Kategórie

Nevěsta Ivona: "Vždy jsem snila o tom mít svatbu vysoko v horách a slíbit si lásku u křišťálově čisté řeky.."

Ivona s Pavlem vybrali pro svou svatbu krásné místo - lom s křišťálovou vodou, která podtrhla stvrzení jejich čisté ryzí lásky. Pokocháte se úžasnými fotkami, květinovými dekoracemi, ale mrkneme na to i z té druhé stránky. Jak berou netradiční svatbu hosté a s jakými reakcemi se můžete setkat? S Ivonou jsme i zasondovaly do českého svatebního trhu. Co na něj říkáte vy?

Kde se takoví krásní lidé jako vy dva potkali?
Naše první setkání se odehrálo až moc osudově. Je to už 8 let, co se začal psát náš příběh. Můj manžel Pavel pravidelně jezdil s kamarády na vesnickou zábavu do malé vesničky na Šumavě. Když na nějaký čas přestal, protože mu začal akademický rok na vysoké škole, začala jsem tam pro změnu s kamarádkami jezdit já. Pro mě to tam bylo vše neznámé, protože to byl rok od našeho stěhování z rodného města na Šumavu.

Jednoho srpnového večera měl Pavel jet po dlouhé pauze s kamarády na rockovou kapelu do vedlejšího města. Já jsem tam s kamarádkami měla namířeno také. Ale ještě ten večer, na poslední chvíli, mě přemlouvala kamarádka, ať jedeme opět na na tradiční zábavu do malé vesničky. Osud tomu chtěl nejspíš jinak, a tak jsme oba nakonec skončili se svými kamarády na malé vesnické zábavě. Celý večer mě prý Pavel sledoval zpovzdálí a já se na něj dle jeho slov usmívala. Ale já si ho kvůli vzdálenosti bez brýlí vůbec nevšimla. :) Pro mého netušícího muže to byla výzva a tak mě později přišel požádat o první tanec. Tu noc jsme si ještě vyměnili telefonní čísla a on se se mnou troufale rozloučil polibkem. Dá se tomu říkat „náhoda“? Pak máme ještě jednu úsměvnou historku s pozváním na prvním rande, ale ta až někdy příště.

Takové příběhy bývají snad jen v románech. Spolu životem už jdete dlouho a jsem moc ráda, že „toto“ existuje.
Ano, za tu dobu jsme toho už spolu hodně ušli, zažili a i překonali. Rádi na naše začátky vzpomínáme a jsme za to vzájemné obohacení zkušenostmi nesmírně rádi. Vždyť mě tehdy při našem setkání bylo pouhých 18 let.

Proč právě 8. říjen?
Rozhodující termín byl přizpůsobený k určitým okolnostem. Ale především jsem trvala, aby zvolené číslo v něm obsažené mělo hlubší význam.Svatba proběhla přesně v osmiletém společném vztahu a naše první setkání a žádost o ruku proběhla v osmém kalendářním měsíci. Nu a hlavně osmička je symbol spojených pout a my si je vzájemně darovaly v podobě prstýnků. :-)

Jako místo pro stvrzení vaší lásky jste vybrali lom. Proč a jaké byly reakce pozvaných?
Vždy jsem snila o tom mít svatbu v krajině, která bude obklopená lesy vysoko v horách a kde opodál bude protékat křišťálově čistá řeka. Slíbit si lásku u vody. Taková místa zrozená pro svatby jsem nacházela zrealizované pouze na zahraničních webech.

Samotné místo pro obřad jsme měnili celkem 3x, až zvítězil lom. Manžel na tuto vápencovou skálu lomu koukal už jako malý kluk vždy z vrchu kopce jejich vesnice. Tak trochu je to tedy i jeho emoční záležitost. Dnes děkuji, že se tento sen stal skutečností a takové romantické místo jsme po dlouhém hledání našli v samotném srdci chráněné krajinné oblasti Šumavy.

Rodina se na lom po celou dobu příprav netvářila moc přívětivě. Nikdo nechápal, proč to všechno tolik řeším – např. k čemu ručně popisuji dřevěné ukazatele a sháním tolik dekorací včetně svatebních židlí. Zejména jako perfekcionalista musím mít vše vyladěné do detailu. :) Některé hlášky mi vytvářeli úsměv na rtech a jindy pro změnu zase zamrzely, když nám bylo řečeno, že se někteří z rodiny přijedou podívat na tu „ehm naši svatbu“ jen ze zvědavosti. Především jsem chtěla rodině do posledního okamžiku zachovat překvapení, aby to pro ně bylo to pravé nečekané „wau“ stejně jako pro mě, protože i já měla návrh konceptu jen v hlavě, ale živou podobu jsem neznala. Bylo opravdu těžké u rodiny ustát ten nátlak a někdy i zvědavé dotazy. Zpětně se už dnes tomu jen smějeme.

Slyšela jsem, že pro vás nebylo lehké místo v lomu vybojovat. Co je na tom pravdy?
Byla to opravdu náhoda, že se nám podařilo za velmi specifických okolností svatbu na tomto místě uskutečnit. Jsme rádi, že nám to vyšlo, protože na toto místo povolení nelze získat. Samotné nás moc mrzí, že tento krásný prostor je stále zabezpečený a veřejnosti není přístupný.

Přijde mi, že mít originální svatbu v Česku znamená počáteční nepochopení svatebčanů a určitá nemožnost nakoupení neotřelých dekorací. Čím myslíš, že to je?
Ono je to těžké. Generace našich maminek byla vychovávána v jiných podmínkách, měly jiné možnosti a přísun informací byl omezený. Bylo úplně normální, že naše babičky strojily svatbu našim maminkám a v některých případech ji i po finanční stránce hradily celou. Tyto dřívější nevěsty byly spokojené, protože „takovou“ svatbu měla každá a nic jiného se tu neznalo. Tím si myslím, že to nepochopení je způsobené a cokoliv nové, neotřelé je pro starší generaci divné. Díky za to, že některé svatební veletrhy, časopisy a weby se pomalu vydávají již jiným směrem a přináší tak načerpanou inspiraci ze světa. Díky tomu mají dnešní nevěsty úplně jiný přísun informací a nápadů. Pro mě to bylo celkově těžké, protože Šumava je překrásné místo, ale nic tu prostě není k sehnání.

Jak vnímáš český svatební trh? Jsi s ním spokojená, nebo ti tu něco chybí? Kde jsi ty sama nejvíce nakupovala výzdobu?
Bohužel, český trh na téma „vše kolem svatby“ vnímám stále jako chladný. Samozřejmě, je to o vkusu každé z nás, ale dokud je po něčem poptávka, tak je i nabídka. Je smutné, že skoro každý svatební e-shop nabízí pořád dokola to stejné (organzu, tyl, látkové okvětní lístky, korálky, papírové jmenovky, svatební oznámení s holubicemi...) A to vše kolikrát jen v základních 6 barvách a vždy stejné provedení. Ta neoriginalita a vyhaslá nápaditost mi přišla až smutná.

Dlouhé večerní vysedávání na internetu a složité hledání některých dekoracích bylo únavné. Některé věci jsem si proto nakonec vyráběla sama nebo jsem si je nechávala vyrobit na míru na Fler.cz. Hodně jsem objednávala také z Aliexpres.com a jako nejoblíbenější český e-shop se svatební tématikou jsem si zamilovala Bellarose.cz.

Originalitu vaší svatby ještě více umocnila květinová výzdoba, o kterou se postarala Veronika Kutnarová. Dala jsi jí jasné pokyny, nebo jsi nechala povolit uzdu její fantazii?
Po celou dobu příprav jsem si ukládala inspirativní fotky na Pinterest. Tento zahraniční web byl, a dodnes je, pro mě jakási „bible“. Díky tomu pro nás Veronika navrhla celkový květinový design board, který perfektně zapadl do ročního období a místa konání svatby. S výzdobou se mi trefila přesně do vkusu. Její práce byla promyšlená do detailů. Květinový kruh s lucernami vykouzlili u jezera v lomu úplnou pohádkovou atmosféru.

Veronika se postarala i o výzdobu celého candy baru včetně nazdobení všech dortů květinami a sezonním ovocem. Kdykoliv jsem se potřebovala poradit, ochotně mi pomohla. Těsně před svatbou jsem na poslední chvíli změnila pár prvků, které Veronika bez problémů zohlednila, a dovedla tak celou výzdobu k naší dokonalosti. Její výzdoba byla něco neskutečného a chválili ji všichni svatebčané!

Rozdali jste svatebčanům nějaké úkoly? Jakým způsobem se toho zhostili?
Nechtěla jsem svatebčany ničím úkolovat. Chtěla jsem, aby si náš velký den jen pohodově užívali a v budoucnu na něj s láskou vzpomínali. Nechtěli jsme ani koordinovanou svatbu cizí osobou. Celková koordinace byla v mé režii a tyto pokyny jsem předávala velkým družičkám se svědkyní, které mi během svatebního dne byly velkými pomocnicemi. Úkolů, jakých se zhostily a pomoc, jakou ve výsledku odvedly, bych bez nich sama nezvládla. Pouze některé malé okamžiky pomáhala vykrývat moje maminka, kterou jsem krátce před svatbou o to požádala.

Zanes nás, prosím, pomocí slov na váš svatební obřad. Jaký byl?
Ta euforie a emoce, které člověk prožívá, nejdou popsat. To si musí každý prožít :-). Doporučuji být do poslední chvíle „utajenou nevěstou“. Nikdy nezapomenu na první pohled mého manžela, když jsem k němu sama kráčela uličkou na hudbu od Sweet Talker - Here We Go Again. Bylo to hodně dojemné!

Nechtěli jsme pětiminutový svatební obřad zakončený souhlasem „ano“. Měl to být obřad o nás a pro nás. Za krásný, osobitý proslov šitý na míru pro nás děkujeme panu Rev. Mgr. Luďkovi Pivoňkovi z plzeňské Unitaria, který nám vyšel v mnoha požadavcích vstříc - jako např. převázat stuhou naše ruce.

Během obřadu jsme se zapojili i do symbolického aktu zasazení stromu, který bude nadále symbolizovat kořeny našeho vztahu a pokračující růst společné lásky. Společně s manželem jsme k tomuto stromu přisypali hlínu, která symbolizovala dětství v domově každého z nás a našich rodin. Tento akt není zvykem u nás v ČR, ale sami svatebčané uznali, že je to moc krásná tradice.

Řekl ti ten den Pavel něco, na co do smrti nezapomeneš?
Ano, závazný slib během obřadu. Slib, který byl tak trochu jiný, byl psaný jeho srdcem, náš osobitý, o nás. Je to něco, co jsme dali jak sobě, tak svému vyvolenému. Je to krásné slovní pouto, které si chci uchovat v paměti na celý život.

Čeho všeho si mohli vaši hosté na hostině zobnout?
Bylo těžké najít někoho na Šumavě, kdo by nám upekl svatební dort a jiné sladké dorty, které by nebyly z umělých ingrediencí a potažené marcipánem. Trvalo dlouho, než jsme dostali doporučení na Slunečnou kavárnu v Srní, ve které peče sama paní majitelka Blanka Milfaitová, známá také pod titulem“ královna marmelád“. Candy bar tedy tvořil její sladké dílo, které obsahuje poctivé domácí suroviny. A tady začínají její pravidla hry... :-). Všechno sladké bylo opět navržené tak, aby barevně ladilo do podzimu. Tak třeba vznikl svatební mrkvový dort s mascarpone nebo cheesecake s černým rybízem. Jediné makronky v odstínu marsaly a pudrově růžovém nám upekla Blanka Hanková Mon Macaron, které jsme vyzvedávali ve čtvrtek v Praze spolu s ostatními věcmi.

Jaké bylo natáčení s Leošem Brabcem a focení s Honzou Martincem?
Nejde to říci jinak, než že je to správná dvojka! Na to dobrodružství, jaké jsme s nimi zažili tam vysoko v horách Šumavy u vodopádu, nikdy nezapomeneme :-). Především Leošův osobitý přístup, který preferuje k samotnému páru a dále k pozdějšímu natáčení, je mi moc sympatický. V den svatby to už byl člověk, jako bychom se s ním znali léta :-). Takovou energii a nadšení, které obadva vynaložili při práci, jsem zatím neměla čest na svatbách u nikoho jiného vidět. Jsme s manželem nesmírně rádi, že jsme je mohli poznat a že právě oni nám zvěčnili navždy náš den.

Máš nějakou radu pro nevěsty? Něco, co by si měly vzít k srdci?
Nedávno se mě ptala kolegyně, jestli ten den byl opravdu takový, jako vypadá na našich fotkách a videu. Já upřímně kývám, že ano :-). Z celého srdce bych přála všem nevěstám, aby i jejich den byl takový jako ten náš. Ačkoliv se to může zdát, tak zorganizovat svatbu není vůbec jednoduché a stojí za tím vším spoustu práce, času, zařizování a koordinování. Proto bych všem nevěstám doporučila, ať při sebemenším problému neztrácejí nad přípravami sílu, nenechají se odradit a znechutit si přípravy od svatebčanů, ale ať jdou dál a dotáhnou své sny do cíle. Je to někdy těžké, ale stojí to vážně za to!

Byl to opravdu ten nejkrásnější den vašeho života?
Ano. :-) A věřím, že na něj budeme s láskou vzpomínat do konce našich společných životů. Jsme moc šťastní, že jsme si náš den nechali zvěčnit právě v podobě videa, které nás zanese zpět do tohoto dne. Těším se na to, až tento den jednou ukážeme našim dětem nebo vnoučatům.

Víc fotografií ze svatby Ivony a Pavla:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!