Utajili jste někdo, že jste vdané/ženatí, ale fakt navždy? Nechci se vdávat, ale přítel by chtěl spíš s rozumového hlediska, on už ženatý byl. Chtěl by proto jen svatbu se svědky, mně by to nikdy rodina neodpustila. Takže bychom se vzali jen pro papír, ale nikdy by se to nikdo nedozvěděl. Příjmení stejné, v občance bych si akorát nenechala napsat stav, svatba v jiném městě a svědky bychom sehnali úplně cizí lidi. Takže udělal to takhle někdo?
Jen uvažuji nahlas, je samozřejmě vaše věc, jak to uděláte - nebude pro rodinu horší, až to jednou praskne (a že se to stane), než se vzít ve čtyřech a říct jim to ex post?
@deasisi Jenomže tak to nefunguje. Tyhle věci vždycky nakonec prasknou. Někdo tvého přítele tituluje jako manžela např. v porodnici, po operaci, budeš se muset někde jako manželka přihlásit kvůli různým právním záležitostem… Nebo se prostě někomu svěříš a ten to omylem pošle dál… Teď to možná vidíš jednoduše, ale stát se mohou věci, které prostě nevymyslíš.
A zamysli si, chceš radši chvíli přetrpět rozmrzelou rodinu, že jsi je nepozvala na svatbu, nebo žít s tak velkým tajemstvím?
Pokud to vnímáš čistě jako právní jednání, tak to tak prezentuj i rodině. A buď to pochopí, nebo ne. Pokud to nepochopí, tak je pak na tobě, jestli se chceš opravdu zabývat tím, že tě někdo prudí kvůli legitimnímu rozhodnutí dospělého svéprávného člověka. Ale to už je na jinou debatu.
Za mě je to celé špatně už od začátku. Není nijak zvláštní vnímat manželství jen jako právní institut. Proč by ne. Ale když to pro tebe není nijak důležité, proč by ses pak kvůli tomu měla celý život takhle skrývat? Trápit, omezovat? Navíc před rodinou? Ať už bude tvé rozhodnutí jakékoliv, měj na mysli hlavně to, že jsi dospělá, a nemusíš se tak rodině omlouvat za to, že si o životě rozhoduješ sama.
@rraadka skvěle napsané, v podstatě uvažuju naprosto stejné. Podle mě se to utajit nedá.
"nechci se vdávat"
"přítel by chtěl, ale jen se svědky"
"rodina by mi to nikdy neodpustila" (je to vaše rozhodnutí a rodina by jej měla přijmout)
Já utajenou svatbu se svědky nevidím jako partnerský kompromis dané situace.
Nemam zkusenost, ale kdybych to resila ja, tak bych se klidne vzala jen se svědky, ale rekla bych to rodicum DOPREDU. V mem okoli mam dva pripady, kdy nevesta o svatbe rekla po svatbe, a v obou pripadech to bylo velke mrzeni a rodina to vnimala jako zradu. Ze je jako nema tak rada, aby jim o tom aspon rekla.
A pokud to pro vas nema zadnou emocionalni vahu ale treba pro rodinu to tu vahu ma velkou, zvazila bych kompromisni reseni. Kratky obrad na urade, bez oslavy, ale s uzkou rodinou. Vas to nic nestoji a jim udelate radost, ze u toho mohli byt.
Tohle zavani necim divnym. Proc by to jako nemel nikdo nikdy vedet? Nejak mam pocit, ze to vase tajne manzelstvi neni jen kvuli tomu, abyste nemuseli zvat rodinu na svatbu. Kazdopadne svatba je pravni ukon, to neni jako utajit pred rodici, ze jsi byla v puberte na mejdanu, ackoliv jsi mela zaracha. Nehlede na to, ze nevim, proc by mel DOSPELY clovek tajit, ze je zenaty/vdana? Neumis si to pred nekym (rodinou?) obhajit, a proto radeji budes hrat divadlo, ze nejste manzele? To by byl totiz skutecny problem hodny reseni a ne premyslet, jak to udelat navzdy tajne.