Ahojky všichni, chci se zeptat, jestli mám nějak řešit narážky na moje nové příjmení. Za svobodna se jmenuji Oličová a moje nové příjmení bude Ptáčková. V práci se mi některé kolegyně posmívají, že to dřívější bylo lepší a že tohle je divné. Pracuji v bankovnictví a budou se mi měnit i vizitky takže na to asi určitě budou reagovat i klienti. Můj názor je, že to zas tak hrozné příjmení není. Ale je to názor můj, jelikož miláčka miluji a chci si ho za každou cenu vzít. Ať má příjmení jakékoli. Jen jsem se chtěla ujistit, že je to od kolegyň, či do budoucna od klientů jenom jejich hloupost, že se mi posmívají.
Díky moc
@im4fun to jo, akorat v mem pripade ten rod bude zalozeny v pripade, ze se deticky jednoho dne rozmysli zit v CR :D zijeme totiz v anglii a tady uz tak "Vzacna" nejsem - je nas 1500!! :D
@kuliseks Byla Mauleová. Chtěla se jmenovat stejně jako manžel. Jenže on její jméno nechtěl. Copak ona, nějak to přežije. Ale chudáci jejich budoucí děti. Ty si užijí :(
@gracinka7 A mně se zrovna Mauleová docela líbí :-) Je to neobvyklé, ale zní mi to docela hezky a pohádkově :-) No, ve jménu štěstí sice není, ale škoda, že manžel neustoupil kvůli těm dětem no.. Mám strejdu, kde si taky už kdysi on vzal příjmení své nevěsty a když se mu chlapi smáli, tak jim řekl, že je to brzo přejde a rozhodně se mu nesmějí tolik, jako se mu smály právě děti, když byl malý a měl to příjmení svoje :-) Zapomněla jsem jeho dřívější příjmení, ale fakt si ani nepamatuju, že by s tím měl nějaký problém, že si nenechal svoje. Už to pak nikdo později neřešil. Jde asi jen o to, jak se s tím dokáže srovnat ten chlap sám a věřím, že to málokterý "přežije", aby si vzal cizí příjmení po ženě.
@mr_falko je to spis o zvyku prijmeni se mi nikdy nezdalo nic extra. Ale zas je to o zvyku asi. Hlavne se zas nechci jmenovat jinak nez muz a deti, to tak mam uz ted 8 let.
@pejullka tak to je jasny :-) urcite si zvyknes....ale chvili to trva. Ja se po rozvodu furt jmenuju po ex - kvuli dceri a ted jsem to vyresila tak, ze budu Nosek-Hanzlová :-D :-D
Já si neumím představit, že bych se po několika desítkách let života pod svým příjmením přejmenovala jen proto, že jsem uzavřela manželství. Pro mě je jméno nedílnou součástí identity člověka, a měla bych pocit, že se ze mě má stát někdo jiný.
to, kdo jsi z tebe přeci nedělá přijmeni,ale osobnost...ja nechapu,jak si nekdo nechává 2příjmení a ještě se pak rozčiluje,že ho na úřade nebo u lekare oslovuji jen jedním přijmenim... :-D
Moje jméno je součástí mé osobnosti a na jiné bych si nezvykla. A hlavně fakt nevidím důvod, proč je měnit.
Já naopak velmi dobře chápu, když se někdo rozhodne ponechat si své příjmení a zároveň přijmout manželovo. Je to podle mě hezký kompromis. Jenže v takovém případě je povinnost obě příjmení užívat. Pracovníci na úřadech by měli vědět, že člověka, jehož jméno tvoří dvě příjmení, mají povinnost oslovovat oběma. Problém je, že je to pořád ještě celkem novinka, rozšířené to taky moc není, takže spousta lidí zkrátka neví...
Nicméně kdybych měla ke svému příjmení připojit ještě manželovo, nejspíš by neexistovala kolonka, kam by se obě vešla. :-D
Co se týká posměšků, tak bych se na to vyprdla. Já se jmenuju křestním jménem stejně jako bývalá manželka mého muže, takže po svatbě budeme mít stejné jméno :-D Bylo to pro pobavení mnoha lidí, už když jsme se seznámili a je vlastně do teď. Ale já na to kašlu. Většina to nemyslí zle a kdo jo, tak je pako. Je to přece jenom jméno. :)
Holky, tak já svoje příjmení za svobodna měla moc ráda a všude také vždycky říkali, že mám krásné příjmení.
Bylo nás v celé republice s takovým jménem jen 16.
A je nás 4.270 lidí...moje příjmení se mi líbilo a do toho běžného se mi moc nechtělo. Ale nechtěla jsem se jmenovat jinak než manžel a děti a nechtěla jsem se od nich nějak odlišovat.
Základ mojí osobnosti prostě nevisí na příjmení :-)
Kdo ví o co kolegyním zakladatelky šlo, ale přece jen, opravdu je zbytečné se posmívat kvůli příjmení ;)
A náhodou já se těším, až přijmu manželovo příjmení, význam toho, že žena je přijímána do jiného rodu a tak se mi líbí, chci být součástí jeho rodu :) Neznamená to ovšem, že bych neměla ráda své původní příjmení nebo rodinu, jen prostě je přirozené stát se součástí nové rodiny, kterou bude pokračovat rod přítele a v podstatě i ten můj :) Navíc mám bratra a bratrance, kteří snad budou pokračovat v našem rodném rodě, tak to beru takhle, možná bych mluvila jinak, kdybych byla jedináček nebo podobně ;)
Co se týče počtů, tak až jednou budu mít nové příjmení, tak tam je asi poloviční výskyt oproti současnému :D
Ale chápu, že někdo s příjmením bojuje, ovšem to je na něm, někdo třeba v dospělosti změní jméno a přejmenuje se třeba po matce, když s otcem má špatné vztahy, což je pochopitelné. A stejně tak by pro toho člověka mělo být pochopitelné, když si snoubenka vezme snoubencovo příjmení, má při tom podobné motivy jako ten, co si jméno změní kvůli nefunkčnímu rodiči :)