Kategórie

Svatební tradice v zahraničí

Jiný kraj, jiný mrav. To, co je v naší zemi považováno za tradiční a možná i vtipné, může být v jiném státě vnímáno jako nevhodné, či dokonce neslušné. Pokud se chystáte na svatební veselici do zahraničí a chcete se vyhnout menším faux pas nebo překvapením, měli byste si nastudovat svatební zvyky a tradice v dané zemi.

Nevěstin „ styling“

V Čechách i v okolních zemích jsme zvyklí na nevěsty v bílých, případně v jemných, pastelových šatech. Ale například v Indii je bílá barva považována za barvu smrti. Indické nevěsty jsou proto během svého velkého dne oděny do červených šatů. Stejně je to i v Číně, kde červená barva symbolizuje bohatství a hojnost.

V zemích, ve kterých dominuje hinduistické náboženství, je zvykem, že nevěsta je v předvečer svatby pomalována henou. Nádherné, složité obrazce malují na ruce nevěsty umělci nebo zruční příbuzní. Tento rituál, včetně schnutí „malby“, nejednou trvá i celý předsvatebních den, během kterého dělají budoucí nevěstě společnost družičky.

Svatební šperky

Šperky jsou luxusní ozdobou každé nevěsty. I ke šperkům a drahým kamenem se vážou pověry a tradice. Zatímco české nevěsty by během svatebního obřadu neměly na sobě mít perly, u Italů jsou symbolem neštěstí zlaté doplňky.

Francouzské páry zase preferují diamanty, které jsou symbolem pevnosti, a častokrát zdobí i svatební prstýnky.

Barva šatů svatebních hostů

Obecně platí, že dámy pozvané na svatbu by na tuto slavnost neměly zvolit šaty bílé nebo černé barvy.

V případě, že jste pozvána na svatbu v Irsku, měla byste se vyhnout i zeleným šatům. Podle irské tradice totiž nosí zelená barva novomanželům smůlu.

Cesta k oltáři

Ulička k oltáři obsypána okvětními lístky květin je oblíbeným zvykem i v Čechách.

V Británii kvítky většinou rozhazují malé družičky (tzv. flower girls), které mají podobné šaty jako nevěsta, aby jí, podle tradice, nepokazily štěstí. Květinová cesta má symbolizovat krásný a šťastný život budoucích novomanželů.

Ve Francii zdobí družičky cestu k oltáři bílými stužkami. V této zemi je zvykem, že nevěsta se ženichem přicházejí k oltáři spolu a během cesty vyzdobené stužkami mají poslední šanci sňatek přehodnotit.  Během obřadu družička odstraní bílé stužky a cestu posypou vavřínem.

Zvyky po skončení svatebního obřadu

Po skončení obřadu je ve většině okolních zemí zvykem házet na novomanžele rýži či květiny. Ve Francii jsou novomanželé zasypáni drobnými mincemi, což jim má zaručit spokojené a bohaté manželství. Déšť z bankovek čeká i na novomanžele v Indii.

Stále populárnější alternativou k těmto zvykům je vypouštění motýlů po skončení svatebního obřadu. K motýlům se váže množství indiánských, starořeckých či mayských legend, podle nichž by se přání vyřčená při jejich vypouštění měla novomanželům splnit.

Svatební hostina

Svatba je jedním z nejkrásnějších dnů v životě dvou lidí. Je proto pochopitelné, že tento den chtějí snoubenci prožít ve společnosti nejbližší rodiny a přátel. V Čechách jsou zvykem spíše menší svatby v kruhu nejbližších.

Naopak mnohem početnější jsou svatební hostiny například v Indii nebo v Turecku, kde není ničím výjimečným ani svatební veselice s tisícovkou bavících se hostů. V horkých karibských ostrovech je dokonce zvykem, že k svatební oslavě se může přidat kdokoliv, kdo má chuť oslavovat. Jen tak, bez pozvánky.

Naopak svatebního obřadu v Japonsku se podle národních tradic může zúčastnit jen nejbližší rodina zamilovaných. Ostatní přátelé a známí mohou s novomanželi slavit až později, na méně formální svatební hostině.

Symbol vdané ženy

V našich končinách si nevěsta se ženichem, na znak věčné lásky, během svatebního obřadu navzájem vymění prstýnky. Tato tradice pravděpodobně pochází ze starověkého Egypta, kde si zamilovaní darovali malé kruhy vyráběné z trávy.

Se starými Egypťany souvisí i další tradice týkající se svatebních prstýnků. A sice ta, že jsou nošeny na levém prsteníčku. Egypťané věřili, že právě přes čtvrtý prst levé ruky prochází rovnou do srdce žíla lásky. Tato tradice není dodržována v Rusku, kde většina novomanželů nosí prsten na pravé ruce.

Prsteníček švédských nevěst zdobí hned dva, nebo i tři prsteny. V této zemi je totiž trendem nosit na jedné ruce zásnubní prsten, svatební prsten i prsten za mateřství. Tento prsten je ženě darován na znak díků za to, že dala muži dítě.

Sice také šperk, ale ne na prst, daruje nevěstě ženich v Indii. V této zemi je symbolem vdané ženy zlatý svatební náhrdelník zdobený korálky. Svatební náhrdelník by vdaná žena měla nosit neustále, až do konce života.

O něco brutálnější je symbol vdané ženy v Etiopii. Ženám z místního kmene Surma jsou pár dní před svatbou odstraněny všechny dolní zuby a do dolního rtu je aplikován kruh. Velikost tohoto svatebního šperku odráží velikost nevěstina věna.

Svatební dary

Nevěsty ve Finsku na svatební dary nečekají, ale sbírají si je samy. Ženy chodí od domu k domu s povlečením od polštáře, do kterého jim lidé házejí dary či peníze. Nevěstu nejednou, jako symbol ochrany, doprovází starší, ženatý muž s deštníkem.

Snad nejnetradičnějším svatebním darem je však manželská postel, kterou novomanželům darují ženichovi rodiče v Číně. Postel musejí vybrat opravdu pečlivě, protože podle tradice na správném výběru závisí, kolik dětí bude nový manželský pár v budoucnu mít.

Kdo bude další?

Tradice házení svatební kytice sahá do středověku, kdy lidé věřili, že kousek z nevěstina svatebního oděvu jim přinese štěstí. Tento, nyní už komerční, svatební zvyk je oblíbený téměř po celém světě.

V Británii je oblíbeným svatebním zvykem ribbon pull. Do svatebního dortu jsou vloženy drobné stříbrné předměty (srdce, podkova, prsten...) tak, aby byly viditelné pouze stužky, které jsou na předmět uvnitř dortu uvázány. Družičky si ještě před rozkrájením dortu vytáhnou z dortu stužku, a předmět, který je na ní uvázán, symbolizuje, co je v budoucnu čeká.

V Turecku si kamarádky nevěsty napíší dovnitř nevěstiny svatební boty svá jména a ta, jejíž jméno bude po obřadu rozmazané, se do roku vdá.

Díky otevřeným hranicím, globalizaci a internetu se svatební zvyky z jiných kultur přebírají a míchají. Přestože každá zvyklost má svou historii a kouzlo, je krásné dodržovat a ctít národní tradice, které se přebírají z generace na generaci stovky let.