Pohodové :-) Zdá se, že se všichni dobře bavili, což je důležité. Sice nám neklapla hudba, ale stanou se horší věci. Děkujeme všem, kdo se na nás přišli i jen podívat, kdo si na nás vzpomněli, i kdo tam byli s námi. 6. večer jsme si dali rozlučku se…

Pohodové :-) Zdá se, že se všichni dobře bavili, což je důležité. Sice nám neklapla hudba, ale stanou se horší věci. Děkujeme všem, kdo se na nás přišli i jen podívat, kdo si na nás vzpomněli, i kdo tam byli s námi. 6. večer jsme si dali rozlučku se svobodou - procházku lesem. Na cestu nám svítily světlušky a bylo to moc fajn. V sobotu ráno jsme se probrali, najedli. Přijela kadeřnice, rozloučila jsem se s Milošem a pro mě to začalo být "velký". V 11 se po mně začal shánět táta, že teda vyrazíme. Když mě uviděl poprvé, zarazil se uprostřed slova :-) Odvedl mě do kaple, předal mě Milošovi, který nebyl mocen slova (do týhle chvíle vůbec nevěděl, co budu mít na sobě). Obřad si popravdě moc nepamatuju, ale byl trošku zmatečnej. Podepsali jsme se, naštěstí správně... a bylo to. Rozbrečela mě jen mamka, protože měla slzy na krajíčku celej obřad :-) Následovala trocha focení, rozhovor pro noviny a pak jsme se přesunuli do restaurace v Domažlicích. Tam nebyla hlavní pozornost věnována jídlu, ale skleněným čočkám z dekorace, se kterými zejména moje sestra hrála cvrnkací fotbal. Později začaly závody ve stavění čoček na sebe, rekord jsou 4. Po návratu na Vranov jsme si dali dort (piškotovej jahodovej, vlastně ani nevím, jestli ho někdo vyfotil), kafíčko se zmrzlinou a většina lidí se vydala na výlet na Starý Herštejn, blízkou zříceninu. Nevěsta si šla schrupnout. Po znovusetkání jsme zapálili oheň, pustili hudbu a volná zábava se rozjela. Po příjezdu posledního svatebčana (který dopoledne zvládnul jinou svatbu v Brně) jsme rozbalili dary. Zejména Twister a auto na dálkové ovládání sklidily velký úspěch :-) Pak už jsme jen jedli, pili, hodovali... a jestli nepraskli, hodují tam dodnes :-) http://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/pobezovice_svatby20070710.html