Dva měsíce před svatbou mám pocit, že to není "ono"

klouzka Ahoj. V červenci se mám vdát za chlapa, kterej je skoro ve všem nejbáječnější člověk na světě. Je charakterní, hodnej, chytrej, hezkej a má mě rád. Moje rodina ho zbožňuje a jeho rodina zas zbožňuje mě - a naopak. Chodíme spolu 6 let a zažili jsme spolu tolik, kolik některé páry neprožijou celý život (dobrodružství, ohrožení života, ohrožení vztahu, nemoci i nevěru - z mé strany). Všechno jsme spolu přestáli, všechno jsme zvládli. Dalo by se říct, že Luboš je chlap pro život. Bohužel mi ve vztahu ale stále něco chybí - ačkoliv vím, že mě Luboš opravdu hluboce miluje, nedokáže mi dát své city najevo a třeba ve společnosti si mě skoro nevšímá. Necítim se vedle něj výjimečná, hodně se to podepisuje na mém sebevědomí - naprosto jsem si přestala věřit, mam pocit, že jsem pořád "nedostačující". Luboš po mě nic nevyžaduje a když o tom mluvíme, říká, že by na mně nic neměnil. Přesto je ale hrozně chladnej a já jsem naopak hodně emotivní. Potřebuju ke svýmu životu "jízdu", blázinec, smích a klidně i hádky (když jsou krátký). Luboš tyto emoce dost postrádá a já se kvůli tomu hodně trápim (to byl také impulz k mé nevěře, které moc lituju a neospravedlňuju se!) Teď, když se blíží svatba, nedokážu si představit, že bych s tímto "psím čumákem" žila celý život a byla šťastná. Říkám si, že přeci všechny kvality pro život má, tak proč se s tím nesmířím. Ale něco ve mě pořád je, co mě varuje, ať si ho neberu, že to nebude nikdy to "ono". Navíc se v poslední době dost hádáme a Luboš to řeší tím, že ode mě "utíká" - tzn. pořád si něco plánuje, jen aby nemusel být doma. Dneska ráno jsme se hodně pohádali (Luboš včera večer navzdory našim společným plánům zase šel s kamarádama na squash - jindy mi to nevadí, jsem ráda, že se baví - ale měli jsme domluvené něco jiného, mrzelo mě to - navíc se neozval a já se o něj hodně bála). Pak jsme se domluvili, že to zkusíme napravit a krizi odehnat. On si ale pak naplánoval víkendovou akci u rodičů, kam já kvůli práci nemůžu. Mrzí mě, že mu nedošlo, že bychom teď měli být spolu a snažit se zachránit, co se dá. Jsem zoufalá, nevím, jestli s tímhle "emočním tupcem" dokážu žít...