Napadlo mě vytvořit tuhle diskuzi, protože jsem si všimla, že hodně holek tady říká "já jsem staromódní, nejdřív svatbu, pak děti" a někdo zase " pro mě svatba nebyla důležitá".......víme jak to dneska je...lidi se berou méně než dříve, často mají děti bez toho, aniž by o svatbě vůbec uvažovali, nebo se berou až třeba po letech soužití, když už děti mají....
Zajímá mě váš názor. Je pro vás svatba důležitá v tom smyslu, že chcete nejdřív svazek a pak až plánované rodičovství? Nebo je pro vás svatba jen formalita, kterou jste si stvrdili svazek s někým, s kým už dávno dítě máte? A co vás k tomu vedlo se vůbec vzít? Co pro vás instituce manželství znamená?
Narazila jsem an diskuzi náhodou, ale přidám se. Dítě už mám. V prosinci jí budou dva roky. Sice jsem děti chtěla až po vysoké škole (a svatbě), kterou jsem už dodělávala s prckem, ale stalo se. Dcera je selhání antikoncepce....A je to to nejlepší selhání v mém životě. Sice jsem se skoro celé těhotenství srovnávala s tím, že budu mít dítě a že se mi to úplně nehodí do plánů, ale potrat nepřicházel v úvahu. A hodně věcí se vyřešilo s tím, že prostě bude dítě a musí se to udělat...Podařilo se nám sehnat hypotéku, postavit dům, vše připravit pro dítě, vlastně od té doby je náš život o 100% lepší, neb už máme pro koho to všechno dělat.
Svatbu jsme nedělali, nechtěli jsme mít cejch - oni se musí brát. Tak jsme se letos, po skoro pěti letech vztahu shodli, že bychom se tedy mohli vzít.
@yumy tyhlety obavy- nebudu umět dítě vzít do ruky apod - to příjde samo...ŘÍkají to sice všichni, ale je to tak. Ona jedna věc je taková ta mateřská péče a jiná je ta mateřská hrdost. Já si zpočátku říkala - no co, je to dítě. Ano, milovala jsem jí, to jsou ty správné lidské hormony, ale pak přišel jiný pocit a to ta mateřská hrdost, kdy se na mě miminko usmálo, kdy se poprvé otočilo, posadilo, řeklo první slova. Teď mi, jako správně ujeté matce, docela vadí Tvá poslední věta s holou krysičkou, co se na Tebe ani měsíce neusměje...Divila by ses, jak brzo se miminka smějí :-)
Mě to selhání sice hodilo do vody, ale jak píšu - nejlepší selhání v mém životě, neb jsem si až díky dítěti uvědomila, co vlastně v životě chci, čeho všeho jsem schopná dosáhnout a jaké mám neuvěřitelné štěstí, že jsem vůbec dítě mít mohla a zdravé ho porodila.
@phuskova přesně, jak píšeš, já třeba svým způsobem věřící jsem. ale s kostelem to nemá co dělat :-) je to každého věc, ale víra by podle mě měla být osobní záležitostí a ne kolektivní. ale každý ať si věří jak chce :-)
@rzymani TAky bych chtěla, aby mi selhala antikoncepce a ten můj do toho byl prostě vhozen :)) Protože to vypadá ,že se jinak jen tak dítěte nedočkám :) btw. u Vás se to mělo stát, když se potom Váš život takhle krásně otočil .)
@allykou děkuju :-) on z toho zjištění byl přítel nadšený, já v šoku a ubrečená :-D a je pravda, že je Eli výjimečná, né jen tím, že je naše, ale ona se nám prostě chtěla narodit :-)
@rzymani mně se zase líbilo přirovnání: a vy byste se chtěli narodit vystresované matce, která dělá ovulační testy?? tím jsem si po potratu zase prošla já a je to svatá pravda! moc mi pomohlo se nad tím zamyslet. i dva neúspěchy v těhu mi daly naději, že se snad jednou povede. ale na druhou stranu stačilo :-D
naprosto souhlasím s tím, že to není jen o chtění, Britney Spears taky moc chtěla být mladá maminka a jak to dopadlo..
děti asi vědí, kdy přišel jejich čas
@kitinka76 já fandím mladým babičkám,já mám v rodině sestřenku-má 39let a je babičkou-její dcera porodila ve svých 20let mimčo,sama sestřenka otěhotněla v 19letech
Píšete rozmanité příběhy a názory a člověk si říká, jaký osud každého z nás potká či potkal ... Myslím si, že není nad to držet své dítě v náručí a vědět, že jste stvořili nový život a jste jeho součástí. ;-)
@ev31 A nebude ti jednou opravdu líto, že si se dobrovolně připravila o tu pro většinu žen nejkrásnější součást živoa? Samozřejmě, že je to opravdu jen na vás a pokud tu touhu v sobě nemáš, tak není povinnost dítě mít...já jen že jsem měla spolupracovnici se stejným názorem jako máš ty, která nakonec na dítě přistoupila a je skvělá máma, co nemůže pochopit svůj dřívější postoj :-)
@yumy a jeste k tomu dvouletemu diteti, ze bys rovnou chtela... uvidis, ze nechtela... nasemu malemu jsou zitra dva roky, a ver mi, jsou to dva nejrychlejsi roky v mem zivote... to co se z nej za ty dva roky stalo, o to bych nechtela prijit ani omylem, kdyz se narodil, divala jsem se na nej v postylce a neverila, ze to krasny miminko je moje, ano priznavam, ze jako miminko nebyl nejvzornejsi, mozna nejuvarnejsi miminko v okoli, nespal, spatne jedl.. ale i tak, z toho si uz pamatuju jen to hezky (ne ty kilometry nachozenejch po pokoji ve snaze uspat ho na rukou :-p ) a kdyz ted spi, si rikam to snad neni mozny, ze byl tak malinkej, a ted uz je to tak velkej kluk a co vsechno se za ty dva roky naucil a zvladl...
@rzymani S tou krysyčkou jsem to myslela s nadsázkou pochopitelně, já mám prostě s novorozeňátek strach, sice jsou strašně nádherná, roztomilá, až mi to přijde jako zázrak (mám dvě malé neteře), ale bojím se je vzít do ruky, bojím se, že jim ublížím, že něco zanedbám, atd...s většími dětmi jsem si jistější v zacházení a komunikaci....každý mi říká, že tenhle strach je normální a že to přejde, ale ty jsi se nebála?
@chezzie Já tomu rozumím a vím že nechtěla...že bych nechtěla přijít o všechen ten vývoj, samozřejmě. Jen to prostě pramení ze strachu z péče o novorozeňátko, nic víc...bojím se hrozně moc, ale i přes ten strach vím že chci....
@yumy muzu ti rict, ze treba vzit do ruky cizi novorozene a vlastni novorezene je rozdil desne velikej (protoze bych rekla, ze o to cizi se bojis jeste vic nez o to svoje,... nedavno jsem si chovala kamaradky 3tydenni holcicku a rikala jsem si, ze jsem asi zapomnela jak se drzi mimca, jenze to svoje drzis tak nejak jinak, protoze postupem casu a praxi zjistis jak na to.... navic svoje vlastni dite vzit do ruky musis, protoze najednou zacne brecet, najednou se po..., a musis to nejak resit, kdezto u ciziho (jako ty tvoje netere) se postara sestra (svagrova) ;-)
@yumy ne, nebála....a pokud ano, tak to ze mě spadlo, když jsem jí poprvé dostala do ruky , celou otlačenou, opuchlou, ještě místy od krve, ale byla moje a to jsem si uvědomila, že teď už to není sranda, že teď už je to na celý život :-) neboj, to Ti samo řekne, co máš dělat, jde to tak nějak automaticky...Jen u málo ženských se neprobudí tenhle mateřský pud ;-)
A u svého dítěte se chováš jinak než k cizímu, kde se více bojíš, abys mu něco neudělala ;-)
@ev31 Já bych radši byla stará matka, než v padesáti litovat, že jsem nikdy neměla děti...ale souhlasím, že to má být tak, jak se lidi cíti...jednou tu v jedné diskuzi holčina prohlašovala, že čekat na biologické hodiny je nesmysl, protože by nemuseli začít tikat nikdy, ale že mít děti je jakási úloha každé ženy...a ostatní jí za to málem nesli v zubech, takže chápu.
Fakt je, že kdybych neměla nebo nemohla mít děti, tak bych svůj život úplně otočila a snažila se z toho co nejvíc vytěžit...cestovat, studovat, věnovat se kariéře...to jsou věci, o kterých mnohé maminky už jen sní, protože peníze a čas investují do dětí...
@yumy souhlasím-když by nebylo dítě,tak určitě si život užít-žijem jen jednou!takže cestovat,utrácet,užívat jakkoli dle svého vkusu.Určitě bych nechtěla být matkou ani ve 40letech a ani v 50letech,aby si na mě lidi ukazovali prstem a ťukali si na čelo a říkali si-a to je maminka nebo babička?to mi přijde ulítlý zdravému rozumu.
@ev31 tak to je dobře že si užíváš :-) Každopádně mě je naprosto jedno, co si myslí lidi, pokud bych měla dítě ve čtyřiceti, tak bych ho měla a myslím, že by mi v tu chvíli bylo fakt jedno jak to vypadá nebo co si kdo myslí. Můj táta si taky pořídil dítě v padesáti a je mladší než jeho vnučka...a pokud by se u tebe mateřské pudy ve čtyřiceti objevili, myslím, že bys takhle nepřemýšlela. Navíc nežijeme ve středověku, dneska si myslím nikdo na čelo u čtyřicetiletý maminky ne´tuká.
asi jsem taky konzerva - takže napřed svatba a pak dítě. Ale kdyby si nás bývale nějaké škvrně vybralo dřív, tak se taky nezblazníme. Svatbu už máme za sebou, takže teď jen doufáme, že se do února/března vyřeší bydlení, abychom prcka nepřivedli do našeho momentálně kočovného života. Ale hrozně moc se už oba těšíme 8-)
No ale úplně chápu @yumy, že má obavy. Já se bojím hrozně moc (a to nejsem takový drobek, jako je podle řeči ona). No když to ale zvládly a zvládají jiné.... ;-)
@yumy Plně s tebou souhlasím. Dnes už se ten věk tak nebere a hlavně lidé už tak neřeší, že někdo má mimčo v pozdějším věku. Ono tohle ovlivňuje hodně faktorů a rozhodně je zbytečné házet všechny lidi do jednoho pytle jak to někteří lidé dělají. Moje známá má syna, co už studuje na střední. Několik let si se svým manželem přáli ještě mimi a pořád nic, otěhotněla těsně po 40 letech a je spokojená, miminko si užívá, bez problému ho zvládá a nikdo se na ni nedívá přes prsty. Teď už má malý 7 let :-)
@ev31 V dnešní době ženy rozhodně ve 40ti ani 50ti letech nevypadají jako babičky. Doba už je jiná.
@chris_n ani ne,není to brzo,spíš je pozdě pořídit si dítě ve 40letech :-) Přirozenější je být babičkou-je to i u nás v rodině,sestřenka v 39letech je babičkou.