Kategórie

Nevěsta Andrejka: "Manžel mě tipoval na širokou princeznovskou sukni, korzet bez ramínek, rozpuštěné vlasy… Hmmm, nic z toho nevyšlo."

„Máš infarkt? Mám volat sanitku?“ zaznělo z Andreiných úst, když ji Karel žádal o ruku. To víte, ona ta žádost o ruku pro muže asi taky není úplně jednoduchá záležitost 😊. Infarkt to naštěstí nebyl, a tak se 25. srpna minulého roku konala svatba na krásném Valašsku.

Vrátíme se na začátek příprav. Jak jste se zasnoubili?
Zásnuby si pamatuju naprosto přesně. Dostala jsem od (tehdy ještě) přítele k Vánocům víkendový výlet do Benátek. Letěli jsme tam na začátku února, abychom stihli nasát atmosféru slavného karnevalu. Ten den byl zrovna sobota. Celý den byla hrozná zima, a já si na pokoji zapomněla jak čepici, tak i rukavice.

Na celý den pochodování po městě ne úplně ideální. Asi tak po hodině jsem měla nafoukáno v uších, masek jsem si pořádně ani nevšímala, klepala jsem kosu, bolela mě hlava a chtěla jsem někam do tepla, na horký čaj, horké víno, radiátor... Manžel je většinou kliďas, moje nálady zvládá, ale ten den taky moc nemluvil.

Ve městě jsme vydrželi (moc nemluvit) až do setmění, kdy jsme si na Tripadvisoru našli nějakou zapadlou kavárnu, a šli se tam ohřát. Cestou jsme se dostali mimo hlavní dav (což bylo v Benátkách při karnevalu docela nemožné), kdy z ničeho nic se manžel zastavil uprostřed malého mostu a skomírajícím hlasem prohlásil „Já už to nevydržím!“ a začal si zběsilým pohybem rozvazovat šálu kolem krku a sahat si k srdci.

V první chvíli jsem vůbec nevěděla, co se děje. S ohledem na jeho slabý hlásek a divné trhavé pohyby jsem si myslela, že má infarkt, takže jsem začala blekotat něco ve smyslu – „Máš infarkt? Mám volat sanitku?“ Až v okamžiku, kdy klečel uprostřed toho mostu v kaluži vody, mi došlo, že to infarkt nebude :-D. Od té chvíle si nepamatuju vůbec nic, jenom to moje okamžité nadšené „Ano!“

Co jste zařizovali jako první hned po žádosti o ruku?
Jako první jsme se soustředili na hledání místa. S manželem jsme každý z jiného koutu republiky, žijeme v Praze, kde zase máme i všechny kamarády, proto bylo namístě nejdřív rozhodnout, kde vlastně svatba proběhne. Nakonec zvítězilo Valašsko, kdy jsem věděla, že můžu s organizací spolehnout na podporu celé rodiny.

S ohledem na to, že jsme se zasnoubili v únoru, chtěli svatbu do roka a do dne, a to ještě v létě, aby mohla být venku, a po sečtení hostů dospěli ke krásnému kulatému číslu 100, jsme věděli, že to nebude zrovna jednoduché. Proto jsme si taky hned řekli, že když hezké místo seženeme, svatba bude, a když ne a hrozilo by, že budeme v náš nejdůležitější den zavření v obecním kulturáku, svatbu raději o rok odložíme.

Čím jste se při plánování nechali inspirovat?
Asi tak 6 měsíců (a pár dní) jsem denně trávila tak 3 hodiny na Pinterestu, sjížděla Beremese, stránky všech možných a nemožných agentur, abych si aspoň trochu utřídila představy. Nakonec nás nejvíc inspirovalo místo samotné – i bez jakýchkoliv dekorací a ozdob mělo krásnou atmosféru, proto jsme volili jenom jednoduché doplňky v přírodních barvách zelené a bílé.

Objevilo se něco, na čem jste se ohledně svatby nemohli shodnout?
Ne, protože jsem o všem rozhodovala já :-D.

Jak sis sama sebe představovala jako nevěstu?
Na tohle vlastně ani nevím, jak odpovědět. Asi jsem se nad tím ani nezamýšlela. Ale nejlepší bylo, když jsem tutéž otázku položila před svatbou manželovi. Tipoval širokou princeznovskou sukni, korzet bez ramínek, rozpuštěné vlasy… Hmmm, nic z toho nevyšlo, ale snad jsem se mu líbila i tak 😊.

Kolik jsi měla po boku družiček a jaká byla jejich hlavní úloha během celého dne?
Měla jsem celkem 5 družiček, a nejvíc pomohly ráno při samotném chystání u nás doma, kdy rozdávaly mašličky a zdobily auta. Družbové se zase starali o to, aby každého uvítali panáčkem slivovice, jak se na Valašsko sluší a patří. V průběhu dne se to trochu slilo, pak už byl jejich hlavní úkol se jenom bavit a bavit ostatní.

Jak probíhal svatební obřad?
Svatební obřad se odehrával v místě hostiny, což bylo výhodné, protože jsme se pak nemuseli nikam přesouvat. Prokládali jsme jednotlivé pasáže živou hudbou – vybírali jsme si naše oblíbené písníčky v klavírní verzi se zpěvem, paní starostka měla připravenu krásnou řeč. Jediný zádrhel byl, když ženichovi horkem a nervozitou trochu otekly prsty a já mu na konci nemohla nasadit prstýnek.

Kytici sis vybírala sama, nebo se o její výběr postaral ženich?
No, vlastně ani jedno. Svěřila jsem výběr agentuře, sama jsem vybírala jenom barvy, aby ladily s celkovou výzdobou svatby. Ženich měl za úkol mi ji jenom nezapomenout přivézt 😊.

Jaké svatební tradice jste dodrželi? Která tradice je dle tvého názoru nejhezčí?
Na tradice si moc nepotrpíme, ale nějaké jsme přece jenom měli. Nechybělo tradiční rozbíjení talíře a obligatorní polívka z jednoho talíře, co mělo ale největší úspěch (hlavně u pražských kamarádů) bylo tradiční valašské čepení.

Trénovala sis doma před svatbou svůj nový podpis?
Doma ne, ale v práci jsem měla u klávesnice vždycky po ruce jednu prázdnou stránku, kde jsem si v každé volné chvíli podpis pilovala.

Co vás ten den nejvíce rozesmálo?
Rozhodně video, které nám jako překvapení připravili naši kamarádi. Vědí, že jsme velcí fanoušci kapely Mňága a Žďorp, proto nám přezpívali jejich písničku, a na závěr se jim podařilo sehnat přání k naší svatbě od jejich hlavního zpěváka – Petra Fialy. Jak to dokázali, to doteď nevím, ale bylo to dokonalé překvapení!

Stanovili jste si nějaký rozpočet na svatbu? Pokud ano, podařilo se vám ho dodržet?
No, tak nějak jsme v průběhu celé organizace cca věděli, kolik nás to bude stát, ale že bychom měli striktní limit, který nesmíme překročit, to ne. Je to přece jednou za život 😊.

Je něco, co bys na vaší svatbě zpětně změnila?
Zpětně je to spousta věcí. Vzpomínám si, jak jsem se stresovala s detaily, které kdyby tam nebyly, nic by se nestalo. Naopak na čem záleží, jsou kvalitní dodavatelé – fotografové, kamera (pokud chcete hezké vzpomínky), catering, obsluha a hlavně hudba (pokud na svatbě chcete pařit do 5 do rána, což se povedlo ;) ) . Až na kameramana a pár nesrovnalostí s obsluhou jsme myslím měli šťastnou ruku.

Víc fotografií ze svatby Andrey a Karla:

Děkujeme za rozhovor a přejeme všechno dobré!