Nevěsta Vlaďka: „Máme moc rádi hory, proto jsme celý náš den sladili s přírodou.“
Vlaďuš a Rostík na sebe prozradili, že mají rádi víno, srandu a cestování. Dle téhle první věty mi hned bylo jasné, že se jejich svatba určitě nesla v pohodovém duchu. Oba dva vyrostli v Beskydech a proto se rozhodli slíbit si věrnost právě tam. To vše a mnohem více se dočtete v následujícím rozhovoru.
První řádky klasicky patří k malému představení páru. Co bys na vás práskla? Máme rádi víno, srandu a cestování. Ta věta nás, myslím, vystihuje dost přesně :-). Známe se už od dětství a před 12-ti lety jsme si k sobě opět našli cestu a zjistili, že jeden bez druhého nechceme být…
Začala sis před žádostí všímat, že je tvůj muž nervóznější? Jak tě požádal o ruku? Vtipné je, že to bylo přesně opačně. Myslela jsem si, že máme vztahovou krizi. Rostík vymyslel pěknou kulišárnu, protože mě chtěl po tolika letech chození překvapit, aniž abych cokoliv tušila. A musím uznat, že se mu to povedlo výborně.
Asi měsíc před žádostí o ruku se začal chovat odmítavě a odtažitě. Nejvíc mě naštval na dovolené v Rakousku, když mi před výšlapem odmítl vzít do batohu mikinu a řekl mi, ať si své věci nesu sama. Když ve 2200 m.n.m. poklekl a zeptal se mě, zda si ho vezmu, odpovědi se mu hned nedostalo :-). Nervozně se zeptal podruhé a já mu dojatě odpověděla ANO, protože mi najednou došlo, proč se předchozí měsíc choval jinak.
Svatební šaty sis nechala ušít. Doporučila bys to ostatním nevěstám? A chystáš si šaty ponechat, nebo je chceš prodat dál? Loni v létě se shodou okolností vdávala i moje sestra. Takže jsme společně vyrazily do svatebních salonů. Vyzkoušely jsme opravdu hodně šatů a já zjistila, že ty, které bych si představovala, bude téměř nemožné sehnat k zapůjčení. V Havířově jsme měly štěstí a narazily se sestrou na salon, kde se šaty nejen půjčovaly, ale i šily na zakázku a bylo rozhodnuto. Paní majitelka byla moc ochotná a milá, změřila mě, zkonzultovaly jsme střih a pomocí inspirace z Pinterestu, mi ušila vysněné svatební šaty, které mi padly jako ulité. Byla jsem neskutečně šťastná, že mám šaty přesně podle svých představ, které mi krásně sedí a nemusím se bát, že je na svatbě zašpiním nebo poničím.
Po vlastní zkušenosti bych doporučila ušití šatů na míru hlavně těm nevěstám, které netouží po těch korzetových a chtějí mít jistotu, že se budou cítit ve svatební den pohodlně, třeba až do rána, jako já.
Šaty mám v plánu prodat, asi nemám důvod si je nechávat, budu ráda, když udělají krásný den jiné nevěstě.
Jak sis užívala ranní hýčkání od vizážistky a kadeřnice? Zvolila sis líčení, které nosíš běžně? Svatební účes a líčení jsem brala jako nezbytnou součást příprav. Nedá se říct, že bych si procedury vyloženě užívala. Za to sklenku šampaňského a kanapky jsem si užila moc, tak jako přítomnost maminek, sestry a nejbližších kamarádek, které mi dělaly společnost a pomáhaly tlumit nervozitu.
Líčení jsme s vizážistkou zvolily výraznější, než nosím běžně. Nejprve jsem byla rozpačitá, ale nakonec se to ukázalo jako dobrá volba. Líčení vydrželo krásné po celou dobu. O vlasy se postaral kamarád kadeřník, který nikdy nezklame, účes vykouzlil nádherný a perfektně držel tvar.
Jaké byly tvé představy o svatbě? Do jakého stylu jste nakonec svatbu ladili? Máme moc rádi hory, hlavně Beskydy, kde jsme oba dva vyrostli. Proto jsme ani neuvažovali o jiné možnosti, než prožít náš svatební den venku na louce nebo u lesa. Manželův bratranec vlastní útulnou turistickou chatu na úpatí Smrku, kde jsou schopni uspořádat obřad venku, hostinu v prostorném party stanu a ugrilovat třeba celého čuníka. Proto jsme zajásali, když se nám podařil ukořistit poslední volný srpnový termín na oné chatě.
Tím pádem jsme celý náš den sladili s okolní přírodou. Dominovaly pouze modré hortenzie, které výzdobu rozjasnily.
Co se vám podařilo zrealizovat a od čeho jste postupem času upustili? Společně jsme si chtěli většinu dekorací vyrobit sami. Proto jsme vyrazili do našeho lesa a pokáceli břízu, ze které se podařilo manželovi vyrobit krásné svícny, tácky, podtácky a slavobránu. Maminka udělala vývazky a pomohla mi s výrobou váziček. Květinovou výzdobu jsme dostali svatebním darem od tety a strejdy a myslím, že se jim moc povedla.
Nakonec jsme upustili od balíků slámy, které jsme chtěli na sezení. Bylo těžké je sehnat a případně dopravit na místo.
V party stanu se ukrýval pánský koutek. Co v něm bylo a jak se mužskému osazenstvu líbil? Pánský koutek si z větší části vymyslel a připravil manžel. Obsahoval kvalitní rumy, whiskey, doutníky, svatební noviny, které jsme dostali svatebním darem a malou časosběrnou kameru. Záběry opravdu stojí za to :-). Pánský koutek si ale ve skutečnosti pánové moc neužili. Pobouřené babičky se dotazovaly na koutek Dámský, který nenalezly. Na protest obsadily Pánský koutek a vypily převážnou část ženichovy sbírky. Teď se manžel směje, že kdyby nazval koutek Rumovým, babičky by si jej zřejmě moc nevšímaly.
Takže pro dámy žádný koutek nebyl? Kamarádky pro mě připravily malé odpočinkové místo na dece u bazénu. Měla jsem tady možnost si na chvíli oddychnout a užit si holčičí společnost. Jak vidno, tento koutek ale naše babičky nijak nenadchnul…:-)
Kdy jste se s Rostíkem viděli naposled před obřadem? Rozloučili jste se nějak speciálně? Před svatbou jsme plánovali, že poslední noc budeme spát odděleně. Nakonec jsme se rozhodli, že se asi nejlépe vyspíme tam, kde jsme zvyklí. Takže jsme se ve svatební ráno probudili u nás doma a na místo konání odjeli společně, kde probíhaly veškeré přípravy. Žádné romantické loučení se nekonalo. Spíše jsme probírali, co je ještě potřeba zařídit a dolaďovali výzdobu. Na rozloučenou jsme si dali pusu a objali se.
Byl i pro vás svatební obřad tou nejkrásnější částí dne, nebo ho něco předčilo? Obřad byl tím nejemotivnějším okamžikem z celé svatby. Určitě to bylo umocněno tím, že jsem byla pro většinu svatebčanů včetně ženicha utajenou nevěstou. Když se s manželem ohlédneme, celý svatební den pro nás byl podařeným a krásným zážitkem, na který budeme rádi vzpomínat.
Co následovalo po obřadu? Tady jsme to pojali naprosto tradičně. Po obřadu následovaly gratulace, krátké focení a svatební zvyky, jako zametání rozbitého talíře a přenášení přes práh. Před obědem proběhl společný proslov našich milých svědků, který nás pobavil i dojal a poté následoval oběd. Společné krmení polévkou děrovanou lžící nemohlo chybět. Už po svatebním obědě se někteří hosté rozhodli osvěžit v bazénu nebo se fotografovat připraveným polaroidem. Jsme rádi, že se zábava rozproudila takřka sama od sebe.
Na který moment vzpomínáš s největším úsměvem? Co tě fakt pobavilo? Na večerní zábavu si pro nás svědkové připravili hru, kdy jsme měli prohozené role. Já jako nevěsta jsem zatloukala hřebíky do dřeva. Ženich dostal za úkol přebalit panenku. Kamarádku napadlo podstrčit mu k přebalení svého 2 měsíčního chlapečka, který měl zrovna plnou plínku, takže si manžel užil přebalování se vším všudy :-). Ke konci už si nevěděl s přebalováním rady, tak jsem zanechala svého úkolu, který stejně nikoho moc nezajímal a rozhodla se přebalování dokončit a manžela vysvobodit. Myslím, že tímto se podařilo všechny přítomné hodně pobavit a na zábavu vzpomínají do teď.
Jak jste strávili první den jako novomanželé? Den po svatbě jsme měli plné ruce práce s úklidem a s odvozem věcí z místa konání. Nejkrásnějším momentem našeho prvního dne manželského života byl určitě večer. Všechno bylo hotovo a my měli čas posadit se, otevřít si dobrou láhev vína, pročíst si blahopřání, popovídat si o svatbě a užít si jen jeden druhého.
Přidej příspěvek