Nevěsta Marta: „Nakonec se ve mně prodrala na povrch ta malá holka, co vždycky snila o svatbě na zámku a princeznovských šatech.“

Naše nevěsty

17. dub 2018
Daniela Malá
Nikola Slobodová - NicziPhoto

Když si Marta představovala sebe samu, jak říká Jirkovi ono sladké Ano, viděla se jako nevěsta v lehounkých šatičkách a s věnečkem ve vlasech. Pak se v ní ale probudila ta malá holčička, která toužila po svatbě na zámku v šatech jako pro princeznu a dál už nebylo co řešit! 🙂

Marto, jak vzpomínáš na první rande s Jirkou? Naše první rande bylo na ochutnávce vína ve Valticích. Jako pár jsme spolu byli teprve den, tak schůzka probíhala velmi nesměle.

Jak proběhly vaše zásnuby? Jak ses cítila? Zásnuby proběhly 5. listopadu 2015 v Třeboni. Občas tam zajedeme na prodloužený víkend. Takže mě ani tenkrát nepřekvapilo, když Jirka navrhl, že bychom si udělali výlet. Jen jeho potutelný úsměv prozradil, že něco chystá. Při večerní procházce lázeňským parkem poklekl a požádal mě o ruku. Byla jsem šťastná. Konečně!

Zasnoubili jste se tedy v listopadu 2015. Proč jste svatbu uskutečnili až o dva roky později? Svatbu jsme chtěli mít v září, ale v roce 2016 nás už předběhl bratranec. Tak jsme to trochu posunuli. :-).

Měli jste hned jasno v tom, jak chcete, aby vaše svatba vypadala? Jirka pochází z Vysočiny a já z jižní Moravy. Náš původní plán byl najít místo na půli cesty. Nechala jsem se unášet současnými svatebními trendy a hledala nějakou stodolu, statek, vinařství. Viděla jsem se v lehounkých šatech pro vílu a s věnečkem ve vlasech. Ale nakonec se ve mně prodrala na povrch ta malá holka, co vždycky snila o svatbě na zámku a princeznovských šatech.

Jak se k přípravám postavil Jirka? Velmi dobře. Do všech zásadních příprav se aktivně zapojoval a při svatebním šílenství mi byl oporou.

S jakým předstihem jsi šla vybírat svatební šaty? A kolik salonů jsi prošla, než jsi našla "ty pravé"? Svatební šaty jsem měla vybrané necelý rok před svatbou. Navštívila jsem dva salony v Brně. V tom druhém jsem našla ty pravé šaty pro mě. Když při zkoušce paní asistentka rozložila tu nádhernou vlečku, věděla jsem, že není třeba dál hledat. Šaty naplnily všechna má očekávání.

Vyráběla sis nějaké dekorace vlastnoručně? Přiznám se, že nejsem moc kutilský typ. Proto vlastnoručně vyrobených dekorací bylo málo. Raději jsem poprosila o pomoc šikovnější členy rodiny. Naší hlavní svatební květinou byla jiřina, tak se zahrada rodičů proměnila na jiřinkovou plantáž. Tchán rád pracuje se dřevem a tak nám vyrobil stojan na uvítací obraz.

Vlastní výroby (ne úplně dekoraci) máme snubní prstýnky. Ukovali jsme si je z materiálu, který se nazývá damasteel. Intenzitou úderu kladiva do rozžhaveného kovu vzniká v prstenu originální kresba. Tak můžeme říct, že jsou jedinečné.

Kde se vaše svatba odehrávala? Podle čeho jste místo hlavně vybírali? Měli jsme církevní obřad v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Rouchovanech a následně hostinu na zámku v nedalekých Dukovanech. Předem jsme měli vybráno několik míst. Rozhodovali jsme se hlavně podle lokality, prostor, možností ubytování hostů. Pročítali jsme recenze na internetu a byla pro nás rozhodující spokojenost předchozích novomanželů s přístupem majitelů (resp. provozních) a personálu.

Kdy jste se ve svatební den s Jirkou poprvé setkali? A jaká byla jeho slova, když tě spatřil? Poprvé jsme se setkali až u oltáře. Jirka mlčel, jen se usmíval a držel mě za ruku. Z toho jsem poznala, že je dojatý, protože on musí vždy a všechno nějak okomentovat.

Jak probíhal váš svatební den? Rozhodně ne úplně podle našich představ. Strašně rychle ten den uběhl a než jsme se vzpamatovali, bylo po něm. Jako kdyby někdo schválně zmáčkl tlačítko zrychleného přehrávání. I počasí se proti nám spiklo. Skoro celý den nám propršelo. Nyní už si z toho děláme legraci, že nám napršelo tolik štěstí, že ho můžeme rozdávat.

Která ze svatebních tradic na vaší svatbě prostě nemohla chybět? Čepení nevěsty. Tato svatební tradice je převážně známá na jižní Moravě a na Valašsku. Jde o symboliku toho, že z nevěsty se stává vdaná žena.

U nás se toho ujala bratránkova manželka, teta, mamka a sestřenice, která byla zároveň moje svědkyně. Přivedly mě do sálu za ženichem a oblékly nás do krojů, mamka mi sundala z vlasů závoj s květinami a uvázala šátek. Do ruky jsem dostala vařečku a Jirka hůlku pro stařečka. Při oblékání všichni zpívali píseň Ej, od Buchlova. Pak jsme se políbili a připili si pohárkem vína. Následoval společný tanec.

Jakou píseň jste zvolili pro váš novomanželský tanec? A měli jste tanec nějak nacvičený? Původně jsme měli vybranou skladbu Moon River z mého oblíbeného filmu Snídaně u Tiffanyho. Ale nakonec ji převálcoval Ed Sheeran a jeho píseň Perfect. Náš první tanec byl umění improvizace.

Na co zpětně z vaší svatby nejraději vzpomínáš? Asi jako většina nevěst, nejraději vzpomínám na to, jak jsem šla uličkou k oltáři. Zážitek umocnilo to, že jsme se v ten den viděli poprvé. Měla jsem slzy na krajíčku.

Máš na závěr jakoukoliv radu, která by se budoucím nevěstám mohla hodit? Nezapomínejte, že nejdůležitější jste Vy a ten, kterého si berete. Je to Váš den. Zní to jako klišé, ale je v tom shrnuto vše.