Zasnoubení
Stalo se to dne 9.7.2009 v 18:45 středoevropského času v Řecku na poloostrově Sithonia ve staré původní vesničce Nikiti, kde jsme v roce 2006 byli na naší první společné dovolené a ve které jsme prožily spoustu krásných a nezapomenutelných chvil.

Seznámení
Ale pěkně popořadě - seznámení proběhlo dne 16.7.2005 v Lulči (ano, v tom samém Lulči, kde se bude konat i naše svatba). Už si sice nepamatuju přesně, kolik bylo hodin (někdy v podvečer), ale zato si přesně pamatuju detaily seznámení. Šla jsem s kamarádkou z koupaliště, normálně jsme si povídaly, když v tom ji někdo plácl přes zadek. Otočila se, ruku nachystanou k odpovědi na tento "pozdrav", ale ono tam stálo pouze roztomilé malé padesátikilové "štěňátko" jménem Stuart a nevinně na nás koukalo. No a hned za ním šel jeho páníček se svým kamarádem - a mou láskou :-). No a tímto byl pomyslný základní kámen našeho budoucího vztahu položen.

Počátky vztahu
Ale zase tak jednoduché to nebylo... Já su z Moravy, Jaroušek z Čech - no prostě převeliké "národnostní" rozdíly. Osud tomu však chtěl a v březnu následujícího roku jsme spolu už bydleli a společně vychovávali naši kočku Katie (čtyři nohy, dlouhý chlupy, fotka v albu :-D). No a pak už taková ta klasika - samá pozitiva a sociální jistoty, první dovolená v Jugoslávii (teda v Řecku), první myčka nádobí a tak podobně :-).

Rozhodnutí
Když pominu hrooozně nenápadné popichování rodičů, babiček a ostatních příbuzných či známých, kdypak že do toho konečně praštíme "po těch letech", tak jsme se počátkem roku 2009 tak nějak shodli na tom, že už se nám asi nechce zvykat si na někoho jiného a že to teda spolu vydržíme až do konce života :-D. No ale hlavně spolu chceme být, protože se máme rádi a je nám spolu hezky :-)

...a opět zasnoubení :-)
No a pak přišla dovolená - tentokrát v již zmiňovaném Řecku - a já řekla "ANO", respektive "tak jo" :-). Ačkoli jsem věděla, že "to" přijde, žádost o ruku byla nečekaně romantická a krásná...

Svatba
Původní záměr uspořádat malou klidnou svatbu jen s rodiči, sourozenci a svědky nám neprošel a teď jsem tomu ráda :-). Přijede nám autobus a pokud přijdou opravdu všichni, bude nás něco kolem šedesáti... A já si říkám, že čím víc lidí, kteří nás mají rádi a přejí nám štěstí, tím krásnější ten náš den "D" bude!

A co bude dál?
Nebudeme předbíhat - pokračování už nám napíše sám život... :-)