideální doba kdy bychom měli čas, peníze i energii na to všechno nachystat asi stejně nikdy nebude, tak proč to neodbýt klidně teď a pokračovat v tradici, kterou nastartovali kamarádi :-). Já si ymslím, že pokud vám to klape tak je úplně jedno jestli na to máte ten papír nebo ne. A užít si tu svatbu můžete klidně i po 15 letech vztahu. naopak, když je to po delší době, aspoň to tomu vztahu dá novou vzpruhu! Jestli jste zatím neměli moc svateb ve svém okolí tak ho to prostě možná jen nenapadlo :-). A navíc... 5 let, takovou chvilku jste spolu a už byste se chtěli brát? Děti děti... :-D (to jsem říkala těm svým vdávajícím se kamarádkám)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj my se se zasnoubili po 5ti letech. Už na začátku vztahu jsem ho připravila na to že chci pořádný vztah jednou se vdat a mit děti. Ale ja mám zásadu "nejdřív kostel potom postel" :D Poslední dobou maj všichni naši kamarádi miminka a začíná se nám to taky líbit. Nebavíme se o tom nijak moc často ani to hodně neprobíráme ale přítel asi vycítil že nemanželské děti proste se mnou mít nebude :D furt sem čekala na vánoce na narozeniny proste na všechny možný příležitosti ale nakonec sem se dočkala na prvního máje. Tušila jsem že něco chystá když mi ze šperkovnice zmizeli prstýnky alenevěděla jsem v jakou chvíli to příjde a byla sem překvapená a brečela sem :D A na svatbu jsem nechtěla čekat dlouho takže nakonec je ani ne půl roku od zásnub :D
Odpovědět
Tak už se hlásím jako zasnoubená :D trochu jsem počkala, moc o tom nemluvila a to po čem jsem toužla, tak se vyplnilo... ale musím se přiznat, že jsem to na něm poznala, že něco chystá :) ale stejně žádost byla krásná a už plánujem :) moc děkuju za příspěvky a podporu :)
Odpovědět
Článek se načítá
1
4
5
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?