Kategórie

Nevěsta Monika: "Svatba na Mauriciu byla jen o nás dvou a bylo to perfektní, romantické."

Tahle svatba vás posadí na zadek! Monika s Michaelem se vzali na Mauriciu. Ráno se nasnídali, vykoupali v moři, chytli trochu bronzu a pak si řekli své „I do“. Mají neuvěřitelné fotky pořízené dronem, portréty se lvy, a neplánovaně došlo i na focení s hadem.

Napíšeš nám o vás pár vět?
S Michaelem jsme se potkali ještě jako děti na základce. Jemu bylo 14 a mně 15, já šla za jiným a našla jsem toho osudového. Jsme spolu už skoro 12 let a vím, že to je napořád. Můj muž na mne vydržel čekat 2,5 roku, než se mu vrátím z USA. Neměli jsme jen vztah na dálku, to vůbec, měli jsme štěstí na mojí náhradní rodinu, u které jsem pracovala jako au-pair a Michael u mne vždy na 2-3 měsíce byl a mohli jsme si vše užívat spolu. Jsme na sebe zvyklí, vše děláme spolu. Dokonce jsme spolu několikrát i pracovali ve stejné firmě.

Kde proběhlo vaše zasnoubení? A čekala jsi onu magickou otázku?
Zásnuby proběhly v USA. Michael za mnou přiletěl po 3 měsících odloučení a během našeho vítání se vyslovil. Nebylo to úplně nečekané, bavili jsme se o zásnubách. Ale bylo to těžký, na ruce snubní prstýnek a před námi spousta měsíců odloučení. Mohla jsem samozřejmě program ukončit, ale holčičku jsem milovala a Míša to chápal, sám si ji zamiloval. Takže jsem se zaregistrovala na Beremese a alespoň jsem hltala každou svatbu. Svatba proběhla 3 roky od zásnub, a shodou okolností proběhla v roce, který jsme si v roce 2006 ze srandy domluvili.

Na jakém místě se uskutečnila vaše svatba? Jak jste toto místo vybrali?
Svatba proběhla na Mauriciu. Moje úplně první představa byla svatba v Praze. S postupem času tahle představa zmizela a my po krásný dovolený na Floridě začali mluvit o svatbě jen o nás dvou.

První volba byla Havaj, s prohledáváním internetu jsme i tu vyřadili, protože nám to přišlo hodně komerční. Pak jsem narazila na Mauricius právě na Beremese a volba byla jasná. Oba jsme se do Mauriciu zamilovali a začali jsme zařizovat.

Nebylo složité svatbu na Mauriciu dojednat? Je to hodně papírování?
Vše nám zařizovala agentura. My jsme si museli jen nechat přeložit rodné listy a vyplnit formulář. Na Mauriciu jsme pak jeli na úřad, aby nám svatbu povolili. Většinu za nás zařídil náš hotelový řidič a my jen zdravili. Po příletu do ČR jsme nechali přeložit oddací list, vyplnili žádost na matrice a teď jen čekáme. Spousta lidí si myslí, že jsme měli svatbu jen na oko a musíme v ČR absolvovat obřad. Ale ne, vše je legální a naše svatba proběhla 21.9.2016.

Kolik jste měli svatebních hostů?
Jen my dva. Svatba byla jen o nás dvou a bylo to perfektní. Vnímali jsme jen sami sebe a krásně jsme si náš svatební den užili.

A jaký byl váš svatební den?
Náš den byl pohodový. Ráno jsme šli na snídani. Pak jsme se šli vykoupat do moře a chvíli jsme se opalovali. Ve 12:30 jsem měla kadeřnici a kosmetičku, s manželem jsme se políbili a věděli jsme, že až se uvidíme příště, už si budeme slibovat “naše navždy”. Během čekání jsem skypovala s rodinou a když pro mne přišla naše koordinátorka, byla jsem připravená. Ale náš fotograf měl jiný názor.. Takže manžel koukal na moře, já čekala u vchodu našeho pokoje a oni narychlo stěhovali obřadní místo, aby bylo správné světlo na fotky.

A pak už přišel moment, kdy jsem viděla Michaela čekat. Celý obřad byl veselý, naše oddávající měla vtipný přízvuk a mne to rozesmívalo. Proběhlo focení a pak jsme měli romantickou večeři na pláži, což byl dar od naší agentury.

Absolvovali jste focení se lvy. Jsou to nádherná zvířata, ale nezmocnil se vás přece jen trošičku strach?
Než jsme tam dojeli, tak jsme se trochu báli. Ale ve chvíli, kdy jsme mezi ně vlezli a oni leželi na zádech a čekali na drbání bříška, nás strach opustil. Jen bych chtěla zmínit, že lvům se neubližovalo a s trenéry měli krásný vztah. Pokud lev nechtěl, měli jsme smůlu, nenutili je.

Druhý den jste fotili tzv. trash the dress. Jak sis to užila? Měla jsi i docela nepříjemnou chvilku s hadem…
Trash the dress bylo perfektní. Náš fotograf to nedělal poprvé a pomáhal nám. Užili jsme si ten den spousta smíchu a samozřejmě romantiky.

Brr, ten had v těch šatech... Vycházeli jsme z oceánu, protože jsme šli měnit lokaci. A jak jsem šla, tak se mi něco zamotalo do vlečky. Myslela jsem, že to bylo lano, tak jsem na to sáhla, ale nešlo to dolu. Manžel mezitím utíkal pro klacek a mezitím jsem cítila, jak se mi něco otírá o druhou nohu. V tu chvíli jsem už začínala být hysterická, protože mi došlo, že to bude něco živého.

Fotograf pomáhal manželovi to z těch šatů dostat a jen tak se zmínil, že je to místní druh mořského hada. Byla jsem úplně šílená, chtěla jsem svléknout šaty. Díkybohu se jim ho rychle pomohlo vymotat a já byla volná. Hada jsem na té noze cítila i po sprše a fotograf byl zklamaný, že ho to nenapadlo vyfotit.

Jak tvé šaty nakonec dopadly?
Šaty jsem vyčistila, kupodivu nevypadají tak strašně, jak jsem čekala. Pár nevěst se mi ozvalo, jestli bych je prodala, ale zatím jsem jim neodpověděla, protože si nejsem jista, jestli se jich chci vzdát.

Která fotka je tvá nejoblíbenější a proč?
To je strašně těžké říct. Miluji je všechny. My dva běžící na pláži - to znázorňuje naši radost a volnost, ta s lvicí je nádherná a ta z trash the dress, kde jsme na vodě, je originální a melancholická.

Oslavili jste pak vaši svatbu i s rodinou?
Ano, manželova maminka nám nachystala kompletní oslavu. Měli jsme dort, vyzdobenou svatební tabuli i svatební oběd. S mojí rodinou jsme zašli do restaurace.

Přece jen, taková svatba na Mauriciu je něco úplně jiného než česká svatba. Nemrzelo vás, že jste neměli žádnou svatební tradici? Nebo měli?
Neměli a nechybělo nám to. Nám se většina tradic nelíbí. Dort jsme si rozkrojili, první tanec jsme také měli... Neměnila bych :-).

Jaké byly tvé první pocity coby novomanželka?
Že jsem nejšťastnější žena na světě.

Víc fotografií ze svatby Moniky a Michaela:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!