Kategórie

Nevěsta Lenka: "Představa večerního obřadu na hradě při svitu svíček mě úplně dostala."

Další svatba s netradiční tématikou. Tentokrát je to skotsko-keltská svatba Lenky a Jana. Večerní svatba těchto rodičů třech krásných dětí se odehrála na hradě Bouzov ve světle svíček. O pohádkovou atmosféru tak rozhodně nebyla nouze. Jen se podívejte.

Popíšeš nám krátce sebe a svou rodinku, abychom věděli, s kým máme tu čest?

Ahoj, jmenuji se Lenka. Je mi 30 let a bydlím v Praze spolu s manželem Honzou (46 let) a našimi dětmi - Patrikem (6 let), Janičkou (necelé 4 roky) a Vašíkem (1 rok).

Jak jste se dali dohromady s Janem?

S manželem jsme se poznali před necelými 8 lety na internetové seznamce Znamost.cz. Hledala jsem nové přátele na dopisování a náhodou se mi na titulní stránce objevil sympaťák na motorce. Stejnou motorku míval i můj instruktor z motoškoly, tak jsem tomu dotyčnému napsala, abych mu motorku pochválila. Začali jsme si psát vzkazy, vyměnili jsme si ICQ čísla a dopisovali jsme si dlouho do noci. Později jsme si vyměnili telefonní čísla, celé dny jsme si psali SMS zprávy a domluvili jsme se na setkání.

14 dní od našeho prvního vzkazu za mnou přijel na motorce - cesta za mnou mu trvala přes 3 hodiny. Vzal si kvůli našemu setkání dovolenou a ještě si cestou spálil obličej, ale asi jsem mu za to všechno stála. :-) Strávili jsme 4 hodiny povídáním o všem možném na lavičce v parku, a když se mě zeptal, jestli za ním nechci další den přijet na víkend, neváhala jsem ani minutu. Nikdy dřív bych to neudělala, ale přišlo mi, jako bych ho znala už strašně dlouho. Společný víkend nám rychle utekl, v neděli mě odvezl autem domů, seznámil se s mými rodiči a rovnou si s nimi začal tykat. Od té doby jsme oficiálně spolu.

Kde jste pořídili vaše prsteny?

Naše snubní prsteny jsou vyrobené z damasteel oceli, vzor Twist. Na Fleru jsem narazila na nabídku ukovat si prsteny vlastníma rukama a moc se mi ten nápad zalíbil. Navíc jsme to do kovárny v Hluboši neměli daleko, tak jsem to brala jako znamení. Partner souhlasil, že mi prsten uková, ale sám trval na tom, že on prsten mít nebude. Po návratu z kovárny se mu to ale rozleželo v hlavě a přišel s tím, že by chtěl prsten taky, ale po svatbě ho chtěl nosit jen občas.

Tak jsme se o pár týdnů později do kovárny vypravili znovu, abych ukovala prsten pro svého ženicha. Zároveň jsem si vyzvedla i bílé kované růžičky - jednu z nich jsem měla jako svoji svatební květinu. Mimochodem, po svatbě to u nás vypadá tak, že manžel si snubní prsten bere vždycky, když odchází z domu. A když si ho náhodou zapomene, tak je tak trochu nesvůj.

Co pro tebe bylo při plánování svatby nejdůležitější?

Nejdůležitější z celé svatby pro mě byl samotný obřad. Když už jsem si na to oficiální potvrzení, že jsme rodina, 5 let počkala, tak jsem si přála, aby to bylo nezapomenutelné. A to se mi splnilo. Naopak, pro nás nebyla nijak zvlášť důležitá hostina, takže jsme měli jen takové neformální posezení.

Jaký vztah máš k místu, kde jste se vzali?

Obřad jsme měli na pohádkovém hradě Bouzov v malé Kapitulní síni - v místnosti určené pro řádová zasedání a významné události, ve které se moc často neoddává. Většina snoubenců si vybírá vedlejší Rytířský sál, do kterého se vejde větší množství hostů. Bouzov se mi líbil od malička. Vyrůstala jsem v Mohelnici a na tenhle krásný hrad jsem v dálce koukala. Když jsem zjistila, že nabízí i možnost večerního obřadu při svitu svíček, tak mě ta představa úplně dostala.

Na svou svatbu jsi zvolila neobyčejné svatební šaty. O takových jsi vždycky snila?

Svoje šaty jsem si nechala ušít na míru u paní Hauerové v Praze-Řeporyjích. Ani nevím, jestli jsem si někdy v dětství představovala, jak by měly moje svatební šaty vypadat. Ale i kdyby ano, tak takovéhle by asi nebyly. Původně jsem si pod svůj tartanový "korzet" chtěla vzít jen šálový top a dlouhou sukni. Pak jsem ale narazila na střih vílích šatů z Burdy a zamilovala jsem se na první pohled.

Oproti tomu střihu jsme s krejčovou vymyslely pár změn - celokrajkové rukávy, jiný tvar kapuce a vynechaly jsme vlečku. Ta se mi sice líbila, ale zase jsem měla v plánu šaty využít i po svatbě a k tomu mi vlečka přišla nepraktická. Nakonec nelituji toho, že jsem vlečku neměla. Takhle jsou šaty naprosto dokonalé a ráda se do nich znovu oblékám. Nedávno jsem je využila při zimním focení na sněhu a příště bych je chtěla využít i na jarní focení, tak snad mi plán vyjde.

Jaké bylo vaše svatební téma?

Naše svatba byla tak trochu skotsko-keltská. Výběr byl snadný - v srpnu 2008 jsme vyrazili na skotské hry na Sychrov a líbilo se nám, jak tam spousta lidí chodí v kiltech. Honza měl doma kilt, který si před lety přivezl ze Skotska, tak už plánoval, jak na další skotské hry pojede ve skotském i on. Na Sychrov jsme se vrátili až v roce 2010, to už s námi byl i náš malý Patrik, kterému malý kilt ušila moje maminka. Tanečnice z jednoho souboru tam vystupovaly v krásných tartanových "korzetech" a já se zamilovala. Doma jsme začali pátrat, až jsme vypátrali obchod, který tyhle "korzety" nabízí. Vybrali jsme tartan Heritage of Scotland a ze stejného tartanu jsme objednali i kilt pro Honzu, abychom spolu ladili. Když zásilka ze Skotska dorazila, tak miláček prohlásil, že se bude ženit jedině v kiltu. No a o tématu naší budoucí svatby bylo rozhodnuto.

Zvolili jste večerní obřad. Co vás k tomu vedlo?

Večerní obřad byl můj nápad, protože jsem si přála netradiční svatbu. Proč tedy nezvolit i netradiční obřad? Moc se mi líbila představa hořících svíček a nasvíceného hradu. Honzovi to nejdřív přišlo divné, ale po návštěvě Bouzova změnil názor.

Co následovalo po obřadu?

Hned po obřadu následovala prohlídka hradu při svíčkách s překvapením pro naše hosty v podobě kostýmovaných postav - bezhlavý rytíř, bílá paní a kat. Musím říct, že to byl zážitek pro nás všechny a hlavně plápolající svíčky prohlídce dodaly úplně jiný nádech.

Večerní obřad je super nápad, ale chtěla bych se zeptat - jaký byl tedy harmonogram vašeho celého dne?

Dopoledne jsme ještě na poslední chvíli byli koupit slavnostní boty pro syna, které jsem měla domluvené. Pak jsme v Olomouci na nádraží vyzvedli Honzovu maminku a jeho bratra, který mi šel za svědka. Od 14 hodin jsme měli pronajatou čajovnu na hradě, kde jsme si nachystali občerstvení. Najedli jsme se a šli jsme se projít po okolí - v podhradí je historický areál, kde probíhají i nějaké ukázky zbraní. Pak jsme se vrátili na hrad a s Honzou jsme se šli převléknout do svatebního. V 18 hodin dorazil náš fotograf s kameramanem a šli jsme se jen sami dva fotit do parku před hradem. Tam jsem měla domluveného strejdu s hřebečkem Marengem. Moc jsem si přála fotky s koněm. Pak jsme se chvíli fotili na nádvoří, potom ještě v příplatkových prostorách na hradě.

Mezitím dorazil náš dudák a zabavil hosty hraním na dudy. Asi ve 20 hodin jsme s focením skončili a vrátili jsme se k ostatním, kteří se už také převlékali do slavnostního. Před 21. hodinou jsme byli nachystaní před hradem, aby nás dudák mohl doprovodit nahoru do hradu. Tam jsme ještě vyřídili formality před obřadem a hosté si šli mezitím sednout do Kapitulní síně. Nás a naše svědky do oddací místnosti přivedl dudák a musím říct, že tohle byl pro mě ten nejdojemnější moment z celého svatebního dne.

Po obřadu následovala už zmiňovaná prohlídka hradu, po prohlídce jsme ještě chvíli poseděli v čajovně a pak jsme se začali balit k odjezdu. Cestou jsem koukala na náš nasvícený Bouzov, který se pomalu vzdaloval. Domů k mým rodičům jsme dorazili po půlnoci a rovnou jsme šli spát. Já toho ale moc nenaspala, nešlo to. :)

Kolik jste měli svatebních hostů?

Celkem nás bylo 12. Chtěli jsme svatební den strávit jen s našimi nejbližšími.

Zopakovala by sis ten den? Pokud ano - úplně stejně nebo teď by sis svatbu představovala už jinak?

Hned bych si celý den zopakovala. Byla to prostě nádhera! Jedinou změnou by bylo to, že bychom si domluvili víc kostýmovaných postav.

Posvatební oznámení sis dělala sama, respektive vyšívala. Kolik času ti to zabralo?

Ani nevím, jak dlouho jsem si s oznámením hrála. Samotné vyšívání šlo celkem dobře, brzy jsem přišla na to, jak vyšívat rychle a efektivně. Horší bylo propichování motivu na kartičky. To mě moc nebavilo, navíc se to ukázalo jako nebezpečná činnost. Zlomená jehla mi propíchla prst, takže padlo pár kapek krve a spousta nadávek. Ale s výsledkem jsem moc spokojená a myslím, že takové oznámení překvapilo.

A jaké byly reakce na vaší tajnou svatbu?

Reakce byly pozitivní. Nedoneslo se ke mně, že by si kdokoliv stěžoval, že jsme ho nepozvali. Převážně se objevily reakce typu "konečně jste se vzali". :)

Víc fotografií ze svatby Lenky a Jana:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!


Autor článku: Daniela Malá / Fotografie: Mirek Bednařík - Mirekbednarik.com