Zimní svatba v továrně v zlaté a vínové barvě

Naše nevěsty

27. led 2020
Barbora Babicová
Sonka Skerik

Originální svatba Petry a Matouše v továrně vám vyrazí dech. Nevěsta ji připravovala na dálku z Islandu a většinu věcí si sama vyrobila. Prozradila nám všechny detaily z příprav a byla štědrá i na rady a tipy pro budoucí nevěsty.

Seznámení a zásnuby

S manželem se naše pohledy doslova střetly na vánoční zábavě. Po pěti letech vztahu jsme si sbalili batohy a vyrazili za prací na Island, kde mě přítel požádal na Štědrý den o ruku. To bylo to nejkrásnější, co mohl udělat. Byla jsem totiž celá nesvá z toho, že svátky netrávíme doma, že jsem měla chuť můj jinak nejoblíbenější den v roce probrečet a prospat. Maty mě vytáhl alespoň na procházku pod záminkou, že vytvoříme pozdrav rodičům. A tak se stalo, že máme zásnuby natočené.

Svatba v zimě

Snad hned druhý den jsem začala s plánováním a protože jsem toužila mít na svatbě horkou čokoládu a svařák, který oba milujeme, bylo rozhodnuto. Svatba bude v zimě. Konkrétní termín už ovlivnila jen kapela, kterou byl docela oříšek sehnat, protože většina z nich hrají na plesech, nebo vůbec.

Rozhodli jsme se pro únorový termín, takže jsme měli rok a měsíc na přípravu. V zahraničí jsme měla spoustu času, a potřebovala jsem ho nějak využít. Vytvořila jsem si tedy oznámení, omalovánky, různé doplňovačky a všechnu ostatní grafiku na svatbu. Vymýšlela jsem program dne, výzdobu, hledala jsem catering a všechny ostatní dodavatele. Hlavně jsem potřebovala vymyslet všechno tak, aby se to dalo udělat s předstihem, protože jsem věděla, že budu potřebovat čas na pečení.

Největší strašák pro nás byl prostor, jednoznačně jsme se rozhodli, že chceme svatbu v továrně, tam nás ale odrazovali s tím, že pokud budou mrazy, není možné takový prostor vytopit. Chvíli nás to trápilo, ale přece jenom jsme si řekli, že to riskneme a udělali jsme dobře, nakonec to pan kotelník zvládl, i když se u toho strhal, ale byla to taková neplánovaná součást programu, aneb kdo nebyl v kotelně, jako kdyby na svatbě ani nebyl 😊

Svatební výzdoba v zlaté a vínové barvě

Barvu svatby jsme ladili do zlaté a vínové a himelli dekorace, takže takových detailů tam bylo spousta a kam jsem mohla, tak jsem propašovala šestiúhelník. Když jsme v zimě dorazili domů všechno, co nám přišlo pod ruku a mohlo se hodit jsem stříkala na zlato. Z moduritu jsem vyráběla šestiúhelníkové vývazky s našimi jmény, z brček jsem vytvářela himelli dekorace a společně s manželem jsme tvořili obří svítící písmena z kartonů, sádry, no byl to úžasně strávený čas. Mamka šila podsedáky na židle, polštářky do dětského koutku, náš dům se proměnil v jednu velkou dílnu. Manžel měl za úkol vyrobit slavobránu, která měla být ve tvaru hexagonu. Když jsem ji poprvé viděla, rozbrečela jsem se štěstím, jak byla nádherná.

Překvapení a netradiční obřad i zábava

Mým velkým přáním bylo, aby mě ženich jako nevěstu viděl poprvé až při obřadu. Což nebylo úplně jednoduché, protože přípravy nás obou probíhaly v továrně. Já jsem byla „schovaná“ ve čtvrtém patře a Maty se připravoval ve třetím patře, kde pak zároveň vítal i hosty se svoji družbou a mými družičkami. Nahoru si pro mě přišel taťka s kyticí a sjeli jsme dolů nákladním výtahem, to byl krásný okamžik. Taťka nervózně přešlapoval, a já se pořád smála a nemohla se dočkat toho okamžiku, kdy se stanu manželkou a uvidím všechny naše blízké, kteří přišli ten den oslavit s námi.

Obřad doprovázelo smyčcové kvarteto. Manžela jsem nepřesvědčila, abychom si řekli sliby, a tak jsem je jako překvapení připravila pro paní oddávající sama – takže byl ženich překvapen, co mi vlastně slibuje 😀 Několik měsíců dopředu jsem si vedla v mobilu poznámky a kdykoliv řekl něco, co se mi tam hodilo napsat, tak jsem si to zaznamenala. To byl krásný okamžik proslovu, že nám oběma vyhrkly slzy. Takže určitě doporučuji přidat do řeči něco osobního.

Po obřadu se uskutečnilo skupinkové fotografování, které měla na starost jedna družička. Den předem se podle fotek učila, kdo je kdo, aby to měla jednodušší, no je úžasná. Pamatuji si překvapený výraz mého strýce, když za ním přišla s tím, jestli by se mohl strýček nevěsty jít vyfotit s novomanželi. Bylo to tak osobní a krásné. Mimochodem fotky, ze kterých se kamarádka učila, byly fotky každého, kdo byl na svatbě, které byly vytisknuté v polaroidovém rámečku a připsané kdo je kdo. Fotky pak viseli na paravanu s nadpisem: Kdo je kdo, aneb koho tu dnes potkáte…Tento „koutek“ se moc líbil, takže rozhodně doporučuji!

Co doporučuji všem nevěstám

Všem nevěstám bych poradila jenom to, ať se snaží nestresovat a neřešit maličkosti. Protože co si budeme povídat vystresovaná nevěsta, co má potřebu neustále něco a někoho řešit není uplně nejlepší nevěsta. Takže to nechte plynout, co stihnete připravit, to bude, co nestihnete to nebude. Tečka. Zkuste do svatebního dne vnuknout kus sebe, buďte originální co se týká výzdoby, a především výběru místa, chce to najít místo, které je vám blízké. A ne že si vyberete stodolu, protože prostě všichni mají svatbu ve stodole. A budete mít oznámení s květinovým věnečkem, protože to je teď prostě IN.

Svatba není o tom, jak drahým šampaňským si připijete, jestli bude předkrm, zákrm a kdo ví co ještě, kolikapatrový dort bude. Hlavně si užijte samotný den, protože ten se prostě zopakovat nedá. A především, pozvěte na svatbu jen ty lidi, které tam mít chcete, protože je máte rádi, ne protože vám někdo řekl, že byste měli.

A mimochodem horká čokoláda, kvůli které byla svatba v zimě, na svatbě chyběla. V pátek večer jsem připravila asi 5 litrů mega čokoládového „koncentrátu“, který se měl dát pak v sobotu do várnice a zředit mlékem. A ejhle, u várnice nefungoval termostat, takže asi po minutě bylo cítit jenom spálené mléko. Nebylo nic jiného, v čem by se dala ohřívat, tak prostě zůstala doma a pak jsme druhý den rozdávali krabičky se svatební horkou čokoládou.