Kategórie

Nevěsta Zuzka: "Někteří hosté nám říkali, že by potřebovali více dnů, aby všechno vstřebali. A to jsme začínali už v 10 hodin ráno."

Drtivá většina nevěst po svatbě řekne, že svatební den neuvěřitelně rychle uteče. I dnešní nevěsta Zuzka si tento fakt uvědomila a se svým dnes již manželem Erikem se rozhodli pro obřad již v 10 hodin ráno. A stejně nakonec měli takových aktivit, že by jejich hosté potřebovali pár dní navíc, aby to mohli vstřebat. Tak se na to pojďme mrknout 😊.

Kdy jste poprvé začali mluvit o svatbě? A jak jste se zasnoubili?
O svatbě jsme moc nemluvili, ale on věděl, že bych nechtěla žít „na psí knížku“. Vždycky jsem mu říkala, že by pak děti měly moje příjmení :-). Kdy to ale přijde, mi bylo jedno, nespěchala jsem. Zasnoubení bylo opravdu překvapení.

Požádal mě o ruku u nás doma, před Vánoci 23.12. To byly totiž přesně 4 roky, co jsme se poprvé viděli. Celé Vánoce potom probíhaly ve stylu oslav našeho zasnoubení a já byla moc šťastná, najednou je to tady, já se budu vdávat! Nadšeně jsem se v lednu pustila do plánů, představ o naší veselce.

Jaká byla vaše představa o svatbě? Po jakém stylu jsi toužila?
Manžel mi nechal ve spoustě věcech volnou ruku. Objeli jsme spolu vytipovaná místa na Jižní Moravě, hodně míst bylo už i obsazených. Chtěli jsme svatbu někdy v srpnu nebo v září, pro 80 osob. Milujeme vinice, Mikulov a jeho okolí, v žádném případě jsme nechtěli město 😊.

Nakonec nám hotel Santander a jeho zahrada tak učarovala. Stojí se na něj fronty a my měli štěstí, že zrovna nějaká nevěsta jim odpadla, tak jsme to na 1. 9. 2018 hned vzali. Byla jsem za to místo kousek od bydliště moc ráda, jezdila jsem tam domlouvat výzdobu, kde bude kapela, catering apod. Styl svatby jsem daný neměla, ten co teď „letí“ byl na mě až moc přírodní, tak jsem si ho upravila. Miluju svíčky, světýlka, květiny a podle toho výzdoba i vypadala.

Kolik salonů jsi prošla, než jsi našla své svatební šaty?
Uhhh musím odpovídat? Moc! Manžel, říkal, jak je šťastný, že u toho nemůže být. Já jsem si svoje krásky našla asi hned ve druhém salonu v Brně. Problém byl, že mi je nechtěli sundat z figuríny, že mi budou určitě malé. Asi na čtvrté přemlouvání, že si je jen přiložím k sobě, jestli to je ten styl, co bych chtěla, mi je paní sundala.

A ejhle, byly mi. Shodla se i sestra se svědkyní, že to jsou ony a já si je už skoro brala. Jen jsem to chtěla potvrdit s mamkou. Tam byl zádrhel a začaly se řešit moje „růžové“ šaty… Nakousla jsem to i doma, no že bych neměla čistě bílé (pozn. šaty mají nádech do meruňkovo-růžové), to byl taky problém, tak jsem zkrátka chodila dál a hledala a hledala… Nic už mi ale nepadlo natolik do oka, a tak jsem poslední kolečko šla znovu do Caxy a růžovky si vzala.

Vtipné je, že jsem v zoufalství dala fotku na Facebooku do skupinky a neskutečně holek mi napsalo, jak mi to v nich sluší. Je pravda, že jsou takové trochu jiné, a to asi vystihuje i mě 😊. Takže lidi, co mě nejvíce znají mi ve většině řekli, ať si je neberu a cizí holky naopak psaly, že určitě ano.

Moje cenná rada-dejte na pocit, určitě poznáte, že to jsou ony! A další rada-běžte zkoušet. Já nechtěla korzet a volány a chtěla jsem bílé :-D. A měla jsem pravý opak! Nakonec se všem líbily a co nejvíce se stejně mají líbit mě a ženichovi. Určitě záleží na tom, jak se v nich cítíte, to pak má zcela jiné kouzlo 😊.

Jak bys sebe a Erika popsala jako pár?
Myslím, že se skvěle doplňujeme! Erik je ten, co více plánuje, je klidný a bere věci s nadhledem. Já vše více řeším, přemýšlím nad detaily a chtěla bych všechno stihnout! Jsme spolu čtyři krásné roky, poznali jsme se v době, kdy jsem měla podanou žádost do Ameriky jako au pair, a nakonec jsem kvůli němu neodjela.

S kým jsi trávila svatební ráno? Byla jsi nervózní?
Spali jsme od pátku na hotelu. Šla jsem spát kolem 23. hodiny a moc jsem se nevyspala. Spala se mnou v pokoji sestra. Po páté hodině mi přišla vizážistka, tak jsem byla i ráda, že už to začne a můžu vstát. Já bych nervózní ani tak nebyla, kdyby od těch pěti ráno nezačal pořádný liják. Uklidňovala jsem se, že to přejde. No nepřešlo. Nebýt toho deště bylo by dopoledne fajn. Do pokoje za mnou mohla jen svědkyně, máma a sestra, abychom měly dostatek klidu.

Jak probíhal váš svatební obřad? Na co z něj nejraději vzpomínáš?
Něco kolem deváté hodiny ráno mi volal manžel, že musíme obřad přesunout ze zahrady do kostela, že je vše šíleně mokré. No, to jsem musela rozdýchat, ale co mi zbylo. Vizážistka mě uklidňovala, ať jsem za tuto možnost šťastná, a tak jsem byla! Vše se dělo rychle, šaty jsem měla oblečené za 5 minut a už jsem běžela do auta a jeli jsme do kostela.

Tam už všichni byli připravení. Neměla jsem čas nad ničím přemýšlet, těšila jsem se. Nejraději vzpomínám, jak jsem přišla do kostela a manžel byl dojatý, družičky plakaly a hrály ty varhany (které jsem taky nevnímala) a byla tam cítit taková náhle jiná atmosféra. Té vzápětí dopomohl náš božský farář, který nesl krásnou řeč, o nás, počasí, rodině, lásce a manželství.

Co dalšího jste museli kvůli dešti v den svatby změnit?
Opravdu jsem to nečekala. A to nejsem typ nevěsty, „nám pršet nebude“😊. Celé léto parno a den D lije jako z konve. Mám vždycky plán B, ale mrzelo mě to hlavně v pátek. Musela jsem toho hodně rozhodnout a změnit. A když něco půl roku plánujete, tak vás to pak mrzí.

Ale moc dobře jsem si uvědomovala, že je to jediná věc, kterou jsme prostě ovlivnit nemohli a nenecháme si svatbu deštěm pokazit! Den předem jsme měnili výzdoby, program z venku se přesouval do sálu, který nebyl nafukovací… V den svatby jsme měnili místo obřadu ze zahrady do kostela, focení mělo být v přírodě a bylo nakonec ve městě… Bylo toho opravdu hodně.

Čím se vaši hosté mohli na svatbě rozptýlit?
Někteří naši hosté nám zpětně říkali, že by potřebovali více dnů, aby všechno vstřebali. A to jsme začínali už v 10 hodin ráno. Těm odpoledním nevěstám to musí strašně rychle utéct, to jim nezávidím. Hned zrána bylo pro hosty nachystané pohoštění, to moc nestihli díky přesunu do kostela. Obřad trval necelou hodinu, myslím, že se během něj nikdo nenudil. Sestra zpívala Hallelujah a Thousend years a obě moje sestry četly námi vybrané texty z bible.

Po obřadu jsme se přesunuli na hotel, kde proběhlo rozbíjení talířků, chomout a další zvyky a po obědě jsme se šli na zahradu fotit, protože přestalo konečně pršet! V tuto dobu přišel i karikaturista pan Vaněk, který všem hostům nakreslil karikaturu, k poslechu hrál na terase DJ, nakrojili jsme dort a catering nachystal sladký koutek. My jsme se vytratili do města na focení.

Hosté si zatím popovídali, prošli se po zahradě, přečetli si svatební noviny, prohlédli fotky, fotili se ve fotokoutku, pánové zavítali do pánského koutku, pro děti byly nachystané omalovánky a nějaké hry.

Poté, co jsme se vrátili, tak jsme ještě stihli první tanec na terase na písničku Perfect a poté už čekala dole v sále kapela, tak jsme se zvolna přesunuli dolů do sálu. A začalo zase pršet. Během večera proběhlo ještě spoustu dalších nečekaných překvapení od svědků (video z našich fotek, ale také natočení klipu s přáním od naší rodiny a přátel v místě našeho bydliště, to nás dostalo! Také jsme dostali pejska a poznávali nevěstu a ženicha). Já jsem objednala saxofonistu, ten kolem 22. hodiny roztančil celý sál.

Kdo to spunktoval, že vám byl darován pejsek?
Naši svědci! Manžel si výslovně přál „jen ne nic živého, prosím“. Byl z toho dost překvapený, i nazlobený. Teď je to náš miláček.

Říkáš si o něčem takhle zpětně, že se vám to fakt povedlo?
Já doufám, že se povedla celá svatba, že jsem tak skromná 😊. V určitých věcech jsem detailistka, a tak si myslím, že v tom celku ty detaily udělaly opravdu veliký efekt (vsuvka do obálky s oznámením, kapesníčky na slzy, svatební noviny na míru, papuče na přezutí, zábava pro děti, DJ, kapela, saxofon, karikatury, posezení venku i v sále, hodně světýlek, svíček, hodně květin...).

Lidé se nestačili nudit. Doufám, že se cítili stejně tak příjemně jako my a o tom to je 😊. S výběrem místa jsme byli také velmi spokojení. Ubytování, sál, zahrada, vše bylo jen pro nás a naše hosty. Krásné a milé zázemí. Říká se, že když je dobré jídlo, dost pití a zábava, tak je pak spokojený každý svatebčan.

Na svatební hostině byly pro hosty k dispozici boty na přezutí. Kolik jsi jich pořídila? A využily se?
Hodně věcí mě inspirovalo na Pinterestu. Tyto přezůvky jsem musela prostě udělat. Vím, že holky chodí kolem půlnoci na zábavách často bosy a zvlášť když jsou na svatbě od rána! Nerada bych, aby některá odjížděla, že ji bolí nožky a tak jsem připravila papučky. Použily se skoro všechny, měla jsem jich +-20 kusů.

Co bys doporučila budoucím nevěstám, aby rozhodně nepodcenily?
Já jsem člověk, co umí improvizovat, ale v takovém případě mám ráda +- plán. Moc nezastávám harmonogram s konkrétním časem, co kdy bude, ale je potřeba říct někomu, kdo bude svatbu organizačně vést, co kdy by mělo být a co následuje. My jsme chtěli, aby na svatbě bylo hodně jídla a pití, to je myslím základ, co očekává každý a pak samozřejmě zábava a aby bylo na co vzpomínat 😊.

Já bych už nepodcenila počasí a počítala víc s tím, že opravdu může i pršet. Je škoda, aby vám to pak pokazilo svatbu. Ten den byla svatba i naproti v Antroposu ve stanu a ti prý doslova „plavali“. Byl to opravdu velký slejvák, jsem šťastná za tu chvíli bez deště, pak ale zase pršelo a pršelo. A že nevíte, jak bylo v neděli? Samozřejmě zase azuro!

Krok svatba máte úspěšně za sebou. Co plánujete dál?
Bohužel máme… Opravdu bych si to hned zopakovala, i v tom dešti. Je to krásný den. Moc to pro nás znamenalo. I manžel po svatbě poznamenal, že neví, čeho se předtím bál. Neskutečně si vážíme všech, co se nějak podíleli, pomohli, i těm co přišli!

Po svatbě mě to náhodou doma přišlo jiné, nedokáži to přesně popsat, ale takové hezčí 😊. Na konci září jsme pak odjeli na svatební cestu. Skvěle jsme si odpočali a poznali kus světa, jsme vděční za tuto možnost. A co bude dál? No hádejte!

Víc fotografií ze svatby Zuzky a Erika:

Děkujeme za rozhovor a přejeme všechno dobré!