O svatbě jsme s přítelem začali mluvit asi půl roku před jeho odjezdem na misi do Afghánistánu (bohužel je voják z povolání), ale stále to nevypadalo, že by mě chtěl o ruku požádat ještě před odjezdem. A pak se to stalo...
8.2. 2010 mě romanticky požádal o ruku. Já si samzřejmě v tu chvíli myslela, že si ze mě dělá srandu, což už jsme si kolikrát udělali, a řekla jsem mu JO. V tu chvíli vytáhl prstýnek, já se rozplakala a řekla, že se omouvám, že jsem asi měla říct Ano. Přítel to uvedl na správnou míru, aby to nebylo až tak trapné, že i to jo, bylo ode mě krásné.
Víc jsem plánovat nestihli, jelikož mi hned koncem února na půl roku odjel. Bála jsem se, v hlavě se mi toulalo tolik myšlenek. Ale půl roku celkem rychle uteklo. Když přijel, nechtěla jsem tlačit na pilu a chtěla jsem mu dát čas, ať se trochu zadaptuje a zase se spolu sžijeme.
8.11. 2010 jsme šli na matriku zařídit termín.
Teď postupně zařizujeme hostinu a já se pomalu chystám na šaty. JInak zatím ještě na internetu hledám inspiraci a teď jsem dostala chuť do toho skočit po hlavě. Takže postupně si začnu chystat voničky, psát jmenovky, nadepisovat adresy na obálky.....
Samozřejmě nesmíme zapomenout na prstýnky a svatební oznámení. U těch už také zjišťuji ceny. Teď by se mi jen bodla nějaká výstava jako byla loňská nevěsta v Ostravě. Abych pochytila co nejvíce informací....
jukni na stránky ostravy