Nevěsta Barbora: „Nebyla to jen moje a Vojtova svatba. Byli jsme tam celá rodina a bylo to úžasné.“

Naše nevěsty

11. pro 2018
Daniela Malá
Marie Kopřivová

„Dobrý den, Rou-Králíčková u telefonu". Není divu, že si Barbora na své příjmení ještě nestačila pořádně zvyknout. Od této svatby totiž uplynul teprve měsíc. A nebyl to velký den jen pro ni a Vojtěcha, ale i pro jejich děti. Obřad si náležitě užili všichni pohromadě :-).

Jaký je příběh vaší lásky? Jeee, to je na dlouho :-). Známe se už od střední školy. Dokonce už asi ve dvaceti jsem od Vojty dostala pozvánku na rande. Ale v té době mi vadilo, že je o trochu mladší. Já už byla na vysoké škole a on teprve dělal maturitu. Tak jsem odmítla. Po pár letech, když jsem ho potkala a uvědomila jsem si, že by to mohl být on – ten můj Pan Božský, byl zrovna zadaný. Nakonec to dopadlo. Rychle jsme se k sobě nastěhovali, pořídili jsme si 2 děti a teď jsme zvládli i svatbu.

Říká se – svatba do roka a do dne. Platí to i u vás? Jo, my jsme to stihli. O ruku mě Vojta požádal na konci března 2018. Bylo to poslední večer na rodinné dovolené v Itálii. Rodiče nám pohlídali děti a my jeli na úžasnou večeři. Ten večer začalo strašně sněžit a my celý večer přemýšleli, jestli se vůbec po večeři dostaneme zpátky do hotelu. Takže jsem myslela, že je nervózní ze sněhové vánice. Ale ne. Při úžasné večeři, uprostřed sjezdovky, vytáhl krabičku se zásnubním prstenem. Byla jsem překvapená. Vážně jsem nic netušila. Krásný večer to byl.

Jak ses vypořádala se svatebními přípravami? Zapojil se i Vojtěch? Nejprve jsme to moc neřešili. Při první schůzce s paní Hejdukovou (majitelka Kozího chlívku) jsme věděli, že lepší místo jsme vybrat nemohli. Paní nám se vším poradila. Se svatbami tam mají zkušenosti, takže nám doporučila jídlo, pomohla s programem, dala mi kontakt na floristu a vizážistku. Vypadalo to, že vlastně nebude ani co připravovat. Restaurace je krásně vyzdobená a útulná už sama o sobě.

Nechtěla jsem to se svatební dekorací přehánět, aby to nevypadalo přeplácaně. Ale s blížícím se termínem, jsme vymýšleli další a další věci, které na hostině potřebujeme. Vyráběli jsme jmenovky pro svatebčany, vtipné nápisy do fotokoutku a připravovali svatební hry. Nejvíc mi pomáhala moje svědkyně Markéta a samotnou výzdobou pak na místě dostala na starosti moje maminka… A ženich obstaral barmana, DJ a kapelu. To jsem zas nechala úplně na jeho výběru.

Jaké tedy byly hlavní prvky vaší výzdoby? Kde jsi je sháněla? Svatbu jsme měli laděnou do jemných pastelových barev. Chtěla jsem podzimní výzdobu, ale žádné červené šípky a jeřabiny! Všechno bylo krásně sladěné do starorůžové barvy. Na stoly jsme daly růžové vřesy, květy hortenzie, krajky po babičce a bílé svíčky . Nazvala bych to takový růžový vintage vesnický styl :-). Většinu věcí jsme posbírali doma a využili i výzdobu z restaurace.

Měla jsi moc krásnou a netradiční květinu. Z jakých kvítků se skládala? Ten hlavní květ se jmenuje Protea. Inspiraci jsme si našla na Pinterestu. Šikovné floristce Míše Rozinkové jsem ukázala pár fotek, jak bych si to představovala. Nechala jsem na ní, jakými dalšími květy to doplní. A moc se jí to povedlo.

Po jak dlouhém hledání jsi konečně objevila své vysněné svatební šaty? Šaty jsem si půjčila ve svatebním salonu La Monika v Jaroměři. Jinde jsem se ani kouknout nebyla. Na první pokus jsem jela s jasnou představou, které šaty chci. Vyzkoušela jsem si je a úplně jsem se zamilovala. Jenže ty šaty nebyly bílé. Byly takové šedo béžové. No a doma se mi to rozleželo. Tak jsem sjížděla různá fotoalba na Beremese a na Pinterestu koukala, co by se mi líbilo.

Na druhý pokus jsem chtěla šaty s dlouhým rukávem. Předpokládala jsem, že mi na konci října bude už zima. Po druhé zkoušce jsem byla ještě víc zmatená. Ani v jedněch jsem se necítila na 100% a když jsem si vyzkoušela ty původní…zjistila jsem, že jsem zhubla pár kilo a šaty mi už vůbec nesedí.

Ženich už měl koupený oblek, svatba se rychle blížila a já neměla pořád vybráno. Asi 14 dní před svatbou, jsem jela do salonu ještě jednou. Vyzkoušela všechny ostatní šaty v mé velikosti a nakonec vybrala ty pravé. Když jsem poslala fotku ze zkoušky mojí mamce, odepsala mi, že to NE. Ty se na svatbu moc nehodí.

Do poslední chvíle jsem byla nervózní, jaká bude reakce na šaty a hlavně, co na ně řekne Vojta. Tajila jsem je do poslední chvíle. Podle reakce při obřadu, kdy se dojetím rozplakal, usuzuji, že se mu líbily. Cítila jsem se v nich krásně celý den. Byly to nakonec ty pravé pro mě, ale cesta k nim byla dlouhá.

Když se tě někdo zeptá na vaši svatbu, která vzpomínka ti jako první vytane na mysli? Určitě obřad. Dojatý Vojta. Poprvé jsme ho viděla brečet. Nadšené děti kolem nás. Všichni spolu tam stojíme. Krásný. A celá rodina s námi a nejlepší kamarádi. Úžasný pocit to byl, mít všechny kolem sebe.

Měli jste nějaké vysněné místo pro váš obřad? Kde se odehrál? Oba jsme z Krkonoš. Svatbu jsme chtěli mít na horách na nějaké útulné chalupě. Přemýšleli jsme, kde by to šlo a pak jsme si vzpomněli na víkend, který jsme s dětmi strávili v Orlických horách. Kozí chlívek je naprosto úžasný pension, mají vynikající jídlo a naprosto skvělou a sympatickou obsluhu.

Domluvili jsme se, že svatbu zvládneme ještě letos. Abychom to stihli do roka od zasnoubení. Babí léto milujeme oba, takže jsme si zvolili termín v říjnu. Trochu riskantní. Protože v tomhle termínu nemůžeš moc počítat s pěkným počasím. V pensionu Kozí chlívek nám řekli, že jediný volný termín letos mají už jenom 20.10. Hned jsme volali naší nejoblíbenější fotografce Marušce Kopřivové a ta měla taky volný víkend. Takže bylo rozhodnuto.

Co jsi prožívala během svatebního obřadu? Dá se to vůbec popsat? Oddávala nás úžasná paní starostka z obce Sedloňov. Měla připravený krásný proslov. Ale přiznám se, že si z něj nepamatuji ani slovo. Jen ty pocity štěstí.

Děti tam stály s námi vepředu. Bála jsem se toho, že je ten obřad nebude bavit, ale oni byly moc hodný. Byly nadšený z toho, že jsou naparáděný a můžou tam s námi být. Nebyla to jen moje a Vojtova svatba. Byli jsme tam celá rodina a bylo to úžasné. Není špatné to otočit a pořídit si nejprve děti a pak až mít svatbu.

Co bylo na programu po obřadu? Obřad byl ve 14 hod. Pak následoval oběd. Ten jsme měli formou rautu. My jsme do sebe rychle hodili polévku a trochu svíčkové a jeli jsme se fotit k nedalekému kostelu. Nechtěli jsme, aby na nás hosté čekali a došlo k takové té pitomé prodlevě, kdy ženich s nevěstou jsou pryč a svatebčané nevědí, co mají dělat.

Po obědě následovalo krájení dortu, káva a společné focení na zahradě. Pak už to rozjela kapela. První svatební tanec a tanec s rodiči. Mezi písničky jsme vkládali svatební hry. Všichni byli nadšení hlavě ze hry, kdy naše děti odpovídaly na otázky typu: "Kdo doma vaří? Kdo rád spí?" a zvedaly karty, jestli maminka nebo tatínek. To jsme se nasmáli opravdu všichni a je to strašně bavilo. Večer nastoupil DJ a kamarád barman nám udělal barmanskou ohnivou show. Ani ohňostroj nechyběl. Párty byla až do rána.

Připravili si pro vás hosté nějaké překvapení? My jsme dopředu nahlásili, že žádné překvapení nechceme. Všechno bylo schváleno nevěstou. Ale ženich například nevěděl, jaké budou svatební hry a pro něj vlastně bylo i překvapení, že se rozbíjel talíř před hostinou. Na žádné svatbě si této tradice prý nikdy nevšiml. A když mu kamarádi dvakrát rozkopli lopatku se střepy, byl překvapený opravdu dost :-).

Svatební den je sice krásný, ale taky hodně náročný. Do kolika jste vydrželi oslavovat? Zvládli jsme to na jedničku. Já jsem si tak parádně hodně dlouho nezapařila. Šli jsme spát asi až po 3.hodině ranní. No nedělní ráno pak bylo kruté, přiznávám.

Už sis stihla zvyknout na nové příjmení? Už je to přes měsíc a pořád s tím bojuji. Podpis by šel, ale představování do telefonu v práci mi dělá stále problém. „Dobrý den, Rou-Králíčková u telefonu :-)".