Kategórie

Zajímavosti ze svateb v minulosti, o kterých jste možná vůbec netušila!

Stále více se setkáváme s návratem ke starým zvykům, tradicím, trendům či vintage produktům. Jednoduše, co je staré a ověřené lety, to je in. Tato tvrzení se do velké míry týkají i svateb a svatebních zvyků.

Svatby v minulosti měly své kouzlo a velmi mnoho se z nich přebírá i do současných svateb. Každý svatební rituál má své začátky zakořeněné hluboko v historii. Jaké tedy byly svatby v minulosti? Připravte se na množství zajímavých informací, o kterých jste možná dosud vůbec netušila.

Jaké byly svatby v dobách dávno minulých?

Svatby v minulosti se od současných svateb dost lišily. Úplně první svatby byly podle několika historiků skupinové svatby, tedy manželství se uzavíralo s celým kmenem, ke kterému byli jednotlivci velmi loajální a představoval pro ně bezpečnost.

Později se přešlo k sňatkům dvojic z kmenů, které mezi sebou zakládaly rodiny. Kmeny v minulosti zakazovaly svatby dvojic v rámci svého kmene, obvykle se ženy vdaly za muže, který je z jejich kmene unesl, takže ho vlastně ani pořádně neznaly. Zvláštní, že? O štěstí se v tomto případě nedalo vždy mluvit.

Zásnubní prsteny a svatební prsteny v minulosti

Jednou z nejstarších tradic a zároveň rituálů týkajících se svatby je zásnubní prsten, který používala téměř každá civilizace jako symbol manželské smlouvy mezi dvěma lidmi. Své opodstatnění má i to, že prsteny jsou kulaté, jelikož pro staré Egypťany kruh představoval věčnost.

Nemyslete si však, že první zásnubní prsteny byly tak krásné a nablýskané jako dnes. Byly totiž vyrobeny z trávy, kůže, sena, či z kostí nebo slonoviny. Kovové zásnubní prstýnky se pochopitelně začaly vyrábět až po vynalezení kovu.

Pokud byste si myslela, že zásnubní nebo svatební prsten musíte nosit výhradně na prsteníku, i to je omyl. Už od dávné minulosti se totiž každý může rozhodnout, kde bude prsten nosit. Manželské pouto se považuje za uzavřené po vyslovení svatebního slibu a není rozhodující, kde nebo na jakém prstu prstýnek budete nosit.

Proč si obvykle vybíráme na nošení těchto důležitých prstenů právě levou ruku? Přece proto, že se používá méně, pravděpodobně se prsten méně zničí a konec konců je to již zažité. V minulosti na to však staří Egypťané měli mnohem lepší odůvodnění. Bylo to prý proto, že právě žíla na levé ruce je přímo spojena se srdcem.

Loučení se svobodou v minulosti

I tradice loučení se svobodou má své kořeny daleko v minulosti. V současnosti ji uznává stále více budoucích nevěst a ženichů, kteří si rádi vyhodí z kopýtka, když mohou. Nepříjemné jsou však následky, pokud se to náhodou přežene. Pravděpodobně to bude jeden z důvodů, proč ne všechny páry uznávají takové loučení.

Ale zpět do minulosti. Loučení se svobodou pochází již z 5. století ze Sparty, kde si vojáci připíjeli na ženicha už den před svatebním dnem.

Svatební šaty v minulosti

Svatby v minulosti také umožňovaly ženám stát se alespoň na jeden den tou nejkrásnější, něžnou princeznou, která si jde brát svého prince. Nebyla to však nevěsta – princezna, jakou známe dnes.

Svatební šaty v 18. století nebyly tak krásně zdobené jako dnes, chudé nevěsty obvykle nosily velmi jednoduché svatební šaty. Jako všechno, tak i toto mělo své opodstatnění. Nevěsta tím dávala najevo svému budoucímu manželovi, že si do manželství téměř nic nepřináší, a také, že ho nezatíží žádným dluhem.

Svatby z minulosti zdobily svatební šaty a doplňky spíše krémových barev. Šlo o nejkrásnější a nejlepší šaty, jaké nevěsta vlastnila, takže u některých nevěst hrály i různými barvami.

Jednou z nejčastěji využívaných barev svatebních šatů byla modrá. Proč? Odpověď je jednoduchá. Naši předkové tuto barvu považovali za barvu čistoty, která je jedním ze symbolů svatby i v současnosti.

Bílé svatební šaty se začaly nosit až od poloviny 19. století, tedy přesněji od roku 1840, kdy je měla v Anglii na své svatbě královna Viktorie. Její šaty byly honosné, nadýchané a ušité z tylu, který je velmi oblíben i v současnosti.

Svatební závoj pro nevěstu v minulosti

Kdy jindy si vezmete závoj, ne-li na svou svatbu? Tuto možnost je třeba jednoznačně využít. Závoj působí trošku rafinovaně a elegantně, ale i tajemně.

V minulosti ho nosily ženy na znak skromnosti, přičemž při svatebním obřadu ho měla nevěsta jako symbol pokory a poslušnosti. Dalším důvodem byl fakt, že nevěstu mohl ženich spatřit až po svatebním obřadu.

Přibližně v 16. století přišla do svatební módy čelenka, jejíž součástí byl jemný závoj. Krásně zdobené krajkové závoje, jaké jsou v oblibě dnes, přišly do módy po zmíněné svatbě královny Viktorie, které můžeme být vděčné i za tento skvost.

Družička na svatbě v minulosti

Několik družiček na svatbách se objevují stále častěji. Musíme uznat, že je to výhodné zejména tehdy, pokud má nevěsta hodně dobrých kamarádek a žádnou z nich nechce odmítnout či zklamat.

Divili byste se, ale i družičky mají jako svatební zvyk kořeny už v minulosti. Družičky začaly mít své opodstatnění v době, kdy se začaly svatby plánovat. Pomáhaly nevěstě se všemi potřebnými úpravami a výzdobami.

Na svatbě měly družičky oblečené šaty podobné nevěstě, a na druhé straně, ženichovi společníci byli oblečeni podobně jako ženich. Tato tradice měla samozřejmě také svůj důvod. Měla zabránit zlým duchům, kteří by chtěli ublížit novomanželům. V případě, že by chtěli zaútočit, neuměli by totiž jen tak jednoduše zjistit, který z pánů je ženich a která z žen je nevěsta.