Nevěsta Monika: „Nákup šatů určil, že využity budou puntíky. Barvu svatby rozhodly ženichovy boty.“
„Jsme mladí a tak trochu blázni, proto nečekejte tradiční svatbu!“ Přesně tak zněla informace ke svatbě Moniky a Dana. Tento stále zamilovaný pár se doplňuje již devět let a jejich den D byl jeden velký, červenomodrý, puntíkatý mejdan v rytmu electroswingu. Pojďte si i vy zavlnit boky. 🙂
Jaký je příběh vašeho vztahu? V tomhle jsem na nás celkem hrdá, měsíc po svatbě jsme spolu oslavili krásné deváté výročí. Poznali jsme se na adaptačním kurzu v létě před nástupem do prvního ročníku střední školy. Fakt si to nedokážu vysvětlit, ale prostě mě to k Danovi strašně táhlo. Na puberťáka se choval rozumě a dospěle, takový gentleman. Trávili jsme spolu každou volnou chvíli na intru, takže bylo celkem jasné, že z toho bude víc než kamarádství. Chodili jsme spolu i do stejné třídy a první dva roky spolu i seděli ve stejné lavici.
Jsme si vzájemnou oporou a životem kráčíme po stejné cestičce, někdy vyšlapávám já, jindy Dan. Máme i stejný obor na vysoké škole, a když jsem si našla brigádu ke škole, na léto nastoupil i Dan. Nebo naopak, když si Dan našel brigádu, ale kvůli zlomené noze by musel skončit, chodila jsem tam já a místo mu podržela.
Být nějaký den bez sebe je pro nás za trest. Když spolu neusínáme, oběma se nám špatně spí. Já si pomalu nic nekoupím, když se neporadím s přítelem na telefonu – s manželem. Dodnes si píšeme vzkazy na papír, nebo si kupujeme kinder-vajíčka a jiné blbosti stejně jako na začátku a věřte nebo ne, i po devíti letech spolu zažíváme v některých situacích tvz. poprvé a z toho máme vždy hroznou radost. Ale aby to nevypadalo tak sladce, tak musím zmínit, že se taky hádáme. Respektive, jak říká Dan, hádám se já a on jen čeká, až mě to přejde . Ale bez občasného mráčku bychom neocenili tu krásnou modrou oblohu. Manžel vždy říká, že jednou budeme jako Baucis a Filémón z řecké báje – bude z nás jeden strom.
Jak jste vybírali datum vaší svatby? Nejdřív jsme se bavili o datu svatby na naše výročí, ať si nemusí Dan pamatovat tolik dat. Tím, že zásnuby proběhli v září 2015 a 4. října 2016 bylo úterý, tak jsme vymýšleli jiné datum. Volba padla na 16. 9. rok od zásnub, protože jsem se vždy chtěla vdávat od zásnub do roka a do dne. Našli jsme si místo, ale bohužel náš termín na matrice nebyl k dispozici. Paní matrikářka nám nabídla 3. anebo 10., no a 3. 9. 2016 se nám líbilo víc než 10. 9. 2016. Kdyby svatba byla opravdu 16. 9 a kdyby ve škole šlo vše dle plánu, měla bych ve stejný den promoci i svatbu a to by byl teprve hukot. 🙂
Svatbu sis chtěla celou zařídit sama a zároveň jsi do toho psala bakalářku. Nebylo toho na tebe moc? Bylo toho sakra moc. Nejen, že jsem chtěla svatbu originální a že si vše připravím sama, ale končila jsem i poslední rok denního bakalářskeho studia. A aby toho nebylo málo, už jsem chodila do práce na plný úvazek. Jo, školu jsem trochu zanedbávala. Představu o svatbě, datum, DJ a místo jsme měli už v zimě. Do konce dubna jsem odevzdávala bakalářku a další zařizování svatby (jídlo, fotograf a takové ty další důležité věci a detaily) jsem odkládala na „po odevzdání“. Čas utekl jak voda a měla jsem před státnicemi (červen), tak jsem se spíš učila, než zařizovala svatbu.
Naplánovala jsem si to krásně – začátkem srpna bude oznámení hotové, jídlo domluvíme během jednoho týdne, atd. Jenže jsem si neplánovaně nechala jeden předmět na srpnový termín státnic.. Oznámení nám nakonec trvalo celý červenec a jídlo jsme zvládli doladit necelých 14 dní před svatbou. A to jsem se už zase začala učit na státnice. No celkem mazec, když na to vzpomínám, a ANO – chtěla jsem se na to vykašlat, teda ne na svatbu, ale na školu! Už mě to fakt nebavilo. Nemohla jsem se soustředit a při učení jen myslela na to, co mi ještě chybí zařídit na svatbu a naopak, při vymýšlení věcí na svatbu jsem se drtila výčitkou, že se neučím. Chtěla jsem si sama vyrobit i kytku z origami papírů, ale to jsem nakonec vzdala a zvolila bílé karafiáty, jako měla moje mamka (jako v té době, před 35 lety, snad každá nevěsta).
Asi týden před svatbou jsme si s přítelem vzpomněli na naše rozhovory o svatbě, když jsme spolu začínali – že poletíme do Vegas! Jenže už bylo trochu pozdě. 🙂 Naštěstí, v pondělí 29. 8. jsem zvládla poslední zbývající část státnic a mohla se tak soustředit na zařizování svatby, která byla v sobotu. Jednou jsem někde četla, že „čím víc věcí dělám, tím víc toho zvládám“, a tak nějak to mám i já! I když samotná svatba i škola těsně před svatbou byly neskutečně stresující, moc jsem si to užila a jak se znám, nebyla bych to já, kdybych si vzala před svatbou měsíc dovolenou a školu měla hotovou. Naopak, jsem na sebe pyšná, že jsem to ustála a dokázala si tak, že co si umanu, to taky dostanu.
Co bylo nejpracnější připravit? Záludná otázka. Když nepočítám neskutečné psychické vypětí a tedy nejpracnější se udržet v normálu a nezešílet, tak asi výzdoba. Měla jsem určitou představu a jasnou vizi, jak to bude vypadat, ale když už jsem něco nějak vytvořila, tak se mi to nelíbilo, nebo to nebylo to, co jsem čekala. Tak jsem předělávala, až mi to pak bylo skoro jedno. Vůbec jsem si nedokázala představit, kolik zabere času jen nafoukat balonky, natáhnout a upevnit ubrus/papír na stoly, natáhnout světýlka do stodoly, atd. Ještě, že jsme měli k dispozici pomocníky, mé rodiče, bráchu a jeho přítelkyni a mnohé další.
Součástí výzdoby byly i vinylové desky. Kde jste je sháněli? Chtěla jsem už dřív pár desek do bytu jako dekoraci a po vyjasnění stylu svatby jsem je chtěla o to víc. Sháněla jsem je na internetu na bazarech, ale buď byly zbytečně drahé, nebo daleko. Naštěstí pro mě se na Beremese objevila nevěsta Šárka, která měla svatbu laděnou podobně, jako jsem si vysnila já. Tak jsem jí hned napsala a zjistila, že nějaké desky jí ze svatby zbyly. Paní Šárka byla tak hodná, že mi ještě sehnala nějaké desky navíc a domluvily jsme si obchod. Myslím, že ona je kupovala v nějakém antiku v Brně.
V jakém duchu se nesla vaše svatba? Chtěli jsme svatbu pojmout jako velkou a veselou párty, kdy si každý bude užívat dobré společnosti, jídla a pití. Původně jsem chtěla i spaní pro hosty na dvě noci a bazén. Vzhledem k finančním možnostem jsem trochu vystřízlivěla, ale konceptu pohody a klídku bez přejíždění nebo čekání jsme se drželi. Dalším kritériem naší svatby bylo pohodlné oblečení, hlavně pro ženicha. Od první chvíle, co padl návrh, že bude mít converse, se na svatbu těšil o dost víc. V informacích ke svatbě bylo napsáno: „Jsme mladí a tak trochu blázni, proto nečekejte tradiční svatbu!“
Ke stylu svatby jsme přišli tak trochu oklikou. Nákup šatů určil, že využity budou puntíky, a barvu rozhodly ženichovy boty. Danovi se vůbec nelíbila představa, že bude celý den ve společenské nepohodlné obuvi. Na úkor přeumělkovaným, lesklým svatebním botám padla volba na, v poslední době velice oblíbené, Converse. Jediné dilema bylo, jestli červené nebo modré. Červené, jako kontrast k tmavému obleku a taky jako 10tý doktor ze seriálu Doctor Who, nebo modré, ne až tak křiklavé a svatba do modré, k čemu jsme více méně tíhli už od začátku. V tom se v mé palici zrodil nápad prohozených bot – na obřad Dan modré jako kluk a já červené jako holka, a po obřadu každý jednu červenou a jednu modrou, jako symbol spojení nás dvou. Tak vznikly barvy svatby – modrá a červená, a díky šatům i puntíky. A k retro stylu 50./60. let byl jen mini krůček. Plus ještě ten electroswing… Prostě to vše do sebe pěkně zapadlo.
Vždycky jsi toužila po krátkých šatech? Jako malá holka jsem toužila po dlouhých princeznovských šatech. Ale protože jsem celkem malá a malé nevěsty mi připadají v princeznovských šatech úplně ztracené, tak jsem vymýšlela alternativu. Chvíli jsem i uvažovala nad odepínací dlouhou sukní. Dost dlouho jsem chtěla i šaty vpředu krátké a vzadu dlouhé, ale prostě to stále nebylo ono, zvlášť ty šaty co mi nabízeli v salonech byly… no prostě, ne pro mě.
Hrozně se mi líbí retro šaty 50. a 60. let s áčkovou sukní, co šije třeba p. Tošková, lady AnnaHell apod. Takže krátké šaty byla jasná a jediná možná volba. Koupila jsem si celkem obyčejné korzetové dlouhé šaty a sestřička/svědkyně a šikovná švadlena mi je upravila a zkrátila. Krátké šaty byla opravdu nejlepší volba, nemusela jsem si je držet, abych si je nepřišlápla.
Kdo tě vedl k oltáři? A v rytmu jaké hudby jste si to štrádovali? Mám dva starší bráchy a starší ségru. Když se sestra vdávala před čtyřmi lety, měsíc před svatbou si táta zlomil nohu a tak sestru k oltáři vedli bráchové. Proto jsem se těšila, že mě povede táta, když sestru nemohl. Všem se ale líbilo, že jí vedli bráchové, tak mamka vymyslela, že to zkombinujeme. Tudíž mě nejdříve vedli bráchové a ti mě předali tátovi, který mě dovedl až k oltáři.
Celou svatbu jsme chtěli pojmout tak trochu netradičně a bláznivě, a hudba nebyla výjimkou. Kromě toho, k nám by se harfa nebo housle vážně nehodily. S manželem zbožňujeme electroswing, hlavně DJ Parov Stelar, proto volba na písně doprovázející obřad padla právě na Parov Stelar z alba The Princess. Vybrali jsme dle našeho názoru skladby živé a přesto napínavé, co měly navodit hravou atmosféru. Jako svatební dar jsme od bráchy a jeho snoubenky dostali podnos s malovaným obrázkem právě dle zmiňovaného alba s naším datem svatby.
Jaký byl váš první novomanželský tanec? Měli jste ho nacvičený nebo byl spontánní? Toužila jsem, že si něco nacvičíme, ale nebyl čas. Kromě toho nejsme moc tanečně nadaní, ani jeden z nás nechodil do tanečních. Píseň pro náš první tanec byla jasná – Chinaski, Můj 7. Pád. To je naše píseň. Pro navození atmosféry jsme si hned po ploužáčku dali zahrát též od Chinaski, Game is over. „Když ostuda tak pořádná, když vyvádět, tak do rána…“ Ale tanec samotný byl naprosto spontánní.
Kdo chytil svatební květinu a kdo podvazek? Ráno při chystání posledních detailů mi bráchova přítelkyně podávala vázu s kytkami. A asi minutu jsem na ní čučela, respektive na ruku a přemýšlela, jaká je ta ruka, na které má na prsteníčku zlatý kroužek s kamenem. No jasný, byl to zásnubní! Tudíž, aniž by sami chtěli, odhalila jsem jejich tajemství. Kytku chytila právě bráchova přítelkyně, Hanička, a podvazek sice spadl před svědka Pepu, ale než se vzpamatoval, brácha k podvazku přiskočil a zmocnil se ho. Takže, i kdybych ráno neodhalila, to že se měsíc před naší svatbou zasnoubili, vesmír nám dal dost jasné nápovědy v podobě chycené kytky a sebraného podvazku. Už se nemůžu dočkat na jejich svatbu, hádám, že bude taky dost originální a pohodová jako oni dva.
Kde jste strávili svatební noc? Na naší bláznivé svatbě jsme ani nepočítali, že se pořádně vyspíme, respektive, že bude mít cenu si pronajímat vlastní pokoj. Kromě toho, místo, kde se svatba konala, nedisponuje tolika pokoji, kolik jsme pro hosty potřebovali. Tudíž i někteří hosté spali po více lidech. A protože jsme chtěli, aby především hosté měli pohodlí, byli jsme připraveni spát prakticky kdekoliv. Avšak jako místo pro naši dvouhodinovou svatební noc zvítězil sál, kde se svatební veselí odehrávalo a to hned kousek za barem. S posledními pár držáky (hosty) jsme popíjeli a povídali si do 4 do rána a když ženich prohlásil, že jde spát, po tom co vstal a zase si sedl, bylo jasné, že nemá cenu chodit stlát někam daleko.
Co bylo na programu následující den? Přála jsem si svatbu v klídku a v pohodě pokračující nejlíp ještě další den, jenže dost hostů spěchalo domů, takže po snídani nám hosté pomohli uklidit a pomalu odjížděli, kam potřebovali. Vše jsme nacpali do auta a kolem 3-4 se rozloučili s majiteli statku, kde se svatba konala a jeli taky domů. Ke stěhování věcí jsme využili nákupní košík nedalekého supermarketu a od auta přes výtah jsme vše pohodlně navozili do našeho mini bytu. Šla jsem si lehnout (bylo asi 5 hodin) a vzbudila jsem se kolem 8. A říkám svému muži: „Musíme vstát, ať spíme v noci.“ A můj manžel na to „ale zlato, už je ráno“ . Takže den po svatbě vypadal takhle: balení – loučení – transport tuny věcí – spánek/kóma. Ale v pondělí jsme zašli do kina na Sebevražedný oddíl a dohodli se, že na tento film se budeme dívat každý rok na výročí.
A nakonec rada pro budoucí nevěsty – co by rozhodně neměly podcenit? Mě hodně lidí říkalo, abych se nesnažila mít vše dokonalé, že vždy něco na svatbě nevyjde. To je sice pravda, ale mě to strašně štvalo, takové klišé. Radila bych spíš psychicky se připravit na to, že to bude děsný mazec. Pokud chceš mít svatbu dokonalou a vše (nebo hodně věcí) si dělat a zařizovat sama, připrav se na to, že budeš málo spát, budeš protivná… Mysli ale na to, abys nebyla ošklivá na lidi, co ti pomáhají, protože si to nezaslouží. To přece ty chceš mít dokonalou svatbu a do hlavy ti nevidí, aby udělali přesně to, jak si to představuješ. A něco praktičtějšího: chcete-li po svatbě vyrazit na dovolenou mimo ČR, zařiď si pas včas, ať nemusíš zbytečně platit 4 tisíce. I když představa risknout cestu do Chorvatska na neplatnou občanku mě chvíli lákala. Ale víte jak, co kdyby náhodou…
Víc fotografií ze svatby Moniky a Dana:
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!
Přidej příspěvek