Přírodní svatba v barvě bordó v botanické zahradě

Naše nevěsty

29. čvc 2019
Daniela Malá
Martin Polomský

Přírodní svatby patří stále k těm nejoblíbenějším a bordó svatba se téže začíná stávat hitem. Svatba Petry a Pavla je toho důkazem. Jak se líbí vám?

Peti, bylo jasné hned od prvního momentu, že Pavel je ten pravý?

Upřímně, když jsme se seznámili, tak jsem Pavla neměla moc ráda. Seznámili jsme se v práci (brigáda) a přišel mi arogantní, takový pan chytrý. Časem jsem zjistila, že si spíš dělá z věcí srandu a hodně toho myslí ironicky, což máme společné, a brzy jsme si začali rozumět.

Do jakého stylu jste vaši svatbu ladili? A proč zrovna tento styl?

Svatbu jsme chtěli do přírodního stylu. Teda spíš já, Pavlovi to bylo jedno. A barvu bordó nebo vínovou. Já přírodu miluju, lesy, kytky, zvířata a všechno. Nakonec teda zvítězila jednoduchost a praktičnost, takže ze svatby v lese, kterou jsem na začátku plánovala, sešlo, ale i tak to bylo skvělý. Snažila jsem se přírodu přinést k nám.

Když se řekne – svatba, která vzpomínka ti jako první přijde na mysli?

Asi nemůžu vybrat jen jednu vzpomínku. Vybaví se mi jich tolik, ale hlavně lidi-rodina a přátelé a úžasná, uvolněná atmosféra.

Jak celkově probíhal váš svatební den? Jaká byla atmosféra?

Atmosféra během dne byla fakt uvolněná, což jsme chtěli. Hlavně žádná křeč. Neřešili jsme, v čem hosté dorazí a takové ty maličkosti, na kterých si spousta nevěst potrpí. Hodně věcí jsme s mamkou a ségrou zařizovaly samy (výzdobu restaurace, vyzvednutí kytek, občerstvení na místě obřadu), takže jsem celé dopoledne měla co dělat a alespoň nebyl čas na nervy. Obřad jsme měli ve 14:00 v botanické zahradě. Všichni dorazili, jak měli, počasí nám vyšlo na jedničku (polojasno, 25 stupňů). Po obřadu jsme se přesunuli do restaurace, ta byla kousek pěšky. Táta pronesl moc hezký přípitek, společná byla jen polévka, pak byl raut, po kterém jsme nakrájeli dort. Když byli hosté obstaraní a nasycení, tak jsme se asi na hodinku vypařili fotit zpět do zahrady. Večer pokračovala volná zábava. Nejsme s Pavlem moc rádi středem pozornosti, takže hry jsme žádné neměli, jen společný tanec. Chtěli jsme se hlavně cítit dobře.

Na celý den vzpomínám jako na opravdu vydařený, nic se nepokazilo a hosté byli (snad) spokojení, což pro mě bylo důležité. Samozřejmě se během dne objevily různé menší zádrhely, které řešila moje ségra (svědkyně), za což jí moc děkuju. Chudák měla větší nervy a stres než já.

Byla jsem celý den opravdu v jednom kole, snažila jsem si opravdu s každým popovídat, takže jsem chvíli neposeděla, ale bavilo mě to. Přišla jsem si jako nějaká celebrita, všichni se se mnou chtěli fotit a říkali, jak mi to sluší.

Chceš ještě cokoliv dodat?

Vždycky se mi líbily takové ty pohádkové, vyšperkované svatby, které jsem viděla hlavně na Pinterestu (v lese, všude světýlka, všechny kamarádky ve stejných šatech, milion kytek na stolech a všude). Nakonec jsem svoje plány musela trochu víc změnit, protože by organizace byla dost složitá a nechtěla jsem do jednoho dne investovat čtvrt milionu. Takže jsem udělala kompromis a spíše jsem myslela na naší společnou budoucnost.