Kategórie

Nevěsta Bára: "Jen my, naše sliby a všeobklopující Indický oceán. A to bylo ONO! To pravé, ideální, krásné a dokonalé místo!"

Pro Báru s Patrikem bylo místo pro jejich svatbu dlouhou dobu otazníkem. Nakonec vyhrál indonéský ostrov Bali. Bára si dala tu práci a v rozhovoru nám popsala nejen průběh jejich nelehkého výběru, ale i všechny náležitosti, které musíte splnit, pokud se pro takovou balijskou svatbu rozhodnete. Necháte se zlákat?

Oba máte rádi cestování. To vás spojilo?
Oba cestování milujeme, ale pořádně cestovat jsme začali až spolu, možná o to je to pro nás hezčí a srdcovější. Ani nedokážu popsat, co přesně nás spojilo. Myslím, že jsme celý život čekali jeden na druhého, proto máme společných tolik věcí a názorů. Vášeň z cestování a poznávání nových světů je jednou z nich. Spojilo nás asi na začátku naše setkání na letišti, kde oba pracujeme. Pak to k cestování bylo už jen opravdu malý krok.

Jak probíhal výběr místa pro vaši svatbu? A proč vyhrálo Bali?
Výběr místa pro nás byl dlouhou dobu velkým otazníkem. Původně jsme plánovali svatbu v ČR, ale z míst, která jsme navštívili, pro nás žádné nebylo to pravé. Nebylo žádné místo, kde vám po vstupu do něj zaplesá srdce tak, že už nikdy nechcete odjet a řeknete si TOHLE JE PŘESNĚ ONO! Vůbec nic, ne pro nás. Až jednou, bylo to asi tři měsíce před svatbou, jsme se balili na cestu do Portugalska, kde jsme měli naplánováno poznat co nejvíce z této dechberoucí země, ujet 2000 tisíce kilometrů po pobřeží a spát na opuštěných plážích, přišel manžel s nápadem.

Jedna prostá věta, která může vše změnit. Zněla „Co kdybychom se v tom Portugalsku vzali? Mám už dost toho věčného hledání míst, chci si Tě vzít teď, nehodlám na to čekat do dalšího léta.“. A mně to vlastně přišlo jako skvělý nápad. Praštěný, riskantní, spontánní. Vlastně nás to i přesně vystihuje.

Bohužel nás z tohoto omylu vyvedlo, kolik dokumentů je třeba na legální sňatek v cizině, a že to do odletu další den určitě nestihneme zařídit. Ale do pár měsíců bychom to stihnout měli. Odletěli jsme do Portugalska a tam, při sledování vln a malování bosými nohami v písku, snili, jaké by to mohlo být. Vzít se někde, kde máte přesně takhle slané vlasy od soli a dýcháte ten svěží mořský vzduch na každém kroku. A po návratu jsme se do toho dali.

Náš první nápad byl Havaj. Některé pláže na Havaji jsou k dispozici výhradně pro svatby, ale často se stává, že je na plážích více svateb najednou. A čím víc jsme se zajímali o různé svatební destinace, jako je Kuba, Mauricius nebo Seychely, zjišťovaly jsme, že všude je ten stejný problém.

Problém se soukromím, konkrétně s uzavřením místa po dobu obřadu. Představa toho, jak jdu ve svatebních šatech po bílém písku na rozlehlé pláži s výhledem na azurové moře byla krásná do té doby, než se ukázal fakt, že ve většině destinací, kde umožňují legální sňatek, není možné uzavřít pro svatbu část pláže. Udělají Vám svatební oltář, ale téměř mezi lehátky ostatních turistů. Máte možnost i kostela či kapličky u pláže, ale ani tyto místa nejdou uzavřít veřejnosti. Nechtěla jsem se o tento den dělit s žádnou jinou nevěstou, ani mít svatbu mezi lidmi v plavkách, kteří se šli zrovna vykoupat k moři. Třeba by měl člověk štěstí a našel tam kousek pláže, kde bychom byli sami, ale riskovat jsme to nechtěli.

Nakonec jsme dostali tip na dvě místa. Soukromá pláž v Dominikánské republice, která se dá celá pronajmout, nebo útes nad mořem na Bali. A tohle byl přesně ten moment, na který jsme celou dobu při plánování svatby čekali. Jen my, naše sliby a všeobklopující Indický oceán. A to bylo ONO! To pravé, ideální, krásné a dokonalé místo!

Možná se pro někoho tímto stanete inspirací. Co všechno se pro takovou svatbu na Bali musí zařídit?
Tady záleží na tom, zda člověk chce svatbu legální, nebo svatbu symbolickou. Pokud se rozhodnete pro tu legální, čeká vás vyřizování dokumentů tady v ČR jak před svatbou, tak i po ní. Člověk při legální svatbě musí počítat jak s tím, že to bude chtít trochu času, tak i s poplatky za veškeré vyřízení dokumentů. Ať už se člověk rozhodně jakkoli, pak stačí jen vybrat tu pravou agenturu, nastínit jí své svatební sny, poslat fotky toho, jak byste si vše představovali a nechat je, aby se o vše ostatní postarali za vás.

Při zařizování dokumentů na svatbu hodně záleží na tom, pod jaké úřady spadáte, díky místu narození a trvalému bydlišti. My máme trvalé bydliště na Kladně a já jsem narozená v Praze, manžel v Ústí nad Labem. Můžu napsat ty neměnné věci. S rodným listem, který si necháte vystavit na matrice narození půjdete na krajský úřad toho daného kraje.

Potom je vysvědčení o právní způsobilosti, které vám dají na matrice v místě trvalého bydliště a pak to tamní krajský úřad osvědčí. Doporučuji zařídit najednou všechny tyhle věci a pak s těmito dokumenty zajít na Ministerstvo zahraničí (Černínský palác, Loretánské nám. 101/5, 118 00 Praha 1-Hradčany), tam dělají vše na počkání. Dokumenty po vyřízení musí být přeloženy do indonéštiny, my jsme si pro překlad zvolili překladatele Tomáše Petrů a mohu ho vřele doporučit, je to strašně milý pán.

Jeho stránky jsou indonestina. A potom musíte na Indonéskou ambasádu, která vám to udělá také na počkání. Na vysvědčení o právní způsobilosti a kopii rodných listů můžete čekat, někde to dělají hned, ale někde si na vyřízení nechají čas, takže to chce s tím počítat. U překladatele to trvá cca 14 dní. Celkem bych počítala alespoň měsíc na vyřízení všech dokumentů. Pak jsme je celé naskenovali a poslali do agentury - originály jsme dodali 5 dní před svatbou naší svatební koordinátorce na Bali.

Sňatek v Indonésii musí být uzavřen v souladu se zákony této země. Je proto třeba, aby budoucí manželé byli stejného vyznání nebo se alespoň po dobu obřadu k jednomu z pěti náboženství uznávaných v Indonésii přiklonili (protestantské, katolické, muslimské, hinduistické nebo buddhistické). Během svatby se uskuteční dva typy obřadů: první bude náboženský obřad a po něm bude následovat civilní obřad. Pokud jste ateisté, doporučuji se přiklonit k protestantskému obřadu, který lze uskutečnit kdekoliv (v resortu, na pláži…) a není potřeba vyřizovat žádné další dokumenty nebo se oddávat v kostele.

Nejjednodušší je tedy protestantský obřad, proto víru Protestant, jelikož na Bali "musí" být každý věřící, bude u toho kněz. Po obřadu obdržíte dva certifikáty. Jeden od "kostela" a druhý od občanského registru. Dokumenty se v Indonésii superlegalizují a do měsíce od svatby jsou zaslány do ČR. Pokud věřící nejste, rozhodně o tom informujte agenturu, ať vám tento „druhý obřad“ zařídí.

Jakmile vám do ČR dojde superlaglizovaný „Certificate of Marriage“ , musíte jej nechat přeložit soudním překladatelem a poté dát na jakoukoli matriku spolu s vyplněným dokumentem, který tam dostanete. Odtud to odešlou na zvláštní matriku do Brna, která jediná se zabývá sňatky v zahraničí, ti mají 4 měsíce na vyřízení. Pak je manželství oficiální.

Mrzí mě, že jsi nebyla úplně spokojena se svými svatebními šaty. Co se přesně stalo?
Šaty jsem si nechávala šít od návrhářky Lay Sedlákové. Se svatebními šaty tolik zkušeností nemá, ale podle fotek z jejího portfolia a článků, které o ní psali, jsem z toho měla dobrý pocit. Již na první schůzce vypadala, že naprosto chápe mé představy a že téměř nic není problém. Nechala jsem ji vybrat krajku i látku. Krajku se mnou konzultovala, látku již bohužel ne.

Látku, do které mě oblékla a následně mi vysvětlila, že je to látka na mé svatební šaty, nevypadala bíle, ale byla spíše do barvy champagne. Bohužel, díky tomu, že na ní byla našitá bílá krajka se s tím nedalo již nic moc dělat. To byl první problém, po kterém se další začaly jen nabalovat. Šaty mi přes prsa a boky neseděly, ale slečna říkala, že se to ještě spraví, dají se tam vycpávky a budou tam ramínka, bude to vypadat úplně jinak. Potom mi zaslala fotku, jak pracuje na vlečce a vypadalo to opravdu nádherně.

Ručně stříhaná a našívaná krajka obohacená o detaily 3D kvítků, na které se specializuje. Bohužel ale tři dny před odletem, než jsem si měla šaty vyzvedávat, mi přišla fotka šatů, kde vlečka byla již přišitá na šatech. Hned mě zarazilo, jak vlečka byla krátká. Mnohem kratší, než, než jsme byly domluvené. Myslela jsem, že je to jen danou fotkou, tak jsem se na to zeptala. Odpověď, která mi přišla, mě opravdu šokovala. Vlečka je prý o cca 30 cm kratší, abychom se vešly do rozpočtu.Nemohla jsem tomu uvěřit. Čekala bych, že takhle závažnou změnu se mnou bude slečna nejdříve konzultovat, než ji udělá. Jenže tohle rozhodnutí zdá se padlo již při kupování látky, které vzala méně, aby to nestálo tolik.

O čemž mě ale nikdo neinformoval. Kdybych dostala na vybranou, samozřejmě bych raději zvýšila rozpočet, než se vzdala vlečky. Šla jsem tam tedy hned druhý den. Vlečka nejen, že byla opravdu krátká, ale ani přidělání ramínek a dodání vycpávek nepomohlo a šaty mi vůbec neseděly přes boky a prsa. Musela bych vážit o alespoň 10kg víc, aby mi šaty padly.

Dohodly jsme se, s celkem velkou neochotou, že alespoň zmenší šaty přes boky, ať v nich nejsem úplně ztracená. A mohu si je vyzvednou další den. Den před odletem jsem si tedy jela pro své svatební šaty. Na pohled byly krásné, ta barva sice byla pořád champagne, nebyla vůbec podobná použité sněhobílé krajce, ale zpracování ramínek a zdobení vlečky bylo krásné a musím říct, že na něm byla vidět spousta práce. Bohužel to celé je v podstatě k ničemu, když mi šaty byly velké a necítila jsem se v nich dobře. Ač je slečna zmenšila, tak ne dost, přes prsa mi neseděly ani přes další dvoje vycpávky, které jsem přidala v den obřadu a navíc mi šaty přidávaly i dost kilo tím, jak byly velké.

Což byl pro mě jako pro nevěstu vážně hrozný pocit. Navíc mi slečna při platbě za šaty řekla ještě o 5 tisíc navíc za zmenšení a za to, že s tím bylo více práce, než čekala. Kdybych druhý den neodlétala a měla něco náhradního, rozhodně bych tam šaty nechala a už se nikdy nevrátila. Ale na výběr už jsem bohužel neměla. Vyhádala jsem si alespoň tedy snížení ceny o 2 tisíce, ale domů jela s hrozným pocitem.

Jak jste to měli s financováním letenek a ubytováním pro vaše hosty? Kolik hostů jste měli?
Na naší svatbě byli vlastně jen svědci (moje maminka a náš kameraman), fotograf, kapela, kněz, paní z matriky a koordinátorka. Má maminka nám dala svatebním darem, že poletí s námi, tedy si vše hradila sama. S fotografem a kameramanem jsme měli dohodu, která spočívala v zaplacení jedné zpáteční letenky za možnost rozšíření jejich portfolia o svatbu na Bali.

S jakým předstihem jste na Bali letěli? A co jste tam ještě potřebovali zařídit?
Odlétali jsme z ČR 9 dní před svatbou, s tím, že jsme si naplánovali po cestě ještě jeden den na návštěvu Kuala Lumpur, hlavního města Malajsie. Po příletu na Bali jsme měli 5 dní před obřadem jednu schůzku s naší svatební koordinátorkou, kde jsme jí předali originály všech dokumentů. Víc jsme řešit nemuseli. Od ní bylo vše připravené a nachystané, na všem jsme byli domluvení dopředu přes emaily či telefon. Mohli jsme si jen užívat a těšit se na svatbu.

Jaký byl průběh vašeho obřadu?
Nikdy jsme nebyli moc Ti, kteří by drželi tradice, obzvláště ne ty svatební. Jediné, co jsme oba věděli že chceme dodržet bylo, aby ženich neviděl nevěstu v šatech dříve, než před oltářem. A tak probíhaly i přípravy. Vstávala jsem mnohem dříve a chystala se v jiném pokoji. Manžel jen jednou do pokoje proběhl se zavázanýma očima, aby mi dal pusu, než jeli na místo.

Jel dříve, aby na všechno dohlédl. Obřad probíhal tak, že svatební koordinátorka pro mě přišla do auta a dovedla mě k místu obřadu. V místě, kde ještě nebylo pořádně vidět, mě nechala a já jsem se na útesu objevila jakmile začala kapela hrát naši písničku. Manžel už stál u oltáře. Viděla jsem, jak moc je překvapený a dojatý, když jsem vyšla. Za zády se mu rozprostíral oceán, a vše vypadalo jako v tom nejkrásnějším snu.

Najednou mi přišla celá cesta k němu hrozně dlouhá. Měla jsem chuť se k němu rozběhnout a začít ho objímat. Když jsem konečně došla k oltáři, hudba se ztišila a začal obřad. Jak jsem již zmiňovala, na Bali jsou potřeba obřady dva – církevní a svatební. Nejprve nás kněz přivítal, promluvil k nám o víře a pokřtil nás. Navázal na to obřadem svatebním, ve kterém jsme měli zakomponované vlastní sliby v českém jazyce, které jsme si na jeho výzvu přečetli. Pak přišla řada na novomanželský polibek a na podpisy svědků. Svatební obřad jako takový probíhal tedy nakonec téměř stejně jako v Čechách.

V Česku po obřadu tradičně propuká svatební veselí. Jak to bylo po obřadu u vás?
My měli pěknou smůlu na počasí, takže nám bohužel hned po obřadu začalo pršet. Na večer jsme měli domluvenou svatební večeři při svíčkách na pláži, ale bohužel jsme to díky počasí museli zrušit. Tak jsme si nakonec objednali romantickou večeři na hotel. Tím, že jsme bydleli v nádherné vile s vlastním bazénem to pro nás nakonec možná bylo příjemnější a intimnější, než někam v noci jezdit. Užívali jsme si báječného novomanželského pocitu, byli spolu a měli na sebe spoustu času. Pořádné veselí jsme si užili pár dní po návratu na naší posvatební párty.

Během příprav jste asi kontaktovali hodně českých svatebních agentur ohledně svatby v zahraničí. Byli jste spokojeni s jejich službami?
Než nás napadlo kontaktovat agenturu přímo v místě konání, psali jsme do agentur v ČR, které se specializují na svatby v zahraničí. Některé z nich neodpověděli, a ty, které ano většinou odpovídali jednohlasně - že na Bali svatby nepořádají. Pouze v jedné z nich odpověděli kladně. Ze začátku byl jejich přístup fajn, ale čím více jsme řešili detaily a byli náročnější, tím byl přístup agentury méně vstřícný.

Řekli jsme si, že by vlastně nebyl problém kontaktovat agenturu, která s tím má velké zkušenosti, dělají svatby, které se nám moc líbí, mají nádherné fotky a videa. Navíc tím, že jsou přímo v dané lokalitě, bude pro ně jednodušší zařídit vše, co si vymyslíme. Tak jsme napsali email do Bali Angels, kde jsme se setkali s naprosto skvělým přístupem. Nakonec, po zadání všech našich požadavků jak do české, tak do balijské agentury jsme si nechali vypracovat cenovou nabídku a ta byla u Bali Angels opravdu znatelně výhodnější. Tím pro nás bylo jasno.

V České agentuře se nakonec ukázali v takovém světle, že jsme byli nakonec moc rádi, že jsme si vybrali jinak. Když jsme jim řekli, že jsme zvolili agenturu lokální, paní nám vzkázala, ať si děláme co chceme, že za takovou cenu určitě svatba nemůže být legální a bůh ví, jak dopadneme. Po týdnu nám volala, že nám může dát slevu, ale to my už měli ve výběru úplně jasno.

S čím vám agentura Bali Angels pomohla? A jak celkově probíhala vaše spolupráce?
Díky balíčku od Bali Angels jsme měli na celou svatbu koordinátorku, která je zároveň i jednou z majitelek agentury. Pomohla nám úplně se vším, dala nám úžasné rady a tipy, jak svatbu ještě vylepšit. Zařídila a zjistila během chviličky co vše je nutné pro legální obřad, protože jsme byli první český pár, pro který pořádala svatbu. Zajistila toho nejlepšího oddávajícího, kterého jsme si mohli přát, ač byl na Bali svátek a původně oddávat neměl. Zaslala jsem jí fotky, jak přesně chci, aby vypadal svatební altán, výzdoba i kytice a vše bylo snad ještě hezčí, než jsem si mohla přát. Sehnala kapelu, která bude umět písničky, které jsme chtěli.

Nic nebyl problém a i když jsem se na některé věci ptala několikrát, vždy byla milá a profesionální. Nejdříve jsme se báli, abychom nepřišli o peníze, když je budeme posílat do zahraničí cizí agentuře, ale zpětně vím, že to byly úplně zbytečné obavy. Pokud bych plánovala znovu svatbu na Bali, Bali Angels by pro mě byly jasnou volbou.

Kde všude jste se fotili? A jaká byla spolupráce s Víťou Malinou, který byl vaším fotografem?
Víťa nás vlastně fotil už od letiště v Praze, až téměř do konce. Nejvíc fotek ale určitě vzniklo během obřadu a posvatebního focení, které se odehrávalo na odlehlé části pláže Suluban beach, na rýžových polích Jatiluwih Rice Terraces a v Bajra Sandhi Monumentu. A jsem ráda, že jsme si Víťu Malinu jako svého fotografa zvolili, protože fotky jsou pro nás památka na celý život.

Oslavili jste vaši svatbu posléze i v Česku?
Svatbu jsme slavili pár dní po návratu s našimi přáteli. Udělali jsme v jedné vesničce poblíž Prahy menší posvatební párty, kde jsme si se všemi připili, ukázali jim fotky, vyprávěli příběhy, které jsme zažili, co vše jsme viděli, ukázali naše svatební sliby i svatební řeč, pochlubili se prstýnky a pak to se všemi řádně oslavili.

Víc fotografií ze svatby Báry a Patrika:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!