Nevěsta Lenka: „Těžko se popisuje, co člověk během obřadu cítí, to musí zažít každý na vlastní kůži.“

Lenka je mi velmi blízká, protože milovala svatby už odmala. Na stránku Beremese se zaregistrovala ještě dřív, než svého manžela Lukáše vůbec poznala. A má to krásné štěstí, že letos v červu mohla kliknout na tlačítko "Přidat svatební album" a vy se tak na něj můžete s chutí podívat!

Leni, díky čemu ses do Lukáše bezhlavě zamilovala? A on do tebe? Byl to trochu běh na dlouhou trať. Poprvé jsme se viděli rok před naším seznámením na jednom fotbalovém zápase ve větší partě lidí. Já ho moc neregistrovala, protože jsem tam měla svých kamarádů dost. Až zpětně mi pak řekl, že už tehdy se ptal kamarádů, kdo je ta blonďatá holka. O rok později nás seznámil náš společný kamarád, (který mu teď na svatbě šel za svědka).

Když mi pak později dal najevo, že se mu líbím, tak já ale měla pocit, že se k sobě moc nehodíme a ani jsem tehdy nikoho nehledala, takže jsem se ho snažila dost dlouho odbývat. Ale on se nedal. Byl opravdu vytrvalý, ale ne dotěrný, takže mě to nezačalo rozčilovat, což by se mi asi u někoho jiného stalo. Líbilo se mi, že to nevzdal, že se snaží, ale přitom mě do ničeho netlačí a nechává mi dost osobního prostoru. Když jsem s ním po čase konečně šla na rande, najednou jsem zjistila, že je vlastně úplně jiný, než jsem si celou myslela. Asi tam se to ve mně zlomilo a zamilovala jsem se i já.

Jaký je příběh vašeho romantického zasnoubení? Po jak dlouhé době vztahu zasnoubení přišlo? O svatbě jsme mluvili už snad po půl roce našeho vztahu, věděli jsme celou dobu, že se chceme jednou vzít. Zásnuby proběhly po 4 letech vztahu v italských Benátkách. Absolvovali jsme 4 denní cestu po Itálii. Benátky byly posledním bodem. Po jejich celodenní prohlídce mě požádal o ruku v parku u Canal Garde.

Den před výletem do Benátek prý tajně volal naší kamarádce, mojí svědkyni Adélce, z hotelu v Padově, že už to asi s nervama nevydrží, že mě snad požádá o ruku přímo teď v hotelu. Tak dostal vynadáno, ať není blázen, že druhý den bude v jednom z nejromantičtějších měst na světě, tak ať ho to ani nenapadne a počká.

Jak ses vůbec dostala na Beremese? A co ti tahle stránka dala? Na Beremese jsem se dostala už spoustu let zpět. Byla jsem na střední škole, manžela ještě ani neznala, zato jsem byla odjakživa blázen do svateb. Můj sen už odmala bylo mít svatební agenturu, nebo pracovat v nějakém svatebním magazínu. Takže v dětství jsem prosila rodiče, aby mi kupovali časopisy o svatbách a později jsem si obrázky nevěst hledala na internetu. Tím jsem se jednou přes různé fotky proklikala až na Beremese a byla úplně unešená, kam jsem se to dostala.

O tom, že existuje nějaká svatební sociální síť jsem neměla zdání. Pak jsem tady pořád vysedávala, kochala se fotkami, představovala si, jaký profil bych si založila já, kdybych byla nevěsta, co bych sem nahrála, jaké psala popisky a tak. Tahle stránka mi dala nepopsatelně velké množství inspirace, doporučení i kontakty na dodavatele a profesionály, která bych jinde asi nesehnala, zkušenosti… Poznala jsem tu i moc milé holky, je fajn vidět, že i někdo jiný řeší podobné problémy jako vy. Že v tom nejste sama.

Jako blázen do bot pro tebe bylo asi těžké vybrat ty nejlepší boty, že? Jak výběr nakonec dopadl? Nejdřív jsem si objednala jedny nádherné celé třpytivé. Dorazily, byly luxusní, ale ukázalo se, že nejdou nosit, protože jsou hrozně tvrdé a okraje řežou do nohy. Já jako správný cvok jsem si ale řekla, že je stejně vyšlápnu, že to musí přece povolit. Tak jsem v nich šla do Národního na operu. Závěr= pořezaly mi kotníky tak, že na nich mám jizvy.

Následně jsem objednala jiné. Po pár dnech mi z e- shopu přišla zpráva, že se omlouvají, ale že moji velikost už nemají, což díky systémové chybě nebylo v e- shopu vidět. Takže moji objednávku museli stornovat. Do třetice mi přišly objednané lodičky, u kterých jsem si říkala, že ty už zákonitě musí být OK, že přece není možné, aby třetí boty po sobě nevyšly. Je to možné. Z e-shopu mi omylem poslali špatnou velikost, jinou než jakou jsem si objednala. Naštěstí mi je bleskově vyreklamovali a poslali správné. Ty už mi seděly, v těch jsem šla k oltáři.

Hned při návštěvě prvního salonu sis vybrala svatební šaty. Čím si tě ty šaty nejvíce získaly? Byl to úplně první salon, který jsem navštívila a upřímně jsem do něj šla spíš proto, abych věděla, co tak od zkoušení čekat. Nepočítala jsem s tím, že zrovna tady bych si vybrala. Vyzkoušela jsem celkem 5 šatů a ty páté byly ONY. Vůbec jsem si jich původně na stojanu nevšimla, upozornila mě na ně až družička.

Když jsem je oblékla, družička s maminkou začaly lapat po dechu, slečna ze salonu byla úplně dojatá. Já nechápala, co na nich vidí, protože na ramínku nebylo pořádně vidět všechny jejich detaily. Až když jsem se uviděla v zrcadle, tak jsem pochopila, že jsou to přesně ty, co jsem si vysnila. Chtěla jsem velkou sukni, co nejvíc odhalená záda, krajku. Klasicky elegantní, ale zároveň něco, co nemá každý. Princeznovské, ale nepřeplácané, něžné i rafinované. Všechno splňovaly. Navíc byly úplně nové, byla jsem první nevěsta, co se v nich vdávala.

Co bylo na svatebních přípravách nejtěžší? Určitě tak poslední 3 týdny před svatbou, kdy se ladí detaily a organizační věci týkající se hostů. Nakoupit dekorace, zamluvit dort, vybrat hudbu, oblečení apod. je celkem v pohodě, i když jsou to hodně zásadní věci. Ale těsně před svatbou na Vás postupně vyplouvá hromada maličkostí, které je potřeba ještě dořešit a paradoxně z těch pochází největší předsvatební stres. Plus to, co neovlivníte, i když jste největší perfekcionista – svatební hosté.

Někdo třeba není schopen do poslední chvíle závazně potvrdit, zda se zúčastní, jiný těsně před svatbou onemocní, nebo nedostane v práci volno. Ideální jsou hosté, kteří se chovají, jako by snad svatba byla kvůli nim a mají neustále nějaké požadavky. Nám se osvědčilo poslat předsvatební instrukce, které jsme dávali k oznámením. Byly na nich organizační věci ke svatebnímu ránu, v kolik je sraz, kde se parkuje, info ke svatebním darům, ubytování, dress codu, atd.

Omezí se tím aspoň trochu dotazy ze strany hostů na vás a zároveň zabráníte případným faux pas, jako jsou nevhodně oblečení svatebčané, pozdní příjezdy, zvonící telefon během obřadu apod. Skvělá věc byla i svatební koordinátorka. Měli jsme ji jen od rána do konce obřadu, díky čemuž vše důležité proběhlo hladce, v klidu a zároveň nás její služby nestály „raketu“, jako kdyby byla přítomna delší dobu.

Také je určitě dobré týden před svatbou kontaktovat všechny dodavatele a potvrdit si, že s vámi počítají. A v neposlední řadě svědkové a případné družičky. I kdyby z nějakého důvodu nebyli schopni vám pomoct přímo s přípravami, je hodně důležité mít v den D u sebe někoho, kdo je Vám stále k dispozici, umí odlehčit situaci, když jsme nervózní a zároveň také být k ruce a maximálně vás podpořit. My na ně měli štěstí a jsme jim vděční za to, že stáli při nás. S tím souvisí i to, že člověk nemusí na svatbu zvát každého ze slušnosti. Je lepší pozvat jen ty, co za to stojí a s kterými si svůj den užijete. Ušetříte si tím zbytečné starosti s problematickými hosty.

Jaká byla noc před svatbou a následné ráno? Jak jste si užívaly společné čančání s holkama? Večer jsme šli v našem resortu na večeři a poté ještě do noci na pokoji dodělávali vývazky, aby je koordinátorky měly ráno nachystané. Dřív jsme je prostě nestihli. Já pak ještě ve svém pokoji kontrolovala některé dekorace na ráno. Paradoxně, i když to bylo takhle na poslední chvíli, bavilo mě to a těšila jsem se se na zítřek.

Celou předsvatební noc bylo obrovská bouřka, od 9 večer až do 5 ráno. Díky tomu jsme se ani jeden moc nevyspali. V 1 ráno jsem ležela v posteli, poslouchala ten rámus venku a byla úplně hotová, protože to opravdu nevypadalo, že by za pár hodin, ráno, mělo být hezky. Byl to takový ten liják, během kterého jste za 10 sekund mokří na kost a takový vichr, že jsem se už jen modlila, ať teda aspoň nevypadne elektřina, protože to by byla celá svatba v háji. Hlavou mi letělo, že kdyby se to fakt stalo, tak DJ je DOSLOVA nahraný, vizážistka ani nebude mít kam zapnout kulmu a v kuchyni to můžou celé zabalit.

Nehledě na to, že popadané větve ze stromů na zahradě bude ráno muset někdo z personálu odklidit. Nakonec jsem usnula až kolem 2 ranní a budila se celou noc, takže ráno jsem za sebou měla jen asi 3 hodiny přerušovaného spánku. Prostě svěží nevěsta. Manžel to samé. I celé dopoledne bylo ještě zataženo a foukalo, ale to jsem naštěstí neviděla, protože mě od rána chystala na pokoji vizážistka.

To bylo moc fajn, je nesmírně pohodová, moje družičky, svědkyně, kameraman a fotografky také, takže jsem už byla díky nim až do obřadu v dobré náladě a brala to tak, že pokud nám je teda souzeno mít na obřad venku zataženo, tak naštěstí máme skvělou fotografku, která z té zamračené oblohy a vlasů rozfoukaných větrem udělá na fotkách ještě přednost :-). Nakonec i to počasí vyšlo, slunce vylezlo pár minut před obřadem a pak bylo až do večera krásně.

I se zákusky to vypadalo chvíli na štíru… Když člověk během příprav zařizuje XX věcí, posílá a čte kvanta mailů, platí zálohy.. tak se v tom množství může stát, že něco přehlédne. Mě se stalo to, že jsem z cukrárny, která nám dodávala zákusky, přehlédla v mailu s potvrzením objednávky větu, že je platná až ve chvíli, kdy jim přijde záloha 200 Kč.

Na ten e- mail jsem při kontrole narazila 2 DNY PŘED SVATBOU! Když zjistíte dva dny před termínem, že objednané zákusky vlastně nemáte objednané, protože bez zálohy tu objednávku nikdo neřeší, je to super pocit. Manžel do cukrárny zavolal a naštěstí nám vyšli vstříc a poslali zakázku bleskově do výroby i bez zálohy.

Váš oddávající, Michal Pokorný, se s vámi před svatbou sešel, aby se s vámi seznámil a udělal vám svatební řeč na míru. Obřad pak musel mít obrovský náboj, že? S Michalem jsme si na schůzce hned potykali. Byl to jeho návrh, prý se mu pak se snoubenci líp mluví a i svatba potom není tak škrobená a sešněrovaná. Na začátku obřadu se usmál, kývnul na nás na pozdrav a já čekala, co z něj tedy vyleze. Nečekala jsem už, že to bude až tak super. Žádná přeslazená obecná prázdná slova o osudu, životní harmonii, stromu života apod.

Vtipné, trefné přesně na nás a zjevně i dojemné, protože brečela většina hostů. Já se držela až do chvíle, kdy mi na konci přišel popřát brácha… Těžko se popisuje, co člověk během obřadu cítí, to musí zažít každý na vlastní kůži. Můžu jen říct, že ať si vysníte a předem představujete jakýkoli pocit, stejně pak v reálu je to ještě o sto levelů někde jinde.

Při výběru obleku pro ženicha jste využili služeb firmy Suitsup. Popsala bys, prosím, tuto službu pro nevěsty, které ji neznají? Jde o salon s pánskou společenskou módou, kde vás při návštěvě usadí na sedačku, nabídnou drink a doutník a věnují se Vám opravdu pečlivě. Manžela se ptali i na jeho životní styl, zda je zvyklý nosit obleky, jak bude laděná naše svatba, co budu mít na sobě já, atd., aby byli opravdu schopni najít mu takový outfit, který mu nejen bude slušet, ale bude ladit k naší svatbě. Pak klienta změří, vybraný oblek mu upraví na míru a pokud chce, zapůjčí i košili, boty, pásek, kapesníček do klopy, doplňky, zkrátka udělají styling od hlavy až k patě.

Který okamžik dne se ti nejvíce vryl do paměti? Moment, kdy už všichni hosté čekali nachystaní na nazdobené zahradě a já stála ve svém pokoji už jen s koordinátorkami a tatínkem a vycházeli jsme ven, že teda jdeme na věc. Ten pocit, že tam všichni jsou a že já tam za pár minut dojdu taky, že už se čeká jen na mě… a co bude pak následovat, ten si pamatuji doteď úplně přesně.

Pak druhý moment, když jsem za pár minut stála s tatínkem, koordinátorkami a družičkami na schovaná na zahradě v místě, odkud jsme měli vycházet k nástupu a uslyšela jsem první tóny mojí skladby a došlo mi, že už je to tu. A svatební řeč oddávajícího. Ještě teď, to všechno vidím úplně živě a zase mám husí kůži

Plánujete líbánky? Ano, zatím to vypadá na nějakou destinaci v Karibiku, ale ještě to ladíme. Zatím vede Kuba a Dominikánská republika.

Víc fotografií ze svatby Lenky a Lukáša:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---