Kategórie

Nevěsta Veronika: "Obřad jsme měli na louce u krásného rozvětveného stromu. Dokonalejší už to být nemohlo!"

Dnes se podíváme na svatbu Veroniky a Zdendy, kteří si vyměnili své sliby pod skvostným dubem. Vlastně to píšu špatně. Byla to svatba Veroniky, Zdendy a jejich miminka, které nosí nevěsta pod svým srdcem. Celý jejich den D je zvěčněn na jemných fotografiích, ze kterých sálá jejich štěstí a láska. Radost pohledět…

Veru, vzpomínáš si ještě na první setkání se Zdendou?
Jako by to bylo včera. Poprvé jsme se potkali na kolečkových bruslích. Zdenda chtěl přijet těsně ke mě, aby se mi představil, ale hned přede mnou zavrávoral natolik, že mi téměř padl k nohám. Musel z toho být dost rozhozený, protože celou dobu, ač je jinak velký bavič, mluvil dokola jen o počasí a mě to přišlo hrozně roztomilý. Do dneška se tomu spolu smějeme. Sice jsem si dávala chvíli na čas, než mě dostal tím jeho kukučem a úžasným úsměvem, ale pak to šlo všechno strašně rychle a už po roce jsme budovali společný domov.

Jak jsi byla požádána o ruku?
Žádost o ruku přišla nečekaně 22.srpna, 2 dny před naším druhým výročím. Byla jsem celý den v práci a Zdenda se mi skoro celý den neozval, tak jsem spěchala za ním domu, abych zjistila, co dělal a jaký měl den. Přivítal mě v teplákách a zavřel mě do koupelny s mými nejkrásnějšími šaty. To už jsem trochu znervózněla, co na mě zase vymyslel. Dala jsem si sprchu a on se mezitím převlékl a zapálil asi milion svíček, ze kterých udělal jakousi symbolickou cestu k němu. Na té cestě byly poházené plátky růží a mezi nimi různé čokoládky, víno, meloun, a další věci, které mám ráda.

Když jsem otevřela dveře do obýváku, rozbušilo se mi srdce jako o závod. Na televizi běžela videoprezentace z našich společných fotek a hrála naše oblíbená písnička. Zdenda stál na druhé straně místnosti a čekal na mě s růží a malinkatou krabičkou v ruce. Bylo to neskutečně romantický a dodnes ho obdivuji za to, že si na tom nechal tolik záležet.

Žádal Zdenda tvé rodiče o tvou rukou?
Naše zasnoubení jsme rodičům oznámili až několik dní potom u společného oběda. O mou ruku je Zdenda nežádal. Tím, že už nějakou dobu žijeme jeden pro druhého, nepokládal to za důležité. Prostě si mě vzal. :-)

Jak celé svatební přípravy prožíval ženich?
Zdenda byl neskutečně trpělivý a ve spoustě věcí se sám angažoval. Chtěl se mnou chodit na schůzky s floristou i aranžérkou, vybíral prstýnky, dort a svatební písně, pomáhal mi s celkovým konceptem stylu svatby. Víceméně ovlivnil vše, co se svatby týkalo. Byla jsem sama překvapená, jak přípravy prožíval a dokonce tvrdí, že ho to bavilo!

Jak sis užívala hýčkání kadeřnice a vizážistky?
Jako každé ženě mi bylo samozřejmě příjemné, když mě vizážistka zkrášlovala. Svěřila jsem jí jak svatební líčení, tak i účes a byla jsem maximálně spokojená. Díky zkoušce, kterou jsem absolvovala měsíc před svatbou, jsem věděla, do čeho jdu. I přesto, že jsem se rozhodla trochu pozměnit účes, byla jsem naprosto v klidu a bez obav. Nutno podotknout, že jsem neměla před sebou žádné zrcadlo a tak jsem viděla konečný výsledek teprve chvíli před odjezdem na obřad.

Jakou jobovku jste vašim rodičům v den svatby oznámili?
Zhruba dva měsíce před svatbou, v tom nejhektičtějším období svatebních příprav, kdy jsme ještě na poslední chvíli řešili změnu několika dodavatelů, jsme zjistili, že čekáme miminko. Po prvním momentu překvapení a obrovské radosti následovaly obavy, jak asi budu první trimestr těhotenství snášet a zda se vůbec vejdu do svých svatebních šatů. Cítila jsem najednou strašnou únavu a měla pocit, že už ty přípravy nedokážu dotáhnout do konce. V tyto dny mi byl Zdenda velkou oporou. Spoustu zařizovaní, které ještě do svatby zbývalo, si vzal na starost. Přes internet mi objednal náhradní šaty, které jsem nakonec ani nemusela použít, protože jsem se do těch původních ještě krásně vešla.

Všechno jsme to prožívali téměř sami, protože jsme se rozhodli o novince říct všem až v den svatby. Rodičům jsme to oznámili nejdříve stranou, těsně před odjezdem na obřad. Tím jsme spustili lavinu emocí a celý zbytek našeho dne se tak nesl v duchu neskutečného štěstí a lásky.

Proč jste se chtěli vzít zrovna pod stromem?
Úplně ze začátku jsme uvažovali o svatbě církevní. Chodili jsme po kostelech a hledali takový, ve kterém bychom se oba cítili dobře. Ten pravý jsme však v okolí nenašli. Někde na nás dopadala zvláštní pachuť z honosných a přezdobených oltářů, jinde na nás dýchala vlhkost ze starých koberců a lavic, na kterých sedělo už nespočet osudů, a přestože jsme oba toužili po duchovně silném místě, cítila jsem, že tohle není ono.

Když jsem zavřela oči a představila si nás dva, stáli jsme na louce u krásného rozvětveného stromu. U stromu, který bude vystihovat a symbolizovat náš vztah. Vidím tam i určitou vazbu mezi duchovnem a přírodou, která je a vždy bude tím nejbližším člověku. Ta představa se hned zalíbila i Zdendovi a já se znovu začala strašně moc těšit! V hlavě jsem měla najednou milion nápadů, jak strom nazdobit a všechno mi to začalo do sebe zapadat. Ještě zbývalo najít ten pravý.

A jaké bylo hledání toho pravého stromu?
Nejoblíbenější energetický strom je dub. Jeho hledání bylo opravdu zdlouhavé a zabralo nám hodně času. Vždy ve svém volnu jsme vyrazili do přírody na předem vytipovaná místa, ale většinou byl strom na špatně přístupném místě nebo na neudržovaném pozemku. V městských parcích zase chodilo spoustu lidí a my přece jen toužili po určitém soukromí a přírodě kolem.

Místo obřadu pro nás bylo poměrně důležité a proto jsme se nehodlali smířit s tím, že se vezmeme někde na matrice i na úkor toho, že nemusí vyjít počasí. Nakonec jsme navštívili velký stromový park, který přiléhal bývalému zámku a tam našli až při třetí návštěvě náš vysněný strom. Při první návštěvě ještě nebyl zelený, po druhé byla všude kolem něho dlouhá tráva a já měla šílené záchvaty alergie no a dva dny před obřadem se tam nedalo vydržet kvůli náletům komárů. Sama nevím, jak je to možné, ale v náš den jsem tam ani jednoho komára neviděla a počasí nám nádherně vyšlo, takže dokonalejší už to snad ani nemohlo být a navíc máme na celý život krásný zážitek.

Koho jste zvolili za své svědky?
Zdenda si vybral jednoho ze tří bratrů. Všichni čtyři drží celý život při sobě a volba padla na toho nejmladšího, který je jako jediný ještě svobodný a svatbu plánuje na příští rok. Já si vybrala jednu z kamarádek, kterou znám od dětství. Tuším, že oba svědky jsme požádali o Vánocích formou lístečků na darované Whisky či v krabičce s cukrovím.

Proběhlo vše podle tvých představ?
Udělali jsme maximum pro to, aby bylo vše dle našich představ. Důkladně jsme vybírali jak místo obřadu a oslavy, tak i všechny dodavatele. Do detailů jsme řešili výzdobu a snažili se do posledního dne o to, aby byla naše svatba uvolněná, přirozená, nepřeplácaná, originální a také trochu elegantní a romantická. Moc jsme si přáli, aby se všichni dobře bavili a užili si to s námi. Zpětně jsme si však uvědomili, že jsme podcenili samotnou organizaci celého dne a myslím si, že kdyby jsme si najali zkušeného koordinátora, užili bychom si tento den ještě o něco více. Ten den je totiž neskutečně krátký a sama jsem nemohla uvěřit tomu, jak rychle letěl čas.

Který okamžik dne byl ten nejkrásnější?
Celý den byl naprosto snový a plný emocí. Začalo to našim setkáním a předáním kytice v přírodě, kdy mě Zdenda poprvé uviděl v šatech. Ten jeho pohled budu mít navždy před očima. Následovalo oznámení novinky rodičům, kdy už jsem měla na krajíčku i já a pokračovalo to samotným obřadem.

Nejkrásnějším okamžikem dne pro mě však byla ta chvíle, kdy jsem vyslovila „Ano“ tomu nejúžasnějšímu muži mého života a kdy mě k sobě silně přitiskl a poprvé políbil jako svou ženu. V ten moment jsem byla natolik opojená štěstím a láskou, že jsem téměř nevnímala následné gratulace svatebčanů.

Která vaše svatební fotka se ti nejvíce líbí a proč? Na jakém místě vznikla?
Zatím máme jen pár fotek, na kterých fotografka pracovala přes noc ještě druhý den po svatbě, takže věřím, že se mezi tím zbytkem najdou další krásné fotky. Nicméně nejhezčí jsou podle mě ty z makového pole. Jsou něžné a zachycují štěstí, kterého jsme byli plni. Kolem makového pole jsme náhodně projížděli, když jsme hledali předem vybrané místo k focení, ale navigace nás dovedla úplně jinam, takže tyto fotky vznikly zcela spontánně a neplánovaně.

Co by jsi poradila budoucím nevěstám?
Svatbu si zařizujte hlavně podle sebe, prostě tak, jakou ji chcete vy dva! Nikým a ničím si nenechte přípravy znepříjemnit, svůj den si užijte naplno a hlavně bez stresu a v přítomnosti těch, které máte rádi! Netrapte se tím, když vše nebude úplně perfektní a dokonalé, raději se snažte najít to krásné v obyčejných věcech. Mnohem důležitější než samotný svatební den je přece to, co bude následovat.

Víc fotografií ze svatby Veroniky a Zdendy:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!