Kategórie

Nevěsta Jitka: "Oba milujeme přírodu, a tak jsme zatoužili po víkendové svatbě na venkově."

Svatba, která probíhala celý víkend, protože jeden den je na tu krásu prostě málo. :) Tento citlivý příběh a nádherné líčení svatby na statku si prostě musíte zamilovat. A Jitku s Pavlem taky!

Kdy a kde proběhlo vaše setkání?

Vše začalo před deseti lety. Byli jsme spolužáci a místo telefonních čísel se tenkrát rozdávalo ICQ číslo. Nepostradatelná součást našich studentských životů. Potřebovala jsem s něčím pomoct a číslo na Pavla mi dala naše společná kamarádka, moje svědkyně. Po pár dnech nepřetržitého ťukání do klávesnice a probdělých nocích, jsme oba pochopili, že už nejsme jen spolužáci.

Jak jsi byla požádána o ruku?

Zasnoubili jsme se po 3 měsících. Jen tak, bez prstýnku a pod peřinou. Spontánní vyznání a zaslíbení na celý život. Svatbu jako takovou jsme neřešili, užívali života a roky plynuly. Kamarádi a rodina si už ťukali na čelo, na co čekáme, ale my byli šťastní. Růžové brýle nám už dávno spadly, přesto nám náš vztah nezevšedněl. Po osmi letech jsme tak nějak spontánně začali plánovat svatbu. Pája mi navrhl zásnubní prstýnek, nechal ho vyrobit naší úžasnou kamarádkou zlatnicí. Pár dní před svatbou, při večerní procházce v teplácích, mě u rybníčku s výhledem na párek labutí, které tam prostě najednou přiletěly, vykolébaly se na břeh a usnuly, ještě jednou požádal o ruku. Vlastně bylo všechno tak nějak naruby, ovšem pro nás přesně tak, jak to mělo být.

Stala se vám během příprav nějaká lapálie?

Moc jsem si přála mít na svatbě svoje družičky a aby měly stejné šaty. Jak se záhy ukázalo, nebyla to úplně šťastná volba a chvílemi by se dal vzduch krájet, jak bylo kolem toho dusno. Co družička, to jiný vkus a jiná postava a dvě ze tří navíc permanentně mimo ČR. K mému úžasu jsme to ale překonaly, splnil se mi sen a „moje holky“ mi stály po boku, když jsem říkala své „ano“. Každopádně jsem si z toho odnesla cennou zkušenost. Nic se nemá lámat přes koleno, a pokud vidíte, že nějaké vaše, byť i vytoužené, přání prostě „nezapadá“, netrvejte na tom. Mávněte nad tím rukou a zaměřte se na věci, které budou dělat šťastné nejen Vás, ale i Vaše blízké. Všechno ostatní není důležité.

Když sis poprvé oblékla své svatební šaty, dostavil se „wow efekt“?

Moje „tělovky“, jak jsme jim všichni říkali, byly pro mě jako ze snu. I když jsem si k nim musela najít jakousi vnitřní cestu nebo jak to nazvat. Nehledala jsem totiž původně takové šaty, sice jsem netrvala na bílé barvě, ale měla jsem představu úplně jiného střihu. Když je tedy paní majitelka v salónu přinesla, že by to mohlo být ono, nevěděla jsem nejdřív, co si o nich myslet. Ale vklouzla jsem do nich a bylo to jak kdyby je někdo navrhl a ušil přímo pro mě. Věděla jsem, že jsou to ony, ale musela jsem si zvyknout na to, že budu mít upnutý střih a velmi zvláštní barvu. Riskla jsem, že mi je někdo „vyfoukne“ a oběhla jsem ještě hodně salónů a vyzkoušela hromady dalších šatů, abych se samozřejmě vrátila ke své jasné, první volbě. Počkaly tam na mě a já už si bez nich svůj den neumím představit. Byly prostě wow!

Kde se konala vaše svatba?

Výběr místa byla pro nás priorita. Věděli jsme, že od toho se odvine celá atmosféra svatby. Jeden den na tak výjimečnou oslavu v našem životě nám přišel málo. Navíc obřad v 11 dopoledne, přesuny z místa na místo a konec celé té slávy ještě ten večer, nebylo nic pro nás. Oba milujeme přírodu a místa, ze kterých dýchá klid. Proto jsme po krátkém přemýšlení zatoužili po víkendové svatbě na venkově a ve stylu „vše na jednom místě“.

V předhůří Šumavy, v malinkaté vesničce Újezd, jsme našli, co jsme hledali. Kouzelný statek, na který když vkročíte, zapomenete rázem na všechny starosti a pohltí vás hřejivá atmosféra rozlehlé zahrady. Cítíte se tu prostě jako doma. Nikdo vás neruší, vše máte zcela pro sebe. Rozhodli jsme se pro obřad v pátek odpoledne, aby všichni svatebčané mohli v klidu dorazit a my měli dost času na přípravy. A hlavně, abychom pak měli celou sobotu na doznívání celé atmosféry. Jen jsme lenošili u bazénu, grilovali, povídali a hráli hry a teprve v neděli odpoledne vyrazili v klidu domů. Nemělo to chybu.

Kde jsi čerpala inspiraci?

Takové základní kameny jsem čerpala ze svých zážitků ze svatby mé sestry v Austrálii. Byla tak pohodová a uvolněná. To se mi moc líbilo a s touto představou jsem také prohledávala neúnavně internet. Už ani nevím, jak jsem našla Beremese, ale několik místních svateb mě natolik ovlivnilo, že jsme třeba díky nim našli náš statek a ladili výzdobu. Je totiž docela rozdíl v tom, co najdete na zahraničních webech, kde jsou tak krásné svatby, až vás oči přecházejí, a co je reálné vymyslet a zrealizovat zde v Čechách. V určitou chvíli jsem tedy přestala nasávat nepřeberné množství nápadů z jiných konců světa a začala zjišťovat, co je možné sehnat, objednat, vyrobit a zařídit zde. A nešlo jen o výzdobu atd., ale taky o možnosti obřadu, které jsou u nás pořád velmi omezené, pokud ho chcete civilní.

Kterého z vašich dodavatelů by jsi nejvíce doporučila?

Naší kameramanku Janu Buškovou. Věděli jsme od začátku, že chceme tak trochu jiné video. Už při našem prvním setkání, několik měsíců před svatbou, nám bylo jasné, že jsme se trefili do černého a že jsme v těch nejlepších rukou. Jana pracuje sama s malou kamerou tak přirozeně, že buď o ní vůbec nevíte, nebo vám její přítomnost dodá jistotu a sebevědomí a vy se usmíváte a díváte do objektivu, jako by se nechumelilo. A videa, které z našeho svatebního dne vytvořila, jsou tak osobní a přirozená, jako kdyby nás znala odjakživa. Největší hit byl krátký pětiminutový sestřih z celé svatby, který obletěl naší rodinu a kamarády jako blesk a který se nám ani po stopadesátéšesté neokoukal a pokaždé nás spolehlivě dojme. Pro sebe jsme si ještě nechali sestříhat cca dvacetiminutovou verzi, kterou si rádi pouštíme o samotě s vínkem v ruce a vzpomínáme na celý den do posledního detailu.

Popíšeš nám svatební obřad?

Obřad byl od tří hodin a pamatuji si, že ještě v jednu hodinu jsem lítala v džínách a triku se stužkami v ruce, ladila poslední detaily a mezitím stačila líbat svého skoro manžela se slovy, že za 2 hodiny se uvidíme u „oltáře“ (v našem případě na zahradě pod obrovským ořešákem). Byl nádherný slunečný den, na obloze ani mráček. Posadila jsem se na židli v našem pokoji, nechala se česat a líčit a poslouchala otevřeným oknem venkovní cvrkot, jak celá rodina a přátelé postupně přijížděli, zdravili se a smáli. Strašně mě to uklidnilo a vůbec jsem nebyla nervózní. Odbila třetí hodina, svatebčané i pan starosta byli na svých místech a čekalo se jen na nás. Daly jsme si s družičkami na kuráž panáka slivovice, takže odchod z pokoje dolů do zahrady byl opravdu veselý.

U dveří mě čekal dojatý taťka. Měla jsem co dělat, abych nezničila hodinovou práci vizážistky. Dojímajícím se typům nevěst, jako jsem já, doporučuji opravdu voděodolný make-up. Vyplatí se. Jako správná "utajená" nevěsta jsem se schovávala do poslední chvíle a stálo to za to. Hudba začala hrát a družičky jedna po druhé opouštěly naší schovku za stodolou a kráčely uličkou mezi svatebčany k Pavlovi. Přišla naše chvíle. Pevně jsem se taťky chytla a vykročili jsme. Nejdřív jsem viděla jen svatebčany a dojala jsem se podruhé. Naši nejbližší a nejmilovanější na jednom místě. Po dalších pár krocích nás už nezakrývaly postavy kamarádů a my se poprvé spatřili. Nejkrásnější a nejsilnější chvíle z celého obřadu. Začali jsme oba plakat, měli jsme pocit, že se nám snad zastavilo srdce.

V slzách jsem došla uličkou na konec, políbila taťku a přivinula se k Pájovi. Drželi jsme se za ruce a nespustili ze sebe oči. Pan starosta pronášel svojí řeč, ale my ho vůbec nevnímali. Myslela jsem jen na to, že si beru skvělého chlapa a že jsem ta nejšťastnější ženská pod sluncem. Ze snu nás vytrhlo až „berete si“ a bylo to tu. Naše "ano" na celý život. Družička přinesla prstýnky a nám se tak třásly ruce, až nás to rozesmálo. Všichni začali tleskat a výskat a my se poprvé políbili jako manželé. Gratulace, objímání, slzy a pocit dokonalého štěstí.

Měli jste pro vaše hosty připravený nějaký program?

Měli jsme jen živou kapelu. Focení, proslovy, jídlo, první tanec, krájení dortu a hlavně povídání, tancování a lenošení na trávě u bazénu. To nám úplně stačilo, nic víc nebylo třeba.

Co ti ten den vykouzlilo na tváři největší úsměv?

Já mám pocit, že jsem se smála vkuse od rána, takže moje odpověď bude… všechno. Když jsem se probudila a viděla, že je azuro. Pohled na kamarády, kteří se mohli přetrhnout, aby nám se vším pomohli, ještě než dorazí ostatní. Přijíždějící vesele naladění hosté. Moji devadesátiletí babička s dědou, kteří neváhali podniknout náročnou cestu, aby u toho mohli být. Družičky, které se o mě úžasně staraly. Upřímné a krásné gratulace a proslovy. První sousto našeho svatebního dortu. Náš první tanec a pohled mého novomanžela druhý den ráno, když jsme se s kruhy pod očima a rozcuchanými vlasy na sebe po probuzení podívali.

Jakou píseň jste zvolili pro váš novomanželský tanec?

Píseň od naší oblíbené kapely Pilgrim pimple, která nám přijela zahrát a jmenovala se „Svatba“. :)

Jak svatbu prožíval ženich?

Pája je pohodář s velkým srdcem, takže jsem věděla, že i kdyby se všechno naplánované pokazilo, tak s ním se nemusím bát a svatba bude skvělá. Je to mistr improvizace. Bez váhání nabídl svůj pokoj jiným a šel se převlékat před obřadem do chatky na zahradě ke kamarádům. Postaral se o všechny zmatky, které nastaly, když už jsem byla v krášlícím procesu. Vítal hosty, smál se a vtipkoval. Byl strašně šťastný, že má všechny svoje blízké u sebe a to jak prožíval náš obřad mi vyrazilo dech. Neměnila bych ani jednu vteřinu, kterou jsme spolu ten den prožili.

Jaká byla tvá představa o vysněné svatbě? Předčila ji realita?

Má představa o ideální svatbě se měnila úměrně s tím, jak postupovaly přípravy. Ať chcete nebo ne, praktická stránka věci vám vezme trochu iluzí a zamíchá kartami. Je ale důležité, jaké máte očekávání a priority. Pro mě byla představa ideální svatby nejen krásný obřad, šaty a výzdoba, ale hlavně oslava toho, že se milujeme a jsme milováni lidmi, kterými se obklopujeme. A musím říct, že to se nám splnilo do puntíku. Realita vždycky předčí představu, pokud jste připraveni si jí užít, ať už se odvíjí od vašich plánů nebo lehce vybočuje. Proto si užívejte přípravy, plánujte, myslete na detaily, ale hlavně se nebojte do svatby otisknout sami sebe, improvizovat, zapojit rodinu a přátele a nedbat na to, co je zrovna IN nebo co se od vás čeká. Je to jeden jediný den, ale nikdy na něj nezapomenete!

Víc fotografií ze svatby Jitky a Pavla:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!


Autor článku: Daniela Malá / Fotografie: Khiria - photographer