Svatební tradice – jak vypadaly v minulosti a jaký mají původ?
Svatební tradice patří ke každé svatbě. Mnohé nevěsty současnosti oživují svatbu zvyklostmi z minulosti, jakými je čepení, požehnání rodičů či využívání služeb družby, ale možná si ani neuvědomují, že například i samotné připínání myrty, házení kytice nebo již samotná výměna prstenů si nesou svou historii a původ v minulosti.
Svatební tradice dokonce neobejdou ani moderní nevěsty, které možná ani netuší, že určité svatební zvyky na svatbě praktikují, aniž si to uvědomovaly. Podívejme se tedy společně na nejznámější svatební tradice a na to, jak vypadaly v minulosti a kde mají původ.
Rozloučení se svobodou
Téměř každá nevěsta či ženich se před svatbou loučí se svobodou. Zatímco v dnešní době je tato rozloučení spíše o noci plné zábavy, v minulosti vypadala úplně jinak. Původní loučení se svobodou pochází ze Sparty, když si vojáci spolu s ženichem připíjeli na konec svobody v předvečer velkého dne a jejich cílem bylo odlehčit nervozitu z blížící se svatby.
Rozloučení se svobodou vypadala v minulosti v Čechách podobně. Zatímco si ženich se svými družby a přáteli připíjel na svobodu, nevěsta spolu s družičkami připravovala myrty pro hosty. I v dnešní době se však najdou nevěsty, které rozlučku se svobodu využijí na kreativní přípravy na svatbu se svými družičkami. Původní rozloučení se svobodou se konala v předvečer svatby, zatímco v současnosti upřednostňujeme loučení týden až dva před velkým dnem.
Myrta
Připínání myrty měl v minulosti stejný význam jako v dnešní době, a tedy rozlišit svatební hosty. Podle staročeského zvyku se svobodným připínala myrta na levou stranu a ženatým či vdaným na pravou stranu. V dnešní době odlišujeme spíše myrty s vývazky pro rodiče, družby, případně svědky.
Nejčastěji se v minulosti používala pouze myrta, která symbolizuje štěstí, nevinnost a také stálost manželských citů. V současnosti se představivosti meze nekladou a vývazky se vyrábějí z nejrůznějších materiálů a v různém provedení. Vývazky v minulosti, tak jako po většině i dnes, připínaly hostům družičky. Ženichovi připínala a v současnosti i připíná korsáž nevěsta.
Družičky
Podobně jako dnes, i v minulosti plnily družička funkci pomocnic nevěsty. Šlo však výlučně o svobodné dívky, přičemž v dnešní době se od této představy pomalu upouští. Zatímco v současnosti pomáhají družičky nevěstě spíše s přípravami vývazků, výzdoby a organizací celého svatebního dne ve fázi přípravy, v minulosti zajišťovaly výzdobu svatebního stolu a pomocné práce v den svatby.
Družičky pomáhají nevěstě s oblékáním svatebních šatů. Co se týče oděvů jak družiček, tak i mládenců na českých svatbách, v minulosti měli vždy velmi podobné oblečení jako ženich s nevěstou, což mělo zmást zlé duchy, kteří chtěli ublížit novomanželům, aby nevěděli, kdo je ženich a kdo nevěsta.
Svatební kytice
Výběr svatební kytice je ovlivněn zejména vkusem nevěsty, či svatební výzdobou. V minulosti se ještě před používáním květin využíval česnek, či bylinky na vyhnání zlých duchů. Později se do popředí dostaly květiny, které symbolizují plodnost a lásku.
Svatební oděv
Bílé svatební šaty v minulosti znamenaly nevinnost a cudnost, avšak nebylo tomu tak vždy. I v dřívějších dobách se na českých svatbách vyskytovaly nevěsty v černých či fialových oděvech. Svatební závoj v minulosti představoval symbol pokory a poslušnosti, protože svatby zjednávali mladým rodiče, a nevěstu mohl ženich vidět až po obřadu.
Prsteny
Výměna svatebních prstenů je zachována dodnes a představuje slib věčné lásky. Tradice nošení prstenu je však nejstarší ze všech svatebních tradic. V minulosti se věřilo, že prsten se má nosit na prsteníku levé ruky, neboť tento prst je žilou spojen přímo se srdcem. V dnešní době je vysvětlení tohoto zvyku jednodušší a tedy, že většina lidí jsou praváci a tedy prsten nepodléhá přílišnému mechanickému poškození, jako by tomu bylo na pravé ruce.
Svatební prsteny pro muže v minulosti tradicí nebyly – pochází z dob druhé světové války. Prsten byl pro vojáky vzpomínkou na ženy, které je čekaly doma.
Dary mezi nevěstou a ženichem
Do módy se opět dostává obdarování mezi nevěstou a ženichem. Oba zamilovaní si často napíší vyznání lásky a k tomu přibalí drobnost, která jim tento den bude připomínat. Nejde však o novodobý zvyk či rozmar, už v minulosti se nevěsta s ženichem obdarovávali. Ženich daroval nevěstě čižmy a nevěsta ženichovi vyšívanou košili.
Házení rýže
I házení rýže, v dnešní době častokrát nahrazováno růžovými okvětními plátky či papírovými konfetami, mělo v minulosti symboliku – reprezentovalo štěstí, bohatství a plodnost.
V současnosti mnohé obřadní místnosti či kostely zakazují házení pokrmů, kvůli zvířátkům žijícím v blízkosti a také pro nadměrné znečištění prostoru. Nejvhodnějším náhradou házení rýže v dnešní době je foukání bublin z bublifuků nebo mávání stužkami s rolničkami nad vycházejícími novomanželi.
Zatarasení cesty
Zatarasení silnice, i v dnešní době oblíbené, zejména když se svatba koná v místě bydliště jednoho ze snoubenců. Význam zatarasené cesty spočívá ve vykoupení ženicha ze svých mládeneckých hříchů. V minulosti se na zatarasení cesty používal provaz vyzdobený stužkami.
Rozbíjení talíře
Při příjezdu na místo konání hostiny zpravidla novomanžele čeká uvítání, které se od minulosti až tak moc neliší. Určuje se, kdo bude hlavou rodiny dle výběru jednoho z nápojů. Tvrdý alkohol si podle pověry vytáhne budoucí hlava rodiny a pohár s vodou patří osobě, která hlavou bude otáčet. Rozbíjení talíře symbolizovalo štěstí a společné zametání snahu novomanželů spolupracovat. V minulosti se tradovalo, že kolik střepů novomanželé nezametli, tolik potomků je v budoucnu čekalo.
Přenos nevěsty přes práh
Přenos nevěsty přes práh vídáme i dnes téměř na každé svatbě. V minulosti mělo toto přenášení nevěsty význam oklamat zlé duchy, kteří číhali pod prahem a hlídali dům. Později se vžil význam začátku nového společného života.
Hostina a svatební tradice
Na dnešních svatbách se polévka servíruje novomanželům z jednoho talíře, přičemž se navzájem musejí krmit, což má symbolizovat jejich soudržnost a spolupráci. V minulosti však novomanželé jedli během celého večera z jednoho talíře, jedním příborem, jako znak toho, že k sobě patří, že od nynějška budou o všechno dělit, jako o starosti, tak i o radosti.
Konkrétní jídla na svatební hostině měla svou obřadnost. Na svatbách nesmělo chybět jídlo připravené ze slepice nebo kohouta, které mělo zajistit novomanželům plodnost. I dnes je zvykem podávat na svatbě domácí slepičí vývar.
Házení kytice
Házení kytice je obvyklým svatebním zvykem, kdy nevěsta hází kytici mezi svobodné dívky, s tím, že dívka, která ji chytí, bude nejdříve nevěstou. Tato tradice pochází z Anglie a v minulosti byla spíše obranným manévrem nevěsty, kdy si ženy chtěly ze svatby odnést alespoň kousek jejího oblečení, či květin. Nevěsta tehdy za sebe hodila kytici, a dokud se o ni ostatní „bily“, stihla před nimi utéct.
Čepení
Na dnešních svatbách probíhá čepení spolu se sejmutím věnečku (závoje a vlasové výzdoby) a celý ceremoniál včetně zpěvů starších žen trvá do půl hodiny. V minulosti byly tyto úkony rozděleny a skládání věnečku se považovalo za vrchol prvního svatebního dne. Po složení věnečku chodily starší ženy kolem nevěsty se svíčkami a zpívaly písně. Následovala svatební noc. Ráno se nevěstě založil čepec na znak toho, že je už ženou.
V minulosti po sejmutí vínku docházelo ukládání mladého páru na lůžko, přičemž v dávné minulosti měl právo první noci první družba. Později toto právo přešlo na ženicha, avšak svatební noc měla svědky. Před první nocí zouvala nevěsta ženichovi boty na znak své podřízenosti.
Přidej příspěvek