Kategórie

Nevesta Miška: "Jelikož šperky nenosím, o ruku jsem byla požádána botami Jimmy Choo."

Adam si dal na žádosti o Michaelinu ruku opravdu záležet. Míša se jednou zmínila, že jelikož nenosí žádné šperky, na zásnubní prsten by se akorát tak prášilo někde v poličce. Avšak boty značky Jimmy Choo, to by bylo jiné kafe :-). Adam boty zakoupil, na lampion štěstí sepsal 22 důvodů, proč je on ten nejlepší a pak už jen Michaelu vytáhl na jednu z jejích nejzásadnějších procházek života :-). Více se dočtete ve článku.

Jak vzpomínáš na den, kdy jsi byla požádána o ruku? A jak to proběhlo?
Den, kdy jsem byla požádána o ruku, byl 8.8.2017. Adam strašně naléhal, ať se jdeme projít s Tyrionkem do polí za městem, kam se mi ale vůbec nechtělo, protože už se smrákalo a já už bych se nejraději viděla ve sprše a v posteli. Něco ale viselo ve vzduchu a viděla jsem, že mu na tom velmi záleží, tak jsem nahodila tepláky a vyrazili jsme.

Na dotaz, proč s sebou bere batoh se mi dostalo velmi trapné odpovědi, že máme nějaké nové hračky pro Tyriona na aportování, to mě jen utvrdilo v závěru, že se něco chystá a kladla jsem si otázku, zda mi opravdu koupil zásnubní boty Jimmy Choo, což byl rozmar, který jsem kdysi pronesla v té souvislosti, že nenosím žádné šperky, tudíž opravdu prsten nechci, tedy pokud nemá ležet zaprášený na poličce.

Když jsme dorazili nahoru na kopec a viděla jsem západ slunce nad Litomyšlí, bylo to opravdu velmi hezké. Adam si klekl a začal „bagrovat“ obsah batohu. Postupně vyndal lampion štěstí, jehož pouštění je od začátku našeho vztahu naše společná zábava, na kterém bylo napsáno 22 důvodů, proč bych měla odpovědět ANO (22 je naše číslo, 22.10.2012 jsme spolu začali chodit, oba máme celý život nejoblíbenější číslo 2 – proto i svatba byla nakonec 22.6.2018).

Zatímco jsem si je četla a některé důvody mě dojímaly, některé rozesmívaly, opravdu vytáhl krabici s Jimmym a požádal mě o ruku a současně sdělil, že 10.8. (na mé 25. narozeniny) odlétáme do Říma na předsvatební cestu – no na tento kalibr opravdu nešlo říct ne :-). Zpětně, když vidím, kolik do celého vymýšlení investoval energie, času, i peněz, opravdu moc si toho vážím a obdivu jej, že se do toho takto opřel.

Co vás s Adamem spojuje a v čem jste naprosto rozdílní?
S Adamem nás kromě lásky a našeho „miminka“ psa Tyriona (náš spolehlivý nosič svatebních prstenů a také zdroj zábavy přímo u obřadu, kdy se pokoušel obskočit manželova synovce) spojuje také společný humor, představa o budoucnosti a životě celkově.

Společné smýšlení pramení pravděpodobně z toho, že jsme se seznámili na vysoké škole, nejprve jsme tedy byli spolužáci, pak kamarádi, pak jsme spolu začali chodit a následně jsme se velmi rychle sestěhovali (resp. já se přistěhovala do doupěte pěti kluků a byly to ty nejhezčí VŠ roky – všichni jsme milovali hraní deskovek a karet, takže herní bytové turnaje byly naším denním chlebem, který jsme střídavě zapíjeli pivem či vínem :-)).

Opravdu rozdílní jsme pouze v jediné věci, a to je náhled na pořádek a všeobecně vztah k úklidu. Adam se narodil ve znamení panny a ze začátku našeho spolubydlení to bylo opravdu peklo! Naštěstí hrany jeho posedlosti uklízením jsem nebrousila sama, ale pomáhali mi k tomu i ostatní kluci, a to tak poctivě, že kolikrát i mě (rozenému bordeláři) přišel stav naší domácnosti velmi neutěšený. Teď už jsme třetím rokem v bytě sami a věřím, že jsme našli rozumný kompromis, tedy já uklízím více, než dřív a Adam méně, čímž jsme vlastně o jedinou „naprostou rozdílnost“ definitivně přišli.

Co jste sehnali na svatbu jako první?
Zde si nejsem úplně jistá, co bylo první, asi jak to bereš. Protože jsem zásnubní boty použila i na svatbě na náš první tanec, dalo by se říct, že první byl Jimmy. Současně ještě z Říma jsem volala do svatebního salonu Naive a domlouvala jsem si zkoušku, načež jsem hned 6.9. zakoupila své svatební šaty. A někde mezi tím jsme objednali svatební kelímky s našimi siluetami a datem svatby, do kterých jsme na svatbě čepovali pivo a následně je rozdali svatebním hostům jako dar.

Jaká byla tvá představa svatebních šatů a jaké jsi nakonec vybrala?
Moje představa šatů byla velmi „vílí“. Od začátku jsme chtěli místo, kde bude na dosah les, louka, pole, voda, stodola… Následně mě čekal tvrdý střet s realitou, kdy jsem zjistila, že všechny „vílí“ šaty (moje představa tělového tylu a pár výšivek krajkových kytek) dělají z mých celkem velkých prsou naprosto obří a jsem v nich strašně mohutná, protože jsem ještě ke všemu poměrně malá. Takže ke svatební slavobráně by šla nejdříve moje prsa, pak dlouho nic a pak já :-).

Nakonec jsem skončila u typu šatů, které jsem odmítla prvně vůbec zkoušet – tedy korzetový vršek a bohatá sukně. Byla jsem ze sebe zmatená, protože se mi zatím v životě nestává, že něco v tuto chvíli opravdu životně důležitého (:-D) ve výsledku skončilo naprosto v rozporu s tím, jak jsem si to naplánovala. Korunu tomu dodával můj drahý, kterého jsem prosila, ať jde vybírat šaty se mnou, ale strašně se tomu bránil tím, že začal pronášet věty typu: „doufám, že nebudeš jako našlehaný dort“, nebo „doufám, že nemáš korzet, je to už nemoderní“ :-D …

No, šaty už tou dobou byly dávno koupené ve skříni, že… Když se nakonec rozbrečel, když mě poprvé viděl, trochu se mi ulevilo a hlavou mi prolítlo „bože, chlape, ty fakt nemáš jasno, co v životě chceš" :-).

Čím jste se se ženichem obdarovali v den svatby?
Obdarovali jsme se dopisem, který jsme každý pojali trochu po svém, ale oběma se nám ten, který jsme obdrželi, moc líbil. Adam mi napsal 22 důvodů, proč se rozhodl vzít si on mě a já jsem mu vypsala všechnu lásku, kterou k němu cítím, protože mám všeobecně problém mluvit s lidmi o svých citech, a tak Adam slyší ta dvě slova rozhodně méně, než by si přál (a to už jsme zase u toho, že je to citlivá panna, a tak ho ty mé 2 A4 znovu hystericky rozplakaly :-D) – u nás rozhodně nejde nalézt typický model vlastností, nebo rozdělení prací á la „muž a žena“.

Možná si tak rozumíme právě proto, že moje rysy chování jsou spíše mužské a jeho spíše ženské, prostě jsme se hledali, až jsme se našli. Kromě dopisů jsme si dali drobné dárky, já jsem dostala parfém Marry me a Adam dostal pero Parker s datem svatby, Nutellu, aby si obalil nervy před obřadem a tři ručně malovaná „práva veta“. Jsme oba právníci a často od něho slyším, že mě nebude přeargumentovávat, protože to nemá cenu, ať si to udělám, jak chci. Tak jsem mu darovala tři záchranné brzdy, za které může kdykoliv zatáhnout, aniž by musel použít jediný argument :-).

Jaká byla Adamova reakce, když tě poprvé uviděl jako nevěstu?
Jak už jsem psala, přicházela jsem a on na mě čekal s mou svatební kyticí. Stoupla jsem si za něho a zakryla mu oči. Rozbrečel se ještě dříve, než mě vůbec viděl. Otáčel se asi na třikrát a vždy se vrátil zpět. Na počtvrté se už uklidnil, ale když se otočil, rozbrečel se znovu. Až pak jsme se políbili a objali a byla to krásná a dojemná chvíle – padla i má jediná slza za celý den (Adam má tu fotku velmi rád :-)!

Vy jste se tedy neviděli až u oltáře, ale již předtím. Doporučila bys to i ostatním nevěstám? :-) Co myslíš, že má větší kouzlo?
Jsem strašně šťastná, že jsem si prosadila, že budeme mít tzv. „first look“ ještě před obřadem a dopoledne, když tam budeme mít pouze rodinu a žádné svatební hosty, takže na to budeme mít prostor a klid a bude to okamžik jenom pro nás. Byla to naprosto nejintimnější chvíle z celého dne, Adam mohl brečet, jak dlouho chtěl a nemusel řešit, kdo se na něho kouká.

Stáli jsme tam a objímali jsme se strašně dlouho, ani jsme si nevšimli, že nás u toho fotí náš fotograf Petr a myslím, že fotky z first looku jsou jedny z nejhezčích, co máme. Udělala bych to zas a znovu. Měli jsme odpolední obřad právě proto, abychom s ničím nemuseli stresovat a vychutnat si právě tyto chvilky.

S kým jsi strávila svatební ráno?
Svatební ráno jsem strávila s celou bližší rodinou, se svědkyní, manželem i pejskem. Udělali jsme si ze svatby víkendovou akci – svatba v pátek byla nejlepším rozhodnutím. Přijeli jsme již ve čtvrtek ráno a celý den jsme zdobili spolu s personálem penzionu místo dění – svatba „vše na jednom místě“ byla pro nás tou nejideálnější variantou. Bylo nás dohromady asi čtrnáct a užili jsme si i tento „přípravný“ den.

V pátek jsem se probudila, tak jako každý jiný den, tedy s Tyrionem a s Adamem. Společně i s rodinou a dalšími jsme se sešli na snídani, kterou nám už personál vyšperkoval jako svatební a hodinu a půl jsme jedli, pili, povídali jsme si a užívali jsme to. Následně jsem šla do sprchy a pak začalo chystání. Vlasy i líčení mi dělala jedna z mých nejlepších kamarádek (také naše spolužačka z VŠ a moje spolubydlící, od které jsem se stěhovala ke klukům), takže atmosféra byla uvolněná, povídací a vzpomínací.

Kde jste si řekli své ano?
Obřad jsme měli přímo před svatební stodolou, na soutoku dvou řek na lučním paloučku, bylo to opravdu romantické. Jednalo se o prostory Penzionu na Čechách v Lačnově u Korouhve. K řece jsme ráno postavili slavobránu se stolečkem a pár židliček pro babičky, večer si pak někteří naši svatební hosté na tomto paloučku postavili stany, takže párty byla opravdu dlouhá a mnozí byli rádi za krátkou cestu ze stodoly do stanu.

Co si vaši hosté mohli ze svatby odnést?
Kromě svatebních kelímků si z naší svatby svatební hosté také odnášeli fotky z fotobudky, jelikož spolu s fotografem jsme si také objednali Fotodroid, což je budka, která rovnou vytiskne libovolný počet fotek. K fotokoutku jsme postavili stolek s washi páskami s albem a fixy a prosili hosty, aby kromě fotek, které si odnesou domů udělali i výtisk pro nás navíc, nalepili do alba a něco napsali. Přirozeně nám tak vzniklo svatební album přímo v průběhu svatby, takže jsme měli co vzít po dovolené do práce.

Za inspiraci na svatební kelímky, a právě toto album vznikající u fotokoutku chci touto cestou poděkovat právě Beremku! Dále moje maminka na svatbu vyrobila asi 20 lapačů snů a v průběhu svatby je hosté velmi obdivovali a zároveň zadávali své poptávky do budoucna, takže jsme je přímo v průběhu svatby rozdávali tomu, kdo si o ten který lapač snů, řekl jako první. Nechyběly ani svatební noviny.

Sbíhaly se mi sliny, když jsem viděla foto z vašeho rautu. Co všechno se podávalo? A stihli jste vůbec ochutnat?
Jídlo by naším kamenem úrazu, protože se přiznám, že my dva jsme z rautu příliš neochutnali, neboť jsme to nestíhali (to je zase nejspíš nevýhoda odpoledního obřadu, omezený čas na zábavu s hosty, focení atd.), jídlem jsme tedy příliš času netrávili. Měli jsme mezi hosty vegany, vegetariány a já sama držím bezlepkovou dietu, proto hodně pokrmů bylo řešeno tak, abychom nebyli příliš vyčlenění.

Velkou peckou byly polévky, česnečka a hovězí vývar. Dále se podávaly různé pečené slané masové koláče, saláty zeleninové i těstovinové, samozřejmě koláčky a pro masožravce se grilovaly kýty. Ještě před obřadem jsme měli oběd s širší rodinou, tam se podávala králičí paštika, vývar, krůtí roláda s parmazánovými nočky a cibulovou remuládou. Na jídlo jsme měli všeobecně velmi kladný ohlas a jsem za to ráda, neboť ne nadarmo se říká, že jídlo a kapela tvoří gró povedené svatby.

Máš tip, jak co nejlépe rozproudit zábavu na svatební párty?
Jak jsem již psala, opravdu trefou do černého byla kapela, skládající se ze tří kluků – Uno trio. Byli naprosto úžasní, jen kytary a taková bedýnka, do které jeden bubnoval do rytmu. Naprosto zapadli do konceptu naší uvolněné svatby. To, že byli skvělí potvrdil hlavně fakt, že už během naší svatby je oslovili další dva páry, že by je chtěli mít i na svojí svatbě a po naší svatbě se na mě obraceli další svatebčané a prosili o kontakt.

Hudbu měl pod palcem ženich a dopadlo to skvěle, ostatně jako spoustu dalších věcí, kterými jsem ho zaúkolovala. Myslím, že je fajn si práci dělit, člověk nemá pocit, že je na to sám a oba jsou spoluzodpovědní za výsledek :-).

Jak si užíváte manželského života?
Upřímně nemohu tvrdit, že by po svatbě došlo k nějaké zásadní změně v našich životech, snad kromě mého nového podpisu, takže společného života si stále užíváme, v pondělí to bude šest let! Z projektu „svatba“ jsme se vrhli do projektu „dům“, takže jsem tak nějak přirozeně přešla z Beremka na Modrou střechu a výhledově se chystáme i na Modrého koníka, dávám tomu rok, maximálně dva!

Víc fotografií ze svatby Míši a Adama:

Děkujeme za rozhovor a přejeme všechno dobré!