Nevěsta Zuzka: „Máme dům, úžasnou dceru, užíváme si života, takže svatba pro nás byla jen takovou třešničkou na dortu.“

Naše nevěsty

26. zář 2017
Daniela Malá
Alexandra Lipková

Jen si to představte. Je krásný jarní den, slunce hřeje, ptáci zpívají a venku v přírodě, kde voní pivoňky, se nevěsta Zuzanka chystá na její a Martinův svatební den. Okolo pobíhá jejich dcerka Adélka a chichotá se, že maminka je nevěsta a tatínek ženich. Ale nejdřív pěkně popořádku… 🙂

Zuzko, jak bys popsala vaši rodinku? Jsme úplně obyčejná rodina. Dřív jsme bývali celkem akční, sportovali jsme, cestovali, plnili si sny. Dnes se vše točí kolem naší tříleté dcery Adélky a téměř veškerý volný čas věnujeme práci kolem domu, do kterého jsme se před dvěma lety nastěhovali. Sny se nám vlastně splnily.

Kdy jste začali mluvit o svatbě? A kdy padla ona magická otázka? Ona magická otázka padla v říjnu 2013 v Budapešti, po pěti letech vztahu. O svatbě jsme se předtím už delší dobu bavili a stejně mě tehdy muž překvapil, moc rádi na to vzpomínáme. O týden později jsem ale zjistila, že jsem těhotná a tak jsme se místo svatebních příprav soustředili na miminko a svatbu odložili. Loni jsem na svatbě kamarádů chytla kytici a tak jsme si řekli, že je to znamení a že už bychom se konečně mohli vzít.

Dle čeho jste vybírali datum svatby? Celou svatbu jsem zařizovala já, muž mi v tomhle nechal naprosto volnou ruku. Já chtěla svatbu podzimní nebo jarní, nakonec jsme zvolili jaro a rozhodli se pro květen. Datum 27.5., které jsme vybrali, pro nás nemělo žádnou symboliku. Spíš jsem přemýšlela prakticky, aby byla velká šance, že vyjde počasí a taky, aby fotografka, kterou jsem měla předem vybranou, měla volno :-).

Co pro vás svatba znamená? Brali jsme se spíš z praktických důvodů. Abychom měli všichni tři stejné příjmení. A abychom ten náš dlouholetý vztah nějak zpečetili. Zrovna včera jsme oslavili deváté výročí, máme dům, úžasnou dceru, užíváme si života, takže svatba pro nás byla jen takovou třešničkou na dortu. To pořadí jsme trošku přeskočili :-).

Vizážistka tě líčila venku. To muselo být prostě super… Na svatbu nám vyšlo úžasné počasí, bylo teplo, opravdu krásný jarní den jak na objednávku. Nejdřív mě kadeřnice začala česat ve vinotéce, kterou jsme měli pronajatou a kde probíhaly moje svatební přípravy, ale tam mi byla šílená zima. Tak jsme se přesunuly ven na sluníčko, kde jsem pak zůstala až do doby těsně před obřadem, kdy jsem si šla obléct svatební šaty.

Bylo to úžasné, vizážistka mě pak líčila, všude okolo zpívali ptáci, svítilo slunce a ve vzduchu bylo cítit to pravé jaro…mám na to krásnou vzpomínku. Tím, že jsme si vše zařizovali sami, tak jsme spoustu věcí dolaďovali těsně před obřadem. Seděla jsem na židličce ve středu dění a jen rozdávala pokyny, co kam patří a co je ještě potřeba dodělat.

Na celé vaší svatbě se opakuje motiv pivoněk. Rozhodla ses pro pivoňku, protože je to tvá nejmilejší květina? Neřekla bych, že nejmilejší, já na kytky moc nejsem. Ale rozkvetlé pivoňky jsou pro mě symbolem jara a tak se celá svatba nesla v pivoňkovém duchu.

Na jakém místě jste si řekli své ANO? Co jsi během obřadu prožívala, uvědomovala sis, co se děje? Jako místo naší svatby jsme si vybrali Kurdějov, jednu malou vesnici na jižní Moravě. Mám tu babičku a velkou část rodiny, trávila jsem tu podstatnou část dětství, veškeré prázdniny a dokonce jsme tu i nějaký čas bydleli, v době, kdy jsme prodali byt, odstěhovali se z Brna a čekali, až se nám postaví dům.

Obřad i hostinu jsme měli v jednom malém areálu, kde bývají hody. Na tanečním parketu, kde jsme měli obřad, jsem skoro před 15 lety protancovala víkend v kroji jako stárka. Na stejném místě, kde jsme měli hostinu, měli svatbu moji rodiče i prarodiče. Hned vedle areálu je park a obrovský gotický kostel, tam jsem si jako malá hrála a později tam s dcerou chodila na procházky. Mám to tu moc ráda a nedokážu si představit, že bychom si měli říct naše ANO na jiném místě, to místo má pro mě opravdu velkou symboliku.

Navíc byla obrovská výhoda, že jsme nemuseli nikam přejíždět, měli jsme celý areál jen pro sebe a sotva jsem si řekli ano, jen jsme se přesunuli o pár kroků dál do sálu, kde jsme měli hostinu. Myslím, že to ocenili i hosté, na svatbě nebyly žádné časové prodlevy, vše tak nějak pozvolna plynulo.

A co se mi honilo hlavou při obřadu? Vnímala jsem každé jedno slovo oddávající, před svatbou jsem se s ní domlouvala, aby nám napsala proslov „na míru“. Aby to nebyl jen projev, který říká každému, ale aby to bylo opravdu o nás a o naší rodině. Napsala jsem ji náš příběh, jak jsme se poznali, jak žijeme a co pro sebe znamenáme. Vnímala jsem taky to, kolik lidí na naši svatbu přišlo, že u toho opravdu byli všichni ti, které máme rádi.

A v neposlední řadě jsem taky vnímala to, na jakém místě se bereme. Na místě, kde se vlastně píše naše rodinná historie. A taky samozřejmě to, jak obrovská náhoda může za to, že jsme se s manželem potkali, on vyrůstal v Košicích, já v Brně a stejně jsme na sebe jednoho dne narazili. Což je prostě krásný a mělo to tak být :-).

Co na vaší svatbě rozhodně nemohlo chybět a co jsi naopak považovala za zbytečnost/přežitek? Jak při svatebních přípravách, tak vlastně celý život neuznávám takové to zažité pravidlo, že se má něco dělat proto, že se to tak prostě běžně dělá nebo že je to zrovna v módě. A tak jsme se vykašlali na nějaká pravidla a dělali vše tak, aby to opravdu bylo o tom, co máme rádi.

Na naší svatbě nechybělo spousta dobrého jídla a pití, na tom nešetřím ani v běžném životě. Víno nám dělal můj bratranec, vinař, nechyběla archivní slivovice, kterou mi, když jsem se narodila, nechal udělat můj děda. Dezerty i jídlo jsme pečlivě vybírali, abychom hostům nabídli to, co máme rádi. Nechyběl Polaroid, protože jsem chtěla mít svatební momentky našich přátel a rodiny. Miluji fotografie, sama fotím a ráda se při dlouhých zimních večerech přehrabuji ve fotkách.

Chtěli jsme klasickou moravskou svatbu, kde se lidé budou bavit, pít a tancovat. Jsem člověk, co miluje folklór, takže nechybělo ani půlnoční čepčení. A co považuji za zbytečnost a přežitek? Rozhodně jsem nechtěla nějakou noblesní svatbu, takže všechny ty limuzíny, kočáry s koňmi, svatba na zámku, půlnoční ohňostroje, to opravdu není pro nás. Na naší svatbě se nehrály žádné hry, kde se musí pít panáky na čas, kde se osahávají nohy a zadky, únos nevěsty. A taky jsme neměli výslužky.

Moře času jsi strávila na vašich svatebních novinách. Co všechno bylo jejich obsahem a ocenili to svatebčané? Moje rodina i kamarádi ví, že jsem člověk, co má rád detaily. Že ráda fotím a píšu. A tak jsem se pustila do svatebních novin sama, zabralo mi to spoustu večerů, ale výsledek měl úspěch. Spousta lidí svatební noviny nikdy nedržela v ruce, nejvíc potěšily asi rodiče a babičky, ty se s nimi chlubí u kamarádek doteď :-).

A o čem byly? O nás. Hosté tam mohli najít svatební program, svatební menu, pár slov o místě svatby, spoustu našich fotek, zajímavosti o nás, svatební fotky našich rodičů i prarodičů, mohli si přečíst, co máme rádi a co nás dva spojuje a mohli si ověřit, jak dobře nás znají formou křížovky.

Poradila bys, prosím, nevěstám postup na levné svatební čokoládky, které jsi vytvářela? Když jsem přemýšlela, jakou hostům připravit drobnost na památku, zvolila jsem právě svatební čokoládky. Protože se ale prodávají velmi draze, člověk navíc nemá přehled o složení čokolády a grafika etiket dost často pokulhává, rozhodla jsem se, že si je přichystám sama.

Nakoupila jsem si miničokoládky od mé oblíbené francouzské značky Monbana, co se běžně dávají v kavárnách ke kávě, namyslela si etikety, nechala si je od grafičky zpracovat a vytisknout a pak už jsem po večerech lepila :-). Celkem jich bylo přes tisíc kousků, takže mi z toho šla už hlava kolem, ale výsledek vypadal moc hezky.

Jak si svatbu užívala vaše dcerka? Ta si ji užila moc. Na svatbě bylo víc dětí, připravila jsem jim dětský koutek, natiskla omalovánky, nakoupila bublifuky a celou svatbu jsme o nich nevěděli. Když jsme se s Adélkou chtěli vyfotit, neměla vůbec čas, což je jediná věc, která mě zpětně mrzí, máme s ní málo fotek. Ale pořád někde pobíhala, hrála si s dětmi a to, že se berou její rodiče, ji vůbec nezajímalo :-). Doteď ale vzpomíná na to, že jsme měli stejné šaty a na to, jak nám podávala prstýnky.

Připravili si pro vás hosté nějaké překvapení? Hosté nám do knihy vzpomínek nalepili spoustu fotek z Polaroidu a připsali krásné vzkazy, tou knihou listuji často a jsem moc ráda, že jsme ji na svatbě měli. Taky nám „namalovali“ obraz nás dvou, na kterém vypadáme opravdu skvostně :-). Tohle překvápko nám zajistili naši svědci, kteří byli úžasní. Rozstříhali naši fotku, každému, kdo měl zájem, dali jeden kousek a pak měl každý z nich na papír namalovat právě tu část fotky, kterou dostal.

Který moment z vaší svatby vás nejvíce dojal? Určitě to, když nám dcera podávala prstýnky, dala nám pusu a řekla nám, že nás má ráda. Jedno oko nezůstalo suché.

Co na vaší svatbě bylo DIY a co jste raději přenechali profíkům? Profíkům jsme nechali grafiku, svatební kytice, raut a výzdobu obřadu, vše ostatní bylo na nás, nebo spíš na mně.

Změnila u vás svatba něco? Nemyslím si, že nic zásadního. Teď už jsme ale oficiálně svoji, dcera velmi ráda a všude prohlašuje, že táta byl ženich a máma nevěsta a všichni tři na ni máme krásné vzpomínky.