Kategórie

Nevěsta Helena: "Manžel dostal ráno v den svatby lego a spolu jsme ho postavili. Byl to krásný začátek svatebního dne."

Aby si Helena uvědomila, že Michele je ten pravý, bylo potřeba rány do hlavy, kterou si uštědřila při jejich společné laser game :-). A hry tento pár provází i nadále. Oba nejvíce zbožňují společné chvíle nad sestavováním lega, proto svatební dar pro ženicha nemohl být nic jiného než právě tématické svatební lego, které si společně sestavili, než si upalovali říct své "ano" :-).

Co vás dva spojilo dohromady?
Seznámilli jsme se v práci. Můj manžel byl můj šéf! Jediné, co nám chybí do dokonalého klišé je, že jsem nebyla jeho sekretářkou, ale stejně. Bylo to poměrně komplikované, jak si asi každý umí představit. Naštěstí on hned práci opustil a náš vztah byl už čistě soukromý.

A co nás spojilo? Těžko říct, ale myslím, že mně se rozsvítilo, když jsem dostala pořádnou ránu do hlavy – stalo se to při laser game, já jsem se schovávala za rohem a chtěla vyskočit a on zrovna vyběhl ... no rána to byla pěkná, ale stálo to za to! On se mi později přiznal, že jemu bylo jasné už mnohem dřív, že spolu budeme, a nepotřeboval ani ránu do hlavy.

Jak proběhla žádost o ruku?
Velmi nečekaně! O svatbě jsme mluvili, takže jsem trochu tušila, že se něco chystá. Myslela jsem ale, že si prstýnek schová na dovolenou do Thajska, kam jsme se chystali. On mě ale chtěl překvapit.

Bydleli jsme kousek od Vyšehradu a často jsme tam chodili na procházky, oba to tam máme moc rádi. Takže když jsme ten den vyrazili při západu slunce, myslela jsem, že to bude náš standardní večerní okruh a absolutně nic jsem netušila. Když jsme došli na místo, kde je vyhlídka na Vltavu, najednou vytáhl krabičku a vyslovil TEN dotaz – a já mu řekla: „Co děláš?“ ... protože jsem nechápala, co se děje! Až pak jsem se vzpamatovala a řekla ANO.

Co pro tebe bylo při plánování svatby nejdůležitější?
Podle mě jsou při přípravě svatby tři možnosti:

  • 1. Svatba je velmi dobře připravená a finančně zvládnutelná, stojí to ale mnoho nervů nevěstu a její pomocníky.
  • 2. Svatba nestojí nervy ani moc peněz, ale to, že se nikdo „nestresoval“ je často vidět. Může se stát, že se hosté nudí, dekorace nejsou žádné nebo jsou (diplomaticky řečeno) neoriginální, jídlo „ujde“, dort je „takový normální“, fotky jsou „tuctové“. Podle mě je to škoda.
  • 3. Svatba je velmi drahá – organizaci mají na starosti agentury nebo jiní odborníci. Bohužel ani to často není zárukou, že vše bude perfektní a bez nervů.

My jsme zvolili 1. možnost. Měli jsme na přípravu rok a půl a rozpočet nebyl neomezený, rozhodli jsme se tedy, že to zvládneme sami. Hlavně mě jako hlavní organizátorku to stálo mnoho času, úsilí a nervů, ale kdybych se mohla rozhodnout znovu, udělám to stejně. Pro vlastní organizaci je pak podle mě nejdůležitější stanovit priority, udělat časový plán a řídit se jím. Pro nás byly například prioritou krásné fotky, takže jsme dělali vše pro to, aby byly. Naopak prioritou nebyla například hudba, takže jsme zvolili ekonomičtější variantu (ale byli jsme i tak velmi spokojeni!).

Jak ses rozloučila se svobodou?
Rozlučku mi organizovala svědkyně a aktivity byly pro mě překvapení, chtěla jsem jen, aby bylo zařazeno „něco zábavného“ a taky jsem zakázala striptéra :-). Holky si pro mě připravily krásné odpoledne a večer. Nejprve jsme hrály hru „Mystérium Karla IV.“ – taková „šipkovaná“ pro dospělé v Praze, pak mě vzaly na sushi, které miluju (poprvé v životě jsem měla sushi loď! Taková dobrota!) a nakonec do baru. Moc jsme si to užily!

Jaká byla tvá první vize svatebních šatů? Co tvé šaty prostě "musely" mít? :-)
Při výběru svatebních šatů jsem začala tím, co rozhodně nechci: korzet, „šlehačku“ a vlečku. A pak až přišlo to, co rozhodně chci: lehkou „rozevlátou“ sukni, špagetová ramínka a bílou barvu. Také jsem věděla, že si šaty chci nechat – neumím si představit, že bych svoje vysněné šaty měla jen půjčené nebo je prodávala.

V salonech jsem bohužel nepochodila, pár rozevlátých sukní se sice našlo, ale s úzkými ramínky žádné. A i když se jedny blížily mé představě, nebyly 100% perfektní. Rozhodla jsem se tedy pro šití a nelitovala ani minutu. Návrhářské duo Kabelková Oplocká bylo skvělou volbou. Šaty miluju, mám je ve skříni a kdo ví, třeba si v nich jednou moje dcerka bude hrát na princeznu!

Připravila sis super dárek pro ženicha. Co to bylo? A dostala jsi něco i ty?
Máme s manželem oba moc rádi lego. Vzali jsme si od rodičů zpět naše staré dětské stavebnice a po večerech si spolu stavíme hrady, pirátské lodě a jeskyně domorodců :-). Takže když jsem (víceméně náhodou) narazila na lego stavebnici „svatba“, bylo jasné, že to bude nejlepší dárek na svatební den. To lego je navíc tak vtipné, že má pro nevěstu i ženicha vyměnitelné vlasy, lze nakombinovat barvu svatební kytice a podobně.

Lego manžel dostal v den svatby ráno a spolu jsme ho postavili. Nevěsta dostala blonďaté vlasy, ženich žádné :-) (aby to odpovídalo realitě)... Hodně jsme se u toho nasmáli a byl to krásný začátek svatebního dne. Poté jsme se šli každý chystat zvlášť. Já jsem žádný dárek nedostala, manžel nevěděl, že něco dostane a nepočítal s tím. Věděla jsem, že neví a nevadilo mi to, nechtěla jsem ho zatěžovat ještě tímto. A to lego byl v podstatě dárek pro oba.

Kde jste si řekli své ANO? Co pro vás to místo znamená?
Na zámku Loučeň. Hledali jsme nějaké krásné romantické místo, kde bychom mohli mít obřad i celou slavnost. Takové jsme na zámku Loučeň našli. A rádi se tam vrátíme například na víkendový relax nebo s dětmi do parku.

Kterou část svatebního dne sis užívala nejvíc?
To je těžké říct, celý den byl úžasný a myslím, že i z fotek je vidět, že si to velmi užívám. Skvělé bylo novomanželské focení – Honza Martinec umí vytvořit skvělou pohodovou atmosféru, navíc nás pořád rozesmíval, takže to bylo super. Totálně romantický byl první tanec, užila jsem si moc i krájení dortu, botový kvíz a taneční soutěž, kterou si přichystal náš DJ. Ale úplně nejvíc? Úplně nejhezčí asi bylo, když jsme po obřadu odcházeli uličkou, hrál nám Bruno Mars: „Marry you“ a všichni důležití lidé našeho života na nás házeli růžové plátky. To byla opravdu nádhera.

Jak jste se bavili při tom botovém kvízu? Která otázka vás nejvíce pobavila? Hráli jste ještě nějaké hry?
Botový kvíz byl velmi zábavný, manžel nejdřív vtipkoval, že si tu mou botu obuje, takže máme pár vtipných fotek. Já jsem otázky znala předem (protože jsem musela zajistit překlad do italštiny), takže jsem nebyla překvapená, ale manžel je neznal a nemohl se tedy připravit. Nejvíc nás pobavily ty otázky, kde jsme se rychle shodli, třeba: „Kdo je větší bordelář?“ – oba jsme jednomyslně zvedli moji botu a směrem od mojí rodiny se ozvalo: „To nás nepřekvapuje!“ nebo: „Kdo sbalil toho druhého?“ – to jsme zase zvedli jeho botu a manžel sklidil potlesk od svých přátel.

Tvé družičky byly krásně sladěné. Dalo vám zabrat shodnout se na tom, jak budou všechny vypadat?
Děkuji. Z šatů družiček jsem měla velkou radost. Že budu chtít družičky jsem věděla hned, je to krásné a podle mě je i moc hezké, že moje „speciální holky“ mají nějakou důležitou roli, když svědkyně může být jen jedna.

Se šaty jsem si ale pěkně zavařila. Jejich výběr a celková koordinace byl pro mě velmi stresující – doufala jsem, že mi holky pomůžou. Ve skutečnosti ale bylo vše na mně – hledání, výběr, zjišťování velikosti, objednání, doručení družičkám ... Asi si umíte představit, jak to vypadá, když se 5 ženských má shodnout na oblečení. Že to nakonec dopadlo tak skvěle – šaty byly doručeny včas, seděly jen s drobnými úpravami a všem úžasně slušely – považuji za malý svatební zázrak :-).

Objevilo se něco, co tě ten den trochu zamrzelo?
Byla jsem poměrně „hysterická“ den předem kvůli několika věcem – předělávání stolů o půlnoci v předvečer svatby kvůli chybě koordinátorky ze zámku; moje svatební kytice, která byla hezká, ale úplně jiná, než měla být; ohrožení účasti jedné družičky; pozdní příjezd mých rodičů... Ve svatební den jsem se od všeho oprostila a užívala si atmosféru, ten den byl úžasný.

Až pak zpětně mě opět pár věcí zamrzelo – souvisí to hlavně s chováním hostů, takže se může hodit pro budoucí svatebčany: oblečení větších dětí – kolem 10 let by se určitě dalo pořídit něco vhodnějšího než rifle; „protivnost“ některých členů rodiny pramenící z únavy (sami se ale rozhodli cestovat ve svatební den a ne den předem;, „pomlouvání“ některých dodavatelů, které já jsem pracně vybrala a byla jsem s nimi spokojená. Milí budoucí svatebčané, pomlouvat můžete, ale ne před nevěstou!

Dali jste si s autorem vašich fotografií - Janem Martincem nějaké předsvatební focení abyste se oťukali? Pokud ano - doporučila bys to všem nevěstám?
Ano, měli jsme s Honzou zásnubní focení. Kromě toho, že jsou z něj nádherné fotky, které jsme použili na „save the date“ kartičky, jsme měli možnost se poznat a ujasnit si, že na svatební fotky potřebujeme právě Honzu!

Oba máme k fotografii blízko, oceníme technicky kvalitní a nápadité, originálně zpracované fotky. Navíc pro nás byly fotky prioritou, výběrem fotografa jsme tedy strávili mnoho času. Když jsme narazili na Honzovy stránky, velmi rychle jsme se shodli a právě po zásnubním focení bylo jasno – termín svatby už jsme domlouvali i s ním. A jestli bych předsvatební focení doporučila i ostatním nevěstám? Pokud fotografa dobře znáte, máte zkušenosti s focením, nemáte trému a nepotřebujete předsvatební fotky, asi to není nutné. V ostatních případech rozhodně ano!

Změnila u vás svatba něco? Jaký je novomanželský život?
Ano, svatba u nás odstartovala sérii plánovaných i nečekaných událostí. Plánovali jsme již předem, že si po svatbě pořídíme vlastní bydlení (vždycky jsem totiž tvrdila, že si s nikým nepořídím hypotéku, dokud si mě aspoň nevezme :-). Hned po návratu ze svatební cesty jsme začali hledat – a už měsíc poté jsme podepisovali kupní smlouvu na náš vysněný domeček.

Ze svatební cesty jsme si navíc dovezli i miminko – to nás poněkud překvapilo, protože nás ani ve snu nenapadlo, že se to podaří tak brzy. Ale měli jsme a máme samozřejmě velkou radost. Naše holčička si naplánovala narození o 14 dní před termínem, takže se narodila na den přesně 9 měsíců po svatbě. Život je někdy fascinující! A mezi námi dvěma? Myslím, že je to po svatbě ještě hezčí. Je hezké vědět jistě, že s ním ten druhý počítá; mít u něj oporu a zázemí. Už od svatby si říkám, jak obrovské jsem měla štěstí. Můj muž je jako manžel skvělý a jako táta také!

Víc fotografií ze svatby Heleny a Michela:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!