Neobyčejná svatba ozvláštněná novomanželským tandemem!

Naše nevěsty

30. srp 2021
Daniela Malá
Oldřich Hrb – Něco modrého

Kristin měla v minulosti strach z výšek. Rozhodla se, že s ním zatočí a přihlásila se na kurz paraglidingu. No a na tomto kurzu poznala dvě lásky – lásku k létání a svého manžela. Novomanželský tandem v jejich svatební den tak nemohl chybět!

Symbolem našeho dne byl Květ života, prastarý symbol Stvoření i Jednoty, což mělo odkazovat na to, že tento den je jednak o nás dvou, ale také o všech, kteří jej s námi sdílí, že je každý neméně důležitou součástí, a to vše má ještě větší přesah, ale to už by bylo na samostatný článek. Náš den jsme chtěli pojmout především jako oslavu lásky. Nejen té naší, ale lásky po všech stránkách. Přáli jsme si, aby láska byla doslova ve vzduchu, a i proto jsme plánovali svatební let – novomanželský tandem i s partou přátel. Byly to takové naše létající družičky.

A taky jsme naplánovali svatební let proto, že jsme se poznali na kurzu paraglidingu, který probíhal právě na Javorovém a mimochodem byl nakonec pojmenován jako Kurz plný lásky, protože láska a euforie se vznášela ve vzduchu i tam celý týden a dokonce z něj vzešlo více párůJ. Měla jsem šílený strach z výšek, tak jsem se tam přihlásila, abych jej překonala, Martin tam pomáhal instruktorům a na našem kurzu především pomáhal mě.

Naše další společné téma byl Nový Zéland, odkud se na léto vrátil do Čech s tím, že na podzim zase odlétá a já měla na Zéland ty nejkrásnější vzpomínky, když jsem tam byla se ségrou a kámoškou. No, takže nakonec jsme spolu strávili celé léto, prolétali jej, procestovali, propařili, pak odletěl, to jsme spolu trávili hodiny na skypu a jednoho dne mi poslal letenku za ním. Nakonec jsme spolu prolétali, procestovali, propařili spoustu let. Účastnili jsme se i prvního ročníku Mistrovství v autostopu, odkud jsme si odnesli krásné třetí místo.

O ruku mne Martin požádal v den našeho 7 letého výročí, které jsme strávili na paraglidingových závodech v Krkonoších. Ty byly kvůli počasí předčasně ukončeny, tak jsme se vydali naším „Modráskem“ (van VW T4) cestovat po Krkonoších a Orlických horách. V den výročí jsme se vydali na Sněžku a přímo na vrcholu Martin začal trhat kytičky za zábradlím, kam se již nesmělo, podal mi z nich malou kytici do ruky a poklekl.

Myslela jsem si, že je to nějaká hra, vůbec mne nenapadlo, že by měl myšlenky na ženění, ani já nad tím nepřemýšlela. Byla jsem v šoku, opravdu vytáhl i krásný prstýnek. Řekla jsem ano, objali jsme se a malá hrstka lidí kolem začala tleskat. Pak jsme již měli naspěch, protože jsme chtěli navštívit vyhlášenou hospůdku s velkým borůvkovým knedlíkem a zjistili jsme, že za půl hodiny zavírají. Jelikož to bylo z vrcholu několik kilometrů, tak jsme celou cestu utíkali za ruku. Přiběhli jsme těsně před zavíračkou, ale nechali nás v klidu jíst a vychutnávat vše, co právě proběhlo a co se právě dělo.

Svatbu jsme s radostí začali plánovat. Místo jsme našli na internetu, a hned jsme věděli, že je to pravé. Pod kopcem, kde jsme se prakticky poznali, s možností létání, přespání, krásná příroda, rustikální styl a možnost se vyřádit tvořivě dle našich představ.

Uvažovali jsme o obřadu přímo na kopci, ale zahrada ve fojtství nabízela krásnější zátiší a chtěli jsme minimalizovat přejezdy a časové prodlevy a raději si užít každou minutu se svými milovanými.

Domluvili jsme se s majitelem louky hned u fojtství, že tam budeme moct přistát v případě, že by se dalo letět a že pokud to vyjde, tak navrch pojedeme s partou přátel- paraglidistů a dále s těmi, kdo budou mít zájem se pokochat výhledem a ostatní hosté nás budou vítat dole po přistání. Ocenili to prarodiče i většina, co raději mezitím relaxovala v zahradě, u jezírek nebo v relax koutku u vodní dýmky, na nádvoří, u laskomin, na parketu s kapelou.

Každý si mohl dělat to, na co měl chuť, nechtěli jsme pevně organizovanou svatbu dle pravidel. Chtěli jsme, ať si to všichni užijí na max. Mohli chodit boso, mohli přijít oblečení, v čem se cítili dobře. Kapacita ubytování nebyla pro všechny, měli jsme řidiče na rozvoz pro rodinu a přátele z okolí. Ti, co se nevešli do pokojů ve fojtství, spali ve svých vanech, ve spacákách a hamakách v relax koutku a v dalších místnostech ve fojtství (zejm. paraglidisti, kapela). Někteří spali v blízké paraglidingové škole, ostatní na pokojích. Švagr se svou rodinkou spali v našem Modráskovi. Malé neteře byly nadšené, nechtěly na druhý den vůbec vylézat.

Den to byl doslova požehnaný, radostný, počasí jak na objednávku a přitom jsme si mohli vychutnat i chvíle napětí a očekávání, jak to s tím počasím (a létáním) tedy bude. V den svatby nebylo ukázkově letovo, ale rozhodli jsme se zkusit vyjet nahoru, s tím, že uvidíme, jak se počasí vybere.

Nahoře svitla naděje, tak se všichni pustili do předletové přípravy, když vtom se spustil hustý liják, mračna se protrhla. Všichni sbalili své padáky do „květáku“ a utíkali jsme pod strom. Tam se rozhodovalo, co dál. Takto lít mělo dle předpovědi 2 hodiny, tak jsme se rozhodli jet zpět pod kopec do fojtství za ostatními (kteří čekali na poli u fojtství, kde se mělo přistávat). Jakmile jsme se rozhodli, v tu chvíli jako lusknutím prstu lít přestalo a zpoza mraků vysvitlo slunce.

Bylo to doslova magické. Všechny zachvátila euforie, rozběhli jsme se na startovací plochu, křičelo se nadšeně jeden přes druhého, kdo komu pomůže rozbalit padák a s výskotem jsme jeden po druhém skákali do vzduchu. Náš tandem (můj muž a já) jako první a ostatní za námi. Kamarád vzal do tandemu kameramana, který se na poslední chvíli rozhodl, že poletí také.

Všichni jsme z toho měli radost. Ostatní letěli po jednotlivcích. Ten let nemohl být už úžasnější. Byla to taková radost, vděčnost, láska, že kdyby bylo celý den prostě jen ukázkově letovo, toto bychom nepocítili (tu Jednotu?). Hosté na přistávačce prý prožívali hodně podobné pocity a napětí. Takový božský okamžik jsme pocítili ještě jednou ten den dříve. Při obřadu.

Jednak náš farář byl prostě úžasný a postaral se přesně o tu vysněnou atmosféru, kdy se všichni nasmáli i dojali. K tomu krásné požehnání, které chytne za srdce nejen věřící. Všichni jsme věděli, že je zde něco vyššího. Já jsem pokřtěná, ale má víra je taková ta univerzální, čerpající z různých filozofií. Muž s jeho rodinou jsou oficiálně nevěřící, moje rodina katolíci, ale myslím, že všichni věříme vlastně v to samé.

Oddával nás tedy farář z Apoštolské církve a věřím, že jsme se všichni krásně sladili. Jemňounce mrholilo, když se s obřadem začalo, já to tedy vůbec nevnímala, ale všichni byli uchváceni, když nás symbolicky spojil a dal požehnání, že mrholit náhle přestalo a vysvitlo sluníčko. Den měl spoustu těchto magických okamžiků.

Jelikož se zajímám o energie i numerologii, dlouho jsem počítala datum, které neslo energii požehnání, přátelství, oslavy lásky, požehnání pro uzavření sňatku a byl vhodný i pro nás dva jednotlivě. Toto datum bylo pro nás jak stvořené, ještě vyšlo na sobotu (původní plán byla svatba koncem května, měla to být středa- líbil se mi symbolicky střed týdne, ale kvůli covid situaci jsme ji posouvali a já opět počítala a počítala).

Sjelo se hodně hostů ze zahraničí, což se také do poslední chvíle nevědělo, zda se to podaří. Covid situace byla uvolněnější, ale stále nevyzpytatelná. Bohužel chyběla má sestra s rodinou, žijící v USA, těm let zrušili L. A to byl jeden jediný smutný bod. Byli s námi alespoň online. Na covid jsme si tedy už za celý den nikdo nevzpomněli, jelikož byl plný magických chvil a radosti.

Už bylo naprosto zanedbatelné, že se spoustu naplánovaných věcí ohledně výzdoby a programu nestihlo. Ani vývazky pro hosty (smích), ale bylo to všem úplně jedno! Plánovalo se tak, aby se na tom příliš nelpělo. Pro hosty jsme nechali vyrobit u kamaráda ve Wood Style květy života ze dřeva jako podtácky, které by měly harmonizovat vše, co se na ně položí.

K tomu krátký popis o významu květu života, o způsobu a benefitech užití podtácku a poděkování. Vyrobili jsme si také velký květ života, který zdobil zeď za námi při hostině. Přála jsem si především hodně světýlek a květin.

Květiny jsme si nechali natrhat do kýblů na blízké farmě, ale neodhadli jsme množství. V tom velkém areálu se to rychle ztratilo, tak jsme ještě trhali spoustu kytek u nás doma na zahradě a na poslední chvíli brali velkosklad květin útokem. A stejně bych těch kytek ještě přidala. Ale naštěstí samotná zeleň areálu byla ozdobou.

Celý sladký bar měla mít na starost má sestra, která je profíkem. Bohužel se jí nepodařilo přiletět z USA, tak si dort vzala na starost moje mamča s mou tetou. Zvládly jej dle pokynů sestry na dálku na jedničku. Byl prostě the best! Zbytek sladkého a něco slaného jsem nechala objednat ve Spirále.

Přála jsem si podpořit postižené a sociálně znevýhodněné (sama jsem prodělala dětskou mozkovou obrnu v dětství a měla jsem prostě jen obrovské štěstí, co se následků týče a také na rodiče, kteří se mnou cvičili, hledali metody, které mi pomohly). Sama vím, jak tito úžasní lidé dávají celé své srdce do všeho, co dělají. I proto jsme si objednali také kafe vozík z Mental Café. Byli prostě úžasní.

Láska se vznášela vzduchem, čišela i z tohoto skvělého personálu, hosté jimi byli také nadšení. Navíc výborná káva i čokoláda pro děti. O makronky a sušenky s nápisem Láska se postarala sestra mého muže. Nakoupila jsem svatební razítka a bylo to krásné.

Postarala se také o fotokoutek, fotoalbum s polaroidy. Nádhera. Catering na oběd, polední raut a venkovní gril jsme si domluvili – na poslední chvíli!!!! v naší oblíbené restauraci Imrvére. A byli top. Bio suroviny, prvotřídní pokrmy. A ten přístup! Během 1 dne bylo vše naplánováno. Byli na místě poprvé a přitom to nešlo znát. Obsluha srdečná, jako přátelé. Nedalo se to srovnat s tím, co jsme měli domluveno původně a museli jsme to 3 dny před svatbou zrušit.

Kapela byla také naprosto top. V rodině máme hudebníky a najít kapelu, co ladí všem uším, bylo náročné, ale lepší výsledek jsme si nemohli přát. Měli jsme pár srdcovek, které se nehrají běžně v rádiích, přesto se je dokázali naučit na takové úrovni, kdy vás to nutilo přemýšlet, zda nejsou lepší než originál. Zbylý repertoár byl jejich vlastní – neobyčejný, netradiční, chytlavý a líbivý pro všechny. Prý všem tato svatba a její hudební část vynahradila ty zrušené festivaly a koncerty, které v létě 2020 nebyly.

Do zahrady jsem si přála pověsit houpačku. Můj muž ji vyrobil, zavěsil a úžasně osvětlil. Byla to nádherná nejen večerní kulisa a bylo dojemné, když nad ránem jsme si tam s mým mužem šli sednout a odpočinout a do pár minut k nám všichni přitančili ze stodoly, obklopili nás kolem houpačky, začalo se tančit před ní a zpívat a zanedlouho přišla i kapela se svými nástroji a tančilo se, hrálo a zpívalo venku.

Byl to další kouzelný moment. Tančil i můj 89 letý děda, odjížděl domů nad ránem. Provozní areálu říkala, že když šla poté zhasnout a zamknout, že jak spatřila tu osvětlenou houpačku, zůstala stát s otevřenou pusou, že to tam nikdy neviděla nic takového. Bohužel to na fotkách je zdokumentováno jen velmi nekvalitně.

Vanu na nožičkách plnou ledu a nejrůznějšího alkoholu na koktejly jsme si také zařídili sami. Žijeme ve starší chalupě, kde máme tuto vanu dávno odstavenou, ale byla to také naše jasná volba. Pro led jel můj muž brzy ráno do Makra. Vana se také postarala o fajn zábavu, kdekdo se v ní fotil, aniž by se to nějak zvrhlo.

O vodní dýmky se postaral kamarád paraglidista. Relax koutek v čajovenském stylu byl kvůli kolísavému počasí pro jistotu pod přístřeškem. Využili jsme prostory na maximum.

Co bych udělala jinak? Měla jsem utvořenou poměrně rychlou představu o naší svatbě po shlédnutí pár inspirací. Můj muž, tety, sestřenka, mamka, družičky, kamarádky, všichni se velice aktivně a intenzivně do příprav zapojili pár dní před svatbou (většina dojela ze zahraničí nebo zdaleka). Přesto jsme zjistili až během příprav, kolik času vše zabere, co vše člověk nedomyslí, když mu chybí zkušenost. A tak jsem z mnoha představ musela upustit pro nedostatek času. Sama jsem celý týden před svatbou takřka nespala, nestíhalo se náhle nic.

Šaty jsem si nechala šít až v Berouně (opravdu nevím proč, nepřišlo mi to zas tak daleko rok před svatbouJ) a dokončovaly se na poslední chvíli. Závoj paní již nestihla, tak mi jej šila do 2 ráno před svatbou narychlo moje kamarádka až na fojtství. Dost času mi zabralo shánět materiál na závoj.

Nestihla jsem si nachystat ubrousky z mušelínu, jmenovky a zasedací pořádek. Tak nějak jsem myslela, že na to bude před svatbou víc času J. Zasedací pořádek jsem psala v 6 ráno na fojtství. Nemohla jsem samozřejmě vůbec usnout. A ano, v žádném případě nedoporučuji psát zasedací pořádek v den svatby. Ale kdo mě zná, ví, že to jsem celá já.

Spoustu věcí, co jsme chtěli přidat do výzdoby, jsme v den zdobení vůbec v těch krabicích nenašli. Jak se to přiváží různými auty, trvá, než se zorientujeme. Byly to velké shony. Bylo nás hodně a přesto málo.

Myslela jsem, jak si den předem hezky s družičkami u příprav a u vázání kytek a všeho popijeme, poseznamují se ti, co se neznají, v pohodičce si vše nachystáme. A to tak nebylo. Byly to fofry, všichni byli zadýchaní, ve stresu, vyřízení. Přesto, jak jsem nestíhala všem ani říkat, co a jak má být vyzdobeno, se beze mě nádherně obešli. Nádherně se každý všeho chopil a zdobil, že doteď nechápu, že to utvořilo tak krásný celek.

To ta energie Jednoty a Květu života, který se tam nad námi vznášel. Vyráběl a věšel jej můj muž s mým taťkou. Stejně tak světýlka, houpačku, slavobránu. U slavobrány jsem chtěla mušelín až na zem, ale vymysleli, že když se bude vznášet, že to bude příhodné pro naši lásku ve vzduchu. Byl to fajn origo prvek nakonec. Takže suma sumárum je dobré mít víc času si užít i ty přípravy, zajít si v klidu na nehty, na kosmetiku, vyspat se, těšit se. Na to všechno holt nezbyl čas, ale na druhou stranu, my to tak máme – stále v jednom kole, zato naplno.

Všem doporučuji se hlavně nestresovat tím, když nebude vše podle představ nebo se nestihnou doladit maličkosti. Hosté s vámi přijdou slavit, mají vás rádi a budou i tak ze všeho nadšení a dojatí. Stejně jako vy. Síla sdílení dělá nejvíc. A k tomu výborné jídlo, super kapela a vtipný a úžasný oddávající je ten nejlepší bonus! Moc si svůj den užijte, opravdu to tak strašně uteče, že kdybychom to věděli, uděláme svatbu aspoň dvoudenní. A chtěla bych se vdávat znovu. Za toho samého muže samozřejmě.

Držím palce, a moc vám všem přeji, ať je váš svatební den jeden z těch nejkrásnějších v životě, ale ať je nejkrásnějších dnů ve vašem životě mnohem mnohem víc. A lásky.